Evžen Oněgin – rozbor díla k maturitě (3)

 

Kniha: Evžen Oněgin

Autor: Alexandr Sergejevič Puškin

Přidal(a): Petulka

 

 

 

 

 

Alexandr Sergejevič Puškin (1799 – 1837)

Ruský básník, prozaik, dramatik, kritik, publicista A. S. Puškin, pocházel ze starého šlechtického rodu. Puškin vystudoval přední carské lyceum, kde se si jeho kantoři všimli, že má velké básnické nadání. Už v patnácti letech napsal známou báseň – Můj portrét. Po napsání satirických veršů o caru Alexandrovi I. , mu hrozilo vyhnanství na Sibiř. Byl proto nucen odcestovat na jih a v roce 1824 se musel vrátit na příkaz cara do rodné obce.
Nakonec mu car Mikuláš dovolil žít v Moskvě a poté i v Petrohradu. Puškin byl šťasten, že se muže vrátit do centra dění, ale brzy byl znechucen z cenzury. Aby se odreagoval, začal cestovat a brzy na to se oženil. Básník měl stále problémy s cenzurou a tajnou policií. Úspěchu jeho krásné ženy zneužívali i jeho přátelé. Jeden z nich se do ní naoko zamiloval, aby donutil Puškina vyzvat ho k souboji. Při něm byl Puškám zraněn a brzy poté zemřel.  A. S. Puškin byl pro ruskou literaturu velmi prospěšným spisovatelem. Díky němu tolik nezaostávala za západní Evropou. Byl osobností s mimořádným intelektem. Veřejnost ho srovnávala s takovými velikány, jako byl např. Dante, nebo Goethe.

Další díla: Evžen Oněgin – veršovaný romantický román.

Kavkazský jezdec – lyrickoepická skladba
Bachčisarajská fontána – lyrickoepická skladba
Cikáni -lyrickoepická skladba .
Piková dáma – novela s fantazijním námětem
Kapitánská dcera – historická próza
Boris Godunov – historické drama.

Poltava – historické drama
Měděný jezdec /1833/ – historické drama

 

Romantismus

Společensko-historické pozadí – následek dvou revolucí (1789 ve Francii a 1848 v Evropě) je nespokojenost a buřičství. Na síle nabývají myšlenky nacionalismu a liberalismu.

Romantismus – vznikl v Anglii na počátku 19. stol., je myšlenkové hnutí a jeden z hlavních uměleckých poměrů 19. století, rozrušoval hodnoty, které přineslo osvícenství a klasicismu18. st. Vše u preromantismu platí i v romantismu – směr: subjektivní, individualistický, prosazuje tvůrčí svobodu a nezávislost, inspiračním zdrojem je gotika

Stavitelství -vytváří se komponované romantické zahrady s romantickou architekturou (umělé zříceniny, poustevny, altány, vyhlídkové věže, např.: Hluboká nad Vltavou nebo Lednice na Moravě), inspirace v gotických stavbách, zejména ve středověkých rytířských hradech a tvrzích

Malířství -náměty ze středových dějin, dramatické soudobé události, napětí na obrazech, osvobozenecké války ( E. Delacroix F. Goya, bratři Mánesové, J. Navrátil)

Architektura – Novosměry – především Novogotika např. zámek Hluboká, Chrám sv. Ludmily (Nám. Míru), zámek Lednice, zahrady Westmin. paláce v Londýně, budovy parlam. (Londýn, Budapešť)

Hudba- uvolnění klasické formy, bylo obohacena rytmika, harmonie a instrumentace. Nejdříve bylo hojně uplatňovány prvky lidové hudby a později vznikaly mohutné symfonie F. Schubert, R. Schumann, F. Chopen, R. Wagner, Čapkovský, Smetana, Dvořák

Základní životní pouť romantiků – pramenil z rozporu mezi sny, ideály a skutečností – vnitřní rozervanost

Literatura – romantismus – cit, svoboda, bizarnost = jiné, gotika, jedinec, nespoutanost , zásadně odmítala klasické estetické normy, kladla důraz na původnost, tvůrčí svobodu umělce, jeho emocionalitu a spontánnost, typickým žánrem je lyrická balada, básnická povídka = poema, moderní epos, román ve verších, dramatická báseň, historický román a povídka; poezie bylo méně – lyrika – intimní a reflexivní

Romantický hrdina – často totožný s autorem – autobiografičnost,

–       vyhraničený individualista

–       touží po lásce ale když miluje tak nešťastně

–       hrdina končí svůj život tragicky

– tzv. kuklení – původ romantického hrdiny opředen záhadou

Romantické prostředí: viz preromantismus: tajuplná + zádumčivá místa např. hřbitovy, lesy, trosky hradů, jezera, mlha)

V romantismu se budovaly tzv. anglické parky (měly připomínat volnou přírodu)

V klasicismu se budovaly tzv. francouzské parky (geometrické tvary – Versailles)

 

 

 

Evžen Oněgin

Evžen Oněgin, kterého znechucují neustálé plesy a společenské události, odjíždí na venkov. Poznává Vladimíra Lenského a jeho milou Olgu. Jdou spolu navštívit Olgu a její rodinu. Olžina sestra Taťána se do Evžena zamiluje a vyznává mu svoji lásku v dopise. Evžen je potěšen, že ho Taťána miluje, ale vysvětlí jí, že nehledá lásku, že je jako don Juan, nepotřebuje manželství, nechce se vázat a odmítá ji, trochu ji přitom kárá a radí jí, ať se příště raději ovládne, až se zamiluje. Ve srovnání s tím, jak se chová k jiným ženám, je k ní docela milý. Lenskij přesvědčí Evžena, ať s ním jde na návštěvu k Lenským, protože má Taťána jmeniny. Nesnáší společnost a její projevy a zlobí se na Lenského, že ho donutil jít s ním. Na plese se dvoří Olze, neboť se chce pomstít Vladimírovi.
Taťána je nešťastná, Lenskij je nešťastný a vyzve Evžena na souboj. Při souboji Evžen zabíjí Vladimíra. Má výčitky svědomí, a proto odjíždí. Žije dlouho v ústraní. Taťána je čím dál smutnější, odmítá všechny nápadníky, a proto se musí vypravit s matkou do Moskvy a najít si manžela. V Moskvě se musí provdat za generála. Na jednom plese se Evžen baví s generálem, se svým starým známým, a generál ho seznamuje s manželkou – Taťánou. Evžen se do ní zamiluje a vyznává se jí v dopise. Taťána pláče, řekne mu, že ho pořád miluje, ale zůstane věrná manželovi. Odmítá ho.

 

Rozbor:

Hlavní téma: Obraz lidské společnosti na počátku 19. století. Jaký život lidé v té době vedli.
Vedlejší téma: Osud mladého šlechtice, který je ovlivněn láskou a lehkovážností. Znechucenost

a zbytečnost Oněginova života

Prostředí: 19. století, ruská vesnice, Moskva, Petrohrad, Oděsa

Dějové zvraty: – Evžen odmítá Taťánu

– souboj, kde Evžen zabijí Lenského

– setkání Evžena a Taťány, kde ho Taťána odmítá

Charakteristika postav:

   Evžen Oněgin – během díla se několikrát mění, nebyl vychován rodiči, stal se z něj „lev salónů“, chodil z jedné společenské akce na druhou, hrál si se ženami, nezamiloval se do žádné, lesk plesů ve městě ho později naplnil nudou a splínem; po zločinu, který spáchá, je nešťastný

   Taťána Larinová – uzavřená, venkovská, hloubavá, samotářská, skromná, nepřístupná řečem, bledá, hubená, nedůvěřivá, hluboká, zamiluje se na celý život.

   Olga – Taťjánina sestra, milá, krásná, společenská, energická, veselá
   Vladimír Lenskij – přítel Oněgina, zamilovaný, romantický, básník, vášnivý

Literární druh: epika

– epika: charakteristický dějovostí, příběhovostí, motiy jsou řazeny lineárně

Literární žánr: román ve verších

– román ve verších: je literární dílo vystavěné jako román, psané však básnickým jazykem a ve verších. Účinek a bohatost děje je kombinován s vytříbeným básnickým jazykem.

Kompozice: chronologická

Skladba (syntax): kniha je rozdělena do 8 hlav, autor je vypravěč (velmi subjektivní), každá sloka má 14 veršů, schéma rýmu: a b a b c c d d e f f e g g

Poetismy: luna

– poetismy: básnické výrazy

Aposiopeze Nu a ….. – Já tuhle chtěl bych, kdyby . . .

– aposiopeze:nedokončená výpověď

Anafora: tak dbalé na věrnost i čest,

tak přesné v řeči očí, gest, tak postoupené vznešeností,

tak prosté sebemenších vin…

Řečnická otázka: A co třpyt krásy od toalet? Co schůzky v zákulisí? Balet? Co vzkazy pro primadonu?
Personifikace: a z nich zima zas vykouzlila sníh
Familiaria – miláčku, ňáňo

– familiaria – slova důvěrná

Výstavba díla – zrcadlová kompozice (Oněgin – Lenskij, Olga – Taťána, město – vesnice)





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář