Geografie jako věda, Země jako vesmírné těleso

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

zemepis

 

   Otázka: Geografie jako věda, Země jako vesmírné těleso

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Veronika198

 

 

Úvod a základní pojmy – Geografie jako věda

  • Geografie = zeměpis (řecky gé – Země, grafein – psáti)
  • Geografie = věda, zabývá se krajinnou sférou a vzájemnými interakcemi mezi přírodním prostředím a lidskou společností v prostoru a čase
  • Široký okruh zkoumání – rozhraní věd přírodních, společenských a technických
  • Eratosthénes (2. st. př. n. l.) – Geografika – vznik geografie – vyčlenění z filozofie, studuje celou Zemi a vesmír
  • Změny ve vývoji geografie
    • zúžení objektu: celá Země => krajinná sféra (KRSF), vyčlenění dalších věd studujících Zemi (např. geologie)
    • změna rázu poznávání: popis => vysvětlení jevů (teorie) – tvorba prognóza
    • změna významu a zaměření – dnes praktické zaměření (není jen všeobecně vzdělávací)
  • Předmět zkoumání tvořen čtyřmi složkami výzkumu
    • Objekt (to, co zkoumá) – krajinná sféra
    • Aspekt – hledisko, ze kterého je objekt studován
    • Metoda – přístupy a postupy výzkumu
    • Cíl – využití výsledků v teorii i praxi

 

Objekt geografie

  • Objekt studia geografie = krajinná sféra
  • Krajinná sféra se skládá z jednotlivých geosfér
  • Vymezení krajinné sféry
    • horní hranice – ozonosféra (25 km)
    • dolní hranice – astenosféra (100 – 300 km)

 

Krajinná sféra

  • Fyzickogeografická sféra (přírodní)
    • Anorganické geosféry
      • Litosféra – horninový obal Země
        • georeliéf – povrch zemské kůry
        • zemská kůra – horní vrstva litosféry, 35 km
        • Mohorovičičova plocha diskontinuity (nespojitosti)
        • Svrchní vrstva zemského pláště (100-300 km) – astenosféra (plastická)
        • Pohyb litosférických desek
      • Atmosféra – vzdušný obal Země
        • troposféra – dolní část atmosféry
        • dolní vrstva stratosféry po hranici ozonosféry (25 – 35 km)
      • Hydrosféra – vodní obal Země
    • Organické
      • Biosféra – organizmy
    • Anorganicko-organické
      • Pedosféra – půdní obal Země
      • Kryosféra – teploty po více než dva roky pod bodem mrazu
  • Socioekonomická sféra (společenskohospodářská, humánně geografická) – člověk a jeho výtvory

 

Geografické jednotky

  • Planetární rozměr
    • Různý příděl sluneční energie – odlišné podmínky (podnebí, půdy, rostlinstvo,…) –  planetární celky
    • šířková pásma (zóny)
      • úbytek energie od rovníku k pólům (s rostoucí zeměpisnou šířkou) – menší úhel dopadu slunečních paprsků
      • nejvíce klimatická, bioklimatická pásma (arktické,..)
    • výšková stupňovitost
      • úbytek energie s rostoucí nadmořskou výškou
      • nejvíce ve velehorách (alpinský stupeň)
    • šířková pásma a výškové stupně = největší jednotky
  • Chorický rozměr
    • krajina (geochora)
    • výsek krajinné sféry
    • části všech geosfér
    • několik km2 až několik tisíc km2
    • hranice
      • přírodní (horská, lesní,…)
      • vytvořená lidskou činností (zemědělská, průmyslová)
      • administrativní (stát, okres)
    • krajina = region = oblast
  • Topický rozměr (topos = místo)
    • nejmenší, kterým se geografie zabývá
    • geotopy tvoří krajinu
    • několik m2 až několik km2
    • louka, rybník, pole – reagují jako celek

 

Metody geografie

  • Vztahy mezi geosférami (vertikální vztahy)
  • Vztahy mezi geografickými objekty (horizontální vztahy)
    • rozložení (rozmístění) geografických objektů na zemském povrchu
    • vzájemné vztahy mezi objekty
    • změny v čase
  • Regionalizace
  • Mapové vyjádření

 

Význam a využití geografie  

  • Zkoumá a vypracovává způsoby zachování rovnováhy krajinné sféry => předpoklad pro zdravý vývoj lidské společnosti
  • Vypracovává geografické zásady využívání přírodních zdrojů (např. způsoby jak využívat nerostné suroviny, vodu a půdu v průmyslu nebo zemědělství k rekreaci)
  • Vypracovává způsoby boje proti znehodnocování přírodního prostředí
  • Zkoumá oblasti znehodnocené lidskou činností a hledá způsoby její rekultivace
  • Zkoumá katastrofické jevy (zemětřesení, záplavy) a vypracovává způsoby ochrany proti nim
  • Zkoumá prudký nárůst počtu obyvatel světa a zkoumá důsledky, které z toho vyplývají pro další rozvoj lidské společnosti
  • Určuje nejlepší prostorové uspořádání lidské společnosti a navrhuje vhodné rozmístění sídel, průmyslu, zemědělství,…

 

Geografické vědy

  • Rozhraní věd přírodních, společenských, technických
  • Obecná geografie
    • Fyzická geografie
      • Litosféra – geomorfologie
      • Atmosféra – klimatologie
      • Hydrosféra – hydrogeografie
      • Pedosféra – pedogeografie
      • Biosféra – biogeografie
      • Kryosféra – geokryologie, glaciologie
    • Socioekonomická (humánní) geografie
      • Geografie obyvatelstva
      • Geografie sídel
      • Geografie zemědělství
      • Geografie průmyslu
      • Geografie služeb a cestovního ruchu
      • Geografie dopravy
  • Regionální geografie – oblasti (regiony)
  • Kratografie

 

Geografické objevy

Starověk

  • Číňa, Mezopotámie, Egypt, Inuité, Aztékové, Mayové, Inkové
  • -3. tisiciletí př n.l.
  • Průzkumné plavby (Féničané) a cesty
  • Popisy území
  • Mapy – babylónská mapa světa z 5 st.př.n.l. je nejstarší dochované zobrazení Země
    • Ga-Sur (město)
    • o na hliněné destičce (sever Mezopotámie)
    • o nejstarší stranově orientovaná (ve spodní části západ, v horní východ a nalevo sever)
  • astronomické poznatky
  • antika – Řecko, Řím

 

Vznik geografie

  • Filozofie
  • Součást historie – 6. st. př.n.l. – Řecko
    • Anaximandros, Hérodotos – otec historie, Hippokratés -zakladatel moderní medicíny, Aristoteles
  • Eratosthénes z Kýrény
    • 276-195 př.n.l.
    • první ryze zeměpisné dílo: Geográfiké – matematická, fyzická, regionálně-zeměpisná část
    • vypočetl přibližný obvod Země
    • zkonstruoval mapu světa s rovnoběžkami a poledníky
    • správce alexandrijské knihovny, básník
  • Claudius Ptolemaios
    • vrchol antické geografie
    • mapa světa
    • určil základní poledník

 

Postavení a tvar Země

  • tvar Země
    • plochá deska, která leží na hladině oceánu (Tháles z Milétu)
    • kamenný válec ve vzduchu (Anaximandros)
    • koule (Pythagoras)
  • geocentrický názor – Ptolemaios – přetrval až do pozdního středověku, převzala jej římskokatolická církev
  • heliocentrická teorie
    • Aristarchos ze Samosu – 3.st.př.n.l.
    • Mikuláš Koperník – polský astronom, matematik a lékař
      • Země není nehybným středem světa, ale že se točí a obíhá kolem Slunce spolu s ostatními planetami
    • Giordano Bruno
      • ani Slunce není středem vesmíru, ale pouze jednou z mnoha hvězd
      • Vesmír je podle Bruna nekonečný, existuje nekonečně mnoho sluncí s planetami, které můžou být i obydlené
    • Galileo Galilei
      • zastával Koperníkovo učení
      • 1632 vydává knihu, ve které popisuje oba systémy světa a podporuje Koperníkovu teorii, inkvizicí zakázáno
      • podle legendy si před odchodem ze soudní síně sám pro sebe řekl známou větu: „Eppur si muove“ (A přece se točí)
    • Jan (Johannes) Kepler – Keplerovy zákony – popisují pohyby planet
    • Isaac Newton – gravitační teorie – vysvětluje příčinu pohybu planet

 

Středověk

  • Stagnace vědy v Evropě, úpadek antických znalostí, zničeny knihy a knihovny
  • Ptolemaios – dílo vyšlo v r. 1462 – křesťanská církev
  • Hlavně arabská vzdělanost
  • Vikingové – severní Atlantik, severní a východní Evropa
    • první mezikontinentální cesty
    • Erik Rudý – osídluje Grónsko v 10. století
    • syn Leif Ericsson – Amerika (severovýchod, kolem roku 1000), nemělo žádný další význam
    • Vinland (Země vína) – patrně Newfoundland
  • Marco Polo (1254-1324) – benátský kupec a mopřeplavec
    • cestopis Milión
    • cesta do Číny a Mongolska

 

Zámořské objevy

  • zámořské objevy – epocha novověku – od poloviny 15. Století
  • Příčiny a předpoklady o Turci ovládli Blízký východ – omezení obchodu
    • technické zdokonalení mořeplavby
    • rozvoj kartografie
    • potřeba nových zdrojů (zlato, stříbro, drahé kovy, koření, střelný prach, …) i odbytišť
    • hledání cesty do Indie
    • snaha objevovat a ovládnout nová území

Španělé, Portugalci,…

  • Bartolomeo Díaz
    • 1486 – objevil Mys Dobré naděje (on jej nazval „Bouřlivý“)
    • otevřel cestu do Indie
  • Vasco da Gamma
    • Portugalec
    • Měl objevit novou obchodní cestu do Indie kolem Afriky
    • 1498 – dorazil kolem Afriky do Indie
    • Kryštof Kolumbus (Cristóbal Colón, Cristophoro Colombo)
    • Janovan
    • na západ do Indie
    • 10.1492 – ostrov San Salvador-Guanahani na Bahamách
    • 1492 – 1503 – 4 výpravy
    • Nevěděl o objevu nového kontinentu
  • John Cabot
    • italský námořník a objevitel v anglických službách
    • znovuobjevil severoamerickou pevninu – do Indie severním Atlantikem
    • stejně jako Kolumbus se domníval, že doplul na sever říše velkého chána
  • Amerigo Vespucci
    • Ital o 1500 – objevuje Jižní Ameriku
    • 4 výpravy
    • Po něm později pojmenován celý kontinent
  • Vasco Nuñez de Balboa
    • španělský conquistador
    • spatřil jako první Evropan Tichý oceán (1513), který nazval “Jižní moře”
  • Fernão de Magalhães (Fernando Magallanes)
    • Portugalec o 1519-1522 – první obeplutí země – potvrzení kulatosti
    • do cíle dorazila jen loď Victoria, sám se návratu do Evropy nedožil (Filipíny – zabit)
    • pojmenoval Tichý oceán – během plavby po něm nedošlo k žádným bouřím
    • na jeho počest byl průliv mezi Atlantským a tichým oceánem pojmenován Španělským králem Magellanův průliv (Magalhaes je španělsky Magellan)

Conquistadoři (dobyvatelé)

  • zlato a stříbro,…
  • Hernán Cortéz
    • z Kuby dobyl říši Aztéků (dnešní Mexico)
    • zajal aztéckého načelníka Montezumu II.
    • pád Tenochtitlánu (hl. město Aztéků, dnešní Mexico City)
  • Francisco Pizzaro
    • 1533 dobyl říši Inků
    • město Cuzco, vládce Atahualpa uškrcen
  • Francis Drake
    • Anglický korzár a mořeplavec ve službách královny Alžběty I.
    • druhé obeplutí Země (1577-80), přepadávání španělských lodí
    • Magallhaesův průliv až k Vancouveru
    • do Evropy dovezl mimo jiné např. tabák a brambory

 

Hledání cesty do Asie

  • severozápadní průjezd – Baffin, Cartier, Davis, Hudson
  • severovýchodní průjezd – Barents, Bering, Děžněv, Čeljuskin, Laptěvovi

 

Oceánie

  • 1606 – údajně Holanďan Willem Jansz – Austrálie
  • 1642 – Holanďan Abel Tasman – obeplul Austrálii, objevil Nový Zéland
  • prvenství objevení Austrálie se přou i Portugalci
  • James Cook
    • 1728 – 1779
    • 1768 – výprava do Tichomoří
      • objevil a dobře zmapoval Austrálii a Nový Zéland
    • 1772 – druhá cesta
      • objevil řadu ostrovů: Nové Hebridy, Novou Kaledonii, Jižní Georgii,…
      • poprvé v historii pronikl za jižní polární kruh
    • 1776 – třetí a poslední cesta
      • úkol – najít pověstný Severozápadní průjezd
      • objevil Havajské ostrovy
      • února 1779 zabit v nenadálém konfliktu s domorodci, kteří v něm dosud spatřovali boha.

 

Afrika

  • David Livingstone (1813 – 1873), Henry Morton Stanley – vnitrozemí

 

Antarktida

  • 1820-21 Belingshausen, Lazarev – téměř k pobřeží
  • 1830-31 – John Biscoe – obeplul Antarktidu

 

Dobývání pólů

  • 20. století
  • Severní pól (Arktida)
    • Fridtjof Nansen – konec 19. století, lodí Fram k 56° s. š.
    • Robert Peary (USA) – 1909 – 1. na severním pólu
    • Roald Amundsen – průzkum – lodě, letadla, vzducholodě
  • Jižní pól (Antarktida)
    • 1911 Roald Amundsen
    • Robert Scott – o měsíc později, při zpáteční cestě zahynul
  • Mount Everest (Čomolungma, Sagarmatha) 8848 m
    • 1953 Edmund Hillary (N.Z.) + nepálsyký šerpa Tenzing
  • Mariánský příkop (10 912 m)
    • 1960 – Jacques Piccard (Švýc.)
  • Jacques-Yves Cousteau – oceánografické výzkumy, loď Calypso, oceánografické muzeum v Monaku

 

Planetární geografie (zeměpis) – Země jako vesmírné těleso

  • Dříve matematický zeměpis
  • Studuje Zemi jako vesmírné těleso a důsledky, které vyplývají pro člověka
  • Objekt studia
    • Postavení Země ve vesmíru
    • Tvar, velikost a pohyby Země a jejich důsledky
    • Měření času na Zemi

 

Vesmír

  • pohybující se hmota v nekonečném prostoru
  • vznik – velký třesk (Big Bang) – převládající vědecký model, rozpínání z jednoho extrémně horkého a hustého bodu, v němž byla soustředěna veškerá hmota a energie, před 14 miliardami roků, vesmír se rozpíná, rychlost rozpínání se zvětšuje
  • z prachu a plynu se gravitací vytvořila tělesa
  • Hvězdy
    • Kulaté
    • plynné (plazma, helium, neon,…)
    • vlastní zdroj viditelného záření
    • uvnitř termojaderné reakce (vodík na helium) – světelné, tepelné a ultrafialové záření – zdroj energie
    • vysoká teplota
    • velká životnost, ale omezená
    • Slunce
    • Proxima Centauri – druhá nejbližší hvězda (Slunce je 300 000krát k Zemi blíže než Proxima Centauri)
    • Sirius – nejjasnější hvězda
    • Souhvězdí – obrazce na obloze
  • Galaxie – seskupení hvězd (galaxie x Galaxie) – miliardy hvězd, gravitace kolem středu (naše galaxie – Mléčná dráha – tvar spirálovitého disku)
  • Mléčná dráha – celá naše Galaxie x část naší Galaxie viditelná z naší země (stříbřitý pás)
  • Další tělesa

 

Jednotky

  • Astronomická jednotka (AU) = střední vzdálenost Země od Slunce – 149,6 mil km
  • Parsek (pc) = vzdálenost, ze které je astronomická jednotka vidět pod úhlem 1 vteřiny
  • Světelný rok (ly) = vzdálenost, kterou urazí světelný paprsek za 1 rok

 

Sluneční soustava

  • (psát s malým s), 4,7 mld let
  • vznik – různé hypotézy (kosmogonické hypotézy)
  • všechna tělesa, která se pohybují v gravitačním poli Slunce a vykonávají alespoň 1 úplný oběh kolem Slunce
  • Slunce
    • Hvězda
    • 99,8% hmotnosti Sluneční soustavy (horký ionizovaný plyn – 73% vodík)
    • Stáří 5 miliard let
    • Pohyb kolem vlastní osy a kolem středu galaxie
    • Energie –jaderné reakce (uvnitř – vodík se mění na helium)
  • Planety
  • velká tělesa
  • Merkur, Venuše, Země, Mars, Jupiter, Saturn, Uran, Neptun (Pluto,…)
  • Rozdělení
    • Vnitřní – pevné (kamenné, planety zemského typu – terestrické)
      • Merkur (jediný nemá atmosféru), Venuše, Země, Mars
      • pevné horniny
      • malá hmotnost a rozměr, velká hustota
      • pásmo mezi Marsem a Jupiterem – velké množství planetek
    • Vnější – plynné
      • Jupiter, Saturn, Uran, Neptun
      • lehké prvky
      • velké rozměry a hmotnost
      • hustá a mohutná atmosféra (nejasné hranice)
      • velká rychlost rotace
      • slabé sluneční záření x vlastní zdroj tepla
      • prstence z drobných kosmických těles
      • velký počet měsíců
  • Měsíce (družice) planet – pevná tělesa obíhající kolem planet
    • Přirozené
    • Umělé
  • Planetky
    • menší pevná tělesa (malá hmotnost – většinou nepravidelný tvar)
    • hlavně mezi Marsem a Jupiterem, za dráhou Neptuna
    • protáhlejší elipsy než planety, mohou křížit dráhu Země
    • nad 100 m, větší jsou meteoroidy
  • Komety
    • jádro (zmrzlá voda+oxid uhličitý+metan, plyn a prach) – „špinavé sněhové koule“
    • ohon – vždy odvrácen od Slunce (vlasatice – zastaralý pojem)
    • velice excentrická elipsa
    • mohou změnit dráhu na hyperbolickou a opustit sluneční soustavu
    • Jupiter zachycuje komety
    • Halleyova kometa – Nejznámější kometa, která obíhá kolem Slunce., Můžeme ji spatři jednou za 76 let., Naposledy v roce 1986.
  • Meteoroidy – úlomky velkých vesmírných těles
    • Meteor – zbytek meteoroidu, který nedopadne na zem (shoří v atmosféře), padající hvězda
    • Meteorit – dopadne na zem (nad desítky centimetrů)
  • Meziplanetární hmota – drobný prach a plyn

 

Měsíc

  • Přirozená družice Země
  • Teorie původu
    • Odtržení
    • Zachycení
    • Teorie společné akreace – společný vznik
    • Teorie velkého impaktu – vyvržený materiál ze žhavé Země po kolizi s tělesem velikosti Marsu – nejvíce zastávaná teorie
  • Byl geologicky aktivní, nemá atmosféru
    • Krátery (nad 1 km) – tělesa neshoří, krátery vydrží (nejsou klimatické vlivy)
    • moře – tmavé skvrny – na odvrácené straně téměř nejsou (utuhlé čediče)
  • Střední vzdálenost od země 384 000 km
  • Poloměr 4x menší než Země
  • 20. 7.1969 Neil Armstrong – první na Měsíci
    • jediné vesmírné těleso na kterém stanul člověk
    • projekt Apollo (1969-1972)
    • celkem 12 lidí

 

Pohyby

  • Obíhá kolem Země (eliptická dráha)
  • Otáčení kolem osy
  • Doba oběhu = doba rotace (27,3 dne – siderický měsíc)
    • přivrácená stále stejná strana Měsíce – odvrácenou nelze ze Země spatřit
    • způsobeno slapovými jevy (zpomalování rotace Měsíce)
    • odvrácená strana Měsíce přijímá stejné množství světla jako přivrácená
    • z odvrácené strany nelze radiová komunikace se Zemí

 

Fáze měsíce

  • Z hlediska pozorovatele na Zemi se mění tvar osvětlené části – poloha těles vůči Slunci
  • Nov (novoluní) – Měsíc mezi Zemí a Sluncem
  • První čtvrť – dorůstá (D)
  • Úplněk – Měsíc je na opačné straně než Slunce
  • Poslední čtvrť – couvá (C)
  • Doba mezi následujícími úplňky cca 29,5 dne (synodický měsíc)

 

Zatmění

  • jedno vesmírné těleso vstoupí do stínu jiného – částečné, úplné
  • Zatmění Slunce – Měsíc mezi Slunce a Zemí (nov) – vrhá stín
    • Úplné – celé Slunce
    • Viditelné na malém území (stín má velikost Čech)
    • Rychlý posun – na jednom místě max 7 minut
    • Na Zemi 1x za 18 měsíců, na jednom místě 370 let
  • Zatmění Měsíce – Měsíc ve stínu Země (úplněk)
    • Viditelné na celé neosvětlené části Země
    • Až 1 hod 45 min

 

Tvar a velikost Země

Tvar Země

  • Kulovitý tvar – Aristoteles
  • Nepravidelný tvar
  • Rotační elipsoid
    • zploštění v oblasti pólů
    • Newton 17. století
    • vliv rotace
  • Geoid
    • těleso nejpřesněji vystihující tvar Země
    • fyzikální model – matematicky nedefinovatelné
    • povrch kolmý na směr působení tíhy
    • střední hladina světového oceánu probíhající myšleně i pod kontinenty
  • Referenční elipsoid
    • Elipsoid – elipsa rotující kolem osy
    • lze na něm matematicky počítat
    • různé referenční elipsoidy
      • ČR – Besselův do roku 1952
      • Krasovského do 1984
      • geodetický systém WGS
      • nejpřesnější
      • družicová měření
      • odchylky od geoidu +-60m
  • Průměr na rovníku o 43 km větší než vzdálenost k pólu
  • Poloměr – 6371 km, malé rozdíly od koule, výpočty na kulové ploše, poloměr zvolen – povrch koule = povrch referenčního elipsoidu
  • Důsledek kulovitého tvaru (a postavení vzhledem ke Slunci) – různé části Země dostávají různé množství energie – úbytek od rovníku k pólům, rozhodující je sklon slunečních paprsků – šířkové podnebné (a jiné) pásy – horizontální pásmovitost

 

Zeměpisné souřadnice

  • Určují polohu bodů na zemském povrchu

Pojmy

  • Zemská osa
  • Zemské póly – průsečíky rotační osy Země se zemským povrchem
  • Rovník – průsečnice zemského povrchu s rovinou procházející středem Země a kolmou k zemské ose
  • Zeměpisná šířka – úhel mezi rovinou rovníku a spojnicí určovaného bodu se středem Země
  • Rovnoběžky – spojnice všech bodů stejné zeměpisné šířky, 0°-90° od rovníku k pólům, severní zeměpisná šířka (s. š.) a jižní zeměpisná šířka (j. š.)
  • Zvláštní rovnoběžky
    • 0° rovník
    • 90° rovník
    • 23°27’ obratníky (Raka – s. š., Kozoroha – j. š.), v poledne nejdelšího dne zde sluneční paprsky dopadají kolmo
    • 66°33’ – polární kruhy – severní a jižní – v poledne nejkratšího dne v roce dopadají paprsky pod úhlem 0° – vodorovně
  • Zeměpisná délka – úhel, který svírá rovina základního poledníku s rovinou místního poledníku
    • 0°-180°východní (v. d.), 0°-18° západní délky (z. d.)
  • Poledníky – spojnice všech bodů se stejnou zeměpisnou šířkou
    • Čára, na které je všude současně poledne
    • 0° základní poledník – greenwichský poledník – stanoven v roce 1883, prochází hvězdárnou Greenwich v Londýně
    • Místní poledník – prochází určovaným bodem
  • Zeměpisná síť – rovnoběžky a poledníky

 

Pohyby Země

  • Oběh Země kolem Slunce
  • Rotační pohyb

Rotační pohyb

  • Rotace kolem zemské osy
  • Od západu k východu – zdánlivý pohyb Slunce od východu k západu
  • 23 h 56 min 4 s (24 hodin) – hvězdný den
  • Úhlová rychlost 15° za hodinu, 360° za 24 hodin
  • Obvodová rychlost závislá na zeměpisné šířce (rovník 465 m/s, 50° s.š. 290 m/s, póly 0 m/s)
  • Důsledky rotace
    • Střídání dne a noci, zdánlivý pohyb nebeských těles po obloze
    • Zploštění Země
    • Působení Coriolisovy síly
      • Coriolisova síla (uchylující síla zemské rotace)
      • tělesa na zemském povrchu pohybující se v poledníkovém směru se na severní polokouli odchylují napravo a na jižní polokouli nalevo
      • vzdušné a vodní hmoty (větry – pasáty,…, vodní proudy, řeky – nesouměrnost koryt a údolí,…)

 

Oběh Země kolem Slunce

  • Eliptická dráha, Slunce v jednom z ohnisek
  • Přísluní (perihelium) – začátek ledna – 147,1 mil. km od Slunce
  • Odsluní (afelium) – začátek července – 152,1 mil. Km
  • Střední vzdálenost – astronomická jednotka 1AU=149,6 mil. Km
  • Nepravidelný pohyb – přísluní největší rychlost, odsluní – nejnižší rychlost, průměr 29,8 km/s
  • Tropický rok – oběh o 360°- 365 d 5 h 48 min 45,7 s (o 6 hodin více než občanský rok) – přestupný rok co 4 roky
  • Sklon roviny rovníku k rovině ekliptiky 23°27’, sklon zemské osy k rovině ekliptiky 66°33’
  • Střídání ročních období – důsledek oběhu a sklonu zemské osy
    • 21. -22. červen – letní slunovrat – sluneční paprsky kolmo na obratník Raka, severní polokoule – nejdelší den a nejkratší noc
    • 22.-23. září – podzimní rovnodennost – den a noc trvají stejně dlouho, paprsky kolmo na rovník
    • 21. -22. prosince – zimní slunovrat – paprsky kolmo na obratník Kozoroha, nejkratší den a nejdelší noc na severní polokouli
    • 20.-21.3 – jarní rovnodennost – paprsky kolmo na rovník, den a noc jsou stejně dlouhé

 

Čas a časová pásma

  • Důsledek rotace Země – od západu k východu
  • Zdánlivý pohyb Slunce – od východu k západu
  • Pravý sluneční den
    • doba, která uplyne mezi dvěma po sobě následujícími vrcholeními Slunce na místním poledníku
    • nepravidelný pohyb – v přísluní je den delší než v odsluní
  • Střední sluneční den
    • 24 hodin
    • nahrazení nepravidelného pohybu pravidelným
  • Místní čas
    • čas na příslušném poledníku – všechna místa na stejném poledníku mají stejný místní čas
    • 1° zeměpisné délky = 4 minuty (=24 h/360°=24×60/360=24/6=4 min)
    • 15° zeměpisné délky – 1 hodina (4×15=60 minut)
  • Pásmový čas
    • Od roku 1884 (průmyslová revoluce)
    • časová pásma po 15 stupních se stejným časem
    • sousední pásma se liší o hodinu (násobek 15 + nebo – 7,5°)
    • přizpůsobeno administrativním hranicím
    • Světový čas (UTC=Universal Time Coordinated) = západoevropský čas (ZEČ) – Greenwich
    • Středoevropský čas (SEČ) – 15° v.d. – o hodinu více než světový čas (Jindřichův Hradec)
    • Letní čas – Evropa – o hodinu více (jaro až podzim)
  • Datová hranice
    • cca 180. poledník (většinou neobydleno – Tichý oceán)
    • z V na Z – dva dny ponecháváme stejné datum
    • ze Z na V – přidat 1 den

 

Slapové jevy

  • Periodické deformace tvaru zemského povrchu
    • 2 příčiny
      • gravitační působení Měsíce (přitažlivost)
      • odstředivá síla soustavy Země – Měsíc – těžiště (barycentrum) – cca 1700 km pod povrchem Země
    • + působení Slunce
  • Moře – nejvýraznější, zemská kůra, atmosféra
  • Mořské dmutí
    • Příliv – 2 protilehlé oblasti, ostatní oblasti odliv (rovnoběžkovým i poledníkovým směrem)
    • Doba mezi přílivy – 12 h 25 min
    • Vliv Slunce
      • skočný příliv (úplněk, nov)
      • hluchý příliv – Měsíc a Slunce působí kolmo
    • Zálivy – největší dmutí (Fundy Bay – 18 m, V pobřeží Kanady)
    • Využití
      • vnitrozemské námořní přístavy (Londýn)
      • přílivové elektrárny (Francie)

 

Dálkový průzkum Země

  • letecké snímkování
  • kosmické snímkování – stacionární družice (obíhají kolem Země v rovině rovníku)
    • kosmické lodě a laboratoře s lidskou posádkou (šikmé oběžné dráhy)
    • meteorologické družice pro výzkum přírodních zdrojů (subpolární oběžné dráhy)
  • druhy snímků –tepelné, radarové, multispektrální (téhož místa víckrát), panchromatické, infračervené snímky
  • význam – využití přírodních zdrojů, studium životního prostředí, využití půdy v zemědělství, předpověď počasí