Dům Bernardy Albové – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Dům Bernardy Albové

Autor: Federico García Lorca

Přidal(a): Lochneska

 

Dům Bernardy Albové (1936)

Literární druh, žánr:

– Literární druh:  drama

– Literární žánr:  lyrická tragédie (+ podobnost s antickou literaturou: nevidíme smrt (vždy se ji dozvídáme od postav)

– Funkční styl: umělecký

 

Děj:

První dějství

Služka a La Poncia čekají v domě na návrat dcer a jejich matky Bernardy z otcova pohřbu. Snaží se mít vše v naprostém pořádku, neboť Alba je velmi přísná a služky z ní mají strach. Když se vrátí, pohostí u sebe pozůstalé, ale už by je nejradši všechny viděla pryč. Chlapi do domu vůbec nesmí, čekají tedy venku. Po odchodu hostů si dcery povídají o mužích, za což Bernarda není úplně ráda. La Poncia (slouží Albě už dlouho, může si tedy dovolit leccos říct) říká Bernardě, že by se dcery měly vdát. Ale to Alba nerada slyší, je nesmírně pyšná na svůj původ, a pro dcery není jen dobrý jen tak někdo. Drží je tedy pod zámkem, smí leda na dvůr, a žije myšlenkou, že dcery žádné ženichy nepotřebují.
Jediná Angustias má napadníka, o hodně mladšího Pepeho Římana, a jako jediná dědí peníze po otci. I přesto jí však její matka zakazuje ukazovat se venku nalíčená, a proto z ní všechna líčidla smývá.

 

Druhé dějství

Všechny dcery kromě Adély sedí v místnosti s La Poncií a šijí. Rozebírají vdavky Angustias a vyptávají se jí na Pepeho. Poté začnou řešit Adélu, která se vzteká pro starost Martirio, která má o Adélu strach. La Poncia vycítí důvod Adéliny špatné nálady a nadhodí jí, že ví o náklonnosti Adély k Pepemu. Ta jí ve vzteku odsekává, že je jí všechno jedno, že se nenechá svazovat matkou a pravidly, a že se bude dělat co bude chtít. Následně se Angustias ztrácí obrázek Pepeho, vzniká hádka a napjatá situace v celém domě, načež je nalezen u Martirio, která se snaží jeho krádež uhrát jako žert, za což ji Alba bije. Adéla to žárlivostí nemůže vydržet a pouští se do hádky s Martirio. Spolu pak předhazují Angustias, že si jí Pepe beztak všiml pouze pro peníze. Uvědomělá La Poncia naznačuje Bernardě, že mezi dcerami je to opravdu vážné, že se začínají naprosto nenávidět, ale Bernarda si nic nepřipouští a tvrdí, že má „všechno pod kontrolou“.
Zvenku se ozývá hluk – dovídáme se, že jedna z vesnických žen měla dítě za svobodna, a aby zatajila tento fakt, dítě zabíjí, za což ji chtějí vesničané ubít. Bernarda vyslovuje naprostý souhlas s její smrtí, Adéla je naopak naprosto proti tomu.

 

Třetí dějství

Bernarda s dcerami a návštěvou (Prudencií) večeří. Po odchodu návštěvy a dcer ke spánku hovoří Bernarda s Angustias o sňatku s Pepem, radí, jak se má dcera chovat. La Poncia poté znovu varuje, že se něco může stát. Bernarda však nechce nic slyšet a s klidem v duši jde spát.
Adéla se tajně plíží ven, sleduje ji Martirio. Když se setkají, Adéle dochází, že i Martirio je do Pepeho zamilovaná, nastává hádka. Adéla křičí, že už je jí to všechno jedno, ať si Pepe klidně vezme Angustias, že ona bude žít v malém domku, kam za ní Pepe stejně bude stále chodit, ať se jde Angustias klidně zeptat Pepeho sama, do stáje. Chce vyběhnout ven před vrata, ale Martirio ji zastoupí cestu a zavolá matku. Poté jí žaluje všechno na Adélu, což matku rozzuří, vrhne se na Adélu, ale ta se brání a zlomí matčinu hůl. Alba shání pušku, padne výstřel. Martirio křičí, že s Pepem je konec, což Adéla pochopí jako jeho smrt. Ze zoufalství se zamyká ve svém pokoji a páchá sebevraždu. Pro Bernardu není pak nic důležitějšího než to, aby se nerozkřiklo, že Adéla neumřela jako panna. Nařizuje obléci ji do panenských šatů. Okřikuje dcery, že nechce žádný pláč, pouze ticho.

 

Charakteristika postav:

v  Bernarda – konzervativní, zlá, diktátorská; kritizuje španělskou tradici (čistý vztah k Bohu), povrchní, bez prožitku, víry a citu

v  Augustias – úzkostná, 39letá, zdědí peníze po otci, neřeší, co se v domě děje, protože ví, že půjde z domu pryč

v  Magdaléna – velmi ovlivněna Bernardou

v  Amelia – stává se společně s Magdalénou policií Bernardy

v  Martirio = mučednictví; je nemocná, závistivá, chce Pepeho, krade Angustias alespoň jeho obrázek

v  Adéla – mladá, snaží se uniknout z hrozného matčina vězení

v  Pepe – jediný chlap, který se přiblížil k jejich oknům

v  María Josefa – matka Bernardy; sní o moři, o plážích; moře = volnost a svoboda; blázní, neboť šílenství je jedinou cestou, jak uniknout trýznění v domě Bernardy

v  La Poncia – služebná, hybatelka děje, bez ní bychom nevěděli, co se děje, má funkci posla

 

Časoprostor:

Dům Bernardy, popř. vesnice, avšak o níž se dovídáme pouze z doslechu, nikdy nejsme svědky děje přímo ve vesnici

 

Styl vyprávění:

scénické poznámky popisující gesta, pocity a chování postav; scénické zobrazování (nejedná se zde o narativní umění)

 

Kompozice: chronologická; jsme svědky děje, doby, která v domě Alby plyne, postupně, nenarušována retrospektivním vypravováním atp.

 

Jazyk:

–          scénické poznámky

–          postavy: vesměs spisovný, včetně služek; časté výkřiky a zvolání

 

Téma, motivy:

Centrálním motivem je čest – vše se dělá kvůli cti (Bernarda chce, aby o její rodině nikdo nemluvil, a když, tak jen dobře.) Když umírá Adéla, tak se zajímá pouze o to, zda-li byla panna. Řád knihy je postaven na barvách: bílá = zdi a kůň (kope do zdi, je nevybouřený, nemůže to vydržet, je obrazem dívek, které chtějí pryč z vězení). Černá = smutek, oblečení v domě; Adéla si na konci vezme zelené šaty, čímž porušuje tento řád a umírá. Drama končí tak, že Bernarda chce prosté ticho – dívky tak ztrácejí jakoukoliv další šanci.

 

Odkazy:

Tradice antického divadla – podobá se to tragédiím v antické literatuře kvůli již zmíněné smrti, vždy jsme o ni pouze informováni.

 

Kontext autorovy tvorby z vývojového hlediska:

García Lorca je Španěl, pochází z Granady. V Madridu se seznámil se Salvadorem Dalím. Založil divadelní společnost, se kterou odcestoval do Ameriky. Ve 30.letech ve Španělsku píše svá vrcholná díla. Je symbolem pro španělskou občanskou válku. Přijeli si pro něj fašisté a neznámo kam ho odvezli a zastřelili. Byl levicového zaměření, homosexuál.

 

 

Další díla autora:

Krvavá svatba“ (1933) – lyrická tragédie

Cikánská romance“ (1928) – básnická sbírka

Básník v New Yorku“ (1940) – básnická sbírka

 

Kontext doby, literárního směru, epochy:

Patří do významných osobností dramatu 1. poloviny 20. Století.

 

Autoři období:

Anton Pavlovič Čechov – „Tři sestry“(1901),  „Višňový sad“(1904)

Henrik Ibsen – „Nora“(1878)

August Strinberg – „Slečna Julie“(1888), „Tanec smrti“(1901)

G.B.Shaw – Pygmalion (1912)





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář