Otázka: Hlavní rysy vývoje u nás od roku 1970 do současnosti
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Mand
70. léta v Československu – období tzv. normalizace, období reálného socialismu v kultuře, budování reálného socialismu v čele s Gustavem Husákem, opět byla vystavena pětiletka (již pátá) na období 1971 – 1975, budování velkých staveb a rozsáhlých výrobních projektů, období tzv. Husákových dětí – uskutečněno hodně opatření pro zlepšení života rodin a dětí, přídavky na děti, daňové zvýhodnění, peněžní podpora při narození dítěte, zvýšil se počet populace, šestá pětiletka (1976 – 1980) už nebyla tak úspěšná, opět viníkem byla centrálně řízená ekonomika; čistka uvnitř politické strany až do roku 1971, poučení z krizového vývoje, jmenovaná nová vláda, lid se novému režimu musel chtě nechtě podvolit – byly pod preventivním dohledem Státní bezpečnosti a také podléhali perzekučním opatřením (vězení, nucené emigrace, existenční postihy), opakovali se politické procesy, ale ne v tak velkém měřítku jako v 50. letech, byly obnoveny spartakiády, výkony našich sportovců nebyly pochvalovány (proto emigrovali), cenzura, nucená emigrace známých spisovatelů a novinářů, jmenování kádrově vyhovujícím osobám (v čele školy komunista, atd.), vznik disidentů (disent) – lidé, kteří nesouhlasili s novou totalitou komunistů, protestovali proti režimu, soustřeďovali se na protesty proti konkrétním případům porušování lidských a občanských práv, vydávali ilegální časopisy, knihy a sborníky (samizdaty), šířili exilovou literaturu, pořádali soukromá divadelní představení, diskuze vůči sovětskému bloku, chtěli informovat svět o stavu věcí v Československu, roku 1975 se prezidentem republiky stává Gustav Husák (ústřední moc jedné osoby), Charta 77 – jednalo se o dokument, který upozorňoval na porušování občanských práv a svobod v ČSSR, považováno za jednu z nejvýznamnějších událostí odporu proti režimu, dokument, který přijal Západ, kdo souhlasil, tak se přidal ke chartě, kdo se u nás podepsal pod tento dokument, tak si podepsal ortel, vytváří se seznam, který je dlouhý, prvními mluvčími Charty 77 se staly Jan Patočka, Václav Havel a Jiří Hájek, veškeré akce, které byly podniknuty proti disentu se minuly účelu, proti normalizaci se postavila také římskokatolická církev u nás, která byla silně ovlivněna, nesměli šířit své náboženství, nesměli provozovat svobodnou výuku náboženství a nesměli šířit náboženskou literaturu, největším odpůrcem z křesťanů by kardinál František Tomášek, který obhajoval náboženská práva a vystupoval obranu lidských práv a svobod, Vladimir Remek – v březnu roku 1978 se stal prvním Československým kosmonautem, který byl ve vesmíru
Československo v letech 1980 – 1993 – krize socialistického bloku (Brežněv zemřel roku 1983 a tím začíná krize), probíhá sedmá pětiletka (1981 – 1985), v některých částech státu je ekonomika na kritickém bodu, od roku 1988 se začínají vydávat Lidové noviny, předsedou vlády se stává Ladislav Adamec, rok 1988 se nesl v duchu dvou významných událostí – 20. výročí okupace ČSSR a 70. výročí vzniku Československa, tohoto roku vznikají první veřejné projevy odporu proti režimu, hned v lednu roku 1989 si lid začal připomínat 20. výročí upálení Jana Palacha, vzpomínkové demonstrace byly rozehnány, bylo zatčeno 800 lidí a 8 čelních aktivistů opozičního hnutí (mezi nimi byl i Havel), byly sepsány petice, které byly poslány předsedovi vlády Ladislavu Adamcovi, kde žádali propuštění zajatců a větší toleranci k odlišným názorům, tyto petice si získaly podporu lidu a také významné složky Obroda – Klub za socialistickou přestavbu, další peticí byl manifest Několik vět, kde se požadovala svoboda a demokracie, tato petice nebyla jen opoziční, ale byla velmi podpořena společností, další demonstrace se konali 21. srpna a 28. října 1989, byly zatčeni mluvčí Charty 77, přibývalo dalších protestů, touto dobou František Tomášek prosazoval myšlenku uznání Anežky České za svatou, ta byla poté v listopadu roku 1989 uznána za svatou, sovětský blok začínal ztrácet svou moc – komunistický režim ve sovětských zemích se hroutil, 9. listopadu padla berlínská zeď, 17. listopad 1989 – konala se studentská demonstrace, která se konala na 50. výročí smrti Jana Opletala, demonstrace začal v 16 hodin na Albertově ulici, kde se sešlo 15 tisíc studentů, tato demonstrace byla jednoznačně vnímána jako symbol boje proti totalitnímu režimu, průvod demonstrantů zamířil na nábřeží Vltavy a podél Vltavy šli směrem na Národní třídu, cestou ale potkaly připravené a ozbrojené oddíly Veřejné bezpečnosti a SNB, které byly připraveny zasáhnout proti demonstrantům, připravené oddíly se na ně ihned vrhly, tato událost odstartovala další vlnu protestních akcí proti režimu, sametová „něžná“ revoluce – reakcemi na 17. listopad bylo několik stávek na školách, na některých školách se ani neučilo a probírala se tato demonstrace a zásah proti ní, hlavním centrem odporu se stalo OF (Občanské fórum), kde se sjednotili všichni odpůrci komunismu, v čele Václav Havel, 27. listopadu vyhlásilo generální stávku, požadovali odstoupení komunistů a potrestání viníků policejní vůle, na Slovensku probíhala podobná situace, založilo se centrum odporu VPN (Verejnosť proti násiliu), probíhali každodenní demonstrace na Václavském náměstí (zvonilo se klíčemi, který znamenal konec komunismu), divadla se změnila v diskuzní kroužky, na školách probíhaly stávky, probudili se nekomunistické strany, protesty se změnily v celostátní převrat, OF začalo jednat s předsedou vlády Ladislavem Adamcem, z ústavy byl vyškrtnut článek o tom, že jediná moc v ČSSR je komunistická, 10. prosince 1989 se ustanovila nová vláda – předsedou se stal Marián Čalfa, ve vládě měli převahu zastánci OF a VPN, Gustav Husák se vzdal postu prezidenta, 29. prosince 1989 byl prezidentem jednoznačně zvolen Václav Havel (jeho heslo: „Láska a pravda zvítězí nad lží a nenávistí“), jako představitel OF a Charty 77 byl ideální domácí i zahraniční respektovanou osobou, totalita byla zlomena a roku 1990 se konali první svobodné volby, v lednu 1990 odešla většina komunistů z vlády, 1. února 1990 se zrušila Státní bezpečnost, v březnu byl přijat zákon o rehabilitace pronásledovaných lidí z let 1948 – 1989, prezident Havel udělil amnestii (nárůst kriminality), spor o pomlčku – vedla se dlouhá jednání o novém názvu naší země, nakonec se určil název Česká a Slovenská Federativní republika, zrušen trest smrti, obnovena církevní aktivita, program hospodářské reformy (o nejrychlejší změnu hospodářství z centrálně řízené na tržní, privatizace – změna majetku ze státního do soukromého vlastnictví, malá, velká a kupónová – Viktor Kožený), restituční zákon, rušila se závislost na sovětském bloku, ihned jsme projevili zájem začlenění do evropských struktur, poslední transport se sovětskými voják proběhl v roce 1991, první svobodné volby – konaly se 8. – 9. června 1990, nejvíce hlasů získalo OF a na Slovensku VPS, předsedou federální vlády se stal Marián Čalfa, předsedou české vlády se stal Petr Pithart, v čele politických stran se objevili dvě velmi vlivné osobnosti – Václav Klaus a Vladimír Mečiara, zaniklo Občanské fórum a vznikli nové politické strany, roku 1991 došlo v Praze ke zrušení Varšavské smlouvy, zároveň byla založena Vyšehradská čtyřka, roku 1992 se konali druhé volby – vyhrála pravicová koalice, nastávají spory v parlamentu – české a slovenské názory nejsou nikdy stejné, předseda vlády tudíž není schopen vést federální nefunkční parlament, Mečiara podal návrh rozdělení státu na dva státní celky a Klaus s ním po dohodě souhlasil, od června do října se řešilo jaké budou hranice, měna, atd., nakonec se rozhodlo, že měna zůstane zachovaná, budou se dodržovat mezi oběma státy nadstandartní vztahy, Slovensko sepsalo ústavu, nástupnickými státy se stanou oba dva státy, 25. listopadu 1992 došlo k potvrzení všech podmínek a 31. prosince 1992 zanikl společný stát Čechů a Slováků
Česká republika do současnosti – prezidentem republiky se roku 1993 stává Václav Havel, 1) 1993 – 1998 – vláda pravice, předseda Václav Klaus, první krize vlády roku 1998 – předseda vlády Václav Klaus letí do Sarajeva (druhý Sarajevský atentát) a během jeho nepřítomnosti je svržena vláda, Václav Klaus odstupuje, 2) 1998 – nestranná vláda, novým předsedou vlády se do poloviny roku 1998 stává nestraník Josef Tošovský, 3) 1998 – 2006 – vláda levice, předseda vlády Miloš Zeman (1998 – 2002), Vladimír Špidla (2002 – 2004), Stanislav Gross (2004 – 2005) a Jiří Paroubek (2005 – 2006), 12. března 1999 jsme vstoupili do NATO, roku 2003 se stává prezidentem České republiky Václav Klaus, 1. května 2004 jsme se stali členem EU, 4) 2006 – 2009 – vláda pravice, předsedou vlády Mirek Topolánek, roku 2009 proběhne druhá krize vlády – během našeho předsednictví v Evropské Unii nastal problém s dovozem ropy, Mirek Topolánek tento problém ihned začal řešit, čímž si on a jeho strana získávala v Evropě a v České republice ještě větší podporu, toho využila levice a během jeho nepřítomnosti padla vláda, 5) 2009 – 2010 – nestranná vláda, předsedou vlády je nestraník Jan Fischer (také má ještě předsednictví v Evropské unii), 6) 2010 – současnost – vláda pravice, předsedou vlády se stal Petr Nečas, i když ČSSD vyhrála ve volbách, tak nedokázala sestavit vládu, proto místo ní sestavili vládu ODS, roku 2013 se stává prezidentem České republiky Miloš Zeman (první všeobecná volba prezidenta)
