Činitelé výchovně vzdělávacího procesu

 

Téma: Činitelé výchovně vzdělávacího procesu

Předmět: Pedagogika

Přidal(a): Viola

 

Obsah maturitní otázky

• prostředí ve výchovně-vzdělávacím procesu
• materiální prostředí včetně materiálně technického vybavení škol a tříd
• sociální prostředí ve výchovně-vzdělávacím procesu
• sociální interakce a komunikace: verbální a neverbální komunikace a její složky

 

Úvod

• Pedagogika je věda zabývající se výchovou.
• Pod pojmem výchova se nenachází jen výchova sama o sobě, ale také vzdělávání.
• Proto hovoříme o výchovně vzdělávacím procesu a jeho činitelích.
• Jedná se o žáka, učitele, učivo a prostředí (didaktický trojúhelník).

 

Prostředí ve výchovně-vzdělávacím procesu

• Dělíme na materiální (hmotné) a sociální (nehmotné).
• Patří k vnějším činitelům výchovy.
• Je velmi důležité ve výchově, neboť nás všechno kolem nás vychovává.
• Žáci mohou také ovlivnit prostředí – v rámci školského parlamentu, vyjádřit svůj názor, co jim ve škole chybí, nebo co je naopak zbytečné.
• VÝCHOVA V ŠIRŠÍM SLOVA SMYSLU
  • Je působením veškerého okolí (vliv kamarádů, televize, reklamy, prostředí města).
  • Tyto vlivy utváří a formulují osobnost jedince.
• VÝCHOVA V UŽŠÍM SLOVA SMYSLU
  • Je záměrné působení na jedince. Dělíme ji na dva pojmy (výchova a vzdělávání).
  • Změny v utváření mravních hodnot i naukového zaměření.
• PEDAGOGIČTÍ OPTIMISTÉ
  • Pedagogové, kteří věří v sílu a moc výchovy. Říkají, že výchova utváří člověka.
  • John Locke, J. A. Komenský
• PEDAGOGIČTÍ PESIMISTÉ
  • Tvrdí, že výchovou se nic změnit nedá, že člověk je určen! (Bohem, osudem)
  • Jean Jacques Rousseau
• PEDAGOGIČTÍ REALISTÉ
  • Uvědomují si moc výchovy, ale nezapomínají ani na další faktory, které tuto moc výchovy oslabují, jako prostředí, dědičnost apod.
  • Denis Diderot

 

Materiální prostředí včetně materiálně technického vybavení škol

• Je to vše, na co si můžeme sáhnout (hmotné)
• Existují normy pro vybavení školy, které vedení školy musí sledovat.
• Vybavení pro mateřské školy:
  • koberec, hračky, pohádkové knížky, hudební nástroje, předměty pro umělecké a kreativní aktivity (pastelky, fixy, omalovánky), nižší umyvadla a záchody, skříňky (šatny), postýlky, někde i hřiště v areálu školky
• Vybavení pro základní školy:
  • Vhodné lavice a židle, učebnice, sešity, dataprojektor, počítače, nástěnky, tabule, speciální předměty pro určité předměty (M – kalkulačka, AJ – tabulka nepravidelných sloves, Z – mapa světa, CH – tabulka prvků), záchody, šatny
  • Ve školní družině najdeme: koberec, hračky, omalovánky, písanky, televize, předměty pro zájmové činnosti
• Vybavení pro střední školy:
  • Vhodné lavice a židle, učebnice, sešity, dataprojektor, počítače (hodně), laboratoře, bufet, skříňky, jídelna, speciální předměty pro určité obory (mateřinky – hud. nástroje, tělocvikáři – švihadla, míče)
• Vybavení pro vysoké školy:
  • Auly, poschoďovité lavice, historické obrazy, místnosti, předměty, záchody, recepce, počítače, knihovny, bufet, jídelna

 

Sociální prostředí ve výchovně-vzdělávacím procesu

• Klima školy, třídy (dlouhodobé) – pocitové, psychosociální prostředí, projevované jako pocity zúčastněných
• Atmosféra (okamžitá) – pohoda, nepohoda (přenášení vzteku jeden na druhého)
• Dobré sociální prostředí ve třídě ovlivňuje především učitel, ale i chování žáku k sobě navzájem.
• Nepohoda ve třídě:
  • hádky mezi žáky, šikana, posmívání
  • nepříjemný učitel, nadržující, nespravedlivě hodnotící
  • žáci jsou pak pasivní, nebaví je učivo
• Pohoda ve třídě:
  • žáci se neuráží, jsou k sobě ohleduplní a respektují se navzájem
  • učitel motivuje žáky, pomáhá jim s učivem
  • žáci jsou v hodinách více aktivní, víc se soustředí
• Pokud má žák osobní problém, možnost obrátit se na učitele, popřípadě na odborníka:
  • výchovný poradce, speciální pedagog, školní psycholog

 

Sociální interakce a komunikace: verbální a neverbální komunikace

• Lidská komunikace je definována jako výměna informací nejčastěji mezi dvěma a více lidmi, může být:
  • verbální – slovní, jazyková, osobní + písemná
  • neverbální – beze slov: gesty, pohyby hlavou, výraz tváře, pohled očí
• Obory zabývající se neverbální komunikací:
  • Kinezika – nauka o pohybech člověka (pohyby hlavy, způsob chůze).
  • Gestika – nauka o pohybech rukou doprovázejících mluvené slovo.
  • Posturologie – nauka o jednotlivých pozicích těla (postavení, držení těla).
  • Proxemika – spočívá ve vyjádření vztahu mezi lidmi prostřednictvím vzdálenosti.
  • Mimika – nauka o významu pohybů obličejových svalů (při smíchu, pláči).
  • Haptika – nauka o dotycích v mezilidském styku (podání rukou, políbení).
  • Paralingvistika –mimojazykové prvky verbální komunikace (hlasitost, výška tónu řeči)
• Funkce neverbální komunikace:
  • Komplementární funkce – neverbální komunikace funguje jako doplněk. Může být v souladu s řečeným
  • Hlavní funkce – zahrnuje jak strategické fyzické postoje (regulují vzdálenost), tak i dynamické projevy (mimická oznámení, volba určitého tónu hlasu).
  • Substituční funkce – náhrada za verbální komunikace.
  • Vyjádření emocí (snaha se znovu dostat do emoční rovnováhy).
  • Vyjádření emočního postoje (sympatie, dominanci, pochybnost).
• Dělení komunikace:
  • Intrapersonální komunikace probíhá uvnitř jedince a má podobu vnitřního dialogu. Jedná se o rozmlouvání „sám se sebou“, sebereflexi vlastního jednání a komunikování s vnějším okolím.
  • Interpersonální komunikace probíhá mezi dvěma a více lidmi, mezi kterými existuje nějaký vztah. Specifickým druhem interpersonální komunikace je komunikace skupinová.
  • Masová komunikace je charakteristická jednosměrným prouděním informací od jednoho a více komunikátorů (zdrojů) k mnoha komunikantům (příjemcům). Jde o komunikaci uskutečňovanou skrze média, jakými jsou například: rádio, televize, tisk a internet. Při masové komunikaci nedochází k přímé zpětné vazbě, je proto důležité přijaté informace kriticky zhodnotit.