Otázka: Čekání na Godota
Předmět: Český jazyk (literatura)
Přidal(a): Tomáš Studený
Samuel Beckett
- Narodil se v Dublinu, ale většinu života strávil ve Francii, misantrop (neměl moc v oblibě lidi) a měl poměrně zvláštní vztah s jeho matkou – alkoholismus, deprese.
- Poměrně velký počet románků se slavnými ženami.
- Za války byl v odboji (stejně jako Albert Camus) – kvůli gestapu utekl na jih Francii … po válce pracoval pro Červený kříž jako překladatel.
- Nobelovu cenu daroval chudým. Byl dobrým přítelem Jamese Joyce.
- Byl prozaik a básník, ale je ho ostatní díla nejsou moc známá, Čekání na Godota ani nechtěl zprvu vydat, ale přesvědčila ho manželka.
- Camus a Beckett se znali.
Inspirace autora:
Esej – Mýtus o Sisyfovi (od Alberta Camuse) – Čekání na Godota je jeho umělecké zpracování. Camus říkal, že žijeme v paradoxní situaci – snažíme se najít smysl života, i když život jako takový smysl nemá. Camus navrhuje a vyvrací postupně různá řešení, které Vladimír s Estragonem postupně během celé hry projdou – Sebevražda, rozptýlení (jídlo, sex, …), zapření (filosofické a teologické přesvědčení – > křesťanství a posmrtný život), stát se umělcem (Vladimír zkouší zpívat), stát se dobyvatelem nebo politikem (dobyvatel by mohl být Pozzo a jeho otrok Lucky – trochu spekulace no, couž). Camus našel východisko v absurdním člověkovi – přiznání si, že život nemá smysl, ale stále pokračuje.
Další díla:
-
- Hry – Konec Hry, Nyní, Katastrofa,
- Poezie: Společnost,
- Próza: Jak to je?, Watt, Nepojmenovatelný
Literárně-historický kontext
Současníci a doba: Autor zažil obě světové války a tím pádem byl hodně ovlivněn jeho životem … bezvýchodnost a absurdita válek.
Další autoři:
Nejznámější představitelé absurdního dramatu:
-
- Eugéne Ionesco – Plešatá zpěvačka
- Bertolt Brecht – Strach a bída třetí říše
- Václav Havel – Zahradní slavnost
- Zároveň absurdní drama vychází z existencialismu … tudíž Franz Kafka
Rozbor díla: Čekání na Godota
Literární druh a žánr:
- Absurdní drama, tragikomedie o 2 dějstvích – chronologicky
Téma a motiv:
- Čekání dvou tuláku na něco/někoho (Godot) – silný filosofický přesah – obě dějství jsou v podstatě identická … je to klasický příklad absurdního dramatu – opakování dialogů, které nedávají smysl
Časoprostor:
- Doba neurčena, čas taky, pouze cesta pod stromem. Hra dodržuje jednotu času, ale nevíme kdy … hra dodržuje jednotu místa, ale nevíme kde … hra dodržuje jednotu děje, ale vlastně se nic neděje
Jazyk:
- Jazyk je spisovný … není ničím speciální, dialogy jsou absurdní a nedávají smysl, jazyk je prostředkem k nedorozumění
- Vypravěč/lyrický subjekt: vypravěč se nevyskytuje, postavy vedou dialogy – jednota času, místa a děje
Postavy:
- Vladimír (Gogo) – Vyspělejší z dvojice tuláků, postupem čekání zapomíná na to, proč vlastně čeká a co vlastně prožil
- Estragon (Didi) – Z dvojice se zdá slabší, několikrát chce odejít, protože čekání je podle něj ztráta času … dokonce navrhne ať se s Vladimírem zabijou
- Pozzo – Bohatý, zlý, povýšený, má otroka Luckyho. Ve druhém dějství znovu potká Vladimíra s Estragonem ale je slepý, bezbranný a je plně závislý na Luckym
- Lucky – Otrok Pozza, je podřízený a splní vše, pokud si nasadí klobouk, tak začne zmateně odříkávat naučený text. V druhém dějství má defacto prohozené role s Pozzem
- Chlapec – Pracuje a zná se s Godotom, vždy přijde tuláky informovat, že pan Godot určitě dorazí
- Godot – Jedna z hlavních postav, přitom se ani nedozvíme kdo nebo co Godot je. Představuje spásu na lepší život … God = bůh. Becket tuto teorii, že je Godot bůh odmítal … Becket vlastně odmítal jakékoliv interpretace. Německá interpretace – Gott a Tod (Bůh a mrtev = Fridrich Nietze – Bůh je mrtev)
Děj:
Hra je vlastně o ničem … nic se tam nestane – absurdní drama. Děj je rozdělen do dvou aktů. U stromu čekají dva muži, Vladimir a Estragon, na Godota, který se nikdy neukáže. Během čekání na Godota, Vladimir a Estragon se zabývají různými rozhovory, diskutují o svých životech, zpívají písně a pokouší se zabít čas různými způsoby. Během prvního aktu se objevuje dvojice postav, Pozzo a jeho otrok Lucky. Pozzo je přísný pán a Lucky je jeho tichý a poddajný otrok. Pozzo poskytuje Vladimirovi a Estragonovi určitou zábavu, ale nakonec odchází s Luckyem pryč. Ve druhém aktu se Pozzo a Lucky vracejí, ale Pozzo je teď slepý a Lucky nemůže mluvit. Vladimir a Estragon se stále snaží pochopit, proč čekají na Godota a proč se neukazuje, ale na tuto otázku se nikdy nedostanou jasné odpovědi. Hra končí stejně, jako začala – Vladimir a Estragon zůstávají na místě, strom za nimi rozkvétá a Godot se stále neukazuje. Obě části končí tím, že Estragon řekne: „Půjdeme“? a Vladimír odpoví: „Ano, jdeme …“, ale nikam neodcházejí – lenost a marnost – děj by se mohl opakovat do nekonečna.
Inspirace autorem:
Mnoho adaptací … pro divadelní celky to je vždy trochu oříšek, protože sám Samuel Beckett říkal, že herci nemají hrát a mají texty říkat, tak jak by je řekli sami ve svém životě. Existuje i adaptace Čekání na Godota s morčaty (trošku trollení musí být). Nejhranější drama, které bylo hráno ve 20. století.
Navíc:
Absurdní drama – hry poukazující na marnost a nesmyslnost naší existence – absurdní dialogy a opakování stejných situací (všichni skončí stejně). Kombinace humoru a tragiky. Útočí na pohodlné jistoty lidí. Čekání na Godota je pojem i mimo literaturu – čeká se na něco co vlastně nikdy nepřijde. Hodně lidí bylo zmatená po zhlédnutí divadla … někteří to odmítali, někdo dokonce řekl – „No tak už mu ten provaz dej …“ Čekání na Godota se stalo známé kvůli kontroverzi a kvůli tomu, že se o něm hodně mluvilo … O. Wilde (Obraz Doriana Graye): „Na světě je jen jediná věc horší, než když se o člověku moc mluví, a to, když se o něm nemluví vůbec.“ Avantgarda a absurdní drama bylo dřív proti elitám … ale dnes je to vnímáno jako dílo pouze pro intelektuály a jako umění pro umění. (Opět paradox a absurdita).
