Hamlet, kralevic dánský – rozbor díla (2)

 

Kniha: Hamlet, kralevic dánský 

Autor: William Shakespeare

Přidal(a): Michaela

 

 

Téma

  • Hamletova pomsta za vraždu vlastního otce, kterou spáchal Hamletův strýc.

 

Motiv

  • Například Hamletova lest – zorganizoval divadelní představení, aby prokázal strýcovu vinu (specifikovat na základě úryvku).

 

Časoprostor

  • Autorova současnost (vydáno mezi lety 1599-1602).
  • Převážně na královském hradě Elsinor.

 

Kompoziční výstavba

  • Jedná se o renesanční tragédii, z čehož vyplývá inspirace antikou (zejména starověkým Řeckem). Obsahuje 5 dějství (jednání) – expozice (duch navštíví Hamleta), kolize (divadelní představení pro krále), krize (zabití Polonia, odjezd Hamleta do Anglie), peripetie (útěk Hamleta, smrt Ofélie), katastrofa (Oféliin pohřeb, souboj Hamleta a Laerta, smrt jednotlivých postav, příjezd norského krále – Horacio mu tlumočí celý příběh).

 

Literární druh a žánr

  • Drama (divadelní hra). Tragédie.

 

Postavy

Hamlet – dánský princ; prakticky celý děj se točí kolem toho, že se mu zjevil duch jeho otce, jehož vraždu chce pomstít. V důsledku této události rozehrává promyšlenou hru
se svým strýcem (vrahem) a předstírá bláznovství. Ve své zarputilosti ale způsobí neštěstí dalším lidem (například omylem zabije otce Ofélie). Vyjadřuje se filozofickými hříčkami.
Claudius – dánský král, Hamletův strýc, vrah krále (nalil mu jed do ucha). Pro vlastní úspěch je schopen udělat všechno. Nezdráhá se připravit Hamleta o život ve snaze zabránit tomu,
aby se ostatní dozvěděli o jeho činu (vraždě).
Polonius – otec Ofélie a Laerta. Snaží se bránit svou dceru, zpočátku nedůvěřuje Hamletovi, že jeho láska k Ofélii je skutečná. Když názor změní, shodou okolností se stane obětí Hamletovy pomsty.
Gertruda – dánská královna, Hamletova matka. Krátce po smrti svého muže (neví, že se jedná o vraždu) si vezme jeho bratra, Hamletova strýce (vraha). Vyjadřuje své pochybnosti
o brzkém uzavření sňatku s Claudiem.
Ofélie – dcera Polonia, miluje Hamleta. V důsledku Hamletovy lsti je ale odmítnuta (Hamlet přestává věřit v lásku). Poté se zblázní (na rozdíl od titulního hrdiny skutečně) a nešťastnou náhodou utone.
Laertes – Oféliin bratr. Rozhodl se pomstít smrt svého otce (jako Hamlet). V tomto případě se ale jedná o nechtěné zabití (kdežto Claudius je vrah). Závěrečnou fází děje je právě souboj Laerta s Hamletem.
Horacio – Hamletův přítel, jehož žádá, aby příběh vyprávěl i po smrti všech zúčastněných.

 

Stručný obsah

V nočních hodinách se na hradě objevuje přízrak. Horacio řekne o duchovi Hamletovi, protože duch vypadá stejně jako zesnulý král Hamlet. Duch mu svěří tajemství: je jeho otec a zjevuje se, protože chce, aby Hamlet pomstil jeho smrt – ve spánku ho zavraždil jeho bratr a je teď králem. Hamlet tedy sepíše hru, kterou nechá herci zahrát a sleduje strýcovy reakce. Ten se sám usvědčí – hra ho velmi pobouří a Hamleta nazve bláznem. Strýc pošle Hamleta do Anglie s tajným příkazem, aby ho tam popravili. Hamlet ale zradu odhalí a sepíše nový list, ve kterém posílá na smrt dva dvořany, kteří se snažili pomoci strýci. Vrací se tedy do Dánska. Tam nalézá mrtvou Ofélii. Utopila se, protože nemohla unést smutek nad smrtí svého otce. Toho zabil nešťastnou náhodou Hamlet ještě před svým odjezdem do Anglie. Poloniovu smrt touží pomstít Laertes. Král neváhá a navrhuje mu šermířský souboj s Hamletem, ve kterém podá Hamletovi tupý meč a Laertovi meč pokapaný jedem. Vraždu ještě pojistí otráveným pohárem vína, který je pro Hamleta. Laert se s Hamletem ještě před tím poperou v hrobě samotné Ofélie. Hamlet se utká s Laertem, ale jedovatým mečem není zraněn “jen” Hamlet, ale i Laert. Otrávenou číši nevypije Hamlet, ale jeho matka, a Hamlet nakonec krále propíchne mečem. Jediný živý je tedy Horacio, kterého k životu přemluví Hamlet, neboť chce, aby byl jeho příběh pravdivě vyložen. Nakonec přijíždí do království Fortinbras, králevic norský, který přebírá moc v zemi.

 

Vyprávěcí způsoby, typy promluv

  • Jedná se o drama, proto nelze vyčlenit vypravěče (lyrický subjekt) jako v próze (popř. poezii). S dějem se seznamujeme prostřednictvím jednotlivých replik (výpovědí jednotlivých postav).
  • Ve dvou jazykových rovinách se ocitají promluvy Hamleta. V jedné uvažuje rozvážně (až filozoficky), ve druhé vyjadřuje své „bláznovské“ pocity a nálady.

Jazykové prostředky

  • Dlouhé monology filozofického rázu (Hamlet se zamýšlí nad smyslem života). Častý cynismus (viz rozhovor hrobníků na pohřbu Ofélie). Zároveň je kombinován sarkasmus a vážné promluvy.

 

Tropy a figury

  • Častá ironie, až sarkasmus, dále využity mj. metafory (specifikovat na základě úryvku).

 

Kontext autorovy tvorby

  • Nejvýznamnější představitel anglické literatury na přelomu 16. a 17. století (renesance a humanismus). Tvorbu rozdělujeme do dvou částí. První trvá zhruba do roku 1600. Objevují se zde převážně komedie (Zkrocení zlé ženy, Sen noci svatojánské), ale také první tragédie (Romeo a Julie).
  • Druhé období nastalo počátkem 17. století, setkáváme se s nejznámějšími tragédiemi – Hamlet, Othello, Král Lear, Macbeth.
  • Autor sonetů (= poetický útvar o 14 verších – 2 čtyřveršové a 2 tříveršové sloky).

 

Literární kontext – Renesance a humanismus.

Renesance = historická epocha (14.-16. století) znamenající rozpad feudalismu (uspořádání společnosti na základě hospodaření s půdou) a počátek kapitalismu (hospodářský systém založený na trhu); směr v literatuře, výtvarném umění (Leonardo da Vinci – Mona Lisa)
i sochařství (Michelangelo Buonarotti).
– inspirace nalezena v antice
Renesanční typ člověka = všestranný, aktivní, individuální, užívá si pozemského života.

 

Humanismus = filozofický směr, který hlásá zájem o pozemský život člověka.
Anglie – Christopher Marlowe (nejvýznamnější předchůdce Shakespeara).
Francie – Francois Rabelais, Francois Villon (tzv. villonské balady – 3 strofy stejně dlouhé, poslední poloviční a obsahuje hlavní myšlenku).
Itálie – Dante Alighieri (Božská komedie), Francesco Petrarca (Sonety Lauře), Giovanni Boccaccio (Dekameron – příběhy vyprávěné v době moru).
Španělsko – Miguel de Cervates (Důmyslný rytíř Don Quijote de la Mancha – hlavní postava se snaží vrátit čest rytířskému stavu, je však vždy zmlácen a ponížen).





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář