Jak je důležité míti Filipa – rozbor díla (4)

rozbor-díla

 

Kniha: Jak je důležité míti Filipa

Autor: Oscar Wilde

Přidal(a): luc66

 

 

Oscar Wilde

  • 1854, Dublin – 1900, Paříž
  • anglický dramatik, prozaik, básník a esejista irského původu (narozen v Dublinu, do Londýna se dostal díky své matce)
    • nejúspěšnější dramatik pozdně viktoriánského Londýna
    • vynikající vypravěč, bavil společnost
    • rysy děl: výsměch společnosti (kritika, ironie) + temné stránky
  • hlavní představitel dekadence a lartpourlartismu
  • pocházel z rodiny lékaře královny Viktorie
    • otec: oční a ušní chirurg; povýšen do šlechtického stavu
    • matka: úspěšná spisovatelka (pseudonym Speranza) a nacionalistka
  • vychováván v prostředí uměleckých salónů, v nichž se uměl pohybovat vskutku elegantně
  • studoval klasickou filologii (= obor zabývající se studiem klasické antiky, tedy studiem jazyka a kultury starověkého Řecka a Říma) v Dublinu a na Oxfordu
    • byl vynikajícím studentem
    • na studiích se seznámil s dekadenty, od té doby rád šokoval společnost
  • kromě angličtiny uměl plynně francouzsky a německy
  • po škole se přestěhoval do Londýna
    • zajímal se o estetiku
    • oblíbený mezi mladými → tzv. dandyové (dnešní metrosexuálové) = sebestřední mladí muži, obvykle z vyšší společenské vrstvy, kteří upřednostňovali svůj fyzický vzhled (důkladná úprava a péče o svůj zevnějšek, výrazný styl oblékání) a zahálčivý a poživačný způsob života v luxusním prostředí
  • svým nadáním, jiskřivým intelektem, ironií i vtipem a svou schopností popisovat společenské jevy se stal oblíbeným společníkem
    • vždy elegantní, šarmantní, ale výstřední
  • zvažoval, že konvertuje k puritánství, ale po celý život zůstal katolíkem
  • přednášel v USA a Kanadě
  • oženil se s bohatou Constance Lloydovou (byl finančně zajištěn) → měli dva syny, Cyrila (zabit v 1. světové válce) a Vyvyana (spisovatel, překladatel, autor pamětí)
  • byl homosexuál
    • od r. 1891 byl jeho milencem lord Alfred „Bosie“ Douglas (mladík z bohaté rodiny) → ten Wildea přesvědčil, aby obžaloval jeho otce → vše se však proti Wildeovi obrátilo, když ho po čtyřech letech Bosieho otec obžaloval z homosexuality, která byla tehdy trestná
    • jeho soudy a komentáře byly žádány, ale v okamžiku, kdy byl obviněn z homosexuality se veřejné mínění přesně ve shodě s anglickou puritánskou morálkou obrátilo proti němu
    • za svou homosexuality byl odsouzen na dva roky nucených prací ve Wandsworthu, poté v Readingu → ve vězení trpěl, byl nemocný, dopis pro milence mu nedovolili odeslat → manželka s dětmi ho opustila a změnila své příjmení i příjmení jejich dětí na Holland → Wilde byl zlomen, po propuštění se toulal po Evropě, nejčastěji po Francii, do Anglie se nikdy nevrátil
  • sám se přejmenoval na Sebastiana Melmotha
  • několik měsíců pak znovu žil s milencem Douglasem, ale rodiny jim nepřály
  • zemřel na mozkovou meningitidu v bídě v pařížském hotelu → pochován na hřbitově v Paříži, pohřeb zaplatil lord Douglas

 

Literární díla autora

  • erotická novela Lady Fuckingham aneb Všichni to přece dělají (1880)
    • autorství není prokázáno
  • dekadentní sbírka Básně (1881)
  • povídky Strašidlo cantervillské a jiné prózy (1887)
    • příběh o moderní americké rodině, která se nastěhuje do tradičního, starého anglického domu, ve kterém je strašidlo
  • Šťastný princ a jiné pohádky (1888)
    • autorské pohádky → autor si příběh vytváří sám (napsal pro své dva syny)
    • andersenovské ladění → většina končí špatně
    • vyzdvihování kladných hodnot
  • jediný Wildeův román Obraz Doriana Graye (1891)
    • stručný děj: Dorian je krásný mladík, který se v ateliéru malíře Basila Hallwarda seznamuje s cynickým lordem Henrym Wottonem, jehož životním cílem je se bavit a užívat si krás života. Ten se rozhodne, že na mladíkovi vyzkouší své umění ovlivňování. Upozorní Doriana na jeho krásu a na pomíjivost mládí a ten, okouzlen vlastním obrazem, vyslovuje přání zůstat navždy mlád. Změny jeho duše i těla však zaznamenává jeho portrét. V dalším životě je Dorian čím dál tím víc zkažený a vše poměřuje estetickými kritérii, což ve svém důsledku vede k sebevraždě mladinké herečky, jejíž lásku odvrhl. Obraz, na němž se změny projevují, je prozatím uschován ve staré učebně, a mladík tam čas od času chodí konfrontovat svůj nezřízený život. Dorian nakonec zabíjí Hallwarda. Když obraz zaznamená i Dorianovu pokryteckou snahu polepšit se, v záchvatu vzteku jej probodne. Pod portrétem krásného, mladého Doriana pak nacházejí sluhové mrtvého ohyzdného starce, jehož identifikují jako Graye jen podle prstenů.
    • světoznámé dílo se složitou interpretací
      • kromě napínavého příběhu má text hlubší význam → může být vnímán jako důkaz toho, že umění nelze odpoutat od reality, kniha je také o manipulaci s člověkem, stejně tak je o kráse, která je v ostrém kontrastu k lidské nedokonalosti
      • své estetické názory formuloval Wilde jasně v předmluvě románu → např. není nic takového jako morální a nemorální kniha, knihy jsou buď napsány dobře, nebo špatně, toť vše; v žádném umělci není nikdy nic morbidního, umělec smí vyslovit všechno; všechno umění je zároveň povrch a symbol, ti, kdož jsou pod ten povrch a luští ten symbol, činí tak na vlastní nebezpečí
  • tragédie Salome (1893)
    • předloha pro operu R. Strausse
  • komedie Vějíř lady Windermerové (1892); Bezvýznamná žena (1893); Ideální manžel (1895); Jak je důležité míti Filipa (úspěšná premiéra této komedie se uskutečnila v londýnském St. James’s Theatre 14. února 1895)
  • Balada o žaláři v Readingu (1898)
    • mluví zde o svém pobytu ve vězení
  • největší obdiv a uznání měla ve své době Wildeova dramata, zejména satirické komedie

 

Literárně-historický kontext

umělecký směr DEKADENCE

  • na konci 90. let 19. století přichází nové umělecké směry (impresionismus, symbolismus a dekadence), protože realismus už lidem nestačil
    • lidem na realismu vadily sáhodlouhé popisy
    • neustálá kritika společnosti
    • stále stejná témata (národní – literatura by měla sloužit národu, …)
    • nezabýval se jednotlivcem, jeho psychikou, pocity, náladami, potřebami a problémy
    • neumožňoval používání fantazie
  • dekadence = úpadek, sestup
  • jedná se spíše o životní pocit umělců než umělecký směr → znechuceni společností, která byla kvůli rozvoji techniky a průmyslu přetechnizovaná a výhradně materiální → něco se z ní vytrácí (krása, potřeba umění, vyšší hodnoty a cíle, …) → úpadek společnosti
    • vyjadřují úzkosti a deprese člověka konce jedné epochy
    • bouřili se proti společnosti i vlastní rodině
    • co se týče uměleckého směru, tak se většinou jedná o symbolisty, kteří se snaží místo zobrazování reálného o zobrazení myšlenek a svých pocitů pomocí symbolů (poetika těchto básníků se rodí ze symbolismu, používají symbolické postupy často zkombinované se snahou o zachycení bezprostředního dojmu pocházející z impresionismu) → jako dekadenti jsou označováni takoví symbolisté, které poznamenala přesycenost, únava z kultury, žádostivost vrcholně vypjatých dojmů a individualismus (původně bylo slovo dekadent hanlivé označení pro každého francouzského básníka, který se odvrátil od tradic)
    • žili naplno → k životu dekadentů patří bohémství (= neuspořádaný, bezstarostný životní styl), satanismus, nezávazný sex, alkohol, drogy, tuláctví, zločinnost, násilí a neúcta k pravidlům
  • odpor ke společnosti, kritický pohled na SPOLEČNOST
    • hmotné blaho
    • nemá smysl pro literaturu
    • nudná a nezajímavá
    • hloupý každodenní život bez vyšších cílů
  • útěk a vytváření si vlastního SVĚTA
    • únik do historie (mýty, legendy) a světa fantazie
    • odchod do samoty, izolace
    • temné, mytické a vášnivé prostředí plné krve, smrti, rozpadu a hniloby (opuštěné zámky, …)
    • hrdinové: upíři, …
  • únik do oblasti tzv. čistého umění – lartpourlartismus (umění pro umění)
    • tendence, kde se klade prioritní důraz na formální stránku umění → kromě ideálu krásy neuznává žádné jiné funkce umění, tedy sociální, morální, politické a jiné
    • čistá krása bez praktického užitku (výlučné a zdobné umění)
  • aristokratická výlučnost (provokace společnosti výstředností)
    • výstřední styl oblékání, odlišné chování, výlučná tvorba
    • nechtějí patřit do (většinové) společnosti, chtějí být jiní než ostatní
    • cynismus = neuctivý přístup k hodnotám, které jsou pro ostatní důležité
  • dekadentní postoj se projevuje pesimistickými náladami, morbiditou, pocity zmaru a zoufalství, někdy erotickou přesyceností, mysticismem, ale také narcismem (= přehnaný obdiv sám k sobě, arogantní vystupování, nedostatek pochopení pro druhé)
  • témata: smrt, zmar, úpadek, hniloba, zkáza, zánik, rozklad
  • výsměch, ironie

 

Autora můžeme také zařadit mezi tzv. PROKLETÉ BÁSNÍKY

  • = francouzští básníci poslední třetiny 19. století
  • toto označení použil Paul Verlaine v svém eseji Prokletí básníci (vydáno 1884) pro sebe, Tristana Corbiéra, Arthura Rimbauda a Charlese Baudelaira → původně se označení prokletí básníci používalo jen pro francouzské básníky dekadentního ražení zmíněné v eseji, později se používal pro všechny spisovatele, jejichž život byl protispolečenský → i pro Oscara Wilda
  • spojeni s dekadentním způsobem života (drogy, alkohol, zločinnost, násilí, neúcta k pravidlům, …) → svými díly a způsobem života porušovali představu o dobrých mravech společnosti (morálně špatná díla)
  • protikladné dojmy hromaděny vedle sebe
  • scházeli se v kavárnách, vzájemně si půjčovali peníze
  • ve své době nebyli pochopeni, pobuřovali (cenzura, zakazování děl, soudní procesy)
  • např. je k nim řazen také renesanční básník Francois Villon, zakladatel hororu E. A. Poe či K. H. Mácha
  • znaky tvorby prokletých básníků: krása v ošklivosti, svoboda, nezávislost jedince na společnosti, soustředěnost na vnitřní život člověka, právo osobitého vidění světa
  • přinesli poezii novou inspiraci (základ moderní poezie)

 

Velká Británie – období vlády Viktorie (viktoriánská epocha; 1837–1901)

  • druhý nejdéle vládnoucí monarcha (na trůn nastoupila v 18 letech)
  • jako první žila v Buckinghamském paláci
  • byla velmi dobrou královnou (zodpovědná)
  • lidé ji zbožňovali, protože vyznávala obdobné hodnoty → nebyl tak velký rozdíl mezi životním stylem královny a jejího lidu (nejdůležitější pro ni byla její rodina, moc jí nezáleželo na bohatství a drahých věcech)
  • zakladatelka určitého postavení panovníka Velké Británie (právo být informována, právo vyslovit svůj názor)
  • manžel: princ Albert Sasko-Kobursko-Gothajský
  • děti: 4 synové (na trůn po Viktorii nastoupil její syn Edward → Edward VII.), 5 dcer
  • období prosperity Britského impéria
  • dlouhé období míru
  • vládla nad největším anglickým impériem
  • během její vlády se VB stala nejsilnější mocností na světě → nejvyšší životní úroveň; nejrozvinutější země; velmi bohatá; nejvýše v žebříčku hospodářství – „dílna světa“ (rozvoj průmyslu a techniky); největší finanční, obchodní, mořská a koloniální síla → centrum ekonomiky, průmyslu a financí
  • 1851, Světová výstava → velká mezinárodní výstava průmyslu a kultury jednotlivých zemí (ukazovalo jejich vyspělost)
  • ostré sociální rozdíly → chudoba nižších společenských tříd, těžké pracovní a životní podmínky, pracovní domy, dětská práce, …
  • přísná morálka a výchova dětí, tělesné tresty
  • britské impérium/říše: velké množství kolonií v Africe (konflikty s Francií), dalším britskými koloniemi byly Austrálie (trestanecká kolonie) a Indie (Viktorie byla indickou císařovnou; obchodní kolonie)

 

Další autoři stejného uměleckého směru (současníci)

České země:

Jiří Karásek ze Lvovic (1871–1951)

  • básník, prozaik, dramatik, překladatel a literární kritik
  • představitel české dekadence
  • básnické sbírky: Sodoma; Ostrov vyhnanců

Karel Hlaváček (1874–1898)

  • básník, výtvarník, ilustrátor a grafik
  • významný český dekadent (prvky dekadence, ale také symbolismu a impresionismu)
  • hodně se zabýval svými pocity (nálady, postoje, …)
  • básnická sbírka Pozdě k ránu (1896)
    • snaha čtenáři vnutit nějakou náladu
    • báseň Svou violu jsem naladil co možno nejhlouběji: impresionismus (smyslové vnímání přírody; důraz na emoce; jeden moment), symbolismus (celá situace je symbolem životního pocitu básníka), dekadence (útěk do fantastických krajin; úzké společenství lidí, kteří cítí marnost; nic nemá smysl, nikam nesměřuje – úpadek)
  • básnická sbírka Mstivá Kantiléna (1898)

Arnošt Procházka (1869–1925)

  • literární a výtvarný kritik a překladatel moderní evropské literatury
  • patří k čelním představitelům české dekadence
  • spolu s Karáskem založili v roce 1894 dekadentně zaměřený časopis Moderní revue (zahraniční ukázky)

 

Francie:

Charles Baudelaire (1821–1867)

  • o generaci starší, ale řazen do této skupiny kvůli myšlenkové příslušnosti
  • původní „prokletý básník“, literární kritik (recenze) a zakladatel moderní poezie
  • nelze ho přesně zařadit do žádného směru (především prvky dekadence a symbolismu, ale také částečně impresionismu)
  • překvapivá obrazná pojmenování, zapojení všech smyslů, obrovská citovost a vnímavost, morbidní náměty (i zde nacházel estetické hodnoty; dokázal psát hezky i o ošklivých věcech) → porušení jednoznačnosti poezie
  • básnická sbírka Květy zla (1857)
    • po jejím vydání odsouzen pro urážku mravopočestnosti a náboženství
    • přesvědčení, že člověk nemůže dosáhnout štěstí a harmonie (bolest, rozčarování)
    • básně: Zdechlina/Mršina; Splín; Krása; …
    • básnická sbírka Malé básně v próze (1869)
    • básně: Hemisféra ve vlasu; Opíjejte se!; …

Paul Verlaine (1844–1896)

  • představitel původních prokletých básníků, symbolismu a impresionismu
  • intimní přátelství s Rimbaudem → bouřlivý vztah → při jedné ze scén Verlaine svého přítele postřelil a byl odsouzen na 2 roky ve vězení
  • sbírka Saturnské básně (1866)
    • básně: Podzimní píseň (vyjádření pocitů – smutek a nostalgie); Bělostný měsíc; …
  • básnická sbírka Romance beze slov (1874)
  • programová báseň Básnické umění (1894)
    • jak má správně vypadat báseň

Jean Artur Rimbaud (1854–1891)

  • zřejmě nejproslulejší z původních prokletých básníků, symbolista i impresionista
  • všechny své básnické texty napsal mezi 16. a 20. rokem života, publikoval jen v časopisech (jedinou sbírku, kterou za života vydal, posléze zničil)
  • základní jednotka děl: básnický obraz (nadhození určitého tématu, obrazu bez logiky)
  • podle F. X. Šaldy „božský rošťák“
  • jeho díla vydal bez autorova vědomí Paul Verlaine
  • básnická skladba Opilý koráb (1871)
    • jeho nejznámější dílo
    • ztotožnění se s lodí (koráb = básník)
    • báseň o tom, co je to tvořit básně
    • sbírka básní v próze Iluminace (1886, vydáno Verlainem)
    • sonety Mé tuláctví (posmrtně 1895); Večerní modlitba (také posmrtně)

Amerika:

Edgar Allan Poe (1809–1849)

  • romantický básník, prozaik (povídkář, „mistr krátké prózy“), esejista, literární teoretik a kritik → ačkoli žil v první polovině 19. století a spadá tedy do romantismu, jeho tvorba se stala vzorem pro symbolisty druhé poloviny století (předchůdce moderních uměleckých směrů)
  • psal fantastické a mystické, ale také humoristické povídky
  • zakladatel novodobých hororových a sci-fi příběhů, předchůdce detektivní literatury (v některých povídkách využívá logický deduktivní postup při odkrývání tajemství; vyšetřovatel Dupin)
  • ve svých dílech skvěle zachycuje stavy mysli svých postav → mistr chladnokrevně vykalkulované psychologické pointy
  • hororové povídky: Zánik domu Usherů (1839); Grotesky a arabesky (1840); Jáma a kyvadlo (1842); Černý kocour (1843)
  • detektivní povídky: Vraždy v ulici Morgue (1841)
  • fantastické povídky: Zlatý skarabeus (1843)
  • baladická báseň Havran (1845)
    • autorovo životní dílo
    • do literárního povědomí se zapsala především díky ponuře opakovanému refrénu „nevermore“ (nikdy víc)
  • stať Filozofie básnické skladby (1846)
    • v krátké úvaze se autor vrací k zahájení prací na své proslulé básni Havran a podrobně rozebírá postup svého básnění

 

Rozbor díla: Jak je důležité míti Filipa

Literární druh, žánr, forma

  • druh: drama
  • žánr: konverzační, divadelní komedie
  • forma: drama

 

Hlavní myšlenky

  • pro lásku je třeba obětovat cokoli, třeba i vlastní jméno nebo identitu
  • nemáme si všechno v životě tolik brát, a to jak různé bezvýznamnosti, tak i horší těžkosti
    • vyjádření autora o hře před její premiérou:
      • Myslíte, že kritici vaší nové hře porozumějí? – Doufám, že nikoli.
        Na jaký druh hry se máme těšit? – Je vybraně lehkovážná, je to jemňounká bublina fantazie a má svou filozofii.
        Jakou filozofii? – Že všechny bezvýznamnosti v životě máme brát vážně a všechno vážné máme brát s upřímnou a uváženou lehkovážností.

 

Motivy, témata

  • námět: jako inspirace stačila Wildeovi tehdejší společnost (zesměšňování života a hodnot anglické vyšší společnosti na sklonku 19. století)
  • vymyšlení fiktivní osoby, i lhář může někdy mluvit pravdu
  • motivy: láska, společenské postavení, lhaní a vymýšlení si
  • pravděpodobný adresát: dle podtitulu autora se jedná o „lehkovážnou komedii pro vážné lidi“, Wilde chtěl dílem pobavit, ale zároveň šokovat znuděnou společnost
  • tematicky podobné dílo: Ideální manžel (konverzační komedie téhož autora ze stejného roku)
  • porovnání s filmovou verzí nebo dramatizací: hra byla mnohokrát zpracována pro divadlo, televizi i film; poslední filmové zpracování je z roku 2002 a je hodnoceno jako zdařilé (má 79 %)

 

Kompozice

  • chronologická s prvky retrospektivy (když postavy popisují něco ze své minulosti)
  • kniha je rozdělena do 3 dějství
  • není dodržena trojí jednota → ačkoli je zde jediná hlavní dějová linie bez dějových odboček, děj se neodehrává na jednom místě ani neproběhne během 24 hodin
  • různé vtipné zápletky
  • vysvětlení názvu díla: slovní hříčka → míti Filipa (člověk jménem Filip; hrdinka Gvendolína vysloví tvrzení, že chce pouze muže, který se jmenuje Filip) x míti filipa (selský rozum; kdo má filipa, tomu to pálí, je bystrý, umí si poradit)
    • podtitul: Lehkovážná komedie pro vážné lidi (humorné doporučení, komu je hra určena)

 

Forma

  • dílo nemá vypravěče, protože se jedná o divadelní hru → vyprávěno formou dialogů postav (střídání jednotlivých promluv/replik), objevují se i monology
  • jsou zde také scénické poznámky
  • dominantní slohový postup: vyprávěcí

 

Jazyk

  • spisovná čeština bez vulgarismů
  • typické jsou zde ironie, sarkasmy, paradoxy a břitký humor
  • objevují se některé básnické prostředky (metonymie, metafory, apostrofy, nadsázka, …)
  • dílo obsahuje také epigramy (= krátká satirická báseň s pointou ostře se vyjadřující k určité události, sobě nebo jevu) a aforismy (= krátký literární útvar obsahující pořekadlo, stručný vtipný výrok)
  • hra s jazykem, využívání slovních hříček a vícevýznamovosti slov (i v názvu díla)

 

Místo a čas děje

  • byt Algernona v Half-Moon Street v Londýně a Jackovo venkovské sídlo ve Wooltonu (Anglie)
  • rok 1894

 

Postavy

John/Jack Worthing:

  • na venkově si nechává říkat John/Jack, v Londýně Filip → když se chce jet pobavit do Londýna, předstírá, že má mladšího bratra Filipa Worthinga, který bydlí v městské čtvrti Albany v Londýně a každou chvíli ztropí nějakou příšernou ostudu, a že jede za ním → v Londýně se pak vydává za Filipa sám
  • smírčí soudce (právník)
  • miluje Gvendolínu a je pro ni ochoten udělat vše, nakonec se spolu zasnoubí
  • poručník Cecílie (vychovává ji) → Tomáš Cardew Johna ve své závěti ustanovil poručníkem své vnučky Cecílie
  • myslí si, že je sirotek, protože, když byl malý, jeho adoptivní rodič pan Tomáš Cardew ho našel v cestovní brašně v úschovně zavazadel na nádraží Victoria na nástupišti do Brightonu → na konci zjistí, že ho tam omylem nechala jeho tehdejší chůva slečna Prismová (nynější vychovatelka Cecílie), že je starším bratrem Algernona a že se doopravdy jmenuje Filip, za kterého se v Londýně vydával
  • gentleman, zodpovědný, trošku zmatkuje

Algernon Moncrieff:

  • syn lorda Bracknella a lady Moncrieffové, synovec lady Bracknellové (ona je jeho tetou), bratranec Gvendolíny
  • vymyslel si chronicky churavého přítele, pana Bunburyho, který pro něj funguje jako výmluva na cokoli (využívá toho, když se chce dostat z Londýna) → sám sebe označuje za bunburistu a své vymlouvání jako bunburizování
  • zamiluje se do Cecílie, kterou těžce hledal, protože mu Jack nechtěl říct, kde se nachází jeho venkovské sídlo, ve kterém Cecílie přebývá → vydává se za Jackova mladšího bratra Filipa, protože ví, že se o něj Cecílie zajímá, a chce ji okouzlit → nakonec se s Cecílií zasnoubí
  • za začátku odpůrce sňatků, miluje jídlo, má radost, když šíří zmatek
  • gentleman, vtipný, důmyslný, zvědavý, přelétavý, kousavý

baronesa Gvendolína Fairfaxová:

  • dcera lady Bracknellové, sestřenice Algernona, Jackova snoubenka
  • miluje Jacka a za svou lásku je ochotná bojovat → myslí si ale, že se Jack jmenuje Filip → toto jméno se jí líbí, vždy si chtěla vzít muže jménem Filip
  • hezká, chytrá, trochu dětinská a namyšlená, na svou dobu i poměrně drzá k matce

lady Bracknellová:

  • matka Gvendolíny, teta Algernona
  • pro svou dceru chce toho nejlepšího nápadníka, záleží jí na jeho finančním zajištění a společenském postavení → je jí proti mysli, když má přijmout nabídku ke sňatku od Jacka (finančně je sice zajištěn dobře, ale nemá ani jednoho rodiče)
  • konzervativní, s předsudky, záleží jí na společenském postavení lidí a názoru společnosti, vypočítavá, povrchní,

Cecílie Cardewová:

  • Jackova schovanka, snoubenka Algernona
  • zamiluje se do Algernona jakožto Jackova zkaženého mladšího bratra Filipa (již dávno předtím, než ho potkala, se s ním zasnoubila ve svých myšlenkách) → stejně jako Gvendolína si myslí, že se doopravdy jmenuje Filip → také má vysněno, že bude milovat muže jménem Filip → nakonec jí však jméno Algernon nevadí
  • píše si deník, nezajímá se o učení (nerada se učí německý jazyk, ale i další předměty), lákají ji zkažení lidé
  • mladá (18 let), velmi hezká, naivní, prostořeká, nepozorná, nezajímá se o učení

slečna Prismová:

  • vychovatelka Cecílie
  • dříve vychovatelka Jacka, kterého ztratila na nádraží → nešťastnou náhodou malé dítě zaměnila s rukopisem svého románu, který chtěla poslat do nakladatelství → rukopis dala do kočárku a dítě do cestovní příruční brašny, kterou nechala v úschovně na nádraží
  • líbí se jí doktor Chasuble
  • tvrdě odsuzuje požitkářský život
  • chytrá, vzdělaná, roztržitá, neprovdaná

Chasuble:

  • reverend kanovník (duchovní) → kněz na venkově ve Wooltonu
  • také se mu líbí slečna Prismová
  • měl pokřtít Jacka i Algernona na Filipa, nakonec se ani jeden z křtů nekonal

Algernonův sluha Lane (londýnský byt)

Jackův komorník Merriman (sídlo ve Wooltonu)

 

Stručný děj

1. dějství (byt Algernona v Londýně):

Jack Worthing, sirotek, který byl kdysi nalezen v tašce, přichází do bytu svého přítele Algernona a vypráví mu o tom, že se chce oženit s jeho sestřenicí Gvendolínou. Také mu sdělí, že se nejmenuje Filip, jak mu dodnes tvrdil, ale Jack. Jméno Filip používá pro svého smyšleného bratra, když potřebuje opustit své venkovské sídlo ve Wooltonu, kde vychovává schovanku Cecílii. Bojí se, že by na ni Gvendolína mohla žárlit. Algernona to příliš nepřekvapuje, sám jako výmluvu používá smyšleného přítele Bunburyho. Do bytu přichází Gvendolína se svojí matkou lady Bracknellovou. Když se matka vzdálí, požádá Jack Gvendolínu o ruku a ona souhlasí. Také by jí rád přiznal své pravé jméno, ale Gvendolína prohlásí, že by si vzala pouze muže se jménem Filip. Domluvený sňatek se nelíbí její matce, je proti, protože Filip je podle ní z pochybných poměrů.

 

2. dějství (zahrada venkovského sídla ve Wooltonu):

Algernon chce poznal Jackovu schovanku Cecílii, a tak se rozhodne, že se bude vydávat za onoho vymyšleného Jackova bratra Filipa, a odjíždí do Wooltonu. Ve stejné době se sem vrací Jack a oznamuje místnímu faráři a vychovatelce, že jeho bratr Filip zemřel. Poprosí faráře, aby ho na jeho památku nechal překřtít na Filipa. Najednou se tu objevuje Algernon vydávající se za Filipa, mluví s Cecílií a zamiluje se do ní.

 

3. dějství (salón ve venkovském sídle ve Wooltonu):

Algernon-Filip požádal Cecílii o ruku a ona jeho nabídku přijímá. Již dlouho snila o muži jménem Filip, dokonce si o něm psala do deníčku. Algernon proto žádá místního faráře, aby byl také překřtěn na Filipa. Do domu přijíždí Gvendolína a seznamuje se s Cecílií. Dívky se ihned stávají přítelkyněmi. Cecílie vypráví o tom, že jejím poručníkem je John a že se bude brzy vdávat za jistého Filipa. Gvendolína namítá, že to ona je zasnoubená s Filipem. Hádají se a jejich spor se utiší až ve chvíli, kdy se na zahradě objeví Jack a Algernon. Obě dívky ruší zasnoubení a muži si vzájemně zakážou sňatek. Přijíždí lady Bracknellová, Gvendolínina matka, a když se dozví, jak je Cecílie bohatá, svolí ke svatbě Cecílie a Algernona. Na scéně se objevuje slečna Prismová, vychovatelka Cecílie. Ukáže se, že to byla ona, kdo nechal syna lady Bracknellové, malého Jacka, na nástupišti. Jack a Algernon jsou tedy bratři. Jack byl navíc pokřtěn jménem Filip, a tak je Gvendolína spokojená.

 

Posouzení aktuálnosti díla

  • oba páry touží po lásce a aby ji mohly mít, nestydí se lhát, zapírat a vymýšlet si → boj za lásku všemi prostředky je stále aktuální (i když ne tak moc, jak dříve; v dnešní době nemusí dávat rodiče svolení ke sňatku, je to svobodné rozhodnutí daného člověka)





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář