Předmět: Společenské vědy, Právo

Přidal(a): Anonym

Charakteristika: 

• Jeden ze základních principů demokracie 
• Zajišťuje ochranu veřejného života a svobod občanů 
• Moc – znamená možnost působit na společnost a ovlivnit ji tak, jak by nejednala dobrovolně
• K dosažení moci lze použít: právo, násilí a autoritu 
• Státní moc chápána podle pojmů: 
• Legalita (zákonnost, právo) – dodržování státem daného právního řádů a ústavy 
• Legitimita – vyšší nepsané oprávnění pro činy státní moci, které je zároveň občany dobrovolně  přijímáno 
• Oba pojmy se mohou dostat do rozporu (totalitní vláda může být legální, neboť dodržuje zákony, ale ne legitimní, neboť jedná proti občanům a zájmům státu) 
• oddělení do tří složek zaručuje demokracii, tj. že státní moc nebude zneužita proti občanům 

Ústava ČR 

• současná ÚČR schválena 16. 12. 1992 Českou národní radou jako ústavní zákon č. 1/1993 Sb. Účinnost od 1. 1. 1993 
• preambule + 8 hlav, celkem 113 článků 
• naše ústava je tzv rigidní = obtížně měnitelná 
• ústava může být doplněna nebo měněna pomocí ústavního zákona k jehož schválení je třeba souhlas: 3/5 všech  poslanců (min. 120 poslanců z 200) a 3/5 většiny přítomných senátorů 

Obsah ústavy

• Hlava první: Základní ustanovení 
• ustanovuje podstatu a zásady českého demokratického státu a politického systému 
• Hlava druhá: Moc zákonodárná (čl. 15 – čl. 53) 
• definuje moc zákonodárnou – dvoukomorový parlament – Poslanecká sněmovna a Senát 
• Hlava třetí: Moc výkonná (čl. 54 – čl. 66) 
• upravuje moc výkonnou (tvořena prezidentem, vládou a státním zastupitelstvím) 
• Hlava čtvrtá: Moc soudní (čl. 81 – čl. 96) 
• tvořena Ústavním soudem ČR a soustavou soudů, zabývá se jurisdikcí (soudní mocí). 
• Hlava pátá: Nejvyšší kontrolní úřad (čl. 97) 
• Postavení Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) 
• Hlava šestá: Česká národní banka (čl. 98) 
• Česká národní banka je v ústavě charakterizována jako ústřední banka státu.
• Hlava sedmá: Územní samospráva (čl. 99- čl. 105) 
• Hlava sedmá mluví o členění České republiky na základní samosprávné celky- obce. Vyššími územními  samosprávnými celky jsou země nebo kraje, které je možno zrušit nebo vytvořit pouze ústavním zákonem.
• Hlava osmá: přechodná a závěrečná ustanovení 
• uvádí přechodná a závěrečná ustanovení v souvislosti s očekávaným zahájením činnosti Senátu a rozdělením  Československa 

Zákonodárná moc = legislativa 

• Schvaluje zákony 
• Vyhlašuje válečný stav 
• Vydávají souhlas s ratifikací mezinárodních smluv, vysláním ozbrojených sil ČR mimo ČR, pobytem ∙ ozbrojených sil jiných států na území ČR 
• dvoukomorový parlament – poslanecká sněmovna, senát 
• Poslanecká sněmovna – 200 poslanců, voleni na 4 roky – poměrný systém 
• AP od 18 let, PV od 21 let 
• Senát – 81 senátorů, voleni na 6 let – každé dva roky se volí 27 senátorů – většinový systém o AP od 18 let, PV od 40 let 
• pokud byla PS rozpuštěna, konají se volby do 60 dnů od jejího rozpuštění, jinak do obou komor volby 30. dnem před uplynutím volebního období a končící dnem jeho uplynutí. 
• nikdo nemůže být současně členem obou komor 
• neslučitelná je i funkce prezidenta, soudce a jak stanoví zákon, ale poslanec, či senátor může být členem vlády ∙ mandát zaniká: 
• odepřením slibu nebo složením slibu s výhradou 
• uplynutím volebního období 
• vzdání se mandátu 
• ztrátou volitelnosti (= při ztrátě občanství) 
• rozpuštěním PS 
• vznikem neslučitelnosti funkce (prezident) 
• za projevy učiněné v parlamentu nelze trestně stíhat
• za přestupky ano, ale dotyčný podléhá disciplinární pravomoci komor (nelze trestně stíhat bez souhlasu  komory, jehož je členem) 
• odepře-li komora souhlas, je trestní stíhání navždy vyloučeno 
• poslance nebo senátora lze zadržet, jen byl-li dopaden při spáchání trestního činu nebo ∙ bezprostředně poté (po 24 h nutné propustit). Čl. 27/5 
• právo odepřít svědectví o skutečnostech, které se dozvěděli v souvislosti s výkonem mandátu. ∙ obě komory zřizují své orgány – výbory a komise. 
• volí si své předsedy a místopředsedy 
• schůze komor jsou veřejné 
• člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejích výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoli o to  požádá. 

Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky 

• 200 poslanců volených na 4 roky poměrovým volebním systémem, AP 18, AP 21 21 let ∙ V čele je předseda – svolává, zahajuje, řídí a ukončuje schůze 
• Poslanci vytvářejí poslanecké kluby podle stranické příslušnosti 
• Nezávislí – nejsou součástí žádného klubu 
• Zřizuje výbory – předjednávají návrhy zákonů 
• Mandátový, imunitní, petiční, rozpočtový, kontrolní, organizační, volební, pro evropské záležitosti ∙ Hlavní pravomoci (vykonává bez senátu): 
• Kontrola vlády (vyjádřením důvěry = schvaluje prezidentem nově jmenovanou vládu nebo nedůvěry  vládě = hlasuje o odvolání vlády během volebního období (k odvolání je nutný souhlas nadpoloviční  většiny všech poslanců) 
• interpeluje vládu 

Může být rozpuštěna prezidentem republiky: 

• Nevyslovila-li důvěru nově jmenované vládě, jejíhož předsedu jmenoval prezident na návrh předsedy  Poslanecké sněmovny 
• Neusnesla-li se do 3 měsíců o vládním návrhu zákona, se kterým vláda spojila otázku důvěry o Zasedání bylo přerušeno na delší dobu, než je možné 
• Není usnášeníschopná po dobu delší než 3 měsíce 

stav k září 2021: předseda: Radek Vondráček (Hnutí ANO) 

• místopředsedové: 
• Vojtěch Filip (KSČM) 
• Tomáš Hanzel (ČSSD) 
• Petr Fiala (ODS) 
• Tomio Okamura (SPD) 
• Vojtěch Pikal (Piráti)  

Senát Parlamentu ČR 

• Složen z 81 senátorů, kteří jsou voleni na 6 let většinovým volebním systémem 
• Každé 2 roky se obměňuje 1/3 Senátu 
• aktivní volební právo od 18 let, pasivní od 40 let 
• Je nerozpustitelný 
• Funguje jako brzda PS – nemusí schválit návrh zákonu, může ho vrátit 
• Řídí ji předseda 
• Senátoři zakládají výbory a komise 
• Senátoři se sdružují v senátorských klubech 

Pravomoci (vykonává samostatně bez PS): 

• Udělování souhlasu se jmenováním ústavních soudců 
• Udělování souhlasu s ústavní žalobou na prezidenta republiky pro velezradu

stav k září 2021:  

• předseda: Miloš Vystrčil (ODS) 
• 1. místopředseda: Jiří Růžička, nestr./TOP 09 
• Místopředsedkyně: Jitka Seitlová, KDU-ČSL 
• Místopředseda: Jiří Oberfalzer, ODS 
• Místopředseda: Jan Horník, STAN 
• dojde-li k rozpuštění PS, přísluší senátu přijímat zákonná opatření ve věcech, které nesnesou odkladu ∙ zákonná opatření může navrhovat je vláda a musí být schválena PS na její první schůzi (pokud ne, pozbývá  platnosti) 
• zasedání PS svolává prezident, nejpozději 30. den po dni voleb 
• zasedání komor může být přerušeno, nesmí být déle než 120 dnů v roce 

PS může rozpustit prezident republiky, jestliže: 

• PS nevyslovila důvěru nově jmenované vládě 
• PS se neusnese do 3 měsíců o vládním návrhu zákona, s jehož projednáním spojila vláda otázku důvěry o zasedání PS bylo přerušeno po dobu delší než je přípustné 
• PS nebyla po dobu delší než 3 měsíce schopná usnášet (není dostatečný počet poslanců méně než 1/3) o PS nelze rozpustit 3 měsíce před skončením jejího volebního období. 
• schůze komor jsou veřejné 
• společnou schůzi komor svolává předseda PS 
• člen vlády má právo účastnit se schůzí obou komor, jejích výborů a komisí. Udělí se mu slovo, kdykoli o to  požádá. 
• Způsobilost usnášet: alespoň přítomna 1/3 svých členů (PS alespoň 67 poslanců, S alespoň 27 senátorů) o přijetí usnesení: souhlas nadpoloviční většiny přítomných poslanců či senátorů (min. PS 34  poslanců, S min. 14 senátorů) 
• k přijetí ústavního zákona a ke schválení mezinárodní smlouvy : souhlas 3/5 většiny všech  poslanců a 3/5 většiny přítomných senátorů (PS min. 120 poslanců) 
• návrh zákona může podat poslanec, skupina poslanců, senát, vláda nebo zastupitelstvo vyššího samosprávného celku 
• návrh zákona o státním rozpočtu a o státním závěrečném účtu podává vláda jen PS (S nemá žádné veto). ∙ parlament může rozhodnout (vydání souhlasu) o vyhlášení válečného stavu, vyslat ozbrojené síly mimo  území ČR, o účasti ČR v mezinárodních organizacích, s ratifikací mezinárodních smluv ∙ návrh zákona, se kterým PS vyslovila souhlas, pošle PS senátu bez zbytečného odkladu. Senát projedná návrh  zákona a usnese se k němu do 30 dnů (schválí, zamítne, vrátí PS,; pokud se nevyjádří, je návrh zákona přijat) ∙ jestliže Senát návrh zákona zamítne, hlasuje o něm PS znovu 
• zákon může být definitivně schválen se souhlasem prezidenta nebo proti jeho vůli se souhlasem alespoň  101 poslanců. 
• suspenzivní veto = odkládací veto = právo vrátit do 15 dnů přijatý zákon 
• přijaté zákony podepisuje předseda PS, prezident republiky a předseda vlády. 
• vyhlášení zákona = zveřejnění zákona ve Sbírce zákonů 
• platnost zákona = nabývá dnem zveřejnění ve Sbírce 
• účinnost zákona = 15. den po vyhlášení zákona (pokud není stanoveno jinak) 
• každý poslanec má právo interpelovat vládu, interpelovaní členové vlády odpoví do 30 dnů od jejího podání  (ústně na ústní podání, písemně na písem. podání) 

Výkonná moc = exekutiva 

• vláda a prezident republiky, státní zastupitelství 
• vláda podléhá kontrole PS

Prezident republiky 

• prezident je hlavou státu a je volen většinovou volbou občany ČR (od roku 2013) 
• prezident není z výkonu své funkce odpovědný – nenese právní odpovědnost, nemůže být trestně stíhán,  výjimka je případ velezrady 
• prezident může být stíhán pro velezradu a to před Ústavním soudem na základě žaloby Senátu ∙ prezident se ujímá úřadu složením slibu, voleb. období na 5 let, min. 40 let, nikdo nemůže být zvolen více než  dvakrát za sebou 
• volba se koná v posledních 30 dnech volebního období úřadu prezidenta 
• prezident složí slib do rukou předsedy PS na společné schůzi obou komor (to samé i abdikace = vzdání se  úřadu) 

Pravomoci: 

• Suverénní (nepotřebuje k nim souhlas) 
• Právo jmenovat a odvolávat předsedu a další členy vlády, odvolat vládu, svolat zasedání PS,  rozpustit PS, právo suspenzivního veta 
• Kontrasignační (potřeba spolupodpis předsedy vlády) 
• Právo zastupovat stát navenek, sjednávat a ratifikovat mezinárodní smlouvy, vyhlašovat volby  do PA a S, jmenovat soudce 

další pravomoci: 

• jmenuje soudce, soudce Ústavního soudu, Nejvyššího soudu 
• odpouští (dává milost) a zmírňuje tresty uložené soudem, nařizuje, aby se trestní řízení  nezahajovalo, může vyhlásit amnestii 
• má právo vrátit Parlamentu přijatý zákon s výjimkou ústavního zákona 
• podepisuje zákony 
• jmenuje prezidenta a viceprezidenty Nejvyššího kontrolního úřadu 
• jmenuje členy Bankovní rady ČNB 
• zastupuje stát navenek 
• je vrchním velitelem ozbrojených sil 
• jmenuje a povyšuje generály 

propůjčuje a uděluje státní vyznamenání: 

• Řád Bílého lva = nejvyšší vyznamenání, vynikajícím způsobem se zasloužili o ČR 
• Řád TGM = pro osoby, které se vynikajícím způsobem zasloužily o rozvoj demokracie, humanity a  lidská práva 
• Medaile Za hrdinství = v boji a vyznamenání osob, které se s nasazením vlastního života zasloužily o  záchranu lids. života 
• Medaile Za zásluhy = zásluha za stát, kraj, obec je vrchním velitelem ozbrojených sil 
• vyhlašuje volby do PS a S (nejpozději 90 dnů před jejich konáním) 
• jmenuje a povyšuje generály 
• má právo udělit amnestii = kolektivní zmírňování trestů 
• prezident má právo účastnit se schůzí obou komor, zasedání vlády 
• prezident – volen na 5 let, nejvýše 2x za sebou 
• prezident má právo veta s odkladným účinkem a pravomoc rozpustit PS, jmenuje soudce, vyhlašuje amnestie 

Vláda 

• vrcholný orgán výkonné moci 
• skládá se z předsedy vlády, místopředsedů a ministrů 
• vláda je odpovědná PS 
• předsedu vlády jmenuje prezident a na jeho návrh jmenuje ostatní členy vlády a pověřuje je řízením  ministerstev (předseda vlády nemusí být předsedou vítězné politické strany). Při jmenování ostatních členů  vlády je prezident vázán návrhem premiéra 
• vláda předstoupí do 30 dnů po svém jmenování před PS a požádá jí o vyslovení důvěry = souhlas  nadpoloviční většiny přítomných poslanců 
• člen vlády skládá slib do rukou prezidenta 
• člen vlády nesmí vykonávat činnosti, jejichž povaha odporuje výkonu jeho funkce ∙ PS může vyslovit vládě nedůvěru – může vyhlásit nedůvěru kdykoliv, vždy projednává PS, na písemný návrh  nejméně 50 poslanci, k přijetí nedůvěry je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech poslanců
• předseda vlády podává demisi do rukou prezidenta, ostatní členové vlády podávají demisi prostřednictvím  předsedy vlády 
• vláda podá demisi, jestliže PS zamítla žádost o vyslovení důvěry nebo jestliže vyslovila nedůvěru. Vláda podá  vždy demisi po ustavující schůzi nově zvolené PS 
• prezident odvolá člena vlády, jestliže to navrhne předseda vlády 
• Vláda vydává vládní nařízení = konkretizuje schválené zákony, nařízení podepisuje předseda vlády a příslušný ministr, do jehož působnosti nařízení spadá 
• jednání vlády: k přijetí usnesení vlády je třeba souhlasu nadpoloviční většiny všech jejích členů

Činnost předsedy vlády: organizuje činnost vlády 

• vystupuje jejím jménem 
• sestavování vlády, podávání demisí … 
• spolupodpis při uplatňování rozhodnutí prezidenta 
• podepisování zákonů a nařízení vlády 
• převzetí některých pravomocí prezidenta v případě uvolnění jeho úřadu 
• Ministerstva a jiné správní úřady lze zřídit a jejich působnost stanovit pouze zákonem. 

 Ministerstva (stav k září 2021) 

• Ministerstvo zahraničních věcí 
• Ministerstvo obrany  
• Ministerstvo financí – Alena Schillerová (nestr. za ANO) 
• Ministerstvo práce a sociálních věcí – Jana Maláčová (ČSSD) 
• Ministerstvo vnitra – Jan Hamáček (ČSSD) 
• Ministerstvo životního prostředí  
• Ministerstvo pro místní rozvoj  
• Ministerstvo průmyslu a obchodu  
• Ministerstvo dopravy  
• Ministerstvo zemědělství  
• Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy – Robert Plaga (ANO) 
• Ministerstvo kultury – Lubomír Zaorálek (ČSSD) 
• Ministerstvo zdravotnictví – Adam Vojtěch (za ANO) 
• Ministerstvo spravedlnosti  

Státní zastupitelství 

• zastupuje veřejnou žalobu v trestním řízení 
• státní zástupce má ze zákona povinnost před soudem zastupovat stát v trestních věcech případně i v  občanském soudním řízení 
• státní zastupitelství spadá do působnosti ministerstva spravedlnosti (kopíruje soustavu soudní moci) 

Moc soudní = jurisdikce 

• Kontroluje dodržování zákonů 
• Je vykonávána soustavou nezávislých soudů 
• Vykonávána Ústavním soudem České republiky 
• Soudy jsou nezávislé, soudci jsou jmenováni prezidentem bez časového omezení a jsou neodvolatelní ∙ Výkon soudcovské funkce je neslučitelný s funkcí prezidenta, člena parlamentu atd. 
• soudci jsou při výkonu své funkce nezávislí, jejich nestrannost nesmí nikdo ohrožovat o nezávislost znamená zamezení přímého ovlivňování soudců vnějšími zásahy např. nátlak veřejného  mínění, politických stran, státních orgánů 
• nestrannost zapovídá jakýkoli vztahu k zúčastněným stranám ve sporu, aby bylo objektivní a nezaujaté  posouzení každého daného případu 
• soudce nelze proti jeho vůli odvolat nebo přeložit k jinému soudu 

Ústavní soud České republiky 

• Sídlí v Brně 
• Posuzuje, zda je dodržována ústavnost, nejsou porušována lidská práva, není přijatý zákon v rozporu s ÚČR
• Skládá se z 15 soudců volených na 10 let prezidentem republiky se souhlasem Senátu ∙ soudce ÚS nelze trestně stíhat bez souhlasu Senátu (stíhat ano byl-li zadržen a se souhlasem Senátu) ∙ rozhoduje: 
• zrušení zákonů nebo jejich jednotlivých ustanovení, jsou-li v rozporu s ústavním zákonem o o zrušení jiných práv. předpisů např. nařízení vlády, vyhlášky obecního zastupitelstva o o ústavní stížnosti orgánů územní samosprávy proti nezákonnému zásahu státu 
• v pochybnostech o ztrátě volitelnosti a o neslučitelnosti výkonu funkcí poslance či senátora o zda rozhodnutí o rozpuštění politické strany je ve shodě s ústavními a jinými zákony o spory o rozsah kompetencí státních orgánů a orgánů územní samosprávy 
• jedná o ústavní žalobě Senátu proti prezidentovi z důvodů velezrady = trestem může být ztráta  preziden. úřadu 
• vykonavatelná rozhodnutí Ústavního soudu jsou závazná pro všechny orgány i osoby 

Soudy 

• poskytuje ochranu právu, rozhoduje o vině a trestu 
• dvoustupňová soustava 

soustava soudů: 

• Nejvyšší soud (Brno) = vrcholný orgán ve věcech patřících do pravomoci soudů, soudce jmenován  prezidentem bez časového omezení 
• Nejvyšší správní soud, vrchní soudy (Praha, Olomouc) 
• krajské soudy (v Praze se nazývá městský soud) 
• okresní soudy (v Praze obvodní, v Brně, Ostravě a Plzni městský) 
• zákon o soudcích – způsobilost k právním úkonům, zkušenosti a morální vlastnosti, věk 25 let, odborná  justiční zkouška, souhlas s ustanovením za soudce a přidělení k určitému soudu 
• všichni účastníci řízení mají před soudcem rovná práva 
• jednání před soudem je ústní a veřejné, výjimky stanovuje zákon, rozsudek se vyhlašuje vždy veřejně 

Princip brzd a rovnovah 

• pravomoci jednotlivých složek moci a zastupujících orgánů jsou od sebe odděleny a stanoveny tak, aby se  navzájem vyvažovaly a omezovaly 
• rozhodnutí každého ze základních ústavních orgánů mohou být ostatními orgány upravována nebo  zrušena 

konkrétní případy: 

• suspenzivní veto = právo hlavy státu vrátit parlamentu přijatý návrh zákona k novému projednání o právo parlamentu prezidentovo veto přehlasovat 
• právo hlavy státu udělit milost 
• právo ústavního soudu zrušit zákon nebo jiný právní předpis odporující ústavě 

Legislativa exekutiva jurisdikce

Legislativa

• vydává zákony právo tzv. 
• suspenzivního veta právo zrušit zákon 
  

Exekutiva

• parlamentní kontrola, právo přehlasovat prezidentovo veto 
• vykonává zákony právo zrušit nařízení vlády 
  

Jurisdikce

• právo udělit milost, 
• amnestie vykládá zákony 
• Schéma principu oddělení státní moci a principu brzd a rovnovah.

Článek Dělba státní moci v ČR dle ústavy – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Společenské vědy, Fotografie

Přidal(a): Petra Adámková

Co je to žánr?

• Žánr je rozdělení konkrétních forem v umění, podle určitých kritérií
• Žánr může být filmový, hudební, literární
• Žánr není vždy pevný a mohou nastat určité změny
• Zaměřuje se na zobrazení jevů z běžného života
• Námětem je ulice, pracoviště, přirozené prostředí např. rodinné

Portrét

• Emotivní tak i emotivní
• Je to zobrazení jak hlavy člověka tak postavy nebo pokolení
• Zobrazení člověka

Zátiší

• Malířský styl
• Je to seskupení několika předmětů, které mají nějakou souvislost
• Pohled z okna na dvůr, Mísa na stole

Reportáž

• Záleží na druhu reportáže
• Musí se jednat o emotivní nebo informativní

Krajina

• Žánr převzatý z malířství
• Snímky přírody, obyvatelstva, hory, řeky, makro snímky
• Informativní a emotivní
• Snímky pohlednicové, knižní, časopisy

Akt

• Hranice aktu jsou nepřesné a mění se s dobou
• Při fotografování se všechno aranžuje

Architektura

• Focení budov, sousoší, detaily určitých sošek, oken vitráží 
• Fotíme exteriér a interiér pozornost se vede k detailům

Reklama

• Rozděluje se na : technickou a módní
• Kdysi byly striktně od sebe oddělovány dnes se prolínají.

Článek Žánry ve fotografii – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Společenské vědy, Filosofie

Přidal(a): Iva Koláčková

Problém poznání

Otázka Jak poznáváme? se stala jedním z ústředních témat novověké filosofie. Vyznačovala se tzv. obratem k subjektu, tj. stala se filosofií lidského Já. Jednotliví myslitelé se vyznačovali tím, jak ono Já pojímali, zda člověka chápali v prvé řadě jako bytost smyslovou, vnímající, nebo rozumovou, myslící. V prvním případě je zařazujeme mezi představitele tzv.  empirismu (řecky empeiria = zkušenost), ve druhém případě mezi reprezentanty racionalismu (z lat. ratio, rationalis = rozum, rozumný). Empirismus, zdůrazňující význam smyslové zkušenosti, se šířil především v Anglii, racionalismus, kladoucí důraz na samočinnost rozumu, na evropském kontinentě. K empirikům řadíme: Francise Bacona, Thomase Hobbese, Johna Locka, Geoge Berkeleyho, Davida Huma. Mezi racionalisty počítáme: René Descartesa, Benedikta Spinozu, Gottfrieda Wilhelma Leibnize.

Empirismus

• Soustřeďoval se na smyslové vnímání. 

Francis Bacon

• Bacon věřil, že objevil prostředky, jak překonat nedostatky smyslů. Jedním z nich byl pro něho experiment, poněvadž v něm člověk již záměrně uspořádává data, která mu přinášejí jeho smysly. Druhým prostředkem mu byla nová metoda – tzv. indukce (usuzování od jednotlivých faktů na obecná tvrzení).
• Důkaz pro toto tvrzení nacházíme v díle významného filosofa, politika a vědce, který stojí na pomyslné hranici mezi vlastní renesancí a klasickým novověkem – Francis Bacon z Verulamu (1561-1626). Bacon žil v době největšího rozmachu anglické renesance (Shakespeare), vzrůstá průmysl, věda, alchymie, astrologie. Začal studovat teologii a filosofii na Cambridge – odtud utekl. Už v roce 1584 byl poprvé zvolen poslancem Dolní sněmovny (titul barona z Verulamu) a tím začíná jeho kariéra. Zastával vysoké funkce ve státních službách. Při tomto zaměstnání mu zbylo i dost času na filosofii. Člověk, jak říkal Bacon, je teprve na začátku cesty vědění a je v jeho silách dosáhnout mnoho, velmi mnoho…  Na podnět Jakuba I. byl jmenován lordem kancléřem, což byl zároveň vrchol jeho politické kariéry. O tři roky později je obviněn z úplatkářství a zbaven všech svých úřadů (omilostněn).
• Vědecká činnost přinesla Baconovi větší a trvalejší slávu než činnost politická. Bacon usiloval o rozsáhlou obnovu vědy, tj. věda jako takové vcelku i každého jejího dílčího oboru – „Velké obnovení věd“.
• Základ poznání viděl v empirii (zkušenosti) a v induktivní metodě (od dílčích poznatků k závěrům
• Ve filosofii usiluje Bacon o takový pohled na realitu, který by byl oproštěný od přesudků a který by tvořil předpoklad pro vědění, jež posune lidstvo o krok dál. Člověk je stále vystaven omylům a chybným úsudkům. Je zapotřebí očistit myšlení od všech předsudků a tradovaných omylů a za dále musíme znát a používat správný způsob myšlení a bádání. 
• Lidské poznání je přesné, jestliže se zbavíme iluzí. Z lidské hlavy musíme vymazat tzv. idoly (klamné obrazy, iluze). Baconovo učení o „idolech“, jímž se zabývá dílo „Nové organon“, může být člověku návodem, jak se těchto omylů vyvarovat.
• a)idoly rodu (idola tribus) – obsahuje všechny omyly, k nimž nás svádí lidská povaha jako taková.
• b)idoly jeskyně (idola specus) – omyly mají původ v individuálním založení, výchově, postojích a v konkrétní situaci jednotlivého člověka. Je jich nejméně tolik, kolik je individuí. (Kdo si myslí něco jiného než já, není normální.)
• c)idola trhu (idola fori) – pocházejí z kontaktů a společenského styku lidí. Zvláštní roli zde hraje řeč – nejdůležitější nástroj mezilidské styku.
• d)Idola divadla (idola theatri) – ovlivnění dosavadními teoriemi – přijímání názorů autorit; přecházejí z generace na generaci.
• „Vědění je moc.“ – tím podtrhl praktický užitek vědomostí – lidé se přírody zmocnili a začali ji ovládat.
• Výsledkem Baconovy „užitné filosofie“ je torzo projektu ideální společnosti řízené učenci – „Nová Atlantida“ – ostrov šťastných lidí, kteří jsou řízeni sborem předních vědců a odborníků podle zákonů vědy. Tito lidé mají k dispozici vynálezy, které využívají ku prospěchu všech obyvatel. Postupují dopředu podle zásad přísně metodického poznání.

Thomas Hobbes (1588-1679)

• Angličan – zkoumá otázky státu, práva člověka. Domnívá se, že přirozeností člověka je egoismus. Lidem totiž připisoval veškeré hanebné skutky – jeho nejznámějším výrokem se stalo: „Homo homini lupus“ – člověk člověku vlkem. Hobbes vidí člověka jako egoistu, který usiluje o vlastní výhody, tj. zachycení své existence a o vlastnictví co nejvíce statků. V přírodním stavu, kde všichni jednají podle této snahy, vládne proto „válka všech proti všem“. Tento stav neuspokojuje přirozenou lidskou potřebu jistoty. Aby nepovstala válka všech proti všem, lidé se dohodli a vytvořili stát jako nadřazenou moc – teorie společenské smlouvy. Státní vůle musí být všemocná a stát nad zákonem. Stát určuje, co je dobré a špatné v mravním smyslu; určuje také, co je náboženství: podle Hobbese se náboženství a pověra liší jen tím, že náboženství je víra státem uznaná, zatímco pověra je víra, která státem uznaná není. Hobbes zdůrazňuje, že člověk může volit jen mezi dvěma zly: původním stavem, tj. naprostou anarchií, a úplným podřízením státnímu pořádku. 
• Přes veškeré špatné mínění o člověku jej Hobbes chápal jako individuum, jako jedinečný subjekt, jehož samostatnost je podstatná pro lidské soužití. Státu je přisouzena nevděčná úloha: sladit navzájem samostatnost a zlobu svých členů tak, aby bylo zaručeno fungování společenství. Je to úkol, který může splnit pouze velmi silný stát – leviathan („největších z lidských mocí, která je složena z mocí nesčetného množství lidí“) – „Leviathan“. Hobbes svými myšlenkami přejímá pozdější myšlenky absolutismu.

John Locke (1632-1704) –  Angličan – filosofie zkušenosti

• studoval přírodní vědy, lékařství a státovědu. Svůj život spojil s lordem s lordem Shaftesbury – významný anglický morální filosof, jenž ovlivnil zejména vynikající osobnosti filosofie a literatury 18. století, např. Huma, Kanta, Schillera aj.). Spolu s ním se podílel na střídavých úspěších jeho státnické kariéry. Za vlády Viléma Oranžského vykonával Locke po 11 let úřad komisaře pro obchod a kolonie. Poslední léta života strávil v ústraní.
• Locke je považován za zakladatele anglického empirismu. Locke koncipoval filosofii jako vědu o lidském duchu.
• V „Eseji o lidském rozumu“ se analyticky zabývá problémy poznání, chtěl zkoumat především původ, jistotu a rozsah lidského vědění. (Odkud lidé mají své myšlenky a představy? Můžeme se spolehnout na to, co nám sdělují smysly?). 
• Locke byl přesvědčen, že všechno, co máme v myšlenkách a představách, je jen odraz toho, co jsme viděli a slyšeli. Dokud nezaznamenáme první vjemy, je naše vědomí jako „tabula rasa“ neboli nepopsaná deska. Před tím, než zachytíme nějaký vjem, je tedy vědomí stejně prázdné jako tabule před příchodem učitele do třídy. Locke srovnává vědomí také s nezařízeným pokojem. Pak ale přijdou smyslové vjemy. Vidíme svět kolem sebe, čicháme, chutnáme, cítíme a slyšíme. Vzniká to, čemu Locke říká jednoduché smyslové ideje. Ale vědomí nepřijímá takové vnější dojmy jen pasivně. Něco se odehrává i v něm. Jednoduché smyslové vjemy se zpracovávají myšlením, úvahou, vírou a pochybováním. Tak vzniká odraz vjemu neboli reflexe.  Rozlišujeme tedy mezi smyslovým vnímáním a reflexí. Naše vědomí skutečně není jen pasivní příjemce. Zpracovává a uspořádává všechny smyslové vjemy, které proudí dovnitř. 
• Locke zdůrazňuje, že smysly jsme schopni přijímat pouze jednoduché vjemy. Když například jím jablko, nevnímám celé „jablko“ jediným prostým vjemem. Ve skutečnosti prožívám celou řado takových jednoduchých dojmů – jako že něco je zelené, čerstvě to voní a je to šťavnaté a nakyslé. Až když jím jablko již poněkolikáté, uvědomím si, že jím jablko. Locke tomu říká, že jsme si vytvořili tzv. složenou představu o jablku. Když jsme byli malé děti a ochutnali jsme jablko poprvé, neměli jsme žádnou takovou složitou představu. Viděli jsme něco zeleného, chuť nám prozradila, že jíme něco čerstvého a šťavnatého, ale bylo to taky trochu kyselé. Postupně si skládáme mnoho takových smyslových vjemů dohromady, až si vytvoříme pojem „jablka“, „hrušky“, „pomeranče“. Když se to vezme takto, veškerý materiál pro naše poznání o světě získáváme prostřednictvím smyslů.
• Předmětem filosofie učinil obsahy vědomí – ideje a lidské poznávací schopnosti.  Ideje u Locka vyjadřují to, čemu my říkáme „vidiny“, „pojmy“, „představy“, „vjemy“ či „smyslové dojmy“.  Úkolem filosofa je, aby tyto ideje pozoroval, utřídil, rozložil na ty nejjednodušší elementy a objasnil jejich původ. Locke zdůraznil, že vrozené ideje neexistují. Lidská mysl je nepopsanou tabulí – nepopsaný list papíru – tabula rasa.
• Nic není v rozumu, co by nebylo předtím ve smyslech. Rozumu se veškerých elementů dostává výhradně prostřednictvím smyslů. Lidská mysl je nepopsaným papírem, na který se zapisuje zkušenost prostřednictvím smyslů (sensualismus). Zkušenost je buď zevní (počitky dané smysly), anebo vnitřní (reflexe, sebepozorování)). Poznáváme tak, že si uvědomujeme své ideje. 
• Vliv měla také Lockova filosofie státu. Vychází z myšlenky společenské smlouvy a přirozeného práva. Na rozdíl od Hobbese soudí, že přirozeným stavem lidí byl stav svobody. Vznikem společnosti lidé neztratili práva na svobodu. Neztratili také práva na ochranu své osobnosti a prací nabytého majetku. Pouze právo mstít křivdy podstoupili společnosti. Panovník je povinen respektovat přirozené právo a dodržovat zákony, ne je však vyhlašovat. To má být úkolem zákonodárného sboru. Jestliže panovník nerespektuje přirozené právo, může mu lid „smlouvu“ vypovědět, tedy panovníka svrhnout. Tyto myšlenky patří ke zdrojům Francouzské revoluce.

David Hume  (1711-1776)

• poslední z velkých britských empiriků. Pocházel ze Skotska. Hume působil jako knihovník v Edinburghu, proslavil se nejenom jako nadaný filosof (bez jeho podnětů si neumíme představit vývoj moderní filosofie), ale též jako uznávaný historik, autor Dějin Anglie. Stal se bohatým a úspěšným mužem, který udržoval styky s předními osvícenci, především s J. J. Rousseauem.
• Už ve 26 letech napsal za svého víceletého pobytu ve Francii své nejvýznamnější dílo Pojednání o lidské přirozenosti – později ho nazval mrtvě narozeným dítětem, myšlenky zavrhl, ale přetrvávaly v něm. Přepracované vydání vyšlo o 8 let později – Zkoumání lidského rozumu.
• David Hume se také odvolává na zkušenost. Jako empirik spatřoval svůj úkol ve vyjasnění matoucích pojmů a myšlenkových konstrukcí, které vymysleli filosofové středověku a racionalisté 17. století.  Hume se chtěl vrátit k bezprostřednímu vnímání světa smysly. Žádná filosofie „nás nemá zavést mimo každodenní zkušenost nebo nám určovat pravidla chování, která se nápadně liší od těch, jež nám přináší reflexe každodenního života.“
• Je důsledný ve sví důvěře, ve schopnosti lidského vnímání, které je prý schopno si opatřit pro potřeby vědění dostatečné množství smyslových údajů a představ. Základ každého poznání tvoří smyslové vnímání

Hume začíná tvrzením, že člověk má dva různé typy představ. Jsou to dojmy a ideje.

• imprese – dojmy: – jsou to vlastně živé, momentální počitky, které vznikají, když vidíme, slyšíme, hmatáme, nenávidíme, milujeme atd. Jedná se o bezprostřední smyslové vnímání vnější reality.
• ideje – představy (složené a jednoduché) – Jednoduché ideje vznikají tehdy, když se rozpomínáme na nějaký smyslový dojem. Jde o jakési kopie našich impresí. Pod idejemi se představuje vzpomínky na dojmy. Složené ideje se vytvářejí spojováním jednoduchých elementů (impresí a idejí).
• Když se popálíte o kamna, máte bezprostřední dojem. Později třeba vzpomínáte na to, jak jste se spálili. Tomu právě Hume říkal idea. Rozdíl je ten, že dojem je silnější a životnější než pozdější vzpomínka na něj. Můžeme říct, že smyslový dojem je originál a idea nebo vzpomínka je jen bledý otisk smyslového dojmu. Protože přímou příčinou ideje, která se skrývá ve vědomí, je přece právě dojem.

Složené ideje – spojování idejí a dojmů. Principy, podle kterých k takovému sdružování dochází, se nazývají asociace (z lat. ad = při, socio = spojuji). Hume říká, že sdružování čili asociace představ probíhá třemi způsoby:

• asociace podle podobnosti (odlišnosti) – př. když někoho vidím na fotce, představím si živého; když někdo řekne dobro, vyřkne druhý zlo
• asociace podle časové a prostorové sounáležitosti – sdružují se věci, které se někdy potkaly, buď v nějakém čase nebo nějakém místě
• jako příčina a účinek – ideje se sdružují na základě kauzality (příčinnosti) – př. když uvidím salám, řeknu si, že je to k jídlu.

Vidíme-li po sobě dvě události, například slunce a tající sníh, usuzujeme na kauzalitu. Co nás však opravňuje k jistotě, že tak nastane vždy? Jestliže se fyzikální zákony osvědčily v minulosti, nemusí to logicky vzato znamenat, že se osvědčí i v budoucnosti. Naše očekávání, že tomu tak bude, se zakládá na zvyku a víře. Hume navrhuje nahradit v přírodních vědách přísnou kauzalitu pravděpodobností. Původní poznání jsou dojmy, ideje jsou vybledlé pojmy. 

Článek Novověká filosofie – filosofie  17. a  18. století se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Společenské vědy

Přidal(a): Pavlina003

Pojem skupina má v sociologii čtyři základní významy:

• skupina v nejširším významu – jakékoli seskupení lidí, prostorové či logické; termín se tedy používá ve významu logického rodu (národ jako skupina, třída jako skupina, mládež jako skupina atd.)
• skupina ve významu sociální kategorie – soubor osob, které vykazují alespoň jeden shodný, společný znak. Na základě tohoto znaku vlastně konstruujeme skupinu, jíž mnohdy v realitě neodpovídá nic, co bychom skupinou nazvali v běžném jazyce. Tak je tomu např. s kategorií „zaměstnanec“, která je statistickou konstrukcí a zahrnuje skladníka i profesora. Je obvyklé, že jeden znak se druží se skupinou dalších znaků. Bývá spojováno s povoláním (kvalifikační a vědomostní požadavky, svébytný jazyk, odívání, vzorce chování)
• skupiny ve smyslu prostorově spojených lidí; lidi náhodně pohybující se po Václavském náměstí nikdo nenazve skupinou. Svébytné uskupení však vznikne, jde-li po Václavském náměstí průvod s prapory a standartami nebo shlukne-li se skupina lidí okolo automobilové nehody. Tito prostorově spojení jedinci tvoří jakýsi mezityp mezi sociální kategorií a vlastními skupinami v užším smyslu. Někdy se pro označení osob spojených pouze prostorovou blízkostí užívá pojmu „sociální agregát“. Agregátem jsou tedy lidé bydlící v jednom paneláku, kteří se neznají ani jménem, agregátem jsou studenti vysoké školy, kteří se v 1. ročníku sešli na první přednášce. To jsou „klasické“ typy agregátů, kde jsou lidi spojeni původně jen fyzickou blízkostí. Fyzická blízkost je však důležitým faktorem, který podmiňuje možnost vzniku příté sociální interakce; proto se agregáty mohou, ale nemusejí, proměnit ve skupiny ve vlastním slova smyslu na bázi rozvinuté interakce, společného cíle a kolektivní činnosti.
• zvláštní druh agregátu tvoří dav. Dav je skupina osob, které se shromáždily na tomtéž místě na základě téhož podnětu. Pojem davu je v běžném jazyce i v sociologii ovšem zatížen pejorativním nádechem. Tendence posuzovat dav spíše negativně se do běžného povědomí prosadila na základě sociální zkušenosti lidí s agresivními davy. Tato záporná zkušenost se totiž pamatuje dlouhodoběji a intenzivněji než zkušenost s davy pasivními. Do sociologie vstoupila na základě koncepce francouzského sociologa a sociálního psychologa Gustava Le Bona. Le Bon vytvořil „teorii davového chování“. Zjistil, že pro člověka v davu je charakteristické tzv. davové chování. To se projevuje potlačením až ztrátou vlastní individuality, výraznou převahou původních primitivních instinktů a emocí nad racionalitou, ztráta rozumové kontroly a morální odpovědnosti. Člověk je v davu anonymní, a má proto pocit bezpečí před případnými sankcemi. Chová se tak, jak by se nikdy nechoval, kdyby byl sám.

Rozdělení:

• Heterogenní davy – skupiny osob, které se významně odlišují řadou podstatných znaků (věkem, povoláním, zájmy)
• anonymní (pouliční dav)
• neanonymní (porota)
• Homogenní davy – skupiny vykazující nějaké další podstatné společné znaky kromě prostorové blízkosti a lze je dělit na sekty, kasty a třídy; znaky, ve kterých se individua shodují, převažují nad těmi, ve kterých jsou odlišní
• sekty – organizované náboženské skupiny, individuum se stává členem v průběhu života. Tradiční křesťanská teologie pojem používá například jako označení „specifické, trvající a odděleně organizované skupiny věřících, která odmítá zavedené náboženské autority, ale která si nárokuje věrnost autentickým prvkům víry“. Pojem pejorativního významu, kterým většinová kultura nebo většinová společnost označuje menšinovou, obvykle náboženskou skupinu vydělenou z určitého směru (náboženského, politického nebo ideologického). Mají společné pouto přesvědčení – sekty náboženské a politické, jinak se jednotlivci od sebe liší výchovou, zaměstnáním i prostředím.
• kasty – přísně uzavřené společenské vrstvy, individuum se do nich rodí. Je to způsob sociální stratifikace, který je institucionálně zakotven v náboženství. Není zde prostupnost mezi kastami ani sociální mobilita, praktikuje se endogamie – členové se mohou ženit a vdávat pouze uvnitř kasty. Nejznámější jsou kasty v Indi (brahmáni, kšátrijové, vaišijové, šúdrové).
• třídy – kategorie lidí, kteří mají ve společnosti stejné postavení, stejný způsob obživy. Použito Marxem v jeho Komunistickém manifestu.

Námitky proti Le Bonově teorii:

• nerozlišuje dav ve smyslu neřízeného a neplánovaného chování od jiných seskupení, která nevykazují znaky davového chování (lynčující skupina Kuklux klanu X zasedání amerického Senátu)
• nerozlišuje cíl a smysl davového chování; v průběhu revoluční akce lze vždy identifikovat davové chování, které však probíhá v širším sociálním rámci, který mu dává poněkud jiný smysl – davové chování nemusí být pouhým a prostým aktem agrese)
• ani psychologicky není patrně zcela pravda, že ztráta morálních zábran vyvolaná anonymitou davu vede k tomu, že se člověk projevuje tak, jak by se nikdy nechoval, kdyby byl sám. Někteří autoři tvrdí, že se naopak v davu projevuje tak, jako by byl sám při zaručené absolutní anonymitě.
• dav v ohrožení je schopen vyvinout řadu mechanismů, které usnadňují lidské přežití v katastrofické situaci (vzrůst interakce, komunikace, mizí sociální distance)

Davy podle E. W. Browna:

aktivní davy

• útočné – lynčující dav; vyhledává protivníka, fyzické a slovní napadání
• únikové – panický dav; konkurence v boji o život, chtivé a bystré chování
• získávací – dav při nákupní horečce; konkurence v boji o lepší možnosti při masivních slevách; předmětů je méně než kupujících
• expresivní – demonstrace

pasivní davy – posluchačstvo

• záměrné – lidé na přednášce, v kině
• nahodilé – lidé okolo pouličního hudebníka

Nejpreciznější klasifikaci davů představil Kingsley Davis:

• sociálně strukturované davy – osoby spojené společným místem a soustředěné k témuž bodu zájmu, sociálně legalizované, uznávané; role a pozice jsou předem dány
• posluchačstvo – divadelní nebo sportovní diváci, účastnící mše
• plánovaný expresivní dav – vyjadřuje určité emoce, ale vždy jde o emoce sociálně uznané a respektované a o společensky schválený způsob jejich projevu (povolená demonstrace nebo manifestace, diskotéka s tancem)
• náhodné davy – spojeny týmž místem a zájmem, ale vznikly nepředvídaně, neplánovaně
• divácké – „čumilové“, lidé shromáždění kolem nějaké výjimečné události
• panické – lidé utíkající z hořící budovy; intenzita podnětu nemusí být úměrná intenzitě paniky
• znepříjemňující – obtěžující; seskupení osob, které chtějí jako individua dosáhnout téhož cíle, např. fronta na lístky, nával při nastupování do vlaku
• nezákonné davy – davy projevující chování, které je v rozporu se zákonem. Tyto davy jsou nezákonné od samotného počátku, tedy nezákonnými se nestávají až v průběhu akce (např. když se manifestace změní v lynč), ale již sám výchozí podnět a motiv k davovému shromáždění a akci je nezákonný.
• aktivní expresivní dav – rebelující davy, nepovolené demonstrace, lynčující nebo loupící dav
• amorální davy – orgiastické skupiny, větší skupiny požívačů drog, velké opilecké výtržnosti.

Článek Teorie davů a jejich dělení – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Společenské vědy, Ekonomie

Přidal(a): Pavlina003

Peníze

• jsou zvláštním druhem zboží, vznikly přirozenou cestou
• usnadňují směnu zboží, jsou výsledkem výroby, dělby práce, specializace a směny

Historie

a) naturální směna

• před vznikem peněz fungovala směna zboží – lidé směňovali to, co měli, za to, co potřebovali (naturální doba – směna bez peněz)
• cena = práce + materiál + zisk

b) pomocí tzv. všeobecného ekvivalentu

• určitý druh zboží, který měl nějakou zvláštní hodnotu, např. dobytek, kožešiny)

c) kovy

• zlato, stříbro
• peníze byly vzácné; nikdo je nemohl padělat
• zlato má vynikající chemické vlastnosti – nepodléhá erozi, tažné, kujné, vysoká hustota, lehce dělitelné
• peníze musí být vzácné a jedinečné
• hodnota mincí byla založena na hodnotě mincovního kovu. Po dalším vývoji výroby a obchodu již nestačily zásoby drahých kovů plynule zprostředkovávajících směnu.
• mince
  • platidlo, které má vyjadřovat přesnou hodnotu peněz
  • jejich smyslem je vyjadřovat přesně koupi a prodej

d) papírové peníze – bankovky

• v 18. st. se ve Francii začaly používat papírové peníze
• nejdříve to byly vydávány bankou, byly směnitelné a kryté zlatem
• později státovky – vydávané státem, nesměnitelné ani kryté zlatem
• období Zlatého standardu (= systém, v němž se uplatňovala směnitelnost bankovek za zlato) skončilo ve 30. letech 20. st. uvnitř jednotlivých zemí, v mezinárodním měřítku v 70. letech 20. st.
• dnes jsou všechny peníze a mince s nuceným oběhem
• pravé peníze – peníze ve formě zlata
• nepravé peníze – bankovy, měděné mince,..
• zlato se stalo významnou komoditou pro obchodování
• virtuální peníze (nehmotné)

Bitcoin

• je internetová platební síť a také v této síti používaná kryptoměna. Hlavní unikátností Bitcoinu je jeho plná decentralizace; je navržen tak, aby nikdo, ani autor nebo jiní jednotlivci, skupiny či vlády, nemohl měnu ovlivňovat, padělat, zabavovat účty, ovládat peněžní toky nebo způsobovat inflaci. V síti neexistuje žádný centrální bod, ani nikdo, kdo by mohl o síti rozhodovat. Konečné množství bitcoinů je předem známo a uvolňování bitcoinů do oběhu je definováno ve zdrojovém kódu sítě. V síti probíhají platby za minimální nebo žádné náklady.

funkce peněz:

• a) peníze jsou mírou hodnot – umožňují porovnávání hodnot statků a služeb
  • hodnota zboží vyjádřena v penězích= cena zboží. Hodnota zboží je dána množstvím práce v něm obsažené. Hodnota zboží se měří penězi.
• b) peníze fungují jako oběživo – pomáhají oběhu zboží
• c) peníze fungují jako platidlo
  • placení služeb, zboží, daní, úvěrové vztahy
• d) poklad – nahromaděná uložená hodnota, která může být směněna za zboží
• e) mezinárodní – zboží na mezinárodní úrovni

formy peněz:

• mince
• papírové peníze – vydává centrální banka
• depozitní peníze – zápisy na účtech
• vklady a úspory – termínovaná depozita
• obligace – může je vydávat stát, reguluje tím oběh peněz, rychlé získání peněz – na kolik, za jak dlouho, za kolik

Banky a bankovnictví

• instituce, které provádějí fin. operace:
• aktivní – poskytování úvěrů, pasivní= přijímání vkladů. Patří sem i půjčování peněz, nákup a prodej zahraničních měn.
• zprostředkovatelské operace – vedení běžného účtu, bezhotovostní platební styk, placení mezi firmami, směnárenské služby apod.

bankovní operace:

• obchodování na peněžním trhu
• nakupují a prodávají peníze cizích zemí
• půjčují peníze = poskytují úvěry
• vklady = půjčení peněz bance, člověk se pak stává věřitelem a banka dlužníkem. Věřitel dostává peníze (úroky) za to, že bance půjčuje peníze.; vklady jsou pojištěny do výšky 20 000 eur; čím větší vklad, tím víc člověk vydělá na úrocích
• provádějí peněžní operace – zprostředkování plateb mezi podniky a jednotlivci

Bankovní soustava 

centrální banka

• je řízena státem
• v ČR Česká národní banka (jediná česká banka v ČR)
• reguluje množsví peněz v oběhu
• stanovuje podmínky k poskytování úvěrů
• dozírá na činnost obchodních či komerčních bank
• koordinuje činnost s vládou
• vede účty státního rozpočtu (avšak návrh státního rozpočtu je v režii Poslanecké sněmovny)
• emisní banka – vydává peníze

pravomoce:

• určuje povinné minimální rezervy komerčních bank
• operace na otevřeném trhu – nakupuje a prodává vládní obligace (=cenný papír; znamená dlužnický závazek vůči majiteli obligace); pokud obligace nakupuje, zvyšuje nabídku peněz; pokud je prodává, stahuje peníze z oběhu
• stanovuje diskontní sazby – úroková sazba, která stanovuje výši půjčky centrální banky komerčním bankám
• devalvace měny

komerční banky

• právnický subjekt, akciová společnost, snaží se o co největší zisk
• částečně nezávislé na státu
• žijí z půjčování a prodávání peněz

3 druhy finančních operací:

• aktivní operace – půjčují peníze = poskytují úvěry:
• a) podle délky splatnosti – krátkodobé (do 1 roku), střednědobé (2-4 roky), dlouhodobé (5 a více let)
• b) podle účelu – investiční, spotřební (spotřebitelské), provozní (provoz podn. činnosti), vývozní
• c) podle záruk – na kauce, záruční listy
  • za poskytnutí úvěru se platí úrok – odměna za zapůjčení kapitálu, procentuální podíl, sjednává se při sepisování smlouvy
• pasivní operace – přijímání peněžních vkladů, jejich opatrování, poskytování úroků, vklady – terminované, s výpovědní lhůtou
• sprostředkovatelské (neutrální) operace – velmi významné pro chod banky, sprostředkovávají vedení různých účtů, zabezpečují bezhotovostní platební styk, směnárenské služby, depozitní služby (např. ukládání listin, uměleckých předmětů, zlata…)

hypoteční banky

• výdělky z hypoték – půjčky na nemovitosti
• hypoteční úvěr (neboli hypotéka) je úvěr určený fyzickým i právnickým osobám. Vždy musí být zajištěný zástavním právem k nemovitosti na území ČR. Obvykle se jako zástava využívá financovaná nemovitost, ale není to podmínkou, ručit lze i objektem jiným.

Hypoteční banky nabízejí v zásadě dva typy úvěrů:

• účelová hypotéka, která je striktně vázaná na investici do nemovitosti
• neúčelová hypotéka, tzv. americká hypotéka – úvěr lze použít na cokoli.
• investiční banky
  • vydávají obrovské půjčky na výstavbu dálnic a na různé velké projekty
• konsorcium – jednorázové spojení bank za účelem jednorázové akce

Cenné papíry 

• listiny, které představují nárok vlastníka listiny vůči tomu kdo listinu vystavil
• komitent = vlastník cenného papíru, eminent = vydavatel cenného papíru
• druhy cenných papíru:
• a) obligace = dluhopisy = bondy – vlastníkovi zakládá právo na splacení dlužné částky, která je uvedená v dluhopise, je určeno k jakému datu vlastník má právo k vyplacení pevně dohodnutého výnosu (úroku), většinou vydávají banky (tím stahují z oběhu peníze), stát (když rychle potřebuje peníze), obce, velké obchodní společnosti
• b) směnka – musí být nadepsána směnka
  • vlastní – ten kdo jí vystavil se sám zavazuje, že jí zaplatí
  • cizí – kdo ji vystavil určuje jiné osobě povinnost zaplatit; náležitosti: částka, datum a místo vyplacení, komu, kdo, podpis, datum a místo vystavení, vykonavatel
• c) šek – nadepsáno šek, příkaz k proplacení, suma, jméno kdo má platit (šekovník), místo kde se bude platit, místo a datum sepsání, podpis výstavce
• d) akcie – vydávají akciové společnosti, majitel akcionář, vlastníkovi zakládá určitá práva – právo spoluvlastníka, majetkové právo (podíl ze zisku = dividenda), právo na podíl při likvidacích pozůstatků při zániku společnosti, různé druhy, akcie jsou nepřenosné

Akcie

• akcie = cenné papíry vydány a. s., který poskytuje svým majitelům tato práva:
• a) právo podílet se na řízení a.s.- právo účastnit se valné hromady a.s., hlasovat na ní a uplatnění zde své návrhy
• b) právo na podíl ze zisku /na dividendách/- valná hromada určí ze zisku a.s. podíl, který se bude rozdělovat akcionářům /=dividenda/
• c) právo na podíl na likvidačním zůstatku při zániku a.s.- likvidační zůstatek se dělí v poměru odpovídajícímu jmenovité hodnotě jeho akcie. Akcionáři nemá právo na vrácení vkladu ani za trvání v a.s. nesmí odkoupit akcie akcionáře, výjimku tvoří zaměstnanecké akcie
• vyjadřují část majetku firmy
• kontrolní balík = víc jak polovina akcií
• majetková demokracie – tolik hlasů, kolik procent akcií
• založení a.s. – podnikatelský záměr, kapitál, předmět podnikání
• prvotní emise – prvotní vydání akcie za nominální cenu – ta cena, která je na nich napsaná
• pak akcie získají tržní cenu
• akcionáři se pak sejdou na první valné hromadě → rozdělení funkcí → vytyčení politiky společnosti

druhy akcií:

a) na doručitele

• nemají napsaného vlastníka, není uveden
• stát by s těmito typy akcií neměl obchodovat/spolupracovat, u nás tomu tak však je
• rychlé akcie, rychlý zisk peněz; reagují skutečně na situaci na trhu
• netransparentní, neprůhledné, nedá se dohledat vlastník
• snadno zcizitelné

b) na jméno

• majitel je napsán jménem
• pomalé, k prodeji je potřeba souhlas valné hromady
• nereagují na situaci na trhu
• většinou u stabilních firem, kde se moc nemění politika
• ví se, kdo je vlastní; dají se dohledat vlastníci firmy

c) zlatá akcie

• akcie zakladatelů společnosti
• je s ní spojeno právo veta
• obrovská tržní cena

d) zaměstnanecké akcie

• akcie patřící zaměstnancům
• zaměstnanci berou mzdu + mají ještě zisk z akcií
• zaměstnanci mají pocit, že pracují na „svém“

e) kmenové akcie

• koupit akcie a neprodat ji
• odměna za akcie: rozdíl mezi nominální a tržní hodnotou + dividenda – podíl na zisku
• pravidelná dividenda – předem stanovená, nezáleží na situaci na trhu
• talon = doklad akcionáře, že vlastní akcii
• kapitalizace akcie – koupit za levno, prodat za draho
• správní rada – akcionář s největším procentem akcií
• kontrolní komise – akcionář s druhým největším procentem akcií

Burza

• zvláštní tržní instituce soustřeďující nabídku a poptávku stejnorodých statků, cenných papírů nebo zahraničních měn
• obchoduje se na nich podle předem daných pravidel, na stanoveném místě, ve stanovenou dobu
• nejvýznamnější jsou burzy peněžní (burzy cenných papírů)
• spekulace = specifická podnikatelská činnost založená na odhadu budoucího vývoje kurzu nějakého statku
• akcie, měny či komodity jsou nakupovány nebo prodávány s výhledem na růst jejich hodnoty a následný zisk při prodeji (nebo naopak)
• býci – spekulují na vzrůst kurzu určitého statku; kupují, aby pak následně za vyšší cenu prodali
• medvědí – prodávají, aby následně za nižší cenu nakoupili

Některé pojmy

• inflace – růst cenové hladiny v čase; snižuje kupní sílu peněz, znehodnocuje úspory a půjčky (věřitelé ztrácejí a získávají dlužníci), vede ke snížení poptávky
• deflace – pokles průměrné hladiny cen, opak inflace
• dezinflace – snížení růstu cenové hladiny oproti minulému období
• stagnace – zastavení hospodářského růstu
• stagflace – stagnace + inflace – stagnace reálného produktu, růst cenové hladiny

Hospodářský cyklus 

• konjunktura = expanze – zlepšování ekonomiky, podnikatelům rychle ubývá zboží, výrobci a odběratelé rostou, investují, nízká nezaměstnanost; zvyšují se platy, nabídka zboží, spotřeba a zisky
• vrchol – trh je zahlcen zbožím, poptávka klesá
• recese = krize – pokles poptávky i nabídky, krach některých podniků, propouštění zaměstnanců; problémy se dotýkají všech ekonomických subjektů; deprese = hluboký a dlouhotrvající hospodářský pokles
• sedlo = dno – firmy minimalizovaly náklady, snížily ceny a sladily nabídku s nízkou poptávkou; stabilizace vede k postupnému oživení ekonomiky, její opětovné zlepšení se projeví ve vyšší zaměstnanosti

Mzdy a ohodnocení 

• časová mzda – součin odpracovaných hodin a hodinové sazby
• úkolová mzda – vypočítává se podle skutečného výkonu a stanovené sazby za jednotku výkonu
• podílová mzda – odvíjí se od podílu na dosažených výsledcích práce
• hrubá mzda – mzda před zdaněním a odvodem dalších zákonem stanovených plateb
• čistá mzda – po odečtení daně z příjmu a dávek sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění
• nominální mzda – peněžní vyjádření
• reálná mzda – kolik zboží a služeb si může zaměstnanec za svou mzdu reálně pořídit
• osobní ohodnocení – individuální
• prémie – skupině za dosažení plánovaného cíle X penále
• podíl na hospodářských výsledcích – dobrovolná odměna; většinou na konci roku, indikuje dobrý chod a výdělky firmy
• provize – částka za realizované obchody; 5-7%.

Článek Základy teorie peněz – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Filozofie, Společenské vědy

Přidal(a): Martin Matura

Význam a historie pojmu „osoba“:

• řecká filosofie pojem osoby nevypracovala (antická filosofie byla velkou měrou soustředěna na obecnost a nutnost)
• impuls pro promýšlení pojmu „osoba“ bylo především židovsko-křesťanské pojetí člověka jako jediné neopakovatelné bytosti, který je svobodná a za své činy je odpovědná – ovlivnění filosofie ze strany teologie
• slova „osoba“ je ekvivalentem řeckého nebo latinského persona (význam – maska divadelního herce – důležitý je pojem role, kterou představuje jednotlivá maska)
• hlavní význam slova persona je v identifikaci jedince
  • v římském právu jde o termín označující člověka, který je nositelem práv (svobodného římského občana – otroci jsou lidé, ale nejsou to osoby)

profesor Jan Sokol – pojednání o významu „osoby“ jako určité společenské role

• • v dějinách kladen důraz na význam „individuální bytost“ než „role“ u pojmu osoby je dán tím, že chápání božské Osoby jako role by vedlo k modalistickému výkladu Boží Trojice – osoba by byla pouze „role“ nebo „způsob projevu“, který na sebe jediný Bůh , což je rozporu s pravověrným křesťanstvím trinitárním monoteismem
  • role je něco, co lze chápat jak individuálně (kdy je herec vydělen z masy jiných a identifikován jako ta či ona postava) tak i obecně (jako vzorec chování či jednání, které může být společný mnoha lidí)

Claude Lévi-Strauss

• vlastní jména, která jsou výrazem individuality svého nositele, mají svůj původ v nějakých obecných charakteristikách, na kterých se původně nositelé jmen podíleli
• pojem „osoby“ je ve filosofii člověka spjat především s identitou a originalitou neopakovatelného jedince, který je středem, původcem a pánem svých činností
• křesťanské myšlení přispělo k personálnímu myšlení – přijalo hebrejské chápaní Boha k člověku a lidí mezi sebou = člověk je chápán jako neopakovatelné a jedinečné individuum (souvislost s teologickým rozpracováním nauky o Boží Trojici – teologové hledali nejvhodnější slovo k popisu božské reality zachycené v Novém zákoně = začíná se používat slovo osoba, respektive bozká osoba)
• božská osoba – termín vzatý od lidí

Aurelius Agustin

• ve svém díle De Trinitate (O Trojici) použil při svých spekulacích o Trojici slovo persona jako ekvivalent řeckého 

Boethius (480-534/5)

• upozorňuje, že pojem „osoby“ nemáme dostatečně vypracovaný – je třeba ho promyslet ve vztahu k jiným pojmům (které hrají důležitou roli v christologii a trinitologii) – hlavně pojmy: přirozenost, podstata a substance
• „Ohledně pojmu osoby je však možné vznést značné pochybnosti – definice osoby by mohla být zdokonalena. Jestliže má každá přirozenost osobu, pak rozdíl mezi přirozeností a osobou představuje neřešitelný problém. Neboť není-li osoba totéž co přirozenost a spadá-li do rozsahu pojmu přirozenosti, je obtížné říci, na které přirozenosti se pojem osoby vztahuje, tj. které přirozenosti mohou mít osobu, a které se slovem osoba spojovat nelze. Je zjevné, že subjektem osoby je přirozenost, a že mimo přirozenost nelze pojem osoby použít.“
• odmítá považovat za osobu nějakou vlastnost (krása nebo moudrost jsou vlastnostmi osoby, ale sami osobě osobami nejsou) či obecné pojmy
• soustřeďuje se na substance, mezi kterými se může vyskytovat kandidát na označení jménem osoba (vypočítává podle Porfyriova stromu) – „je tedy zřejmé, že ze všech typů substancí nelze mluvit o osobě v případě neživých látek (kámen), ani v případě těch živých substancí, které nemají smysl (strom), ani v případě těch, které postrádají mysl a rozum (kůň) = osobou nazýváme člověka, Boha, anděla„
• definice „osoby“ = individuální substance rozumové přirozenosti
• hlavní komponenty personálního myšlení: individualita, rozumovost (racionalita a svoboda) a substancialita (svébytnost, nezávislost)
• člověk je bytostně konstantní, neměnný, stále identický, ale také maximálně dynamický
• plně se člověk může uskutečnit pouze ve vztazích k jiným osobám – lidská jedinec je jakožto svébytná skutečnost (substance) bytostně prioritní a vztah je něco, co existuje pouze a jen díky existenci vztahů mezi jedinci
• člověk je po jedné stránce stále stejný, tzv. je zachována jeho individualita, po jiné stránce je jiný, protože se vyvíjí – vývoj a dynamika života není myslitelná bez neměnného základu a naopak
• personální uskutečnění je možné jen ve vztahovém charakteru lidského bytí
• sebe-uskutečnění člověka, realizace všech schopností a možností člověka je možná jen ve vztahu k jiným lidem – být osobou neznamená mít vztah k jiným, předpokladem toho je individualita a svébytnost
• rozum a svoboda umožňuje vztahovou realizaci lidského života v kontextu jiných osob

Individualita:

• individualita = něco nerozdělitelného
• tvrdit o člověku, že je individuem znamená tvrdit o něm, že je bytostně celistvý, nesložený
• alternativy této pozice je:
• akcidentalizace člověka – přesvědčení, že člověk je pouhým projevem či vlastností nějaké vyšší individuality
• skladebný pohled na člověka, který odpovídá výše zmíněnému pojetí nahodilé jednoty
• Bachur (Benedikt) Spinoza – nominalistická představa jediné světové substance
• Georg Wilhelm Friedrich Hegel – představa vývoje jediného Absolutna (světového Ducha)

Definice lidské osoby:

Tomáš Akvinský – personální pojetí člověka

• rozumová přirozenost není dostačující (jako u Boethia)
• nejdůležitější je „vlastnictví“ aktu bytí (souvisí i s teologií – Ježíš Ktistus je podle křesťanské víry božskou osobou, která na sebe vzala lidskou přirozenost)
• Ježíš Kristus – osoba se dvěma přirozenostmi, božskou a lidskou; zůstává jedinou božskou osobou, která na sebe vzala lidství
• zdrojem veškeré dokonalosti je bytí či existence
• člověk je jakožto osoba nejvýše postaveným typem hmotného jsoucna, protože má rozum a svobodnou vůli, sám si svobodně určuje svoje cíle a za svá rozhodování je odpovědný, je schopen mravnosti a lásky.

Článek Člověk jako osoba – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Psychologie, Společenské vědy

Přidal(a): Veronika Kovarik

Náročné životní situace

• Náročnou situací rozumíme takovou situaci, kdy je třeba na cestě k cíli překonat určitou překážku
• Pro někoho to může být např: obtížné cvičení z matematiky, neúspěch u zkoušky, příliš velké pracovní vytížení, nutnost hospitalizace
• S náročnou situací souvisí také stres, frustrace, konflikt a deprivace
• Na cestě k cíli musíme překonat určitou nemalou překážku
• Různé situace – u každého člověka je vnímání situace jiné – test z matematiky, hospitalizace, kontakt s cizím člověkem, úmrtí, rozchod…

Náročné situace může člověk:

• Zvládnout – účelné a společensky přijatelné chování
• Nezvládnout – nepřiměřené, neúčelné chování = další náročná životní situace a komplikace

Adaptace = přizpůsobení se

• Aktivní – situaci si přizpůsobím svým potřebám
• Pasivní – přizpůsobení se dané situaci

Coping

• Schopnost poradit si s mimořádně obtížnou situací
• Někteří lidé se poddávají nemoci, bezmocnosti a rezignují
• Nemocný člověk je pasivní, apatický a zvýšeně závislý, plačtivý, neochotný komunikovat – potřeba zvýšené péče, dát psychologickou podporu, ale je výskyt lidí, kteří si na péči zvyknou, i když se dokáží o sebe postarat, ale potřebují pomoc (= naučená bezmocnost)
• Řešení svízelných situací má vliv na osobnost jedince, způsoby zvládání

Copingové strategie

• Řešení problému – změna stresové situace
• Rozumové přeznačkování – hledání pozitiva na problému, přehodnocení
• Vyjádření emocí, křik, pláč, smích
• Vyhledávání sociální opory – telefonát, návštěva
• Vyhýbání se problému – dělat něco jiného
• Únik do fantazie – únik od reality
• Sebeobviňování, sebekritika 
• Sociální izolace – člověk chce být sám, vstřebat situaci

Stres

• Zatížení nebo přetížení organismu různými podněty a situacemi, které jedinec vnímá jako nadměrnou zátěž

Podněty mohou být:

• Fyziologické – hlad, žízeň, horko, chlad, nadměrný hluk, nedostatek spánku
• Psychické – strach ze selhání, strach z výkonu, z nemoci, z vývoje choroby, ze ztráty zaměstnání, ze ztráty někoho blízkého
• Strach může být dále vyvolaný: přetížením informacemi, množstvím práce, nedostatkem odpočinku, dlouhodobě napjatými vztahy mezi lidmi, neshodami v rodině
• Mírný stres může zvýšit výkon, mobilizovat síly k dosažení náročného cíle
• Velký stres vede k poklesu výkonu, k chybám, k selhání
• Dlouhotrvající nebo opakující se duševní stres může vést ke zhoršení obranyschopnosti organismu, dochází k častějším somatickým onemocněním

Důsledky:

• Zhoršení obranyschopnosti organismu
• Narušení životosprávy, nechuť k jídlu, zvýšený příjem potravy
• Pocit únavy, poruchy spánku
• Přílišná vzrušivost nebo projevy apatie
• Nesoustředěnost
• Příznaky somatického onemocnění: bolesti hlavy, žaludku, žlučníku, bušení srdce atd…

Zvládání stresu:

• úspěšně se daří zvládnout stres jakoukoliv činností nebo pohybovou aktivitou, od úklidu domu, práce na zahradě až po sportovní činnosti
• při vyrovnání se stresem je důležitá podpora blízkých lidí
• člověk by si měl najít to, co ho baví, co ho potěší
• stresor = negativně působící vliv na člověka

vnitřní

• tělesné – neuspokojení základní potřeby (hlad, žízeň, bolest, únava,…)
• psychické – negativní emoce (strach, úzkost, nervozita)

vnější

• sociální – závažné životní události (úmrtí, rozvod, svatba, vězení,…)
• fyzikální – dlouhotrvající hluk, chlad, teplo

stresové reakce – „boj“ nebo „únik“, „zamrznutí“

Frustrace

• jedná se o psychický stav, který prožíváme, pokud nejsou uspokojovány naše potřeby 
• řešení situace:
• pozitivní, vhodné, přijatelné
• méně vhodné, nežádoucí
• rezignovat, vzdát se, aniž bychom se vůbec pokusili o zdolání překážky, opustit původní cíl
• překonat překážku, dosáhnout cíle zvýšeným úsilím, mobilizací sil
• obejít překážku, dosáhnout cíle jinými cestami, někdy i náročnějším způsobem, ale nevzdávat se původního cíle
• oddálit splnění cíle na pozdější dobu nebo změnit cíl
• ustoupit od původního cíle na pozdější dobu nebo změnit cíl
• ustoupit od původního záměru a utéci se do snění – k fantazijním představám

frustrační tolerance

• schopnost odolávat frustraci bez vážnějších výkyvů psychofyziologické rovnováhy a bez následků narušení zdraví

faktory ovlivňující frustrační toleranci

• dědičné vlivy 
•  temperament a specifika nervové soustavy
• typologické vlivy 
• osobnost
• vyčerpávání, oslabení, úraz, nemoc, handicap 
•  např. koktavost, problémy se zrakem
•  Člověk je dvakrát frustrovaný a zvýšeně citlivý v oblasti své vady
• věk 
• s rostoucím věkem stoupá, ale v určitých chvílích člověk může klesat
• malé děti a starší lidé mají nízkou frustrační toleranci (nedokáží odložit reakci a vyrovnat s napětím z nezdaru)
• v určitých obdobích života se frustrační tolerance snižuje (puberta, odchod do důchodu)
• nedodržování správné životosprávy
• spánkový režim, špatná strava, nedostatek pohybu a nízká fyzická kondice
• mentální defekty
• lidé se nestačí vyrovnávat s nároky prostředí a mohou trpět nereálností svých cílů
• výchova
• správná výchova vede k přiměřené adaptaci na neúspěchy a nezdary
• přílišné hýčkání a protektivní výchova vedou ke vzniku nižší frustrační tolerance

Deprivace

• je závažnější forma frustrace
• častější je psychická – dítě v nemocnici (odděleno od rodičů, málo hraček, málo lidského kontaktu = apatie, nezájem, zástava vývoje a návrat ve vývoji – regrese)
• trvá-li příliš dlouho, vzniká trvalé poškození psychiky

dělení

• biologická – nedostatek potravy, tepla, spánku
• motorická – nemožnost přiměřeného pohybu – uzavření v jedné místnosti
• smyslová – nedostatek podnětů
• sociální – ztráta sociálního kontaktu (samotka)
• citová – neuspokojení potřeby lásky, jistoty

Konflikt

• Je jednou z náročných životních situací 
•  Jde o střetnutí protichůdných sil na cestě k cíli 
•  Jako konfliktní vnímáme situaci, v níž je nutno vybrat z určitých variant či alternativ jednu
• Je přirozenou součástí života 
• Příležitost, jak si uvědomit vlastní odlišnosti nebo to, co nás spojuje s ostatními lidmi

Do konfliktu se dostávají:

• Potřeby 
• Zájmy 
• Cíle 
• Názory 
• Hodnoty 
• Konflikty mohou nastat v činnostech, které realizujeme

Pocity při konfliktu:

• Rozčilení
• Napětí
• Úzkost
• Strach
• Lítost
• Pocit viny
• Pocit křivdy
• Bezmoc
• Zlost
• Agrese

Dělíme na:

Intrapersonální

• Odehrává se v rámci zkušeností jedince, mezi jeho motivy, názory, pocity
• Konflikt dvou kladných sil
• Konflikt dvou záporných sil
• Konflikt mezi kladnou a zápornou silou

Intrapersonální

• Konflikty, které se týkají alespoň dvou jedinců 
• V případě konfliktů mezi skupinami hovoříme o sociálním konfliktu

Konflikt je:

• Dynamický, mnohovrstevný
• Sám o sobě není negativním jevem
•  Negativně v něm působí nejistota, strach, agrese 
• Obsahuje konstruktivní prvky 
• Je zdrojem změn
•  Zabraňuje stagnaci
• Stimuluje zájem
• Podněcuje k vyřešení problémů
• Ověřuje a zhodnocuje vztahy
• Uvolňuje napětí

Konfliktní situace:

• Prvky racionální (obsahové, věcné)
• Prvky iracionální, emocionální 
• Čím jsou vztahy mezi konfliktními stranami těsnější a dlouhodobější, tím se konflikt stává intenzivnějším

Zvládání konfliktu:

• Hledání různých alternativ
• Zpravidla neexistuje jen jedno jediné „správné“ řešení konfliktu
• Postupné řešení problému
• Naučit se předvídat důsledky navržených řešení
•  Vybírat vhodná řešení
• Přináší „zisky“ všem účastníkům konfliktu
•  Je realistické, uskutečnitelné 
• Je přijatelné pro obě strany (nemusí být ideální, ale je přijatelné)
• Předchází opakovanému objevení konfliktu
• Je to řešení společné

Obranné mechanismy 

• Obranné reakce jsou využívány jednak v prožívání nemoci, tak běžném životě
• Pomáhají udržovat duševní rovnováhu a zdraví, snižují psychické napětí, mohou být určitou formou adaptace
• Jednotlivé reakce se mohou jednotlivě kombinovat a doplňovat
• Jakmile se však stanou převládajícím či jediným způsobem řešení náročných situací, jsou ukazatelem maladaptace neboli špatnému přizpůsobení

Únik

• Unikání id reality, např. užívání alkoholu, cigarety, drogy, léky, přejídání, workoholismus, sexuální promiskuita, změna zaměstnání, odstěhování, sebevražda

Agrese

• Nepřiměřené agresivní chování a jednání jak vůči sobě, tak vůči druhému
• Slovní nebo fyzická (brachiální) – facky,…

Regrese

• Ústup, krok zpátky ve vývoji
• Dospělý člověk se začne chovat jako dítě, používá pláč, sliby,…

Sebeobviňování

• Člověk se na sebe dívá kriticky
• Snaha o obviňování osoby, která přesahuje únosnou míru

Projekce

• Podsouvání vlastních negativně hodnocených či potlačovaných vlastností druhým lidem
• Žárlivost, pověry, předsudky

Vytěsnění

• Odsunutí, vytlačení nepříjemní věci ze složky vědomí do podvědomí

Disociace

• Rozpad, rozklad
• Odpojení se od určité oblasti myšlenek, od nějakého trama
• Může se projevit ztrátou paměti
• Vystupňované vytěsnění
• Mohou se objevit ztráty hybnosti 

Potlačení

• Odstranění nepříjemného z myšlení, hovoru
• Účinná při krátkodobém zvládání stresu, náročné situace
• Slouží pro nabrání síly, než začne problém řešit

Represe

• Člověk potlačí nápady nebo přání ještě dříve, než ho vysloví

Bagatelizace

• Zlehčování problému

Racionalizace

• Rozumové zdůvodňování nějakých situací, chování

Fantazie

• Dosažení nedosažitelného cíle ve světě fantazie

Identifikace

• Ztotožnění
• S osobou, která tentýž problém také prožívala a zvládla ho
• Př. On se vyléčil, tak já taky
• Může být špatný i dobrý vzor

Fixace

• Zastavení vývoje jedince, který se nepřizpůsobí situaci a řeší problémy stále stejným, neproduktivním způsobem
• Člověk ustrne na stejném způsobu chování

Opačné reagování

• Chování protichůdné s tím, co si člověk přeje nebo prožívá
• Podstatou bývá strach
• Pacient se chová jako veselý, i když prožívá úzkost, strach

Kompenzace

• Vzájemné vyrovnání, poskytnutí náhrady
• Snažíme se vyniknout v jiné oblasti než v té, kde máme limity
• Př. Nevidomý hudebník, pinpongáři vozíčkáři

Egocentrismus

• Člověk se snaží být stále středem pozornosti a zájmu

Izolace

• Vystupňovaná forma úniku, která umožňuje vyhnout se neúspěchu, potížím, zklamání
• Straní se lidí, je osamocený
• Pravděpodobnost nastání konfliktů a frustrací
• Může dojít k trvalé izolaci

Péče o duševní zdraví

• Pro zachování duševního zdraví je nutné dodržování klasických zásad správné životosprávy:
• Pravidelný příjem potravy
• Racionální strava
• Čas na odpočinek a spánek
• Aktivní odpočinek
• Přiměřený pohyb
• Omezení příjmu škodlivých látek (nikotin, alkohol, drogy)

Aktivní odpočinek

• S fyzickou námahou
• Takto by měli odpočívat lidé se zvýšenou duchovní námahou
• Fyzické sporty, turistika, práce na zahradě, procházka, venčení psa

Pasivní odpočinek

• Měl by aktivizovat mysl
• Měli by vykonávat lidé, kteří pracují se zvýšenou fyzickou námahou
• Četba, sudoku, filmy, plánování něčeho
• U profesí se zvýšeným tlakem na psychickou rovnováhu je další možností duševní hygieny tzv. psychohygiena = systém návodů a pravidel sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví a duševní rovnováhy. Způsob je individuální, každému vyhovuje něco jiného
• Některé relaxační postupy jsou krátkodobé. Slouží k rychlému uvolnění napětí, dobytí klidu a energie. Jiné slouží k celkovému zklidnění, trvalé harmonii. Některé užíváme občas, jiné každý den. 

Možnosti relaxace:

Dechová relaxace

Tělesná relaxace

• Autogenní trénink
• Svalová relaxace
• Masáž
• Baby masáž
• Jóga
• Antistresová masáž

Meditace

Aromaterapie

Muzikoterapie

Arteterapie

• Léčba výtvarnou činností
• Malování
• Modelování
• Hlína
• Textilie
• Způsob relaxace a v psychologii jako diagnostika

Taneční terapie

Imaginace

• Relaxace pomocí představ, fantazie
• Tzv. snění ve dne

Zoo terapie

• Podpůrná léčba
• Rehabilitace a relaxace pomocí zvířat
• Felinoterapie = terapie pomocí koček
• Canisterapie = terapie pomocí psů
• Hippoterapie = pomocí koní
• Ornitoterapie = pomocí ptáků
• Farmterapie = terapie na farmě, starají se o zvířata, obdělávají pole.

Článek Náročné životní situace a vyrovnávání se s nimi se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Psychologie, Společenské vědy

Přidal(a): Veronika Kovarik

Pro zachování duševního zdraví je nutné dodržování klasických zásad správné životosprávy:

• Pravidelný příjem potravy
• Racionální strava
• Čas na odpočinek a spánek
• Aktivní odpočinek
• Přiměřený pohyb
• Omezení příjmu škodlivých látek (nikotin, alkohol, drogy)

Aktivní odpočinek

• S fyzickou námahou
• Takto by měli odpočívat lidé se zvýšenou duchovní námahou
• Fyzické sporty, turistika, práce na zahradě, procházka, venčení psa

Pasivní odpočinek

• Měl by aktivizovat mysl
• Měli by vykonávat lidé, kteří pracují se zvýšenou fyzickou námahou
• Četba, sudoku, filmy, plánování něčeho
• U profesí se zvýšeným tlakem na psychickou rovnováhu je další možností duševní hygieny tzv. psychohygiena = systém návodů a pravidel sloužících k udržení, prohloubení nebo znovuzískání duševního zdraví a duševní rovnováhy. Způsob je individuální, každému vyhovuje něco jiného
• Některé relaxační postupy jsou krátkodobé. Slouží k rychlému uvolnění napětí, dobytí klidu a energie. Jiné slouží k celkovému zklidnění, trvalé harmonii. Některé užíváme občas, jiné každý den. 

Možnosti relaxace:

Dechová relaxace

Tělesná relaxace

• Autogenní trénink
• Svalová relaxace
• Masáž
• Baby masáž
• Jóga
• Antistresová masáž

Meditace

Aromaterapie

Muzikoterapie

Arteterapie

• Léčba výtvarnou činností
• Malování
• Modelování
• Hlína
• Textilie
• Způsob relaxace a v psychologii jako diagnostika

Taneční terapie

Imaginace

• Relaxace pomocí představ, fantazie
• Tzv. snění ve dne

Zoo terapie

• Podpůrná léčba
• Rehabilitace a relaxace pomocí zvířat
• Felinoterapie = terapie pomocí koček
• Canisterapie = terapie pomocí psů
• Hippoterapie = pomocí koní
• Ornitoterapie = pomocí ptáků
• Farmterapie = terapie na farmě, starají se o zvířata, obdělávají pole.

Článek Péče o duševní zdraví – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Psychologie, Společenské vědy

Přidal(a): Veronika Kovarik

Sociální učení

• společnost, ve které žijeme, má určitá pravidla a normy, kterými se v průběhu života učíme
• člověk se učí pravidlům společenského chování, řešit náročné situace, rozumět lidem, osvojení dalších sociálních dovedností
• učení začíná v rodině, pokračuje ve škole, stykem s ostatními lidmi
• všechny tyto dovednosti získáváme sociálním učením

Formy sociálního učení 

učení napodobováním 

• úsměv, mimika nejbližších osob, gesta, tón hlasu, zvuky
• při hře dítě zachází s panenkou tak, jak to vnímá samo na sobě při kontaktu s rodiči nebo příbuznými
• učení probíhá bezděčně – přejímá základní společenská pravidla, která jsou v rodině běžně užívána a dodržována všemi členy rodiny
• učí se nevhodným způsobům chování, které pozoruje u lidí v nejbližším okolí, vrstevníků a televize
• má-li jedinec dobrý vzor při překonávání obtíží a překážek – snaží se je zvládnout stejně
• pokud vidí, že to druhý snadno vzdává, nebojuje a utíká k nemoci
• od dětství se dítě učí vztahu ke svému zdraví i způsobu zvládání obtíže nemoci 

učení pomocí slovní instrukce

• snažíme se druhého člověka učit tím, že mu vysvětlujeme, jak a proč se něco dělá, jak a proč se má v dané situaci chovat
• vysvětlováním učíme, co je nebezpečné a co by mohlo ohrozit zdraví
• učíme, jak někoho potěšit, pohladit, přinést dárek, ale i omluvit se 

učení identifikací = ztotožnění 

• má význam pro utváření charakterových vlastností a morální vývoj
• jde o ztotožnění se s osobou, k níž má jedinec vztah a chce se ji přiblížit 
• jde o záměrné úsilí o převzetí způsobu chování a jednání vzoru

učení pozorováním 

• vnímání druhých lidí kolem sebe
• reagování na to, jak je toto chování přijímáno okolím 
• uvědomění si, co je správné a co není, co je a není vhodné v určité situaci
• osvojení si určité formy chování

učení sociálním posilováním

• založeno na užívání odměn a trestu (pochvala, pohlazení, úsměv X pokárání, zamračení se, pohrůžky)
• vhodná sociální odměna dítěte či mladého člověka za určité chování vede k tomu, že osoba je ochotna opakovat a upevňovat
• výchova založena na odměnách je efektivnější než výchova užívající převážně tresty
• pochvala posiluje a povzbuzuje vhodné chování a trest má oslabit nebo odstranit nežádoucí chování 
• fyzické tresty jsou ponižující a zesilují dětskou agresivitu
• psychické tresty se jeví jako humánnější, ale vedou děti k pocitu viny, úzkosti a nejistoty 
• pokud je dítě trestáno, musí přesně vědět, za co je trestáno
• trest je lépe přijímán, je-li ukládán osobou, která má k dítěti dobrý emoční vztah
• trest má následovat co nejdříve po přestupku, aby mohlo co nejdříve dojít k odpuštění a usmíření 
• trest nesní nikdy škodit zdraví a nesmí dítě ponižovat

Sociální vnímání = percepce

• jak vnímáme ostatní osoby, se kterými přicházíme do styku ve škole, na pracovišti, v soukromém životě
• umožňuje člověku poznávat svět a orientovat se v něm
• proces, kterým získáváme informace z vnějšího i vnitřního prostředí 

Chyby v sociálním vnímání 

• při rychlém utvoření si názoru na druhého člověka pouze na podkladě viditelných znaků (podoba s někým, koho jsme neměli rádi)

Chyba podlehnutí prvního dojmu

• Vychází z přirozené tendence člověka co nejrychleji se orientovat v lidech, tj. zařadit je do určité kategorie (dobrý, špatný..)

efekt přání

• tendence vidět druhé lidi tak, jakými si přejeme, aby byli

chyba podlehnutí halo efektu

• spočívá v tendenci posuzovat vnímaného jedince c určitém konstantním směru

nesprávné úsudky

• přesvědčení, že jestliže má vnímaná osoba vlastnost X, pak musí mít také vlastnost Y, protože tyto vlastnosti spolu souvisí

chyba projekce

• spočívá v tom, že vnímané osobě přisuzujeme vlastnosti vlastní nebo vlastnosti osoby, která se danému jedinci podobá

chybná tendence figury a pozadí

• sklon posuzovat člověka na základě charakteristiky lidí, mezi nimiž žije, ke kterým patří a přisuzovat mu vlastnosti, jaké obvykle přisuzujeme těmto lidem

chyba mírnosti a přísnosti

• tendence hodnotit lidi obecně spíše pozitivně nebo negativně

chyba ventrální tendence

• projevuje se ve sklonu vyhýbat se při hodnocení krajním pólům vlastností či způsobu chování a používat na jejich označení pouze středních hodnot (dobrý, slušný)

Zdroje zkreslení při posuzování osobnosti:

Atribuční chyba

• Vidíme příčinu chování druhých v určité dispozici, své chování interpretujeme jako závislé na situaci

Haló efekt

• Tendence usuzovat na základě jednotlivých náhodných znaků na přítomnost dalších podstatných znaků (prospěch pro žáky s výbornými výsledky v některých předmětech)

Pygmalion efekt

• Vliv pozitivního nebo negativního očekávání na výkon

Projekce

• Posuzovatel je ovlivněn předpokládanou podobností posuzované osoby, připisuje jí i své další vlastnosti
• Podobnost ve vyjadřování nebo vnější

Kategorizace

• „typický učitel!“ „typický maminčin mazánek!“
• Podceňování individuality, pomíjíme důvod chování

Sociální interakce

• vzájemné působení jedné osoby na druhou 
• při styku s určitou osobou jednáme určitým způsobem a druhá osoba naše jednání nějakým způsobem vnímá
• může z nás mít špatný dojem a podle toho na nás reaguje
• reagujeme zpětně na jeho chování
• ve zdravotnictví je nejdůležitější faktor (interakce) je chování sester k nemocným, mezi sebou navzájem, k podřízeným, pracovní atmosféra

Formy sociální interakce ve skupině

vyhledávání přítomnosti druhých osob

• afilace = potřeba přátelství 
• základní lidská potřeba 
• pozitivní vztahy umožňují spolupráci, přátelství, lásku, můžeme si ověřit co je a není správné
• s blízkými osobami prožíváme pocity štěstí a radosti silněji, a naopak poskytne nám úlevu ve smutku, bolesti, při zklamání
• v přítomnosti druhých osob dostáváme zpětnou vazbu našeho chování chvála x kritika a vidíme, jak na naše chování reaguje okolí
• přátelé nám poskytují sociální odměny a posilují naši sebedůvěru

sociální srovnávání 

• ve skupině člověk provádí srovnávání, porovnává své vlastní síly, slabosti, přednosti i nedostatky s ostatními lidmi
• před lidmi se může člověk snažit zvýšit své výkony, ukázat své kvality 
• facilitace = sociální posilování 
• může nastat opak, kdy přítomnost lidí vede k zahálce a sociální lenivosti, kdy se spoléháme na anonymitu davu 
• někteří lidé vyhledávají druhé, kteří jsou na tom hůře než oni, srovnávají situaci s nimi a jsou na tom lépe, než oni 

vyhledávání samoty

• každý máme okamžiky, kdy chceme být sami 
• například chceme přemýšlet, řešit problém, vyrovnat se s nějakou situací
• v samotě člověk nezůstává dlouho, po nějaké době se vrací do společnosti
• vyhýbá se kontaktu a opakovaný únik do samoty bývá projevem obav z prostředí, z konfliktů, z úzkosti nebo nejistoty 
• přesto, že se nechceme bavit, dáváme přednost přítomnosti lidí (i cizích), než samotě

sociální izolace 

• osamění mezi lidmi
• například opuštění známého prostředí, dostává se do jiného prostředí, kde nikoho nezná
• může nastat nemocí, odchodem do důchodu, po úmrtí partnera – ztráta smyslů života 
• vlídný přístup, porozumění, hledání příbuzných, zajištění sociálního kontaktu

emocionální izolace

• nevytvoření si žádného důvěrného vztahu 
• nedochází k porozumění mezi lidmi 

společná práce ve skupině

koakce

• členové skupiny současně vykonávají určitou činnost, ale bez spolupráce či rivality nebo soutěžení
• členové si uvědomují vzájemnou existenci, společné úlohy, podmínky činnosti, ale nepociťují potřebu vzájemné spolupráce
• práce jednoho člena skupiny neovlivňuje práci dalších a naopak
• př. Žáci ve škole opisují příklad z tabule

kooperace

• členové skupiny současně vykonávají určitou úlohu a při ní jsou na sobě vzájemně závislí, spolupracují
• uvědomují si společné cíle a úkoly
• práce jednoho člena ovlivňuje práci dalších členů

rivalita

• vzájemné porovnávání členů skupiny, vytváří podmínky pro rivalitu a soutěžení
• členové skupiny se snaží zvýšit nejen svoje dosavadní výsledky, ale zároveň snížit a oslabit síly partnera
• vítězství jde na úkor druhého
• rivalita vzniká, když výsledky partnerů jsou více či méně podobné

soutěžení

dvě formy:

soutěžení jako motivace k činnosti

• úsilí zlepšit své výsledky a tím překonat jiné osoby, ale výsledky se nespojují s výsledky skupiny
• v tomto systému vztahu ve skupině každý směřuje k uskutečnění vlastních tužeb a úspěch jednoho omezuje úspěch druhého
• často přecházejí do rivality, zvláště je-li cílem odměna, kterou může získat jen jeden

soutěžení jako forma organizace práce skupiny

• takové vztahy, kdy každý člen skupiny usiluje o maximální výkon v zájmu co nejlepších výsledků celé skupiny 
• sportovní družstva, závody
• vhodná a společensky zábavná forma organizace práce.

Článek Sociální učení, vnímání a interakce – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Předmět: Psychologie, Společenské vědy

Přidal(a): Veronika Kovarik

Domácí násilí 

• Oběti nejčastěji ženy, ale také děti, senioři a muži

Formy

Fyzické násilí

• Fackování, rány pěstí, kopání, kousání, bití, škrcení, bodání, strkání ze schodů, pobyt ve studené lázni, svázání rukou, nasazení roubíku nebo pytle před hlavu, hašení cigarety o kůži oběti, plivání, přinucení pití alkoholu, braní drog, míření zbraní na oběť
• Násilí může být namířeno na blízké osoby oběti, majetek, domácí zvířata

Psychické násilí

• Oběť musí poslouchat na povel, nesmí chodit do práce
• Agresor vytváří ekonomickou závislost
• Oběť se nesmí stýkat se svými příteli a přátele a oblečení vybírá partner
• Vy společnosti si hraje na milujícího a hýčkajícího manžela, navenek se zdají jako spořádaná rodina
• Agresorem bývá často vážený člověk
• Ve společnosti může ponižovat, zesměšňovat, zdůrazňuje její nedokonalosti a neschopnosti vybraným způsobem
• Oběť se musí tvářit mile a šťastně

Sexuální násilí

• Vynucení si pohlavního styku proti vůli oběti
• Používání pomůcek, praktik, které oběť nechce
• Přinucení k pohl. styku ve skupině lidí, sledování pornografie nebo sadistické praktiky

Znaky

•  dlouhodobé a opakované
• Časem se stupňuje, každý další útok je nebezpečnější
• Je pácháno v soukromí, ne na veřejnosti
• Jasné rozdělení rolí, které se nemění. Jeden je opakovaně agresor, druhý je terčem útoku

Nejde o jednorázový čin, ale má svůj vývoj a cyklicky opakující se etapy:

Hromadění napětí

• Ve vztahu roste napětí, komunikace selhává
• Ohrožená osoba začne mít strach, snaží se udělat vše proto, aby k násilí nedošlo
• Agresor je impulzivní, rozčílený, žárlivý, kritizuje ohroženou osobu

Útok

• Útočník ztrácí kontrolu, dochází ke slovnímu, psychickém nebo fyzickému násilí, propuká konflikt
• Agresor používá hněv
• Oběť má strach a bezmoc, nedokáže se vzepřít a bránit se

Líbánky (fáze usmiřování)

• Útočník se omlouvá, žádá o odpuštění, slibuje, že se situace nebude opakovat, snaží se situaci zlehčovat
• Oběť násilníkovi odpouští, získává pocit, že ji partner miluje a situace se zlepší
• Oběť se snaží vnímat partnerovi dobré vlastnosti, obviňuje sebe z partnerova násilí, celou situaci bagatelizuje

Rizikové faktory

• Finanční závislost na partnerovi
• Vynucená sociální izolace (žena v domácnosti)
• Péče o děti (mateřská, rodičovská dovolená)
• Zdravotní postižení nebo omezení
• Vyšší věk a bezmocnost seniorů
• Odchod do důchodu
• Nezvládnutí výchovy dětí a rodičovství
• Závislosti partnera
• Předchozí násilné chování
• Držení a užívání zbraně
• Deprese, vyhrožování sebevraždou
• Opakování násilného chování

Agresor

• Cílem je získat nad obětí převahu
• Snaží se oběť udělat ekonomicky závislou
• Oběť pro nedostatek financí není schopna opustit domov a vyhledat pomoc
• izoluje ji od společenského dění, od rodiny, od přátel či jiných zdrojů oběti (čtení pošty, sms, odposlech hovoru, odmítá kontakty od rodiny)
• před její rodinou se chová nespolečensky – rodina přestane rodinu navštěvovat
• snaží se o zastrašení oběti, rozbíjí nádobí, nábytek, čistění zbraně, riskantní jízda autem
• citové vydírání – nadávky, kritizování oběti – hloupost, nic neumí, pro citové vydírání využívají děti
• prosazuje svoji autoritu
• všechny finance jsou na účtu muže a žena k němu nemá přístup, a pokud ano, je kontrolován a dokládán účtenkami apod.
• př. Jen muž řídí rodinné auto a rozhoduje, kam se pojede

nejčastější chyby oběti

• při výběru partnera nechtějí vidět jeho agresivitu, sklon k alkoholismu, drogám – myslí si, že po svatbě se vše změní a partnera převychová
• vzorem pro výběr partnera často bývá jeden z rodičů a jejich chování
• oběť obviňuje sama sebe, klade si nesmyslné otázky
• oběť bývá často se svým utrpením sama, nechce se nikomu svěřit a vyhledat pomoc

další situace, kdy dochází k domácímu násilí

• partnerka má vyšší vzdělání než partner a on se cítí méněcenný
• ztráta zaměstnání – pocit selhání
• agresor má vysokou kvalifikaci, ale vykonává podřadnou práci
• v práci vedoucí místo získal mladší kolega a agresor to musí poslouchat

důsledky domácího násilí

• nedochází jen k fyzickému ublížení oběti, ale i k psychickému poškození zdraví

posttraumatická stresová porucha

• oběť má opakované neodbytné prožívání traumatu, neschopnost vybavit si důležité momenty, příznaky zvýšené citlivosti, návaly hněvu, spánkové obtíže, přehnané úlekové reakce, potíže s koncentrací, nadměrná ostražitost, přibližně po 6 měsících

syndrom týrané ženy

• sociální izolace, deprese, nízké sebevědomí, znovuprožívání traumatu, naučená bezmocnost, poruchy příjmu potravy, vyčerpanost, bolesti hlavy nebo zad

strategie jednání s osobou

vytvoření bezpečnostního plánu pro usnadnění odchodu od agresivního partnera: 

• připravit si bezpečnostní zavazadlo (doklady, léky, finance, důležité kontakty, důležité dokumenty) a mít ho bezpečně schované
• promyslet si únikovou cestu z bytu
• říci o násilí lidem v okolí (sousedům, v práci)
• domluvit si signál s dětmi nebo sousedy, kterým dá najevo, že potřebuje pomoc
• zmapovat a domluvit si možnosti, kam by mohla během násilí utéct
• udělat si důkazy v případě zranění nebo zničení majetku
• s policií mluvit bez přítomnosti manžela a zaznamenat si kontakty policistů

v případě o bezpečí dětí:

• pokud je agresor rozčílený, poslat děti pryč, násilí by se neměli účastnit, malé děti nezvedat do náruče – jsou zranitelnější
• informovat školu, kdo smí děti vyzvedávat
• poučit děti o tom, že nesmí chodit domů sami a ani s nikým cizím
• použit děti, koho v případě potřeby mají kontaktovat

při plánování odchodu od partnera:

• neříkat mu o svých plánech
• naplánovat odchod na bezpečnější dobu
• zajistit asistenci dalších osob
• zajistit kopie nebo originály všech důležitých dokumentů
• jde- li to, neodcházet bez dětí
• zanechat partnerovi písemnou zprávu o odchodu, ale bez detailních informací

bezpečnostní pravidla po odchodu:

• minimalizovat kontakt
• nescházet se s ním na osamělých místech bez dalších osob
• pokud stále vyhrožuje, kontaktovat policii
• změnit telefonní číslo
• učinit právní kroky ke zvýšení bezpečí

Syndrom can (child abuse and neglect)

• syndrom týraného, zneužívaného a zanedbaného dítěte
• jakékoliv nenáhodné, vědomé i nevědomé konání rodičů, vychovatelů nebo jiné osoby vůči dítěti, které je v dané společnosti nepřijatelné, odmítavé, a které poškozuje tělesný, duševní a společenský stav a vývoj dítěte případně způsobuje jeho smrt
• určitou formou zneužívání byla dětská práce (u nás zakázána od 18.st)

formy:

tělesné 

aktivní (týrání)

• tržné, zhmožděné rány a poranění, bití, zlomeniny, krvácení, dušení, otrávení, smrt

pasivní (zanedbání)

• vyhladovění, nedostatky v bydlení, ošacení, ve zdrav. A výchovné péči

duševní a citová

aktivní

• nadávky, ponižování, strašení, stres, šikana, agrese

pasivní

• nedostatek podnětů, duševní a citová zanedbanost, neposkytnutí lásky, podpory
• příznaky specifické
• četné hematomy, ohraničené lysiny po vytrhání vlasů, natržený boltec uší, kožní rány, škrábance, opakované a neléčené zlomeniny, bodová popálení od cigaret, popáleniny, otřes mozku a míchy, mnohočetná vnitřní poranění

nespecifické příznaky

• zvýšená úzkost a strach, obranné reakce, snížená sebehodnocení, neochota a rozladěnost před návratem domů, útěky z domova, náhlé zhoršení školního prospěchu, záškoláctví, zvýšená konzumace tabáku či alkoholu, agresivní chování, výbuchy hněvu, obtíže v sociální komunikaci až vyhýbavé chování
• lítost, plačtivost, vztek, hněv, agrese, zvýšená úzkost a strach, smutek, apatie, deprese, snížené sebevědomí, podceňování, nerozhodnost, poruchy chování

Syndrom scan

Aktivní

• Sex. hry, pohl. zneužívání, ohmatávání, znásilnění, manipulace v oblasti erotogenních zón, incest

Pasivní

• Exhibice, video, foto, audiopornografie, zahrnutí dětí do sex. Aktivit dospělých

Rizikové faktory

Rizikové oběti

• Děti výchovně hůře zvládnutelné, které svým chováním rodiče vyčerpávají, dráždí, unavují
• Mohou ho i sex. Provokovat a svádět
• Děti s poruchami ADD a ADHD – jsou neklidní, nesoustředění a s poruchami nálad, impulzivní, sklon ke zkratkovitému jednání
• Děti s mentálním postižením
• Potíže v komunikaci – děti co nemluví, nemohou o problému říci
• Děti, které nejsou poučené o nebezpečí sex. Napadení
• Děti vedené ke slepé poslušnosti vůči dospělému, autoritě

Rizikový pachatelé

• Rodiče mladiství, nevyspělý, nevyzrálý na rodičovství, kteří nejsou schopni převzat zodpovědnost
• Dospělí s agresivními povahovými rysy, impulzivní, nezdrženliví, velmi často neurotičtí, cholerici
• Rodiče se sníženým intelektem
• Dospělí závislí na alkoholu a drogách
• Lidé z rozvrácených a disfunkčních rodin
• Lidé, kteří vyznávají zvláštní životní styl (stoupenci rituálů, příslušníci sekt)
• Pachatelé duševně nemocní, psychotičtí
• Jedinci, kteří byli v dětství sami zneužíváni

Rizikové situace

• Rodina s velkým počtem dětí
• Rodina s přijatým/ osvojeným dítětem
• Rodiny sociálně izolované
• Obranné reakce

Tendence popírat skutečnost

• Nepřipustí si, co se děje, protože je bezmezně miluje, nebo si chce udržet myšlenku bezpečného domova, nebo se snaží vyhnout dalšímu těles. Trestu

Přijetí role špatného dítěte

• Mají pocit viny, myslí si, že si trest zaslouží, že je spravedlivý, omlouvá rodiče

Aktivní obranná strategie

• U dětí, jejichž rodiče neprojevují lásku
• Snaží se upozornit, získat důkaz, že ho milují
• Rodiče dítě dráždí, bijí ho

Tendence opakovat negativní prožitek

• Smyslem je dosáhnout vyrovnání, odreagování
• Při hře, kreslení dítě nevědomě opakuje to, co prožilo
• Smysl přehodnocení situace

Identifikace s agresorem

• Dítě se srovná se situací tím, že se začne chovat stejně, jako tríznitel 🡪 tím se dostane do role násilníka, zbavuje se strachu, pocitu bezmoci

Zásady komunikace při podezření na syndrom CAN:

• Přizpůsobit komunikaci věku dítěte – používat stejná slova, jako používá dítě
• Zachovat klid a nevyvracet informace – neříkat to není možné, to se nestalo, dávat pozor na to, co říkáme, jak reagujeme
• Nevyslýchat – nechat dítě vypovídat vlastními slovy
• Ubezpečit dítě, že nic špatného neudělalo – utvrzovat, že nenese vinu za chování dospělého
• Být obezřetný ke zvýšení pocitu viny – jak je to možné? Proč ti to udělal? Neptat se.

Článek Syndrom týraného a zneužívaného dítěte  se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.