Chrám Matky boží v Paříži – rozbor díla (4)

rozbor-díla

 

Kniha: Chrám Matky boží v Paříži

Autor: Victor Hugo

Přidal(a): mh02

 

 

Victor Hugo

Victor Hugo byl francouzský dramatik, básník, prozaik a esejista a také se věnoval politice. Patří k vrcholným představitelům romantismu. Narodil se 26. února 1802 v Besançonu v době, kdy byl ve Francii na vrcholu Napoleon. Celý Hugův život se ale často v zemi střídaly vlády. Díky otci, který byl důstojníkem v Napoleonově armádě, se rodina často stěhovala, dokud matce, která byla royalistkou, nedošla trpělivost. Matčiny názory podporující krále a katolická výchova ovlivnily smýšlení i ranou tvorbu Victora Huga. Až po revoluci v roce 1848 začal Hugo podporovat republikány. Do politiky vstoupil v roce 1845, když stál na straně krále Ludvíka Bonaparta, v revolučním roce byl zvolen do parlamentu. Brzy se stal odpůrcem Napoleona III., syna Ludvíka Bonaparta. Po jeho úspěšném převratu, byl Hugo nucen v roce 1851 odejít do exilu. Přes Brusel a Jersey se dostal až na ostrov Guernsey. Do Paříže se vrátil až v roce 1870, když byl Napoleon III. poražen Prusy. Hugo se přidal na stranu Komuny. Od poloviny 70. let působil jako senátor.

Hugo se v roce 1822 oženil s Adéle Foucher a měli společně pět dětí. Zemřel 22. května 1885 jako uznávaný a oblíbený básník. Pohřben je v pařížském Panthéonu.

 

Další autorova díla:

  • drama – Cromwell, Král se baví, Marie Tudorovna
  • poezie – Ódy, Východní zpěvy, Legenda věků
  • romány – Bídníci, Muž, který se směje, Devadesát tři

 

Doba vzniku díla (okolnosti vzniku díla):

  • Hugo začal knihu psát roku 1829. Dohoda s jeho vydavatelem Gosselinem ho zavazovala k tomu, aby ji dokončil ještě tentýž rok. Hugo však musel splnit i jiné závazky a proto nestíhal. Vydavatel mu tedy na jaře roku 1830 dal ultimátum – únor 1831. V září 1830 si tedy Victor Hugo koupil novou láhev inkoustu, vlněný kabát a „uvěznil“ se ve svém pokoji. Začal psát a psát a nikdo ho nesměl celých 6 měsíců vyrušovat. Svůj dům neopouštěl – s vyjímkou nočních návštěv katedrály. Proto byl včas (avšak s dvouletým zpožděním) román dokončen.

 

Rozbor díla: Chrám Matky boží v Paříži

Bibliografické údaje:

  • Nakladatelství Sfinga: Ostrava, 1994. 490 s.

 

Zařazení autora do literárně-historického kontextu:

  • Jeden z předních představitelů romantismů ve francouzské literatuře.
  • V jeho dílech však můžeme pozorovat jak romantické, tak realistické prvky.

 

Prvky romantismu:

  • děj probíhá v minulosti (středověk byl pro romantiky velice přitažlivý svou temnosti)
  • příběh vystavěny na kontrastech (např. ošklivý Quasimodo x krásná Esmeralda; překrásná duše x ošklivý vzhled Quasimoda, prostředí zlodějů a prostitutek, ve kterém vyrůstala Esmeralda x její mravní čistota)
  • hlavním hrdinou je vyvrženec společnosti, osamělý se záhadnou minulostí
  • tajemná místa (prostředí katedrály, temné a romantické ulice Paříže)
  • téma nenaplněné lásky (mezi Esmeraldou a Phoebem; mezi Esmeraldou a knězem Frollem; mezi Esmeraldou a Quasimodem)
  • exotická cikánka
  • tragický konec

 

Prvky realismu:

  • skutečné historické pozadí
  • snaha vylíčit skutečný obraz tehdejší společnosti

 

Výrazová forma – literární druh – žánr díla:

  • próza – epika – román

 

Místo a doba děje:

  • Děj se odehrává ve středověké Paříži (15. stol., za vlády Ludvíka XI). Hlavní části se odehrávají v chrámu Notre Damme v Paříži a na náměstí před katedrálou.

 

Námět díla, dějová osnova či obsah díla (souvislý děj):

a) Námět: život zobrazen v různých prostředcích: šlechta, církev, měšťanstvo, král, prostí lidé, studenti, žebráci, cikáni

 

b) Obsah (souvislý děj):

Celý příběh začíná v roce 1482 v Paříži. Na náměstí Gréve se tísnila spousta lidí, jak by taky ne, když byl svátek všech bláznů. Na náměstí předvádí skupina herců novou hru od dramatika Petra Gringoira. Ale lid mu nevěnuje pozornost, mnohem více je zaujme mladičká cikánská tanečnice, která se, jak se později dovídáme, jmenuje Esmeralda. A také je zajímá volba krále bláznů. Tím se nedobrovolně stává Quasimodo, jednooký a hrbatý zvoník od Matky boží. Lid ho přestrojí za krále a na ramenou ho nosí po náměstí. V tom ale přijede arcijáhen Klaudius Frollo, z Quasimoda strhá posměšné odznaky královské moci a nařídí mu, ať se vrátí do chrámu. Quasimodo ho poslechne. Dozvídáme se, že to Klaudius Frollo se ujal Quasimoda, když byl jako nemluvě odložený v chrámu a nikdo ho nechtěl. Proto také Quasimodo Frolla bezmezně miluje a udělal by pro něj vše, co by si Klaudius přál. Frollo na náměstí spatřil Esmeraldu a na první pohled se do ní zamiloval. I když on byl už v pokročilém věku a Esmeralda dívka sotva sedmnáctiletá. Nařídí tedy Quasimodovi, aby ji v noci unesl. Ten se o to pokusí, ale jeho snaha je zmařena. Petr Gringoire se ji snaží osvobodit, ale Quasimodo ho přemůže, za to Phoebus, velitel královských lučištníků je úspěšnější. Esmeraldu osvobodí a Quasimoda zajme. Esmeralda se do něj zamiluje. Quasimodo je veřejně zbičován a posléze na dvě hodiny vystaven na pranýři. Lidé po něm hází rajčata a vše možné a jediná Esmeralda se smiluje a dá mu napít.

Phoebus má sice snoubenku, ale to mu nebrání sjednat si dostaveníčko s Esmeraldou. Jsou ale sledováni žárlivým Klaudiem Frollem, který v nestřeženém okamžiku vyskočí z úkrytu, Phoeba probodne a ihned zmizí. Z vraždy je obviněna Esmeralda, která po úporném mučení svou vinu přiznává. Když je vezena na popraviště, uvidí Phoeba s jeho snoubenkou, jak popravě přihlíží. Phoebuse totiž šarlatáni zachránili, ale ten nehnul ani prstem, aby Esmeraldu zachránil. Když už má Esmeralda oprátku na krku a zbývají jí poslední okamžiky života, zachrání jí Quasimodo, který nezapomněl na její velkorysé gesto tenkrát na pranýři. V chrámu má každý zločinec azyl a tak tam Esmeraldu ukryje.

Petr Gringoire byl jednou večer přepaden zloději, kteří ho dovedli ke svému králi.
Buď mohl zemřít, anebo kdyby ho nějaká žena chtěla za muže, tak se mohl stát zlodějem. V poslední chvíli ho zachrání Esmeralda a podle zlodějských zákonů se stává na dva roky jeho ženou. Ale to se stalo dlouho před Esmeraldinou „popravou“. To on zorganizuje útok na chrám, aby zachránili Esmeraldu. To ale Quasimodo neví a jejich útok odrazí. Esmeralda je ale léčkou vylákána z chrámu ven Klaudiem Frollem. Buď si ho má vzít, nebo zemře. Esmeralda volí smrt. Než dojde pro popravčího dá Esmeraldu hlídat jedné kajícnici, která cikány nesnáší, neboť jí ukradli před mnoha lety její dcerušku. Ano, to Esmeralda je její dcera. Kajícnice ji ukryje ve své kobce, ale když přijede stráž a Esmeralda uslyší Phoebův hlas, vykoukne a její osud je zpečetěn. Esmeraldu i s matkou vytáhnou z kobky ven. Matka svou dceru brání, ale jeden voják ji prudce odstrčí, ona padne hlavou na kámen a zemře. Esmeraldu bez okolků pověsí hned na prvním domě. Její smrtelný zápas sleduje Klaudius i Quasimodo z ochozů Chrámu Matky Boží. Když bylo vidět, že Esmeralda svůj boj prohrála, propukl Klaudius v ďábelský smích. Quasimodo k němu zezadu přikročil a svrhl ho dolů. Zabil svou druhou nejdražší bytost.

Po její smrti Quasimodo beze stopy mizí, po letech je jeho tělo nalezeno v hrobce v objetí mrtvé Esmeraldy.

 

Charakteristika hlavních (i vedlejších) postav:

  • Quasimodo – zvoník z chrámu Matky boží, vnější ošklivý, příklad nestvůrnosti (jednooký, hrbatý, kulhavý), proto budí strach i posměch, je vyděděnec společnosti, avšak je schopen hlubokých a ušlechtilých lidských citů.
  • Esmeralda – naivní mladá cikánská tanečnice, věčně doprovázená věrnou kozičkou Džali. Důvěřivá, soucitná, mravně čistá, schopná vášnivě milovat.
  • Kněz Klaudius Frollo – učenec, ale pokrytec, zlý, hrubý, schopen vášně i nenávisti
  • Důstojník Phoeb – královský lučištník, pohledný mladý muž, do kterého je zamilována Esmeralda. Přestože má snoubenku, dohazuje schůzku s tanečnicí; později spolu se svou snoubenkou klidně sleduje popravu Esmeraldy. Na jeho příkladě autor ukazuje kontrast překrásného zevnějšku a odporného, sobeckého vnitřku.
  • Petr Gringoire – chudý básník a filozof, snaží se pomoci Esmeraldě (tím pádem poděkovat jí, že mu jednou zachránila život), avšak ve chvíli nebezpečí myslí jen na sebe, zbabělec v jádru.

 

Hlavní myšlenka díla – autorův záměr:

Autor podává celkový obraz Paříže za vlády Ludvíka XI, v románu jsou představeny všechny společenské vrstvy (od žebráků, loupežníků, cikánů až po samotného panovníka a jeho dvůr; velkou část knihy vyplňuje popis samotné Paříže), poukazuje na sociální rozvrstvení společnosti, na neomezenou moc církve a na tehdejší poměry, kdy bylo právo na straně bohatých. Kromě toho na příkladě Quasimoda ukazuje, že i vyděděnec společnosti, kterého všichni nesnáší, umí opravdu milovat a za svou lásku i obětovat život. Na druhé straně je kněz, pomocník Boží, od kterého by to nikdo nečekal, že dovede být pokrytecký, otřesný a zlý.

 

Forma a kompozice díla:

  • Román se skládá ze 2 dílů: 1. díl – 6 knih, 28 kapitol; 2. díl – 5 knih, 33 kapitol
  • Samotný dej se prolíná s výkladovými pasážemi (popis chrámu, Dvora divů, Paříže, aj.)
  • Dílo je psáno er-formou; autor mluví o hrdinech ve třetí osobě a zároveň oslovuje čtenáře („..a teď, když nám čtenář dovolí, se přesuneme z náměstí Gréve zpět do Dvora divů.“)
  • Kompozice románu je postaven na protikladech: Quasimodo – směšný, ošklivý X ušlechtilý, citlivý, Esmeralda – mládí, krása, mravní čistota X prostředí bídy a morálního úpadku; Frollo – vášnivá povaha X asketismus kněze, nádhera chrámu X veřejné prostranství, středověká ulice, jarmark

 

Forma a jazykové prostředky:

  • autorská řeč – spisovný jazyk, řeč postav – podle jejich společenského postavení, prvky hovorové řeči
  • věty jednoduché i souvětí; spíše složitá souvětí a těžká myšlenková vazba; spousta filozofie i děje

 

Inspirace dílem

Mnohokrát zfilmován pod názvem Chrám matky boží v Paříži nebo Zvoník od Matky boží:

  • The Hunchback of Notre Dame (Zvoník u Matky Boží), USA, 1923, režie Wallace Worsley, Lon Chaney jako Quasimodo a Patsy-Ruth Miller jako Esmeralda
  • The Hunchback of Notre Dame (Zvoník u Matky Boží), USA, 1939, režie William Dieterle, Charles Laughton jako Quasimodo a Maureen O’Hara jako Esmeralda
  • Notre Dame de Paris (Chrám Matky Boží v Paříži), Francie, 1956, režie Jean Delannoy, Anthony Quinn jako Quasimodo a Gina Lollobrigida jako Esmeralda – nejúspěšnější
  • The Hunchback of Notre Dame (Zvoník u Matky Boží), Spojené království, 1982, režie Michael Tuchner, televizní film, Anthony Hopkins jako Quasimodo a Lesley-Anne Down jako Esmeralda
  • The Hunchback of Notre Dame (Zvoník od Matky Boží), USA, 1996, kreslený film ze světoznámého studia Walta Disneye
  • The Hunchback (Zvoník od Matky Boží), USA,1997, televizní film, režie: Peter Medak, Mandy Patinkin jako Quasimodo a Salma Hayek jako Esmeralda

 

Ukázka:

Dnes je tomu tři sta čtyřicet osm let, šest měsíců a devatenáct dní, co se Pařížané probudili za hlaholu všech zvonů, vyzvánějících naplno v okruhu trojitých hradeb Starého města, univerzitní čtvrti a Nového města. A přece onen 6. leden 1482 není nijak historicky památný. Nebylo nic výjimečného na události, jež tak rozhýbala od samého rána pařížské zvony i měšťany.

 

Hodnocení díla – vlastní názor:

Román se mi celkem líbil. Trochu mi ale vadila nepravděpodobnost některých detailů, třeba naprosto hrůzostrašný vzhled Quasimoda, který je zřejmě pouhým výmyslem autora. Ale to jen ještě jednou dokazuje, že se nejedná o román realistický, ale romantický.

Ústřední postavou knihy je bezpochyby Quasimodo, kterého mi bylo velice líto. Kontrast ošklivého zevnějšku a překrásné duše můžeme potkat i v našem životě.





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář