Král Lávra (H. Borovský) - rozbor díla

psychologie

Kniha: Král Lávra

Předmět: ČJ – rozbory děl

Přidal(a): Monika, Lenka97

Karel Havlíček Borovský (1821-1856)

Český básník, publicista a literární kritik, klasik české politické satiry.
Narodil se 31. října 1821 v Borové u Přibyslavi. Přídomek „Borovský“, kterým často podepisoval své články, je odvozen od jeho místa narození.
Vystudoval gymnázium a poté nastoupil na filozofickou fakultu, ale studium nedokončil z důvodu svých názorů. Během studia vystupoval proti římskokatolické církvi.
Na Šafaříkovo doporučení odešel do Ruska jako vychovatel, kde poznal ruské poměry, nevolnictví a carskou vládu, což se odrazilo v jeho tvorbě (Obrazy z Rus).
Po návratu založil vlastní noviny – Národní noviny, kde psal satirické články kritizující Rakousko-Uhersko a absolutismus.
Kvůli otevřené kritice vlády a nové Ústavy byl souzen a noviny byly pozastaveny. V roce 1851 byl policejně eskortován do vyhnanství v Brixenu (Tyrolské Alpy), kde napsal Tyrolské elegie.
Po návratu do Čech brzy umírá na plicní chorobu. Jeho pohřeb se stal národní manifestací, Božena Němcová mu na rakev položila trnovou korunu.

Díla:

Poezie:
- Epigramy: krátké satirické básně, rozdělené dle adresáta (církvi, králi, vlasti, múzám, světu).
  - Epigram = krátká satirická útočná báseň zakončená pointou, důležitým klíčem k odkrytí pointy je jeho název.
- Tyrolské elegie: žalozpěvy z vyhnanství, autobiografické (o tom jak se mu stýská a jak ho zatkli a odvezli), kritika armády, policie a vlády.
Skladby:
- Křest svatého Vladimíra: satirická skladba kritizující Rakousko a církev (děj se odehrává zdánlivě v dávných dobách, kritizuje zdánlivě dávného ruského cara-dílo je alegorické, aby prošlo cenzurou, zpochybňuje světskou a církevní moc).
Cestopis: Obrazy z Rus

Realismus (2. polovina 19. století):

Důraz na věrné zobrazení skutečnosti, kritiku společnosti a psychologii postav. Směr vzniká v 19. století ve Francii.
Úplný začátek realismu, kdy se ještě mísil s romantismem, ale realismus přesto výraznější. Literatura se orientuje demokraticky a její metoda směřuje od romantismu k realismu
Literáti se snaží vidět a zobrazit svět reálně, vyjadřovat se kriticky k nedostatkům a zároveň podat nový obraz národního života

Národní obrození

Počátek 1. polovina 19. století, dělena na etapy.
Snaha o obrození českého jazyka a kultury, posílení národního uvědomění.
4. etapa národního obrození – autor konkrétně patří do 4. etapy národního obrození, jsou to 50 léta 19 století a je to tzv. období dočasného potlačení národních snah.

Současníci autora:

Čeští autoři:
- Josef Kajetán Tyl, Karel Jaromír Erben, Božena Němcová (Babička), Jan Neruda (Balady a romance), Vítězslav Hálek (Muzikantská Liduška), Alois Jirásek (Staré pověsti české).
Světoví autoři:
- Charles Dickens, Honoré de Balzac, Gustave Flaubert (Paní Bovaryová).

Základní charakteristika:

Literární druh: Epika (lyrickoepické dílo).
Literární žánr: Satirická alegorická/básnická skladba
- Využívá výsměchu, karikatury, ironie ke kritice nedostatků a záporných jevů -> alegorická satirická skladba
Literární forma: Poezie.
Literární směr: počátek 50. let 19.století – Realismus

Tematický plán:

Téma a myšlenka: Kritika hlouposti a krutosti panovníka, vláda absolutistického panovníka, alegorie na Bachův absolutismus.
- Tajemství krále Lávry.
- Irská pohádka s českými motivy.
- Smírný konec – parodie historií o hodných panovnících.
Motiv: Vláda krále, hloupost (oslí uši – symbol politické moci), (ne)šťastný konec, tajemství, poprava, milost, vrba, kolíček, basa.
- Osud, tajemství, mládí, protivenství.
Námět:
- Irská pohádka s českými motivy, která se podobá starořecké pověsti. Satiricky zpracovaná látka z řecké mytologie o králi Midasovi – kritika hlouposti, omezenosti a zloba panovníka.
Symboly: oslí uši = politický symbol, kritika přímo rakouského absolutistického panovníka

Kompozice:

Chronologická, 34 strof po 7 verších, rým ABCBDDB.
Expozice: Představení krále Lávry a jeho zvyku popravovat holiče.
Kolize: Vylosování Kukulína, který není popraven, ale musí slíbit, že udrží tajemství.
Krize: Kukulín zašeptá tajemství vrbě.
Peripetie: Vyzrazení tajemství Červíčkovou basou.
Katastrofa: Lid přijal krále i s jeho oslíma ušima.

Vypravěč:

Jazyk a styl:

Jazyk:
- Spisovný jazyk s prvky zastaralého jazyka a hovorových výrazů, lidová mluva, prostý jazyk.
- Jazykové prostředky typické pro pohádku (– byl jednou jeden, závěr – ponaučení, vychází z lidové poezie).
Styl:
- Satirický a humoristický (lidový humor), s častým užitím metafor (oslí uši), přirovnání, personifikace, metonymie, fabule, elipsa.
- Jednoduchý rým, čtyřveršová slova.
- Názornost, konkrétnost, nepravidelné verše

Typy promluv:

Veršová výstavba:

Časoprostor:

Čas neurčitý, pohádkový. Děj se odehrává v Irském království, ale symbolizuje Rakousko-Uhersko a jeho poměry v 40. a 50. let 19. století.

Postavy:

Král Lávra: Dobromyslný, omezený hlupák, pošetilý a krutý panovník (asociace se slaboduchým Ferdinandem Dobrotivým na císařském trůnu ve Vídni). Stydí se za své oslí uši, a proto nechává popravovat holiče.
Kukulín: Mladý holič, kterému se podaří krále ostříhat, aniž by ho král nechal popravit. Bojácný, upovídaný, neschopný udržet tajemství, potřeba se svěřit.
Kukulínova matka: Laskavá a starostlivá matka, vdova, orodovala za svého syna.
Poustevník: Moudrý stařec, který Kukulínovi poradí.
Český muzikant Červíček: Hráč na kontrabas, nevědomky prozradí královo tajemství.

Obsah:

Alegorická satirická skladba, jejíž námětem je stará irská pověst o králi s oslíma ušima, ale přizpůsobená českému prostředí:

Král Lávra, byl hodný, oblíbeny, nicméně jednou do roka nechával losovat holiče(ironie), který ho má ostříhat a oholit, hned potom je nechal popravit, a to proto, že měl oslí uši a nechtěl, aby vyzradili jeho tajemství.
Až jednou přišla řada na Kukulína. Jeho milující matka se ho zastala u krále a ten slíbil, že ho nedá popravit. Kukulín si musel nechat tajemství pro sebe.
Uběhla nějaká doba a Kukulína toto tajemství začalo sžírat. Matka mu poradila ať jde za poustevníkem do lesa, ten mu poradil ať to pošeptá staré vrbě, že se mu uleví.
Tak se i stalo, když jednou na slavnost jeli čeští muzikanti, basista Červíček ztratil kolíček, neměl čas ho hledat, a tak místo něj použil větvičku z vrby.
Když pak začal hrát, basa začala hrát:,,Král Lávra má oslí uši. Král Lávra je ušatec.“, tak se všichni dozvěděli pravdu o jejich králi.
Lid si na jeho uši poté zvykl a Kukulín se stal stálým královským holičem, nikdy totiž nevyšlo najevo, jak tajemství do basy přišlo.

Inspirace dílem: