Faust – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Faust

Autor: Johann Wolfgang Goethe

Přidal(a): Ivet

 

Johann Wolfgang Goethe se narodil ve Frankfurtu nad Mohanem a na otcův příkaz studoval práva. Goethe po studiích pracoval jako právník, císařský rada a ministr ve Výmaru. Goethe byl všestrannou osobností, neboť kromě literatury se zajímal i o biologii, fyziku, optiku a geologii, měl rovněž malířské nadání. Zároveň byl jedním z vůdčích představitelů hnutí Sturm und Drang.

 

Goethe psal dramata (například Faust, Egmont, Götz von Berlichingen či Clavijo), eposy (Hermann a Dorothea či Ferina lišák), poezii (Benátské epigramy či Římské elegie), balady (Král duchů, Rybář) a romány (Utrpení mladého Werthera, Viléma Meistera léta učednická a Viléma Meistera léta tovaryčská).

 

Goethův Faust vyšel v roce 1808 jako první část dramatu, přičemž druhý díl se objevil až v roce 1832. Přesto toto dílo představuje vrcholné Goethevo dílo. Vzorem k napsání Fausta byla lidová pověst o doktorovi Faustovi, který v touze po poznání raději svou duši zaprodal ďáblu.

 

První část Fausta se odehrává v 16.století a má celkem 25 scén. Zabývá se rostoucí nespokojeností Fausta a jeho stále se zvyšujícím požadavkem na poznání. Jednou přichází za Faustem ďáběl Mefistofeles, který s Faustem uzavírá dohodu, zpečetěnou krví. Ďábel získá Faustovu duši, pokud mu ukáže věci, jež Faust dosud nezná a neviděl je.

 

Díky uzavřené dohodě se tak Faust získává zpět své ztracené mládí a prožívá si nové příběhy. Zamiluje se do Markéty, která zavraždí své dítě a musí být proto souzena. Faust na jejím činu nese svou vinu, a proto se snaží Markétě pomoci. Mefistofeles mu však našeptá, aby na Markétu zapomněl.

 

Druhá část má pět jednání, ve kterých se po smrti Markéty dostává Faust do cizokrajných končin. Vynalezne například papírové peníze, čímž zachrání císařství a stane se tak oblíbeným na císařském dvoře. Navštíví  rovněž  Řecko  a  poznává  jeho  kouzla  a  mýty. Dokonce zde uzavírá i manželství, z něhož se mu narodí syn, avšak jeho syn Euforion nakonec umírá. Nakonec je Faust představen jako starý vladař, který usiluje o zúrodnění bažin u moře, jež získal za pomoc císaři.

 

Mefistofeles nakonec nezíská Faustovu duši, neboť tím, že Faust se snažil lidem pomáhat, je spasen a Mefistofeles tak na jeho duši nedosáhne. Po smrti Fausta je tak jeho duše spasena.

 

Základní otázkou, kterou Goethe ve Faustovi řeší, je otázka dobra a zla. Goethe poukazuje, že lidská humanita a obětavost musí zvítězit nad zlem. Faust je nejprve nespokojený se životem, chce být vědcem toužícím poznávat nové a nové věci. Nakonec se však mění v jedince, který pomáhá druhým lidem a přesto, že chce stále poznávat, není to již v tak osudové formě.

 

Pro drama Faust je typické, že jsou v něm zastoupeny prvky jak klasického, tak i lidového a antického divadla. Faust přitom má nejen rysy tragické, ale rovněž i komické a má tak blízko k hrdinské epice. Goethe často střídá rým a metrickou soustavu.





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář