Dělníci moře – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Dělníci moře

Autor: Victor Hugo

Přidal(a): Luciferos

 

V úvodu knihy, který nese název NORMANSKÉ SOUOSTROVÍ autor popisuje ostrov GUERNESEY, který je nedaleko Anglie. Pokouší se čtenářům přiblížit atmosféru tohoto místa, obyvatele, jejich pracovitost,  zvyky, zvláštnosti, krajinu, skály a jiné zajímavosti. Na pár chvil se dokonce přeneseme do dávných dějit, které začínají roku 1047.  Dokonalým zobrazením ostrova a jeho okolí Hugo vyjadřuje svou úctu a vděčnost tomuto místu, které mu poskytlo asyl a pohostinství době, kdy na něj byl vydán zatykač v jeho rodné zemi – Francii (protestoval proti vládě prezidenta, který porušil republikánské zřízení a prohlásil se francouzským císařem jako Napoleon III.).  Vše je líčeno tak barvitě, že není překážkou si krajinu představit.

 

Hned v prvním díle knihy nazvaném “Z čeho se skládá špatná pověst” se seznamujeme s hlavním hrdinou Gilliantem. Je to muž, který se dostal na ostrovy neznámo odkud. Snad proto nebo z jiného důvodu ho lidé nebrali mezi sebe. Byl velmi obratným rybářem, chytrým člověkem ochotným obětovat svůj vlastní život pro druhé. Protože žil v “domě na konci”, jak byl nazván tento dům v kterém podle místních obyvatel strašilo před příchodem Gillientta, pokládali ho lidé za “poznamenaného člověka”, čaroděje, ďábla. Ani dobré skutky, které tento mladý muž vykonal (vyléčil vši děvčátka, opravil studnu, zachránil ptáčata) nezměnili na něj názor. Žil v samotě, a když jeho matka zemřela stranil se lidem čím dál víc. Až jednoho dne potkal Déruchetu, dívku krásnou, bohatou a milou. Snažil se na ni nemyslet, ale její krása ho pronásledovala i ve snech. Od té chvíle ji miloval celým svým srdcem. Dívka byla neteří Messe Leitherryho – muže, který byl charakterizován jako “dříč,” tedy člověk umějící se práci postavit čelem. Neboť celý jeho život představoval cesty kolem světa a tvrdou námořnickou práci stal se zestárlým, nemocným a současně zámožným mužem. Své bohatství, jak už jsem se zmínila, nabyl těžkou prací, ale největší podíl na získání majetku měl parník, který Leithery během půl roku sestavil. Tento stroj byl nazýván “Leitheryho galiotou” později však nebyl jmenován jinak než “Duranda”.  Zprvu k tomuto “podezřelému” vynálezu lidé neměli důvěru, ale po zjištění jeho výhod oproti obyčejným lodím, změnili názor. Měl společníka jménem Clubin, který byl považován všemi za člověka dokonalého, ctižádostivého, spolehlivého a hlavně poctivého. Této pověsti nabyl během svého dosavadního života. Mess Leithery mu plně a ve všem důvěřoval. Nemohl tušit, že tento člověk v sobě hromadí zlo, nenávist, chamtivost a snad daleko více špatných vlastností. Když jako každý týden Clubin převážel cestující a náklad ze sousední pevniny, nikdo nevěděl jaký si přichystal  ďábelký plán. V dobu kdy přeplouvali kolem velmi nebezpečného místa nastala mlha. A toho využil. Narazil do skaliska a nechal cestující spolu s posádkou, aby se zachránili. On jako správný kapitán chtěl umřít spolu s plavidlem. Domníval se, že vezme peníze, které ukradl, ukryje se ve skalách a potom uteče. Osud je však nevyspitatelný. Vše se mu vymstilo a zlo bylo potrestáno. Utopil se, přesněji něco ho vtáhlo pod hladinu. To něco, jak se později dovídáme, je chobotnice. Mezitím se o všem dozvěděl vlastník Durandy. Byl na pokraji zhroucení. Jeho život ztratil smysl. Dozvěděl se sice, že vrak má neporušený motor, který by mu stačil k sestrojení nového parníku, ale bylo mu víc než jasné, že jeho síly by nestačili na jeho záchranu. Dérucheta, když viděla jak strýček chřadne před jejíma očima, zaslíbila se muži, který by neporušený motor vytáhl a přivezl na pevninu. Gilliant, který by pro svou lásku udělal vše, se pro tento čin odhodlal. Zápasil s nezkrotným živlem a také zvítězil. Jenomže jak už to bývá ve skutečnosti, dramatech a nešťastných příbezích lásky neskončil život Gillienta očekávaným “heppiendem.” Protože Déruchetta milovala Ebenezera, duchovního patřícího k anglické církvi,  nemohla lásku mladému hrdinovi opětovat. Ten v momentě kdy to zjistil se zachoval přinejmenším chválihodně. Podle slibu si měla Déruchetta Gillienta vzít, jenomže ten i přes svou silný a horoucí cit nemohl zabránit jejich vášnivé lásce. I přese všechno bylo pro ně jeho radou vzít se. Což bylo sice nepochopitelné, avšak uvítali to s nadšením. Vzali se a snad žijí šťastným životem. Ale opravdový hrdina nežije. Měl pevné pouto s mořem a to také nepřetrhl – zůstal v jeho hlubinách navždy. A tak končí celý tento příběh.

 

Když všecho shrneme a podíváme se na celou knihu, uvědomíme si, že se autor nezmiňuje jen o konkrétních lidech a jejich povídkách, ale především nám přibližuje život pracujících lidí – dělníků moře, kteří od rána do večera den co den opravují lodě, lámou kameny, přitesávají klády nebo konají jiné prospěšné práce a večer padají únavou. V tomto celku nalézáme ústřední myšlenku celého díla, a to je oslava lidské práce, zápasu lidského rozumu se silnými přírodními živly, ve kterém vítězí člověk – dělník nad živlem. Příkladem toho je Gilliant, který sám vítězí nad neskrotným mořem, ale v zápětí podléhá nenaplněnému milostnému citu.

 

Nejvíce mne, jak už jsem se zmínila, zaujalo umění s kterým Hugo popisoval vše neživé, ale hlavně s jakou bravurou charakterizoval postavy. A proto se Vám jednu z těchto postav pokusím přiblížit.

 

Clubin

Tento člověk se ze začátku zdá být malomluvným, poctivým, námořníkem vzácných schopností, obratným, svědomitým, pečlivým, zkušeným a odvážným. Ale později se dočítáme o jeho skutečných vlastnostech, které ho celého odhalují. Z tohoto téměř dokonalého člověka se stává stělesněné zlo – netvor, který nemiluje, neváží si ničeho a nikoho, lhář schovávající se za maskou plnou cností. Celý jeho život kůže dobrého člověka tajila srdce zlosyna. Stále se musel chovat správně, i když se mu to příčilo. Zloba v něm vřela, až jednoho dne jako rozbouřená sopka, vybuchla. Jenomže jak se říká boží mlýny melou pomalu, ale jistě. I tentokrát domlely. V hlubinách moře se střetlo dvojí pokrytectví. Na dně propasti se srazily dvě bytosti, jejichž život byl ustavičné čekání a skrývání; jedna z nich, zvíře, odpravila druhou, která měla duši. Příšerná spravedlnost.

 

Přísloví:

Kokrhá-li kohout v neobvyklou dobu, rybolov selže.

Jestliže slunce zapadá do mraků, zítra bude hustá mlha.

 

Přirovnání:

Úder oceánu je jako úder lví tlapy.

Na některých místech pokrývala skálu vrstva kuželovitých ulit jako vyrážka na těle malomocného.





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář