Činitelé výchovně vzdělávacího procesu

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

dějiny

 

Téma: Činitelé výchovně vzdělávacího procesu

Předmět: Pedagogika

Přidal(a): Viola

 

Obsah maturitní otázky

  • prostředí ve výchovně-vzdělávacím procesu
  • materiální prostředí včetně materiálně technického vybavení škol a tříd
  • sociální prostředí ve výchovně-vzdělávacím procesu
  • sociální interakce a komunikace: verbální a neverbální komunikace a její složky

 

Úvod

  • Pedagogika je věda zabývající se výchovou.
  • Pod pojmem výchova se nenachází jen výchova sama o sobě, ale také vzdělávání.
  • Proto hovoříme o výchovně vzdělávacím procesu a jeho činitelích.
  • Jedná se o žáka, učitele, učivo a prostředí (didaktický trojúhelník).

 

Prostředí ve výchovně-vzdělávacím procesu

  • Dělíme na materiální (hmotné) a sociální (nehmotné).
  • Patří k vnějším činitelům výchovy.
  • Je velmi důležité ve výchově, neboť nás všechno kolem nás vychovává.
  • Žáci mohou také ovlivnit prostředí – v rámci školského parlamentu, vyjádřit svůj názor, co jim ve škole chybí, nebo co je naopak zbytečné.
  • VÝCHOVA V ŠIRŠÍM SLOVA SMYSLU
    • Je působením veškerého okolí (vliv kamarádů, televize, reklamy, prostředí města).
    • Tyto vlivy utváří a formulují osobnost jedince.
  • VÝCHOVA V UŽŠÍM SLOVA SMYSLU
    • Je záměrné působení na jedince. Dělíme ji na dva pojmy (výchova a vzdělávání).
    • Změny v utváření mravních hodnot i naukového zaměření.
  • PEDAGOGIČTÍ OPTIMISTÉ
    • Pedagogové, kteří věří v sílu a moc výchovy. Říkají, že výchova utváří člověka.
    • John Locke, J. A. Komenský
  • PEDAGOGIČTÍ PESIMISTÉ
    • Tvrdí, že výchovou se nic změnit nedá, že člověk je určen! (Bohem, osudem)
    • Jean Jacques Rousseau
  • PEDAGOGIČTÍ REALISTÉ
    • Uvědomují si moc výchovy, ale nezapomínají ani na další faktory, které tuto moc výchovy oslabují, jako prostředí, dědičnost apod.
    • Denis Diderot

 

Materiální prostředí včetně materiálně technického vybavení škol

  • Je to vše, na co si můžeme sáhnout (hmotné)
  • Existují normy pro vybavení školy, které vedení školy musí sledovat.
  • Vybavení pro mateřské školy:
    • koberec, hračky, pohádkové knížky, hudební nástroje, předměty pro umělecké a kreativní aktivity (pastelky, fixy, omalovánky), nižší umyvadla a záchody, skříňky (šatny), postýlky, někde i hřiště v areálu školky
  • Vybavení pro základní školy:
    • Vhodné lavice a židle, učebnice, sešity, dataprojektor, počítače, nástěnky, tabule, speciální předměty pro určité předměty (M – kalkulačka, AJ – tabulka nepravidelných sloves, Z – mapa světa, CH – tabulka prvků), záchody, šatny
    • Ve školní družině najdeme: koberec, hračky, omalovánky, písanky, televize, předměty pro zájmové činnosti
  • Vybavení pro střední školy:
    • Vhodné lavice a židle, učebnice, sešity, dataprojektor, počítače (hodně), laboratoře, bufet, skříňky, jídelna, speciální předměty pro určité obory (mateřinky – hud. nástroje, tělocvikáři – švihadla, míče)
  • Vybavení pro vysoké školy:
    • Auly, poschoďovité lavice, historické obrazy, místnosti, předměty, záchody, recepce, počítače, knihovny, bufet, jídelna

 

Sociální prostředí ve výchovně-vzdělávacím procesu

  • Klima školy, třídy (dlouhodobé) – pocitové, psychosociální prostředí, projevované jako pocity zúčastněných
  • Atmosféra (okamžitá) – pohoda, nepohoda (přenášení vzteku jeden na druhého)
  • Dobré sociální prostředí ve třídě ovlivňuje především učitel, ale i chování žáku k sobě navzájem.
  • Nepohoda ve třídě:
    • hádky mezi žáky, šikana, posmívání
    • nepříjemný učitel, nadržující, nespravedlivě hodnotící
    • žáci jsou pak pasivní, nebaví je učivo
  • Pohoda ve třídě:
    • žáci se neuráží, jsou k sobě ohleduplní a respektují se navzájem
    • učitel motivuje žáky, pomáhá jim s učivem
    • žáci jsou v hodinách více aktivní, víc se soustředí
  • Pokud má žák osobní problém, možnost obrátit se na učitele, popřípadě na odborníka:
    • výchovný poradce, speciální pedagog, školní psycholog

 

Sociální interakce a komunikace: verbální a neverbální komunikace

  • Lidská komunikace je definována jako výměna informací nejčastěji mezi dvěma a více lidmi, může být:
    • verbální – slovní, jazyková, osobní + písemná
    • neverbální – beze slov: gesty, pohyby hlavou, výraz tváře, pohled očí
  • Obory zabývající se neverbální komunikací:
    • Kinezika – nauka o pohybech člověka (pohyby hlavy, způsob chůze).
    • Gestika – nauka o pohybech rukou doprovázejících mluvené slovo.
    • Posturologie – nauka o jednotlivých pozicích těla (postavení, držení těla).
    • Proxemika – spočívá ve vyjádření vztahu mezi lidmi prostřednictvím vzdálenosti.
    • Mimika – nauka o významu pohybů obličejových svalů (při smíchu, pláči).
    • Haptika – nauka o dotycích v mezilidském styku (podání rukou, políbení).
    • Paralingvistika –mimojazykové prvky verbální komunikace (hlasitost, výška tónu řeči)
  • Funkce neverbální komunikace:
    • Komplementární funkce – neverbální komunikace funguje jako doplněk. Může být v souladu s řečeným
    • Hlavní funkce – zahrnuje jak strategické fyzické postoje (regulují vzdálenost), tak i dynamické projevy (mimická oznámení, volba určitého tónu hlasu).
    • Substituční funkce – náhrada za verbální komunikace.
    • Vyjádření emocí (snaha se znovu dostat do emoční rovnováhy).
    • Vyjádření emočního postoje (sympatie, dominanci, pochybnost).
  • Dělení komunikace:
    • Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím.
    • Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.
    • Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.