Král Lávra – rozbor díla k maturitě (6)

 

Kniha: Král Lávra

Autor: Karel Havlíček Borovský

Přidal(a): Kikusska

 

 

  • Jazyk spisovný, lidová mluva, satira – lidový humor
  • Vše naznačuje tomu, že je to lidový text – je to jednoduché na pochopení, na naučení,…
  • aktuální písňová podoba (jednoduchý rým, čtyřveršová sloka), smírný konec – parodie historií o hodných panovnících; prostý jazyk a lidová mluva,

 

VÝRAZOVÝ PLÁN (formální rozbor)

1.1.   Stylová charakteristika

–          Funkční styl – umělecký

–          Stylový postup – vyprávěcí

–          Objektivní slohotvorní činitelé – Písemný projev, veřejný, připravený

 

1.2.   Žánrová charakteristika

–          Základní žánry – poezie, epika

–          Specifický žánr – alegorická satirická skladba, epigram

–          Případné vlivy jiných specifických žánrů

 

1.3.   Struktura

–          Části ukázky – kompoziční plán

  • 34 strof, 4 veršová sloka, chronologický kompoziční postu

 

–          Typ vypravěče – Er-forma

 

–          Rýmové a rytmické schéma (u poezie)

  • Verše jsou krátké – jako například u říkanek či lidových písní – Král Lávra je vytvořen na základě irské balady
  • Verš je nepravidelný –  většinou obkročný, velice jednoduchý

 

–          Přenášení významu, symbolika, tropy

  • Metafory – oslí uši, jinak je moc nepoužívá a to opět proto, že se to mělo podobat lidovému textu a sám lid by to tak nevymyslel, ani by to nepochopil
  • Fabule – král má oslí uši a nechce aby se tajemství někdo dozvěděl, když to vyjde najevo, tak záleží hlavně na tom jaký člověk je, ne jak vypadá
  • celé dílo připomíná pohádku (dobrý konec, na konci poučení)
  • elipsa (“…ve dne nemáš stání, v noci pokoje…”)
  • personifikace (“…tu řve basa…”)
  • metonymie (“…ten má od všech lidských srdcí klíček…”)
  • ovšem až na pár výjimek autor používá hlavně přímých pojmenování
  • text obsahuje velké množství archaismů (hudci, chřadne, bál, kvas)
  • autor také užívá mnoho hovorových výrazů (jazejček, švanda)

 

VÝZNAMOVÝ PLÁN (sémantický rozbor)

2.1.   Základní děj

Děj se odehrává v neurčité době, kdesi v Irsku. Žil zde jednou jeden král, který se jmenoval Lávra.

Byl dobrým králem, avšak měl jeden špatný zvyk – pokaždé, když se nechal stříhat a holit, což dělal pouze jednou za rok, nechal ihned popravit dotyčného holiče.

Jednou byl vylosován holič jménem Kukulín. Když Kukulín krále ostříhal a kati ho vedli šibenici, objevila se Kukulínova matka a začala se za něj přimlouvat. Vyčítala králi špatné chování a ten se za tyto řeči styděl.

Král si tedy zavolal Kukulína a ten musel slíbit, že nikdy nevyzradí, co viděl na králově hlavě a za to zůstal královým holičem napořád.

Ovšem Kukulínovi nedalo toto tajemství spát. Matka mu poradila, aby šel za poustevníkem. Ten mu poradil, aby své tajemství pošeptal do staré vrby, aby si ulevil.

Dál se všem vedlo dobře až do chvíle, kdy král pořádal velkou slavnost a přijeli i hudebníci z Čech, avšak jeden z nich ztratil kolík z basy a vyřezal jej tedy právě z prutu staré vrby.

Jakmile potom začal hrát, basa spustila: “Král Lávra má oslí uši, král je ušatec!”

Král nechal hudebníka ihned vyvést, ale teď už stejně každý znal královo tajemství, a tak od té doby se král svýma ušima již více netajil a lid ho měl dále rád jako dobrého krále.

 

2.2.   Místo a čas díla

  • Odehrává se to v Rakousko-Uhersku, ale mělo z toho být cítit, že se to odehrává v Irsku, protože u nás byla v té době cenzura. Psal v jinotajích.
  • Dávné časy, přes troje moře a devatery hory dělí kraj ten od české komory, Irsko, Viklov na stoku dvou řek.

 

2.3.   Postavy

Kukulín – holič, oddaný, upovídaný – není schopen sám tajemství udržet, nebojácný

Král Lávra – dobrý, ale zároveň omezený a krutý (rozpolcená osobnost – je zde asociace s Ferdinandem Dobrotivým)

Červíček – typický český muzikant, nedává si pozor na své věci, ztrácí důležité části nástroje, nedopatřením prozradil prostřednictvím své basy tajemství

 

2.4.   Motivy

  • Kritika hlouposti, omezenosti a zloby panovníka (oslí uši = politický symbol)
  • Podtextem básničky je cenzura, konkrétní stíhání
    • ten, kdo odhaluje oslí uši (ukazuje na problémy v politice) je stíhán
    • oslí uši se stávají symbolem hlouposti, omezenosti, zloby panovníka (je jedno jak vypadá, ale důležité je jak vládne)
    • Vyjadřuje autorův odpor k feudálnímu a monarchistickému zřízení a vysmívá se středověkým eposům, které velebí panovníky a přehlíží jejich chyby.

 

AUTOR A DOBA

3.1.   Charakteristika období a směru, další významní autoři
Období 30. a 40. let 19. století bylo mezníkem ve společenském vývoji ve světě i v českých zemích. Řada revolucí v Evropě vyvolala v našem prostředí růst politického uvědomění a nastolila otázku národní svobody. V českém prostředí mělo velký vliv protiruské povstání v Polsku, které rozdělilo společnost na dva tábory. Starší generace, v čele s Josefem Jungmannem a Václavem Hankou, v něm viděla zradu Slovanů, mladší generace, reprezentovaná např. K. H. Máchou a Karlem Sabinou, jej chápala jako spravedlivý boj za svobodu polského národa proti carském útlaku.
Díky snaze obrozenců se národní kultura postupně šířila i mimo okruh inteligence. S rozvojem měšťanské společnosti se v 1. třetině 19. století zvýšila poptávka po knihách i po spotřebním zboží, což vyvolalo rozmach uměleckých řemesel, především výroby skla, porcelánu a keramiky. Čeština, dosud užívaná především v domácnostech, se postupně stávala jazykem veřejného života a projevem národního cítění.
Ve 30. a 40. letech 19. století bylo založeno několik organizací: osvětová organizace Matice česká, jejichž členové pořádali osvětové přednášky a překládali díla cizích autorů, Jednota pro povzbuzení průmyslu v Čechách, založená z iniciativy hraběte Chotka, pražská Měšťanská beseda, jeden z nejstarších a nejdéle existujících spolků v českých zemích, a další. Rozvíjelo se také divadlo (Stavovské divadlo, Kajetánské divadlo) a vycházely české časopisy (Časopis Českého muzea, Česká včela, Květy). V neposlední řadě se probudilo emancipační hnutí žen – vznikaly školy pro české dívky (např. Amerligova dívčí škola nebo škola Antonie Reissové).

 

Počátky realismu v české literatuře – NÁRODNÍ OBROZENÍ

1.      Fáze obranná

a)      Jazykověda (Josef Dobrovský – Podrobná mluvnice češtiny)

b)     Historie (Gelasius Dobner, František Martin Pelcl)

c)      Počátky novočeského básnictví (Václav Thám)

d)     Počátky obrozeneckého divadla

 

2.      Fáze ofenzivní

a)      Literatura vědecká
(Josef Jungmann – Slovník česko-německý, František Palacký – Dějiny národu českého v Čechách a v Moravě)

b)     Literatura umělecká
(Jan Kollár – Básně, František Ladislav Čelakovský – Ohlas písní ruských/českých)

 

3.      fáze vyvrcholení národního obrození

a)      Spjatost s národním obrozením

(Josef Tajetán Tyl – Fidlovačka, Strakonický dudá;  Karel Jaromír Erben – Kytice z pověstí národních)

b)     Počátky českého realismu

–          Satira (Karel Havlíček Borovský)

–          Venkovská próza (Božena Němcová)

–          Český romantismus (K. H. Mácha)

Spisovatelé se začínají obracet k životu prostého lidu. Literatura má být určena nižším lidovým vrstvám. Věnují se problematice venkovské, sociálním rozdílům. Realismus je úzce spjat s národním obrozením. Přichází k nám samozřejmě později, než do světa.
Zařazení autora do kontextu světové literatury

  • Počátky českého realismu, 2. polovina 19. Století
  • Doznívá Národní obrození (III. etapa)
  • 2. generace Národních buditelů – označení pro osobnosti v dějinách určitého národa, které usilovaly o probuzení národního sebevědomí v obdobích, kdy byl dotyčný národ jazykově, kulturně nebo politicky utlačován, omezován nebo znevýhodňován odlišnou vládnoucí jazykovou či kulturní skupinou

 

3.2.   Biografie autora

K. H. Borovský (1821-1856)

  • český básník, novinář, satirik a překladatel
  • redaktor Pražských novin, založil politický deník Národní noviny
  • Prosinec 1851 -zatčen a odvezen do Brixenu, kde napsal svá vrcholná básnická díla
  • v novinách i veřejných projevech vystupoval bojovně a radikálně za národní rovnoprávnost, kritizoval zastaralou myšlenku slovanské vzájemnosti, pokoušel se odhalovat znaky rekreačních sil vlády, církve a šlechty
  • nejcharakterističtějším druhem jeho žurnalistického projevu byly polemiky (cílem je vyvrátit názor protivníka, případně ho i odborně nebo lidsky zpochybnit), stále více však přibývalo satiričnosti; proslul svými epigramy (satirická kritika tehdejší společnosti – církev, král, …)
  • přídomek Borovský podle města Borová

  

3.3.   Zařazení díla do bibliografie autora

Poezie

  • Král Lávra
  • Křest svatého Vladimíra
  • Tyrolské elegie
  • Z veršů a epigramů Karla Havlíčka
  • Epigramy
  • Život věčný – báseň ze sbírky Patery knihy plodů básnických

Próza – Obrazy z Rus, Epištoly kutnohorské

Novinové články – Články ze Slovana, Články z Národních novin

Kritiky – Poslední Čech (kritika Tylova románu), Odpověď p. Havlu Borovskému na kritiku Posledního Čecha (Havlíček odpovídá Tylovi na jeho reakci v Květech)

 

Okolnosti vzniku díla

  • Předobrazem se stala irská pověst o králi, jemuž narostly oslí uši (podobnost s králem Midasem)
  • Děj je přenesen do českého prostředí; autor se vysmívá hlouposti panovníka a jeho absurdním manýrům (předlohu hledal ve Ferdinandu Dobrotivém)

 

3.4.   Přijetí a hodnocení díla

–          V době vydání

–          Současné hodnocení (vysoká literatura – čtivo – brak)

–          Vlastní hodnocení

Z této knihy plyne hezké ponaučení – nikdo není dokonalý, ale proto by se snad neměl mstít ostatním lidem. Myslím, že dílo je pěkné, vtipné a moc dobře se četlo. Líbilo se mi, že jsem až do samého konce nevěděla, v čem celý vtip spočívá, a že mi celé dílo připomíná pohádku, s dobrým koncem a ponaučením.

Kniha se mi líbí, nejenom pro krátký obsah, ale i kvůli neotřelému téma. Líbí se mi, s jakou lehkostí se Borovský „opírá“ do soudobé morálky, také za to poté platil, nechali ho deportovat. Námět byl převzat z irské pohádky.

 

Poznámky:

Epigram = je krátký básnický útvar, jenž má dvě části: expozici a pointu

Satira = dílo, které využívá komična a humoru ke kritice; lidový humor, kritika hlouposti
Útvary satiry – Anekdota, fraška, epigram, satirická povídka

Umělecký směr = Realismus = Polovina 19. Století; Pravdivé a věrné zachycení skutečnosti, zobrazuje průměrného člověka (Mark Twain, Jack London, Božena Němcová, Jan Neruda)

 

Citace z díla:

„Způsobil tam s basou
králi čistou věc,
jak na bále pustil
po strunách smyčec,
tu řve basa, až všechno přehluší:
“Král Lávra má dlouhé oslí uši,
král je ušatec!”

 

„Není každá vrba
Jako viklovská,
ani každá basa
jak červíčkovská:
a když tě co na jazyku svrbí,
našeptej to jen do staré vrby,
dceruško drahá!“





Další podobné materiály na webu: