Předmět: Psychologie/Lékařství

Zaslal(a): katiprd

1.    Prof. Mudr. Václav Vojta

Prof. Dr. Václav Vojta se narodil 12. 7. 1917 v obci Mokrosuky v jižních Čechách. V roce 1937 začal studovat medicínu na Karlově univerzitě v Praze. Odpromovat mohl z důvodu německé okupace až v roce 1947. Ve stejném roce se začal specializovat na neurologii a dětskou neurologii. Roku 1954 získal atestaci v oboru neurologie a o tři roky později atestaci v oboru dětská neurologie. Mezi léty 1961 a 1968 působil jako vysokoškolský lektor pro dětskou neurologii na Univerzitě Karlově v Praze. Roku 1968 se rozhodl z profesních a osobních důvodů k emigraci do Spolkové republiky Německo. Zde působil na ortopedické klinice v Kolíně nad Rýnem. Mimo jiné založil „Společnost Václava Vojty, registrované sdružení“ pro podporu a aplikaci diagnostické a terapeutické metody, a stejně tak pro rozvoj, vzdělání a další vzdělávání lékařů a fyzioterapeutů na národní a mezinárodní úrovni. Publikoval přes sto vědeckých prací, učebnice „Mozkové hybné poruchy v kojeneckém věku – včasná diagnostika a terapie“ a „Vojtův princip“ byly přeloženy do mnoha světových jazyků. Za svůj život obdržel několik ocenění – například  r. 1994 Čestný doktorát honoris causa Univerzity Karlovy v Praze a r. 2000 státní vyznamenání České republiky – Medaili Za zásluhy. Zemřel roku 2000 v Mnichově.

2.    Vojtův princip

Vojtovu principu dávají základ zákonitosti přiřazené do těchto tří oblastí:

• motorický vývoj dítěte
• diagnostika
• terapie

Popisuje normální zákonitý vývoj pohybu a držení (posturální ontogeneze) dítěte v 1. roce života a využívá pro diagnostiku a terapii hybné vzorce, které má dítě k dispozici na základně vrozených hybných programů.

2.1  Motorický vývoj dítěte

„Hnacím motorem“ motorické ontogeneze je motivace dítěte (ideomotorika). Za předpokladu motivace dítěte se tedy automaticky objevují jisté svalové souhry, schopnosti dítěte se motoricky projevit.

Motorickým vývojem se zabývá vývojová kineziologie, která popisuje motorické projevy dítěte charakteristické pro určitý věk. Zabývá se výzkumem vývojových procesů hlavně v období prvních 12 až 18 měsíců života. V tomto období se projevují největší kvalitativní změny ve vývoji člověka. Podle těchto projevů můžeme zjistit, na jaké úrovni motorického vývoje se dítě nachází. Znalost těchto vývojových období je velmi důležitá a přínosná v oblasti diagnostiky a rehabilitace pohybových poruch nejen dítěte, ale i dospělých, u kterých je možné např. podle držení těla zjistit, ve které vývojové oblasti došlo k danému nedostatku.

2.2 Diagnostika

Je zaměřená na určení stupně motorického vývoje dítěte a k odhalení hybných poruch u dospělých. Vojta označuje za velmi důležitý fakt o včasném odhalení hybného postižení člověka a jeho následné terapii, jelikož plasticita centrální nervové soustavy (dále CNS) je největší v raném věku dítěte. Postupem času dochází k jejímu snižování. Pokud se u dítěte od narození nevyskytuje normální motorika, začíná si vytvářet náhradní motorické vzory. Náhradní motorika se v prvním trimenonu (3 měsíce vývoje dítěte) plně rozvine a v druhém trimenonu se u inteligentního dítěte začne fixovat. Začínat odstraňovat hybnou poruchu ve třetím trimenonu může být u vážnější hybné poruchy již příliš pozdě a porucha bude mít daleko větší následky než by měla při zahájení terapie v prvním trimenonu. Odhalení pohybové poruchy ve čtvrtém trimenonu nebo dokonce ve věku jednoho roku dítěte nese s sebou velké následky. Dítě, které by při včasně zahájené terapii mohlo být bez problémů anebo s minimálními problémy, zůstává trvale postiženo. Včasné odhalení hybné poruchy a zahájení její terapie dokáže zcela zásadně ovlivnit výsledek léčby.

K diagnostice patří:

• Analýza pohybu včetně posouzení spontánní motoriky
• Polohové reakce a jejich posouzení
• Primitivní reflexy a jejich posouzení

2.3 Terapie

Základem Vojtovy terapie je tzv. reflexní lokomoce, to znamená, že určitými podněty lze vyvolat motorické aktivity, jejichž důsledkem je pohyb těla vpřed. Vojta ji objevil při léčbě dětí s cerebrální parézou. U těchto dětí se mu dařilo přesně definovanými podněty v různých tělesných polohách spolehlivě vyvolávat nevědomé motorické reakce trupu a končetin.  Děti s cerebrální parézou po ní byly nejprve schopny zřetelněji mluvit a v průběhu krátké doby se i jistěji vertikalizovat a chodit. Vojtova metoda tedy primárně neučí, nenacvičuje ani netrénuje „normální“ pohybové děje. Vojtova metoda vysílá podněty do mozku a tím aktivuje „vrozené  pohybové vzory“. Ty se projevují jako koordinované pohyby trupu a končetin.

Cílem Vojtovi terapie je zasáhnout do organizace, a tím do funkce CNS tak, aby dítě/pacient mohl/o dosáhnout hybných programů, které kvůli své poruše nemá k dispozici. Stimulace neuronálních struktur probíhá v předem daných výchozích polohách určitými podněty (proprioceptivní podněty) a stimulačními místy (spoušťové zóny). Zvláště jsou oslovovány receptory reagující na protažení svalů a šlach, tlakové receptory kůže, jakož i receptory vnitřních orgánů (interoreceptory). Kombinace polohových podnětů, tlakových podnětů a doby stimulace poskytuje v terapii input pro CNS, který za normálních podmínek vede ke spouštění požadovaného hybného programu. S kombinačními možnostmi v různých výchozích polohách jsou k dispozici různé vstupní dveře s individuálně rozdílnou citlivostí.

Rozhodujícím faktorem pro stabilizaci centrálních spojení je dávkování terapie. U kojence jsou nutné zpravidla 4 terapeutické jednotky denně s odstupem minimálně dvě hodiny. První jednotka by měla být vždy namáhavější než ta následující. Délka terapeutické jednotky je závislá na věku, onemocnění, individuální senzibilitě pacienta a zatíženosti. U novorozenců a předčasně narozených stačí 1-2 minuty, u kojence do čtyř týdnů 5-6 minut, u kojence staršího čtyř týdnů 10-12 minut u malého dítěte 15-20 minut a u školního dítěte, mladistvého a dospělých 20-30 minut. Protože se cvičí několikrát denně je nutné, aby s malými dětmi cvičili rodiče, kteří jsou nejprve proškoleni fyzioterapeutem.

Diagnózy vhodné k terapii Vojtovou metodou jsou dětská mozková obrna (DMO), centrální koordinační poruchy v kojeneckém věku, pohybové poruchy vznikající na základě poškození mozku, různá svalová onemocnění, fixované asymetrické držení hlavy (tortikolis), paréza brachiálního plexu, rozštěp páteře, pes equinovarus – koňská noha, skolióza, ortopedické vady hrudníku, cévní mozková příhoda, periferní paréza, bolesti související s páteří, skolióza, periartritida – bolestivé rameno a jiná neurologická onemocnění.

Vojtovu terapii je možné aplikovat už od narození až do vysokého věku. Cíle terapie se ale liší. U kojenců lze CNS ještě formovat. Nervové dráhy jsou často jen blokovány. Náhradní prohybové vzory, které vznikají snahou dítěte o kontakt, ještě nejsou zafixované. U malých dětí, školáků a dospívajících je terapie využívá k pozitivnímu ovlivnění zrání a růstu. U dospělých se využívá k přístupu k původně zdravým pohybovým vzorům.

Terapie se nesmí provádět při akutních horečnatých onemocněních, specifických onemocněních jako je osteoporóza, při určitých srdečních a svalových onemocněních a v těhotenství.

3.    Základní pojmy Vojtovy terapie

3.1  Reflexní lokomoce

Reflex (bezděčná, v podstatě stále stejně probíhající reakce na specifický podnět) a lokomoce (pohyb vpřed všech pohybu schopných organizmů včetně člověka).

K reflexní lokomoci patří tři hybné vzorce, které se týkají celého těla, jsou to: reflexní plazení, reflexní otáčení a první pozice (poloha na čtyřech na holeních a předloktích). Tyto vzorce se od sebe výrazně liší, nelze je zaměnit. Rozdíl je v různých výchozích polohách a rozdílném zapojení končetin, páteře, hrudního koše a pánve. Různé lokomoční vzorce se však dobře doplňují a proto se zpravidla používají v příslušném terapeutickém programu.

4.    Koordinační komplexy reflexní lokomoce

Pohybové děje reflexní lokomoce jsou stále stejné a lze je kdykoliv vyvolat. Ke třem základním polohám (na břiše, zádech a boku) existuje více než 30 variací. Jedná se o různé kombinace aktivačních zón, kterých je na těle celkem 10, odporům proti vznikajícím pohybům a jemných změn tlaku a nastavení končetin ve výchozí poloze.  Po terapii zůstává program pohybového vzoru v mozku po určitou dobu aktivní. Pokud se tedy cvičení opakuje vícekrát denně, vydrží možnost spontánního využití aktivovaných vzoru často celý den a následně může pacient dosáhnout trvalého zlepšení držení těla a vnímání.

4.1.  Reflexní plazení

Jedná se o pohybový proces, který obsahuje základní prvky pohybu vpřed (řízení polohy, vzpřimování proti gravitaci, a cílené krokové pohyby horních a dolních končetin). Základní poloha je na břiše s hlavou na podložce, která je mírně natočená. U novorozenců je možná úplná aktivace reflexního plazení pouze z jedné zóny, u starších je potřebná kombinace více tlakových zón.

Pohyb zde pobíhá v tzv. zkříženém vzoru. To znamená, že se současně pohybuje pravá dolní a levá horní končetina a naopak. Tělo se opírá o jednu dolní končetinu a protilehlou paži. Hlava se začíná otáčet do stran, tomuto pohybu terapeut vytváří adekvátní odpor, čímž zesiluje aktivaci svalů celého těla a vytváří tím předpoklady pro vzpřimovací proces.

Cíle reflexního plazení:

• aktivace mechanismů potřebných k opoře, úchopu, vzpřímení a chůzi
• aktivace svalstva dýchacího, břišního a pánevního dna, také svěračů močového měchýře a konečníku
• aktivace polykacích funkcí a žvýkacích svalů
• aktivace okohybných svalů

4.2.  Reflexní otáčení

Tento pohybový proces začíná z polohy na zádech, pokračuje do polohy na boku a končí v lezení po čtyřech. Části tohoto procesu lze sledovat i ve spontánním vývoji. Terapeuticky se otáčení používá v různých fázích v poloze na zádech a na boku.

Poloha na zádech:

Paže a dolní končetiny jsou nataženy. Při dráždění hrudní zóny (mezi 7. – 8. žebrem) dosáhneme otočení do polohy na boku. Při cvičení očekáváme tyto reakce: napřímení páteře, zvednutí dolních končetin nad podložku, příprava horních končetin na opěrnou funkci, pohyby očí do stran, polykání, prohloubené dýchání, koordinovaná, diferencovaná aktivace břišního svalstva.

Poloha na boku

Tato fáze obsahuje pohybové procesy, které jsou přítomny i ve spontánním otáčení, lezení a chůzi do strany. Horní i dolní končetina jsou zde oporou pro tělo. Posunují ho vzhůru a dopředu. Opěrná horní končetina se otáčí, až dojde k opření o dlaň. Celý proces otáčení končí lezením po čtyřech.

5.     Účinky Vojtovy metody 

Vojtova metoda pomáhá u nejrůznějších diagnóz, jako je cerebrální paréza, skolióza, dysplazie luxace kyčelních kloubů a dalších. Velice zřetelná pozitivní změna je především u rozvinutých cerebrálních pohybových poruch a to ve vzpřimovacích pohybech a komunikativních schopnostech. Účinky Vojtovy terapie se u pacienta projevují v následujících oblastech: Kosterní svalstvo (páteř se napřimuje, rotuje, a je funkční pohyblivější, hlava se pohybuje volněji, dochází k centraci kloubů, čímž dochází k eliminaci vadného držení,…). Oblast obličeje a úst (usnadňují se sací, polykací a žvýkací pohyby, koordinují se pohyby očí, zesiluje se hlasový projev, usnadňuje se nástup řeči a zlepšuje se výslovnost). Dechové funkce (rozšíření hrudního koše a prohloubení a ustálení dýchání). Vegetativní nerovový systém (zlepšení rytmu spánku a bdění, lepší prokrvení kůže a aktivace regulační funkce střev a močového měchýře). Vnímání (lepší orientace v prostoru, lepší reakce k udržení rovnováhy, zřetelnější vnímání vlastního těla, trvalejší a flexibilnější schopnost koncentrace). Psychika (pacient je vyrovnanější, spokojenější a dokáže snášet vyšší emoční zátěž).

6.    Přednosti Vojtovy terapie

• Všestrannost – ovlivňuje nervová spojení na nejrůznějších tělesných úrovních (od kosterního svalstva až k vnitřním orgánům, od nejjednodušších řídících složek CNS až ke složitějším).
• Využívá “přirozený“ pohyb – místo nacvičování rutinních dovedností jsou aktivovány přirozené a vrozené schopnosti pacienta.
• Vědecky prověřená a osvědčená – reflexní pohyby vpřed a jejich terapeutické efekty byly mnohostranně vědecky zkoumány a potvrzeny.
• Vhodná pro děti
• Základ k jiným terapiím- léčebná pedagogika, logopedie, ergoterapie, …
• Působí trvale- při terapii dochází k zakotvení pohybových funkcí a funkcí držení těla v CNS
• Je hrazena zdravotními pojišťovnami
• Je ekonomická- terapii provádí hlavně rodiče doma podle návodu od terapeuta Vojtovy metody a pod jeho vedením. Nejsou k ní potřeba nějaké speciální pomůcky.

Zdroje

• VOJTA, Vojta, PETERS Annegret, Vojtův princip.  Praha: 2010. 1. vydání. ISBN 978-80-247-2710-3
• ORTH, Heidi, Dítě ve Vojtově terapii.  České Budějovice: KOOP 2009. 1. vydání. ISBN 978-80-7232-378-4
• Internationale Vojta Gesellschaft e.V.  In: Kdo objevil diagnostiku a terapii podle Vojty? [online]. [cit. 2014-10-08] Dostupné z: http://vojta.com/index.php?option=com_content&view=article&id=47&Itemid=7&lang=cs
• Rehabilitace hybných poruch Vojtovou metodou, výuka a terapie. In: Terapie [online]. [cit. 2014-10-08] Dostupné z: http://www.rl-corpus.cz/rl-corpus-sro.html
• MEZINÁRODNÍ VOJTOVA SPOLEČNOST. Vojtova terapie v dětském věku, Informace pro rodiče a všechny zájemce. Olomouc: RL-Corpus, s.r.o. 5. vydání
• HUBEROVÁ, Eva. Vojtova metoda a její aplikace v praxi: bakalářská práce. Brno: Masarykova univerzita, Fakulta sportovních studií, 2011.44 l., Vedoucí bakalářské práce: Mgr. Lenka Beránková, Ph.D.

Článek [X] Vojtova metoda se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Složení a struktura atomu

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): Nikola Jaščevská

Atomová teorie

Démokritos

5. stol. př. n. l. zavedl pojem atom a řekl, že látky se skládají z nepatrných a neoddělitelných částeček. Atomos=neoddělitelný.

John Dalton

Atomy jednoho prvku jsou stejné, atomy různých prvků se liší hmotností a vlastnostmi. V průběhu chemických reakcí dochází ke spojování, oddělování a přeskupování atomů. Atomy při nich nevznikají, nezanikají a ani se nemění na atomy jiných prvků (Z Daltonovy teorie vychází zákon zachování hmotnosti a zákon stálých slučovacích poměrů). Sloučením atomů vzniká sloučenina.

Modely atomů – představy o struktuře atomů

Thomsonův pudingový model – atom je velmi malá kladně nabitá koule, uvnitř které se nachází rovnoměrně rozptýleny záporně nabití elektrony. Počet elektronů je takový, že se navzájem s kladnými částicemi ruší. (puding s rozinkami)

Planetární model – E. Rutherford – ostřeloval tenkou zlatou folii kladně nebitými částicemi alfa a sledovalm jak jí procházejí – většina prošla bez vychýlení, z čehož usoudil, že 99% hmotnosti atomu připadá na kladné částice, které jsou soustředěny do těžkého malého místa.

Kvantově-mechanický model – N. Bohrn – Elektrony obíhají po určitých drahách (vrstvách) a vyzařují energii pouze při přechodu z vyšší do nižších

Sommerfeldův model- Sommerfeld – dráhy, po kterých se elektron pohybuje, jsou eliptické a každý elektron lze popsat 4 kvantovými čísly (n, l, s,m)

Vlnově mechanický model – energie mikročástice, které jsou kvantovány, se vyznačují tzv. korpuskulárně vlnovým charakterem > chová se jako vlna (záření) i jako hmotná částice = dualismus

Heinsenberg, De Broglie, Schrodinger – teorie: Nelze na 100% určit polohu (výskyt) elektronu a elektronovém obalu, ale pouze s určitou pravděpodobností. Tento prostor se nazývá orbital.

Heisenbergův princip neurčitosti – nelze na 100% určit polohu elektronu, ale pouze s určitou pravděpodobností. Na 95% se nachází z orbitalu.

Pravděpodobnost výskytu vlnovou funkcí – slouží k popisu pravděpodobnosti výskytu elektronu – funkce prostorových souřadnic.

Atomové jádro

Mnohem menší než elektronový obal, ale je v něm 99% hmotnost.

Obsahuje kladně nabité protony p⁺  (m_p = 1.672× 10⁻²⁷ kg) a neutrálně nabité neutrony n⁰ (m_n = 1,674× 10⁻²⁷ kg). Celkový náboj je neutrální.

Protonové číslo – Z, vyjadřuje počet protonů v atomovém jádře a současně počet elektronů v atomovém obale.  Označuje se Z, píše se vlevo dole 6C

Nukleové číslo – Vyjadřuje celkový počet částic v jádře (protony a neutrony). Označuje se A, píše se vlevo nahoře ₆¹²C

A=Z+N

Nuklid – částice o daném počtu protonů a neutronů (dané Z a A)

Izotopy – látky se stejným protonovým číslem a jiným nukleonovým číslem. Stejné chemické ale odlišné fyzikální vlastnosti. (Izotopy ¹⁶₈O, ¹⁷₈O, ¹⁸₈O; ¹₁H, ²₁ H, ³₁H)

Izobar – látky složené z různého počtu protonů Z, ale stejného počtu nukleonů A (⁹⁰Mo, ⁹⁰Zn, ⁹⁰Ru; ⁴⁰Ar, ⁴⁰K, ⁴⁰Ca)

Elektronový obal

Větší než atomové jádro, ale výrazně lehčí, obsahuje záporně nabité elektrony e^–. Pohyb nelze popsat klasickou fyzikou – dualistický charakter. K popisu polohy (stavu) slouží tzv. vlnová funkce (Schrӧdingerova) rovnice – řešením je orbital

Orbital: místo neboli prostor kolem jádra, kde se elektron vyskytuje s 95% pravděpodobností. Orbitaly se liší velikostí, tvarem a prostorovou orientací.

KVANTOVÁ ČÍSLA

1) Hlavní kvantové číslo – n, udává energii elektronu a je totožné s číslem valenční vrstvy a určuje číslo periody v PSP. Označuje se čísly 1-7 (K-Q)

2) Vedlejší kvantové číslo– l, vyjadřuje tvar orbitalu, nebývá hodnot nejvýše o 1 menší než n.
l= n-1 (Např: n=3, l=0,1,2)

3) Magnetické kvantové číslo– m, určuje prostorovou orientaci at. orbitalu. Nabývá hodnot od -l do +l. (Např: n=4; l=3,2,1,0; m= -3,-2,-1,0,1,2,3). Počet magnetických kvantových čísel určuje počet orientací v prostoru.

4) Spinové kvantové číslo – s, určuje stav  (rotaci) elektronu, který se vyskytuje ve 2 polohách (rotuje 2 různými směry). Nabývá hodnot s +- ½. V jednom orbitalu – maximálně 2 elektrony s různým spinem. Obecně: 2n²

ELEKTRONOVÁ KONFIGURACE

Obsazování elektronů do atomových orbitalů, znázornění 2 způsoby.

1) pomocí rámečků – 1 rámeček- 1 orbital, orbitaly, které jsou degenerovány, mají stejnou energii > zapisují se podle počtu odpovídajících rámečků zapsaných do tabulky. V každém orbitalu jsou elektrony s opačným spinem.

Degenerované orbitaly: Orbitaly se stejnou E, zapisují se pomocí odpovídajícího počtu rámečků spojených do jednoho celku. V každém orbitalu jsou elektrony s opačným spinem.

2) pomocí hlavního a vedlejšího kvantového čísla

4s²

4- Hlavní kvantové číslo                                s – tvar orbitalu                                 2 – počet elektronu

PRAVIDLA OBSAZOVÁNÍ ORBITALŮ
1) Pauliho princip– v 1 orbitalu mohou být max. 2 elektrony, lišící se spinovým číslem ↑↓

2) Hundovo pravidlo– v degenerovaných orbitalech se el. zaplňují tak, že se nejprve obsadí po 1 elektronu se stejným spinem, teprve pak se vytváří el. pár.

3) Výstavbový princip –Elektrony se obsazují do atomových orbitalů podle rostoucí energií. Orbitaly s nejnižší energií se zaplňují dříve. Energie orbitalů se zvyšuje s rostoucí hodnotou součtu hlavního a vedlejšího čísla (n+l). Energie roste v pořadí: 1s 2s 2p 3s 3p 4s 3d 4p 5s 4d 5p 6s 4f 5d 6p 7s 5f 6d 7p 8s

Valenční elektrony: elektrony v poslední vrstvě, určují chemické vlastnosti atomu prvku, počet valenčních elektronů se shoduje s číslem skupiny v periodické tabulce.

Elektronová konfigurace: 😯 (od nejnižší E dopočítávám elektrony do počtu elektronů atomu)

1s2 2s2 2p4

n=2, l=0,1 m=-1,0,1

Zkrácený zápis elektronové konfigurace: zapisuje se pomocí konfigurace nejbližšího, předchozího vzácného plynu (2He, 10Ne, 18Ar, 36Kr, 54Xe, 86Rn)

Př.: 51Sb (36Kr) 5s2 4d10 5p3

Elektronová konfigurace iontů: kationty mají méně el. anionty mají více el. týká se valenční (nejvýše obsazené vrstvy). Energie nutná k odtržení elektronu, ke vzniku kationtu – ionizační E, E uvolněná při vzniku aniontu – elektronová afinita. Př.: 33As3-… 33As = (18Ar) 4s2 3d10 4p3 … 33As3- =(18Ar) 4s2 3d10 4p0

Excitovaný stav: Dodáním ionizační E elektron přejde do vyšší energetické hladiny. Nastává excitovaný stav.

Prvek: látka složená z atomů o stejném protonovém čísle. Každý prvek má svůj název a svoji značku.

Článek Struktura a složení atomu se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Složení a struktura atomu

   Předmět: Chemie

   Přidal(a): Edit

Struktura atomu:

Atom: (atomos = nedělitelný)- nejmenší částice běžné hmoty, kterou už chemickými prostředky nejde dál dělit

JÁDRO

– protony – 1,672 . 10^-27 kg -> jeden elementární náboj: 1,6 . 10^-19 C

– neutrony- 1,675 . 10^-27 kg -> bez náboje

OBAL– elektrony– 9,109 . 10-31 kg -> jeden elementární náboj: – 1,6 . 10^-19 C

=> PROTONY, NEUTRONY, ELEKTRONY = ELEMENTÁRNÍ ČÁSTICE

Protonové číslo (Z): počet protonů (a zároveň i elektronů v atomu)

                                         udává pořadí prvků v periodické soustavě prvků

Nukleonové číslo (A): počet nukleonů (protonů a neutronů) v jádře atomu

                                             = hmotnostní číslo

Neutronové číslo (N): počet neutronů (rozdíl nukleonové číslo- protonové číslo)

Počet elektronů (E)- elektroneutrální molekuly: E=Z

– ionty: E= Z – I (náboj iontu)

Nuklid: soubor atomů stejného druhu= se stejným protonovým i nukleonovým číslem

¹⁶₈O   ¹⁶₈O

Izotopy: dva nebo více nuklidů téhož prvku (atomů o stejném protonovém čísle a rozdílném nukleonovém čísle)

¹⁷₈O   ¹⁷₈O        ¹⁶₈O   ¹⁶₈O

– většina prvků je tvořena dvěma nebo více izotopy; výjimku tvoří prvky monoizotopické (F, Na, P, I,…)

– jednotlivé izotopy nemají vlastní názvy a značky, kromě vodíku -> ten tvoří 3 izotopy

– izotopy mají stejné chemické vlastnostmi, liší se pouze vlastnostmi fyzikálními

Radioizotopy: izotopy vyrobené uměle; významné v lékařství, defektoskopii atd.

Izobary: atomy se stejným nukleonovým číslem, ale rozdílným protonovým

⁴⁰₁₉K   ⁴⁰₂₀Ca 

Izotony: atomy se stejným počtem neutronů, ale rozdílný počet protonů

³⁰₁₄Si   ³¹₁₅Pa  ³²₁₆S

Článek Složení a struktura atomu – chemie se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

Otázka: Učitelské kompetence

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): Skeelyjka

– soubor profesních a osobnostních dovedností a dispozic, kterými má být vybaven učitel, aby mohl efektivně vykonávat své povolání (Průcha 2001).
– Dělení kompetencí učitele není zcela jednoznačné a liší se podle různých autorů (Vašutová 2007, Švec  1999).

 Obecně kompetence můžeme rozdělit na:

• Kompetence oborově předmětová – učitel je schopen v rámci své aprobace transformovat poznatky příslušných oborů do vzdělávacích obsahů vyučovacích hodin. Dovede integrovat mezioborové poznatky a vytvářet mezioborové vztahy.

• Kompetence didaktická/psychodidaktická – ovládá strategie vyučování a učení, dovede využívat metodický repertoár, který je schopen přizpůsobit individuálním potřebám žáků.

• Kompetence pedagogická – ovládá procesy a podmínky výchovy, je schopen podporovat rozvoj individuálních kvalit žáků, má znalosti o právech dítěte a respektuje je ve své práci.  

• Kompetence manažerská – má znalosti o podmínkách a procesech fungování školy, ovládá administrativní úkony spojené s evidencí žáků, má organizační schopnosti pro mimovýukové aktivity žáků. 

• Kompetence diagnostická, hodnotící – dovede použít prostředky pedagogické diagnostiky, je schopen identifikovat žáky se specifickými poruchami učení. 

• Kompetence sociální – ovládá prostředky utváření pozitivního učebního klimatu.  

• Kompetence prosociální – ovládá prostředky socializace žáků. 

• Kompetence komunikativní – ovládá prostředky pedagogické komunikace, dovede uplatnit efektivní způsoby komunikace a spolupráce s rodiči a ostatními sociálními partnery.

• Kompetence intervenční – ovládá intervenční prostředky k zajištění kázně, je schopný rozpoznat sociálně patologické projevy žáků.

• Kompetence osobnostní – psychická a fyzická zdatnost a odolnost, dobrý aktuální zdravotní stav, mravní bezúhonnost.

• Kompetence osobnostně kultivující – má znalosti všeobecného rozhledu, umí vystupovat jako reprezentant své profese, má osobnostní předpoklady pro kooperaci s kolegy, je schopen reflektovat vzdělávací potřeby a zájmy žáků.

Stejně tak jako existuje mnoho podob pojmu kompetence i způsob jejich rozdělení je odlišný. Kompetencemi učitelů se zabývají profesní standardy, které jsou pro každou zemi poněkud odlišné. V posledních letech se objevil holandský standard snažící se reagovat na rozdílnou vzdělanost učitelů projevující se zvláště na školách, kde každý učitel vyučoval jinak. Cílem tedy bylo stanovit obecná kritéria, které by měl vystudovaný učitel splňovat. Byl stanoven výzkumný tým složený z odborníků z oblasti pedagogiky a vytvořil sedm kompetencí. Tento seznam byl ověřen v praxi a úspěšně akceptován pedagogy. Vznikl tedy systém sedmi kompetencí uplatňovaný při vzdělávání učitelů na vysokých školách v Holandsku. A může se tak stát vzorem i pro ostatní země.

7 kompetencí podle holandského standardu:

1) kompetence interpersonální

Učitel disponující interpersonálními kompetencemi umí ve třídě vytvořit přátelské a vhodné prostředí pro (nejen) skupinovou práci a je schopen vést otevřenou diskuzi se svými žáky. Je dobrým leadrem pro studenty a podporuje jejich autonomii. Je si vědom, že jeho chování ovlivňuje studenty. Je v kontaktu se studenty a umožňuje jim snadno kontaktovat jeho. Je schopen vytvořit rámec studia, aby tak studenti mohli pracovat samostatně a v případě potřeby je k dispozici. Aby tyto kompetence učitel mohl mít, musí být obeznámen s komunikačními procesy mezi studenty a se skupinovou komunikací.(př. Učitel je schopen reagovat na dotazy svých žáků, je schopen zorganizovat skupinovou práci a reagovat na jednotlivé skupiny a jejich práci.)

2) kompetence pedagogická

V této kompetenci se projevuje výchovná funkce učitele. Učitel je člověk, který pomáhá studentům stát se zodpovědnými a nezávislými lidmi s jasnou představou o svých schopnostech a ambicích. Snaží se u studentů rozvíjet jejich osobnostní stránku a učí je dělat správná rozhodnutí. Vede studenty v hodinách takovým způsobem, že studenti jsou iniciativní a schopni samostatné práce. Učitel disponuje pedagogickými dovednostmi a znalostmi a je schopen tak vytvořit bezpečné pracovní prostředí pro osobnostní rozvoj studenta. Takový učitel je obeznámen se sociálním pozadím svých studentů a s jejich očekáváními. Je obeznámen s morálním vývoje teenagerů a dospívajících a je schopen s nimi pracovat. (př. Učitel se snaží studenty naučit jak mezi sebou vzájemně komunikovat a dojít ke vzájemné dohodě nebo kompromisu. Pomáhá studentovi rozhodnout se při výběru jeho budoucího povolání nebo vysoké školy.)

3) kompetence odborná a didaktická

Učitel musí svým žákům pomoci, aby plně porozuměli náplni daného vyučovacího předmětu a aby byli seznámeni se způsoby, jak znalosti získané z vyučování mohou použít ve svém osobní i pracovním životě. Mel by pomoci studentům porozumět společnosti a připravit je na požadavky, které je čekají v jejich budoucím povolání. Učitel vlastnící tyto kompetence je schopen propojit teoretickou část předmětu s praktickým dopadem na skutečný ať už osobní tak pracovní život. K tomu, aby učitel disponoval těmito kompetenci, měl by být dobře obeznámen s vyučujícím předmětem a technikami vyučování Takový učitel se snaží na své studenty ze své pozice působit a je schopen reagovat na jejich individuální potřeby. Stanovuje spolu se studenty rámec daného předmětu a snaží se ho obohatit příklady z praxe. Umí své studenty nejen namotivovat k plnění úkolů, ale také jim přitom pomáhat. Snaží se, aby se studenti učili od sebe navzájem a vzájemně se tak obohacovali. (př. Učitel je schopen poskytnou poznámky, cvičení, úkoly nebo testy bez chyb, snaží se studenty seznámit s možnými technikami učení, které jim ulehčí práci doma. Je schopen společně se svými kolegy vytvořit nástroj na hodnocení studentů.)

4) kompetence organizační

Každý učitel by také měl mít organizační schopnosti. Jednak jsou potřeba k vývoji procesu učení studentů (tvorba plánů), ale také v rámci pracoviště a jeho spolupracovníků (viz další bod). Všechny výukové metody mají své organizační problémy, za které musí učitel převzít zodpovědnost, především proto, že právě organizace se velkou měrou podílí na celkovém úspěchu studia. Důležitou součástí je také vytyčení priorit a pravidel. Z pohledu e-learningu se jedná především o logickou strukturu a organizaci dat.

5) kompetence pro spolupráci s kolegy

Učitelé pracují v rámci školy a se svými spolupracovníky. Aby došlo k vhodnému prostředí pro studenty a jejich rozvoj, je nutné, aby oba rámce spolupracovaly a synergicky se podporovaly. V praxi to znamená, že učitel se podílí na organizaci studia společně se svými spolupracovníky a obě skupiny se snaží dodržet rámec filozofie celé školy. Výsledkem by měli být v prvé řadě spokojení studenti (např. zavedením konzultačních hodin), ale také pravidelné setkání a efektivní komunikace spolupracovníků. Do kompetencí pro spolupráci s kolegy se počítá také dodržování stanovených termínů a schopnost nalézt a popsat vize vývoje školy a jejích programů.

6) kompetence pro spolupráci s okolím

Ve stručnosti řečeno se jedná o spolupráci se stakeholdery školy, to znamená se všemi, co mají se školou něco společného (např. rodiči, studenty, kolegy svými i zahraničními, organizacemi přidružených ke škole a ostatními firmami, státními orgány apod.). Je důležité nejen studenty vést, ale také jim pomoci se zorientovat v profesní síti a celkově v prostředí, které je po škole čeká. Do tématu e-learningu se dají tyto kompetence uchopit následovně: mezi učitelem a studenty by měla komunikace probíhat tak, aby byla pro ně co nejpřínosnější.Velký důraz na komunikaci s okolím, především rodiči, dávají tzv. Waldorfské školy.

7) kompetence k reflexi a sebezdokonalování

Každý učitel, ať už se jedná o klasického učitele nebo tutora, by měl neustále pracovat na vylepšování svých schopností a kompetencí. Jen učitel s aktuálním přehledem může studentovi poskytnout tu nejlepší půdu pro jeho rozvoj. Jeho profesní vývoj by měl být neustálý, měl by využívat všech možností seberozvoji, které škola nabízí a zároveň i hledat své vlastní, jelikož sám dobře ví, jaké jsou jeho silné a slabé stránky.

Článek Učitelské kompetence – maturitní otázka ZSV se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Pracovní právo

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Pepa

Obsah otázky: zaměstnanec a zaměstnavatel, pracovněprávní vztahy, založení a ukončení pracovního poměru, práva a povinnosti zaměstnanců a zaměstnavatelů, politika zaměstnanosti

–        Upravuje vztahy mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem

–        Upravuje podmínky vzniku, trvání a zániku pracovního poměru

–        Prameny: zákoník práce, zákon o zaměstnanosti

–        Předmětem pracovního práva může být jen závislá práce, tedy práce vykonávaná ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, kterou zaměstnanec vykonává osobně, za odměnu, podle pokynů zaměstnavatele, ve stanovené pracovní době, na pracovišti zaměstnavatele a na zaměstnavatelovu odpovědnost a náklady

–        Povolání: abstraktní pojem

–        Zaměstnání: konkrétní pozice

Zaměstnanec

–        Jeden z účastníků pracovněprávního vztahu

–        Úkolem zaměstnance je vykonávat určitou závislou činnost pro zaměstnavatele, za kterou mu přísluší mzda (plat)

–        Zaměstnancem může být každá fyzická osoba starší 15 let (musí mít ukončenou povinnou školní docházku)

Zaměstnavatel

–        Jedná se o právnickou či fyzickou osobu, která zaměstnává fyzické osoby

–        Zaměstnavatelem je i ten člověk, který zaměstná jinou osobu, aby mu poskytovala osobní služby (sluha)

–        Pracovněprávní vztah nemůže vzniknout mezi manželi

Práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele

–        Zaměstnanec:

–        má právo odmítnout práci, která by neodpovídala jeho pracovní smlouvě

–        má právo, aby byl za provedenou práci náležitě a spravedlivě odměněn

–        má právo na zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

–        má povinnost chovat se tak, aby neporušoval pracovní kázeň (nedochvilnost, nadávky)

–        má povinnost vykonávat přidělenou práci

–        má povinnost dodržovat a plně využívat pracovní dobu (včas na pracovišti)

–        má povinnost dodržovat předpisy bezpečnosti a ochrany zdraví při práci

–        má povinnost řádně hospodařit s prostředky zaměstnavatele a chránit je proti zneužití (nepoužívat firemní mobilní telefon k soukromým hovorům)

–        Zaměstnavatel:

–        Má povinnost přidělovat práci zaměstnanci dle pracovní smlouvy

–        Má povinnost poskytovat potřebné informace či vytvořit vhodné podmínky pro výkon práce

–        Má povinnost dohlížet na bezpečnost a ochranu zaměstnancova zdraví při práci

–        Má povinnost zaměstnance poučit o bezpečnosti práce (školení…)

–        Má povinnost vyplácet zaměstnanci mzdu (plat)

–        Má povinnost zodpovídat za škodu (úraz, poškození zdraví zaměstnance – odškodnění)

Pracovněprávní vztahy

–        Společenské vztahy, v nichž jeho subjekty vystupují jako nositelé subjektivních práv a subjektivních povinností stanovených normami pracovního práva

–        Subjekty:

–        Fyzické osoby (zaměstnanec a zaměstnavatel)

–        Právnické osoby (zaměstnavatel)

–        Stát (zaměstnavatel, kontrolní orgán…)

–        Objekt:

–        To, ohledně čeho subjekty pracovního práva vstoupily do konkrétního pracovněprávního vztahu

–        Cíl, ke kterému směřujeme

–        Obsah:

–        Je tvořen vzájemnými právy a povinnostmi, které vznikají mezi účastníky tohoto vztahu

–        Motivační dopis

–        Přijímací pohovor

–        Životopis

Pracovní poměr

–        Právní vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, jehož předmětem je pracovní činnost, kterou se zaměstnanec zavazuje za mzdu (plat), pro zaměstnavatele vykonávat

–        Musí být vždy uzavřen písemnou formou

–        Doba:

–        Doba neurčitá: trvalý pracovní poměr

–        Doba určitá: po jejím uplynutí pracovněprávní vztah končí (3 roky)

–        Zkušební doba: 3 měsíce (pro nespokojenost z jakékoliv strany se může tento poměr zrušit bez udání důvodů)

–        Vznik:

–        Pracovní smlouva

–        Zvolením a jmenováním (jednostranný právní úkon)

Pracovní smlouva:

–        Musí být uzavřena písemně

–        Pokud není písemná forma dodržena je smlouva neplatná (nelze platně uzavřít ústně)

–        Podstatné náležitosti: den nástupu, druh práce, místo výkonu

–        Pracovní poměr tedy vzniká dnem, který je určený ve smlouvě jako den nástupu

–        Další náležitosti: mzda, pracovní doba, služební pomůcky, zvyšování kvalifikace

–        Zánik:

–        Dohoda

–        Výpověď

–        Okamžité zrušení

–        Zrušení ve zkušební době

–        Uplynutí doby určité

–        Úmrtím zaměstnance

–        Bankrotem zaměstnavatele

Výpověď:

–        Zaměstnanec může podat výpověď z jakéhokoliv důvodu nebo bez důvodu

–        Zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď pouze po udání důvodu

–        Výpovědní důvody: nadbytečnost, ztráta schopnosti, porušení kázně…

–        Musí být předložena druhému účastníku

–        Výpovědní lhůta 2 měsíce se počítá od prvního dne následujícího kalendářního měsíce po doručení

–        Musí mít písemnou formu

Okamžité zrušení:

–        Zaměstnanec může zrušit pracovní poměr okamžitě například tehdy, když mu zaměstnavatel nevyplatil mzdu do 15 dnů po uplynutí termínu splatnosti

–        Zaměstnavatel může okamžitě zrušit pracovní poměr se zaměstnancem například z důvodu porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem (napadení, drogy, alkohol, nadávky…)

–        Při zahájení trestního řízení, z lékařských důvodů

–        Uvádí se přesné datum

Dohoda:

–        Dvoustranný právní úkon

–        Nemusí být dodržena výpovědní lhůta

–        Má písemnou formu

–        Nemusí se uvádět důvody

–        Ochranná doba (mimo pracovní poměr): pracovní neschopnost, těhotenství, mateřská dovolená (X porušení kázně, způsobení škody)

–        Odstupné:

–        Jestliže skončil pracovní poměr výpovědí danou zaměstnavatelem nebo dohodou účastníků náleží zaměstnanci odstupné ve výši 3 platů

–        Pokud byl důvod výpovědí v poškození zdraví zaměstnance, přísluší mu odstupné ve výši 12 platů

–        Dovolená:

–        Nárok na 4 týdny (2 týdny vkuse)

–        Placené volno

–        Některá povolání mají nárok i na 5 týdnů (bachaři)

–        Pracovní doba:

–        Doba, v níž je zaměstnanec povinen být k dispozici zaměstnavateli, být na pracovišti a vykonávat pro zaměstnavatele práci

–        Maximálně 40 hodin týdně

–        Nejdéle po 6ti hodinách by měla být půl hodinová pauza  (denně 8 hodin)

–        Pružná pracovní doba: úsek, kdy zaměstnanec musí být v práci (9-14) a zbylý čas si může nadělat, kdy chce

–        Přesčas: náleží mu za něj náhradní volno nebo příplatek za přesčasovou práci (když je třeba dokončit důležitou zakázku – na pokyn zaměstnavatele)

–        Přesčasových hodin může být maximálně 8 týdně (150 za kalendářní rok)

–        Výplata:

–        Mzda: peněžní odměna, kterou dostáváme zpětně každý měsíc (zaměstnavatel zaměstnanci)

–        Minimální mzda v ČR je 8000 korun

–        Plat: peněžité plnění poskytované zaměstnanci od státu, kraje, obce, kraje…

Mimopracovní poměr

–        Nezakládají nárok na dovolenou

–        Nevznikají nároky na v nemocenském pojištění a sociálním zabezpečení

–        Nutná písemná dohoda

–        Dohoda o provedení práce:

–        Uzavřena maximálně na 150 hodin za kalendářní rok

–        Volnější smluvní vztah

–        Závazek ke splnění nějakého úkolu nebo odvedení jednorázové práce

–        Vymezení úkolu, odměna, termín ukončení

–        Odměna splatná většinou po skončení úkonu (nebo během)

–        Dohoda o pracovní činnosti:

–        Omezena na polovinu pracovní doby (20 hodin týdně)

–        Druh sjednané práce, rozsah pracovní doby, odměna a termín ukončení

–        15ti denní výpovědní doba (začíná dnem, kdy byla výpověď předána)

Zvýhodnění zaměstnanci

–        Těhotné ženy, mladiství (15 – 18 let), zdravotně postižení

–        Těhotné ženy:

–        Nesmí být zaměstnávány fyzicky náročnými pracemi (kancelář), nesmí jezdit na služební cesty

–        Nesmějí zvedat věci těžší než 20 kg

–        Mladiství:

–        Maximálně 30 hodin týdně (6 hodin denně)

–        Nesmí pracovat noční směny a přesčasy

–        Žádná fyzicky náročná práce (těžba nerostných surovin, ražení tunelů a štol…)

–        Nesmí pracovat s penězi (za kasou v supermarketu)

–        Souhlas zákonného zástupce

–        Zdravotně postižení:

–        Těmto lidem se vytvářejí speciální pracovní místa

–        Výplatní páska:

–        Hrubá mzda (před zdaněním)

–        Čistá mzda

–        Sociální a zdravotní pojištění

–        Daň z příjmu

–        Zápočtový list: potvrzení o zaměstnání (povinné vydat)

–        Pracovní posudek:

–        Hodnocení práce (přístup, schopnost…)

–        Vydává se 15 dní před ukončením pracovního poměru (na zažádání)

Článek Pracovní právo – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Schopnosti a inteligence, IQ

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): go20kart

SCHOPNOSTI

jsou naučené předpoklady k provedení nějaké činnosti (schopnost dorozumět se německy, schopnost uvařit obě,…)

1)     VÝKON- dosažení určité úrovně splnění daného úkolu, je ovlivněn vnějšími i vnitřními podmínkami (skvělý běh, zpěv X špatný čas, falešný zpěv…)

2)     VLOHY- vrozené dispozice (předpoklady) pro výkony určitého druhu (hud.sluch…)

3)     schopnosti- vlohy, které jsme rozvinuli učením (schopnost zahrát na klavír písničku…) -> soubor psychických podmínek, které jsou nutné k provedení nějaké činnosti

4)     NADÁNÍ- mimořádně velká vloha, mimořádně vyvinutý vrozený předpoklad k výkonu

5)     TALENT- mimořádné nadání nebo mimořádné schopnosti

6)     GENIALITA- mimořádně vyvinutý talent

7)     ZRUČNOSTI- dispozice k manuálním úkonům (žonglování, sklář…)

8)     OBRATNOSTI- dispozice k pohybům celého těla (akrobacie, tanec…)

9)     TVOŘIVOST/KREATIVITA- schopnost poznávat předměty v nových vztazích a originálním způsobem je používat neobvyklým způsobem (z pet vršků vyrábíme…)

INTELIGENCE

patří mezi schopnosti, inteligence je jak vrozená, tak i získaná – neexistuje jednotná definice

Druhy inteligence:

1)     logicko-matematická inteligence- chápání okolního prostředí jako světa čísel a znaků, schopnost logického myšlení

2)     jazyková inteligence- důležitá především pro školu, kde tvoří celých 80% šance na úspěch (křížovky, čtení, psaní…)

3)     prostorová inteligence- podstatou je schopnost představy čehokoli (dobrá orientace v mapách, schopnost zachytit prostor v kresbě…)

4)     tělesně-pohybová inteligence- je schopností vysoce ovládat pohyby těla (sportovci, mimové…)

5)     hudební inteligence- je to typ projevující se ze všech ostatních nejdříve (jedinec si pamatuje melodie, udrží rytmus…)

6)     intrapersonální inteligence- neboli metakognitivní, je nejdůležitější, je to schopnost zkoumat vlastní já, své pocity, zaujmout k nim nějaký přístup (takové děti si jdou za svým, jsou nezávislé…), k jejímu rozvoji přispívá vedení deníku, plánování času, povídání o vlastních citech a náladách, stanovování si osobních cílů

7)     interpersonální inteligence- schopnost vnímat pocity druhých, jejich nálady, temperamenty, cíle, ovlivňovat je, vést, usmiřovat

6. a 7. typ více záleží na kultuře, než ostatní typy

Inteligence by se dala vnímat jako 3 schopnosti:

1. získat vědomosti
2. zpracování vědomostí, nápadů a řešení problému
3. plánování, hodnocení, promýšlení, hledání smyslu toho, co konáme

INTELIGENČNÍ KVOCIENT (IQ)

–   je to obvykle skóre některého z testů verbálního nebo neverbálního usuzování

–   problémem je, že toto skóre není založeno na žádné přijaté teorii inteligence a nepředpovídá úspěch v životě, je také podmíněno kulturou a sestavuje se podle nějakého vzorku lidí, což nemusí mít vypovídací hodnotu, neustále se mění, zpracovávání IQ testů se dá nacvičit, často se testuje jen některý typ inteligence, nevypovídají o člověku jako celku, jazykově zaměření jedinci čtou déle a pečlivěji zadání, proto pracují v logických úkolech pomaleji, což se nikde nezohledňuje, pro děti musí být sestavovány testy pro každý rok života, testování vzniklo ve Francii

–   IQ (inteligenční kvocient) podle Wiliama Sterna:

–   MV :  CV x 100

(mentální věk = úroveň vývoje : chronologický věk-roky x 100)

Tabulka norem IQ:

145 a více – velmi vysoká inteligence

120-144 – vysoká inteligence

110-119 – nadprůměrná

90-109 – průměrná ( 50% populace)

80-89 – podprůměrná

70-79 – hraniční mezi normou a mentální retardací (zaostalostí)

50-69 – debilita

20-49 – imbecilita

19 a méně – idiocie

Článek Schopnosti a inteligence, IQ – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.

   Otázka: Regulace médií

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Lucie B.

Regulace a kontrola činnosti médií. Regulace vnější a vnitřní. Vnější regulace: opatření pomocí státu, která působí na jednání médií. Snaha o udržení politické moci nebo vůbec snaha o získání přístupu k ní, také snaha o předejití společensky nežádoucímu chování, atd. Vnitřní regulaci si média vytvářejí sama. Regulace médií vychází z poznatku, že média mohou mít nepříznivý vliv na společnost a přinášet negativní jevy, kterým lze předcházet.

Postavení médií v ČR vychází z Ústavy ČR a Listiny základních lidských práv a svobod

Oba dokumenty vymezují mimo jiné principy fungování médií v demokratické společnosti. Zákony omezují média převážně v oblasti monopolizace trhu (aby nevzniklo jediné velké médium, které bude ovlivňovat a řídit celou společnost), podmínek signálu dostupnosti a obsahu vysílání. Dále regulován obsah s možným škodlivým vlivem,také pořady s rasismem a pořady násilné.

Rada České republiky pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV)-rozhoduje kdo dostane licenci a možnost vysílat pro veřejnost. Je zřízena ze zákona. Členové jsou voleni poslanci Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR. RRTV dohlíží na dodržování legislativy, může přidělovat a také odebírat licence na vysílání, má na starosti monitoring obsahu rozhlasového a tel.vysílání,dodržování právních předpisů v oblasti vysílání pro provozovatele, předkládá Poslanecké sněmovně každoročně zprávu o své činnosti a o stavu v oblasti vysílání a další. Největším úkolem RRTV-přechod ČR na digitální vysílání.

Digitalizace tel.vys.:podstatou je, že tel.signál nebude pozemními vysílači šířen tak jako nyní analogově, ale digitálně, tedy v číslicové podobě. Potřebuje se lépe využívat frekvenční spektrum, které je vzácné a dig.vys.se hodně ušetří. Na jedné frekvenci místo jednoho anal.programu více než 20 dig.programů. konec zrnění, šumu, atd. rozšíření program.nabídky. více doplňkových služeb (EPG-elektronický programový průvodce, Superteletext)

Digitalizace rozhlasového vysílání: DVB-T-rozšíření nabídky celoplošných stanic. Vychází z dokumentu Koncepce rozvoje digitálního vysílání v ČR

Média pro veřejnou službu-Veřejnoprávní: hlavním úkolem podle zákona o České televizi je poskytování objektivních, ověřených, vyvážených a všestranných informací pro svobodné vytváření názorů, přispívá k právnímu vědomí obyvatel, rozvíjení kulturní identity a poskytování vyvážené nabídky pořadů pro všechny skupiny obyvatel ČR. Česká televize a Český rozhlas. Dohlíží Rada České televize a Rada Českého rozhlasu

Česká televize: zřízena 1.1.1992, tvorba a šíření tel.progr.,popř.dalšího multimediálního obsahu a doplňkových služeb, na celém území ČR prostřednictvím zemských vysílacích zařízení a jiných technických prostředků, poskytuje službu veřejnosti a přispívá k rozvoji kultury. Je členem Evropské vysílací unie vysílatelů (EBU)

Český rozhlas: veřejnoprávní instituce,celoplošné stanice, viz seznam stanic. ČRo nabízí spolehlivý komplexní informační servis o událostech doma i v zahraničí, aktuální zprávy o počasí, situaci v dopravě, zajímavé reportáže a rozhovory s osobnostmi. Československo zahájilo první z evropských států pravidelné rozhl.vysílání, a to 18.5.1923 ze skautského stanu ve Kbelích

Rada České televize: může podle zákona jmenovat a odvolávat generálního ředitele a na jeho návrh ředitele televizních studií ČT, schvalovat rozpočet a závěrečný účet ČT. a kontrolovat plnění rozpočtu ČT.,dohlíží na plnění úkolů veřejné služby v oblasti tel.vys. a na naplňování zásad vyplývajících z Kodexu ČT. a další. Kontroluje činnost ČT v souvislosti s jejím právním nástupnictvím po Československé tv v oblasti autorských práv k dílům, apod.

Rada Českého rozhlasu: uplatňuje právo veřejnosti na kontrolu tvorby a šíření programů ČRo, není však součástí ČRo. Kontrola tvorby a šíření programů je vnější a následná,Rada nezasahuje do přímého řízení ČRo, ale může k němu zaujímat stanovisko.

Legislativní úprava médií: ZÁKON O ČESKÉ TELEVIZI, ZÁKON O ČESKÉM ROZHLASU, ZÁKON O KONCESIONÁŘSKÝCH POPLATCÍCH, ZÁKON O PROVOZOVÁNÍ ROZHLASOVÉHO A TELEVIZNÍHO VYSÍLÁNÍ, TISKOVÝ ZÁKON (ZÁKON O PRÁVECH A POVINNOSTECH PŘI VYDÁVÁNÍ PERIODICKÉHO TISKU)

Evidenci periodického tisku vede Ministerstvo kultury ČR

Vydavatel musí zajistit dodání povinného počtu výtisků do vybraných knihoven: knihovna Národního muzea v Praze, Parlamentní knihovna, každá krajská knihovna a další.

Každé z médií má prostor na reklamu – ZÁKON O REGULACI REKLAMY-zakazuje reklamu na podprahovém vnímání, klamavou reklamu, skrytou a nevyžádanou, dále mluví o reklamě na tabákové výrobky, alkohol, léčiva, potraviny, atd.

ZÁKON O PRÁVU AUTORSKÉM (nelegální opisování, kopírování, atd.)

Autoregulace-vnitřní regulace médií: kodexy a pravidla, někdy autoregulační orgán: v ČR jsou nejznámější-Rada pro reklamu (sdružení reklamních agentur), Syndikát novinářů v ČR, různé odborové organizace pracovníků v médiích, Unie vydavatelů (denního tisku a internetového zpravodajství), Asociace provozovatelů soukromého vysílání, instituty redakčních kodexů.

Rada pro reklamu je členem EASA-Evropské asociace samoregulačních orgánů.

Sám reklamní průmysl udělal pravidla, která jsou v Kodexu reklamy.

Kodex České televize

Etika v žurnalistické práci: Etika-nauka, která se zabývá morálními hodnotami a principy, jež usměrňují počínání člověka v situacích, kdy pro něj existuje volba řešení.

Etika aplikovaná:etika života a smrti, potraty, trest smrti, lékařská etika (Hippokratova přísaha), etika obchodní, právní, etika sexuality a vztahů.

Etika normativní: normy chování, na jejichž základě se lidé rozhodují, co je dobré a co špatné. Hodnotí také povinnosti a hodnoty, jak se pozná dobrý život.

Etika žurnalistická: morální otázky činnosti žurnalistů v masmédiích, otázky nezávislosti novináře na majitelích a vydavatelích, vztahy novináře k veřejnosti, jeho odpovědnost za škody, vztahy ke kolegům, apod. kodexy-etické zásady-předchůdce byl kodex týdeníku Týden a kodex Syndikátu novinářů ČR

Některá pravidla: Narušování soukromí, Střet zájmů, Braní úplatků, Plagiátorství, Klamání lhaní nebo polopravdy, Syndikát novinářů ČR-je členem Evropské federace novinářů. Syndikát požaduje po členech dodržování etických pravidel. Tato pravidla jsou shrnuta v Etickém kodexu novináře. Etický kodex novináře přijala jako otevřený dokument valná hromada Syndikátu novinářů ČR dne 18.6.98 a na návrh Komise pro etiku při Syndikátu novinářů jej aktualizovala správní rada dne 25.11.99.

Etický kodex novináře obsahuje pravidla: Právo občanů na včasné, pravdivé a nezkreslené informace, Požadavky na vysokou profesionalitu v žurnalistice, Důvěryhodnost, slušnost a serióznost zvyšují autoritu médií.

Svoboda slova: svoboda slova i nepřípustnost cenzury jsou v Ústavě. Není neomezené

Cenzura je opakem svobody slova. Je to kontrola a omezování sdělování informací

Listina základních práv a svobod

Autocenzura-provádí sám autor z důvodu postihu

V dnešní době cenzura hlavně internetu-servery umožňující svobodný projev, nelegální stránky, porno, atd.

Nová média: především m.elekronická

Multimediální systém: souhrn technických prostředků (osobní PC, zvuková karta, graf.karta, videokarta, kamera, mechanika CD-ROM, DVD, software, atd.)

Také mobilní telefony

Internet

Možný zánik masových médií

Obrovská diverzifikace nabídky v podobě digitalizace, rostoucí vliv elektronických médií na úkor médií tištěných nebo globalizace mediálního trhu, poroste úloha interaktivních médií, v nichž konzument spoluurčuje obsah mediálního produktu

Sociální média-sociální sítě, fóra, chaty

Článek Regulace médií – maturitní otázka se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.