Otázka: Filozofie 19. století
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Kšanda
Situace po Hegelově smrti
– představitelé: L. Feuerbach, K. Marx
– Hegel posledním představitelem tradiční metafyziky (svět je z něčeho co nás přesahuje) → převrat → doba všeobecného pokroku, sociální rozpory …
– Obrat k antropologii (vše se vztahuje k člověku samotnému)
– Úsilí založit systémové myšlení na nových předpokladech:
A) Důraz na vědecký přístup (objektivní poznání):
– věda může řešit všechny problémy, staví se proti spekulaci, která se neopírá o realitu
– Směry: marxismus (K. Marx, F. Engels), scientní (scientické) směry-pozitivismus (A. Comte)
B) Odpor proti systémovosti a rozumu vůbec:
– iracionalismus, ponoření se do duševního života a problémů individua, zdůraznění intuice, vůle, citu, instinktu. Svět je nepochopitelný, bez jakýchkoli zákonitostí.
– Hl. představitelé: A. Schopenhauer, F. Nietzche
Ve 30. a 40. letech 19. stol se v Německu objevují následovníci Hegela.
- Starohegelovci → pravice, ortodoxní
- Liberální svět
- Mladohegelovci → levice (čerpá z nich Marx), kritika náboženství i dějin
Ludwig Feuerbach (1804-1872)
– Německý materialistický filozof, antropolog → později mladoheglovcem
– Odmítá vše nadsmyslové → soustředí se na člověka jako na střed filosofie
– Prosazuje ateismus (kritika náboženství)
– Dílo: Podstata křesťanství
→myšlenka: Bůh je pouze výtvor člověka (nikoli naopak)
→čl. odmítá nejlepší vlastnosti a spojuje je s absolutní bytostí = Bůh
→čím více toho vkládáme do Boha, tím více se ochuzujeme o vlastnosti a emoce
→Bůh je pouze člověk, zbavený všech nedokonalostí (na nebesech)
→život s Bohem je pro čl. jednodušší než bez něj
→vztah VĚŘÍCÍ a BŮH = vztah OTEC a SYN
– Dosavadní dějiny = infantilní období lidstva = dětský sen
– Čl. se musí probudit ze snu → přejít z lásky k Bohu na lásku k člověku → projev nejvyšší humanity
– Nejvyšší náboženství =náboženství člověka
=bez Boha → antropologický ateismus
– Teologie zanikne, resp. se rozdělí do dvou předmětů:
1) fyzika
2) antropologie → dojde k hledání dokonalých vlastností v druhém člověku
– Feuerbach nazývá svou filozofii antropologií
,,Člověk člověku bohem.”
Karl Marx (1818-1883)
– Německý filozof, kritik klasické ekonomie, teoretik dělnického hnutí
– Materialista
– Spolupráce s Engelsem
Dílo: →Ekonomicko – filozofické rukopisy
→Bída filozofie
→Kapitál (pouze 1.svazek, 2. a 3. Vydán Engelsem)
Společně vydáno: →Svatá rodina, Německá ideologie
→Komunistický manifest(1848 z pověření svazu komunistů)
Zdroje Marxova filozofického myšlení:
- Německá klasická filozofie: Hegel-dialektika
Feuerbach (→později vzniká marxisticko – leninská filozofie)
- Klasická anglická ekonomie: Smith
Ricardo-teorie hodnoty (→politická ekonomie)
- Francouzští utopičtí socialisté: sociální teorie, Saint-Simon
Ch. Fourier (→vědecký komunismus)
Marxistická filozofie:
- Dialektický materialismus
- Historický materialismus
A) Dialektický materialismus
– přebírá Hegelovu dialektiku a mění ji
– Dialektika: Věda o všeobecných zákonitostech vývoje přírody.
– Vztah myšlení a bytí-dříve bytí, podstata světa: hmota
,,Život není určován vědomím, nýbrž vědomí je určováno životem.”
– Filosofie musí být k užitku
– Svět nelze pouze vykládat, jde o to ho změnit
Gnozeologie
– Vědomí je produkt, vůči hmotě je druhotné (schopnost vědomí u org. s určitým typem NS)
– Zdroj poznání: okolní svět (-působí na smysly, vznik počitků/vjemů/představ – na jejich
základě poznatky)
– Pravda → odraz objektivní světa v lidském mozku (kritériem je praxe)
→objektivní, její obsah nezávisí na jednotlivci, ale je odrazem objektivní skutečnosti
– Omyl → nesoulad poznatků se skutečností
– svět je poznatelný (neexistují věci nepoznatelné, ale nepoznané)
– svět se neustále mění a vyvíjí (poznávání nikdy nemůže skončit)
Člověk:
– „Zvíře vytvářející sebe sama“
– Nutno ho studovat konkrétně jako živou bytost
Výroba materiálních statků:
– Vytváří základnu/počátek historického vývoje
Pojem odcizení:
– Člověk je tvor tvořivý (těší ho vidět výsledky – středověk)
– V moderní době nemožné (Marxově době) → prací se vydělávají peníze (čl. se nerealizuje)
– Práce je určována egoistickými potřebami(produkce soukromého vlastnictví)
– Práce dělníka nucená → vytváří nadhodnotu, jeho práce slouží třídnímu nepříteli
(kapitalista)
B) Historický materialismus
– Co je hnací silou života společnosti?
– Nelze se zaměřit na teorie – nutno hledat materiální základnu spol. života
(vnější geografické podmínky)
Ideologická nadstavba:
– Politické/právní vztahy, názory, teorie, umění, filosofie, náboženství, mravnost
– Změny probíhají po změnách v hospodářské základně
– Názor lidí = společenská situace (každá třída má vlastní ideologii)
Způsob výroby materiálních statků:
– 2 faktory →Výrobní síly (pracovní síly)
→Výrobní prostředky (nástroje)
– Výrobní vztahy → práce je společenskou činností
→ tvoří se výrobní vztahy (mezi lidmi + k výrobním prostředkům)
Zákon vzájemného souladu výrobních vztahů a výrobních sil:
– Zpočátku jednota výrobních vztahů a sil
– Postupně rozpor mezi vývojem vztahů a sil (vztahy zaostávají)
– Může dojít k sociální revoluci (mění vztahy)
– přechod od otrokářské spol.→feudální→kapitalistické→dochází k vytvoření socialistické
(komunistické) společnosti
Vznik třídního boje:
– 5 základních společensko-ekonomických formací (podle způsobu výroby)
- Prvobytně pospolní: beztřídní
- Otrokářská: třídní
- Feudální: třídní
- Kapitalistická: třídní (bude vést k beztřídní)
- Komunistická: beztřídní
– Stratifikace (kasty, stavy, třídy)
– 2 hlavní třídy mají navzájem antagonistický vztah (protikladný, neslučitelný)
– Dělník X kapitalista
– Dělníkova pracovní síla se stává zbožím
,,Kapitál”
– Vykořisťování dělníků pomocí nadhodnoty(nezaplacená práce dělníka, rozdíl mezi mzdou
zaměstnance a hodnotou výrobku)
– Dělník dostává pouze tolik peněz, aby se obnovila jeho pracovní síla
– Vede k sociální revoluci →prostředky zespolečenští, vznik beztřídní společnosti
Význam marxismu:
– Snaha o filozofii, která vyzívá k činu
– Role ekonomických vztahů (přeceněny na úkor duchovních)
– Odpor proti soukromému vlastnictví
Další vývoj:
– Revizionistický socialismus →soc.dem.str.
→chce uskutečnit socialistický řád pozvolnou reformou
– Revoluční komunismus + ortodoxní marxismus
→marx.-lenin. Vytvořen počátkem století Leninem
→rozpracována teorie imperialismu (největší stádium vývoje kapitalismu)
→taktika socialistické revoluce + budování socialistického státu
– Marxismus – leninismus →oficiální ideologie SSSR + socialistických zemí sovět. bloku
Lenin přizpůsobil Marxovy myšlenky momentálním politickým zájmům. Dle Lenina může revoluce zvítězit i v jedné zemi, protože vývoj kapitalismu je značně nerovnoměrný-soc. revoluce může zvítězit v jeho nejslabším článku a existovat vedle kapitalistických zemí. Marxismus-leninismus byl ostře zaměřen proti všem formám idealismu a metafyziky.
Stalinismus:
– zakladatel J. V. Stalin
– Více politické praxe i snahy o filozofické definice
– socialistickou revolucí nekončí třídní boj, může se prohlubovat
Neomarxismus
– vznik už před 2. světovou válkou, ale největší rozmach dosáhl v 60. a 70. létech 20. Stol
– Vliv na levicové intelektuály a mládež (většinou povolen jen m.-l.)
– Inspirace ranými pracemi marxismu-leninismu
– orientace na osobnosti (př. trockisté SSSR, MaoCe-tung)
Mezi stoupence jsou řazeny:
- Nespokojení marxisté ze socialistických zemí: GyörgyLukács, ErnsBloch, Leszek Kolakowski
Intelektuálové ze zemí, kde nikdy nebyl státní komunismus: Frankfurtská škola (dnes už neexistuje)-kritizovali kapitalistickou společnost a zároveň nedostatky reálně budovaného socialismu a marxismu: Max Horkheimer, JürgenHabermus, Theodor W. Adorao, Erich Fromm, Herbert Marcuse
Filosofie 19. století
– představitelé: Schopenhauer, Nietzsche, Kierkegaard
– začínají řešit život člověka, jeho existenci, proč tu člověk je
Arthur Schopenhauer(1788-1860)
– Německý filozof, voluntarista, iracionalista
– Dílo: Svět jako vůle a představa
– Iracionalista →přistupuje k věcem skrz náboženství
– Voluntarista → vůle je důležitý princip (motiv pro člověka)
– Život člověka líčí negativně
→současník klas.něm.fil.
→ovlivněn Fichtem, Schellingem, Hegelem
→vychází z Kanta + východní filosofie (budhismus)
– Svět jako vůle a představa
→nejznámější dílo (ve 30.letech, z počátku nepovšimnuto, později (1848) vlna pesimismu, velký zájem mezi válkami)
→ovlivnil Wagnera, Nietzscheho, Manna
→někdy považován za předchůdce psychoanalýzy
,,Člověk neví nic o stromu samém, ale jen o představě stromu.”
→Celý svět je jen naše představa.
– Vše je rozumné (proti tomu Schopenhauer – vše je nerozumné)
,,My žijeme v tom nejhorším ze všech možných světů.” (x Leibnitz: nejlepší svět)
– Vůle →podstata veškeré skutečnosti
→základem naší bytosti a světa X NE rozum, idea nebo hmota
→rozum je služebníkem vůle (→vůle je statný sloupec, který nese na ramenou vidoucího, ale chromého)
→nutí člověka, je neustále aktivní
– Vůle k životu = pud, chtění, instinkty
=určitý druh životní energie (nikdy neochabuje)
=počátek jakéhokoliv bytí, určuje i charakter
=nevyvíjí se ani nezdokonaluje (bez rozumového/logického cíle)
=nejsilnějším projevem rozmnožovací pud (tím překonána i individuální smrt)
=je nekonečná, ale její naplnění je omezené
– Láska =pouhá iluze (díky ní se příroda stará o zachování rodu→dosáhnecíle→iluze se musí
rozplynout→vystřízlivění hlavně v manželství uzavřeném z lásky)
– Pesimismus =pocit štěstí spojený s minulostí nebo budoucností si nejsme v přítomnosti
schopno příliš uvědomit
=život nestojí za to, aby byl žit (spějeme ke smrti)
=život je zpomalené umírání
,,… vědomí smrti, to nás nutí k zamyšlení.”
– Libost je jen přechodná i bolest pomine a přichází nové zlo.
– Nelibost je trvalá (nouze, nuda, osamění, války)
– Lidský život je absurdní → nedopřeje člověku klidu
– Jako východisko neakceptuje sebevraždu(někdy je východiskem šílenství)
→čím větší intelekt, tím více čl. trpí
→možností vymanit se z područí vůle k životu
Tři cesty:
– Filozofická →přes racionalitu
→umožní navázat objektivní, abstraktní styk prostřednictvím čistého rozumu
– Estetická →skrz umění
→v případě zaujetí uměleckým dílem, jsme schopni zapomenout
– Askeze →nejvyšší forma osvobození od vůle k životu
(odříkání) →zřeknutí se životní aktivity, umrtvování pudů
→oproštění od života (ideál: nirvána – budhismus)
Názory na dějiny:
– Jednotlivec →pouze nástroj druhu
→pokrok neexistuje
Shrnutí:
– Nesmyslnost lidského života (úděl je tragický/absurdní)
– Snaha odpovědět na otázku, kde je zdroj utrpení + zda existuje východisko
Friedrich Nietzsche(1844-1900)
– Německý filozof, klasický filolog, básník, iracionalista, voluntarista
– Jeho učení bylo interpretováno mnoha různými způsoby
– Dílo: Ecce homo, Lidské, příliš lidské, Tak pravil Zarathustra
– Základní pojmy: vůle k moci, nadčlověk, věčný návrat, nihilismus
- ,,Rozbití starých desek” – vytyčení nových přikázání
- Filozofie kladivem
Nietzcheho 7 anti:
- Antimoralistický →proti soudobé morálce, především té křesťanské.
- Antidemokratický → vidět smysl života v zabezpečení největšího štěstí pro co
největší počet lidí je směšné.
- Antisocialistický →soc. ideály znamenají zvrhnutí člověka ve stádní zvíře.
- Antifeministický →emancipace je příznakem úpadku, žena tak degeneruje,
vzdává se svých ženských instinktů.
- Antiintelektualistický→ rozum a intelekt jsou pouze služebníky vůle.
- Antipesimistický →kdo říká, že život nestojí za nic, říká: ,,Já nestojím za nic.”
- Antikřesťanský → proti křesťanství
– Ovlivněn: mladohegelovci (Feuerbach, Bauer, Strausse)
Řeckou filosofií a dílem Schopenhauera a Wagnera
Pesimismem a darwinismem (silní přežívají, slabí odsouzeni k zániku)
– Svět →nekonečný proces vznikání/zanikání, tvoření/ničení
→podstata světa je vůle k moci (ale není negativní jako u Schopenhauera)
– Vůle k moci →úsilí vystupňovat intenzitu, kvalitu a sílu lidské existence
– Sebeprosazování je pozitivní (silný člověk je rozeným aristokratem)
– Člověk je zde na zemi, NE na nebi (nejhorší je tvrdit, že poslání člověka je po smrti v nebi)
– Svět je jen jeden
– Z člověka se musí vyvinout nový/dokonalejší typ: NADČLOVĚK
– Člověk by měl uplatnit svou tvořivost, přestat být stejný jako ostatní, vzdát se touhy po klidném životě, měl by bojovat proti průměrrosti
– Měl by vytvářet „nové desky hodnot“
,,Člověk je provaz natažený mezi zvířetem a nadčlověkem-provaz nad propastí.”
– V nadčlověku vystupňována vůle k moci →vzor lidské osobnosti
→odvrhne staré hodnoty
→uvědomí si že Bůh je mrtev
,,Mrtvi jsou všichni bozi. Chtějme tedy, aby žil nadčlověk.”
– Pro dosavadního člověka je Bůh oporou (moc která je nad ním)
– Člověk si musí prosadit nové hodnoty, kterými by se měl řídit
– Dosavadní člověk vše veliké přisuzoval Bohu, tím ho učinil nadčlověkem (sebe slabým)
– Nadčlověk v Boha věřit nemá
– Objevuje se problém věčnosti v pozemské sféře
– Ve světě mnoho věcí, ale ne nekonečně → nekonečný pouze čas(vše se opakuje, mnoho
kombinací věcí, každý okamžik znamená počátek a zároveň konec)
→cyklický čas
,,Všechno přichází, všechno se vrací, věčně běží kolo jsoucna.”
– Mravní imperativ: →Jednej tak, aby mohl říci:
,,Můj skutku, objev se ještě jednou a ještě jednou,”
→vyvaruj se skutku takového, u kterého bys řekl: ,,Už nikdy více!”
,,Toto, že byl život?” chci říci smrti, ,,Nuž dobrá. Ještě jednou.”
Sören Kierkegaard (1813-1855)
– Dánský filozof, teolog, psycholog, spisovatel
– Psal ve své mateřštině, velký vliv ve 20. století, předchůdce existencialismu
– Dílo: Buď a nebo, Bázeň a chvění, Nemoc k smrti
– Proti oficiální dánské luteránské církvi →víra se stala pouze povrchní záležitostí
(každý je pokřtěn, chodí ke konfirmaci, ale tyto události nejsou provázeny žádným vnitřním pohybem)
– Proti německé klasické filosofii →proti Hegelovi (patetické pojetí Boha,
redukován na vyvíjející se ideu)
– Víra poznání se vymyká, nesouvisí s rozumem (skok do transcendentna)
– Následuje smysl života (obecná pravidla jednání + morálku)
– Problémy konkrétních lidí mají větší hodnotu než obecné otázky (konkrét. Situace-
konkrét.řešení → dílo Buď a nebo)
– Filosofie se musí zaměřit na existenciální problémy
– Existence →pojem, který je vyhrazen pouze pro člověka(Kdo jsem?Kam směřuji?)
→spojena se svobodou – možností volit a rozhodovat za sebe sama
→člověk musí volit což tvoří základní součást existence
Člověk má před sebou vždy dvě základní možnosti:
- A) volit neautentickou možnost existence
→život v davu, houfu, přizpůsobování se, zbavení se zodpovědnosti za sebe
sama, přejímání cizích vzorů
(Podle S. Kierkegaarda k tomuto přístupu směřuje celá kultura 19. stol.)
– Proces nivelizace →jde o život nenáročný, autoritou se stává veřejné mínění
→dochází k sebeztrátě
→navrátit se lze pomocí velkého emocionálního (spojen s pocitem
úzkosti)
– Všechny jistoty se ukazují jako nepevné. Úzkost je výzva naší existenci, té autentické, kterou jsme potlačovali.
,,Co jsi učinil se svou existencí?” situace nutnosti nové volby (vracím se k životu, kterým jsem žil předtím nebo k řešení (B)).
- B) řešení-skok do transcendentna (=nadsmyslno) (do víry)
→ Ve víře člověk dělá krok do neznáma, opouští jistotu každodenní
zajištěnosti a obrací se k Bohu, kterého nezná
→ víru nepředstírá, vymaňuje se z davu, začíná se rozhodovat sám za sebe.
,,K tomu, abys byl člověkem je třeba neochvějné odvahy.”
