Král Oidipus – rozbor díla k maturitě

rozbor-díla

 

Kniha: Král Oidipus

Autor: Sofoklés

Přidal(a): Katherine, Zajíc

 

 

Sofokles

Byl řecký athénský dramatik, kněz a politik. Působil jako athénský pokladník a bojoval i ve válce proti Samu. Jeho dramatická tvorba byla oblíbená, 18x vyhrál při slavnostech dionýsií. Napsal pravděpodobně 123 tragédií, ale dochovalo se jich jen 7 (Král Oidipus Elektra, Antigona). Sofokles je také autorem hymnů, elegií a jednoho prozaického díla.

Jedná se o jedno z nejvýznamnějších dramat klasické řecké tragédie. Odehrává se na pozadí mýtu o králi Oidipovi. Drama neřeší individuální otázky, ale naopak celospolečenské. Vyjadřuje neschopnost člověka čelit svému předurčení. Naopak jakékoli snahy vzít svůj osud do vlastních rukou směřují k naplnění toho předem určeného. Oidipus je trestán za porušení řádu, a to přesto že bylo nejen zcela nevědomě, ale dokonce v rozporu s hrdinovým racionálním přáním.

 

Rozbor díla: Král Oidipus

  • Starověká antická tragédie z 5. stol.př. n. l.

 

Námět

  • osud člověka, životní úděl; hledání pravdy a smyslu života; stinné stránky života

 

Téma

  • bezmocnost ovlivňovat osud a nutnost ho přijmout

 

Hlavní myšlenka

  • Toto dílo poukazuje na to, že jsme bezmocní proti osudu. Naplňuje se tím, že se mu snažíme vyhnout. Poukazu je také na víru v člověka i jeho odpovědnost vůči rodině a společnosti.

 

Postavy

Hlavními postavami dramatu jsou Oidipus a jeho žena/matka Iokaste. Je tu protiklad nejen mužského a ženského principu, ale také postojů k životu. Zatímco Oidipus touží po aktivním vlivu na něj (což je jakousi součástí „plánu osudu“), Iokaste přijímá život pasivně, tak jak běží, přijímá události takové, jaké jsou. Je to zcela v rozporu s Oidipuvou racionalitou. S níž krok za krokem odhaluje hrůzné tajemství. Sám o sobě je tragickou postavou, ale v lítosti nad svým osudem mu brání právě přílišná racionalita, s níž posměšně a takřka arogantně odvrhnul hrozivou věštbu. Na druhou stranu nese svůj osud statečně. Na závěr totiž nespáchá sebevraždu jako jeho slabá matka, která se ze zoufalství oběsí. Oidipus v jistém slova smyslu přestává být v poměru k bohům loutkou a stává se partnerem.

 

Děj a kompozice

Věštba králi Láiovi určí, že ho usmrtí jeho vlastní syn a ten se poté ožení s jeho manželkou, svou matkou. Proto, když se mu syn narodí, přikáže, aby mu probodli nohy a pohodili ho v lese. Ale otrok, který má tento čin provést, k němu nenajde sílu a odnese dítě pastýři korintského krále. Král Polybos nemá vlastní děti, a tak přijme dítě za své. Dá mu jméno Oidipús (doslova opuchlá pata) a vychovává ho, aniž by mu cokoliv o jeho původu řekl. Oidipus se však jednoho dne něco o svém původu dozví a rozhodne se jít do delfské věštírny, aby zjistil pravdu o svých rodičích. Dozví se, co je mu věštěno a aby se věštbě vyhnul, opustí své domnělé rodiče a vydá se do Théb. Cestou při potyčce nešťastnou náhodou zabije svého otce Laia, aniž by to o něm samozřejmě věděl. Poté se mu podaří nedaleko Théb rozluštit záhadu Sfingy a osvobodí tak město od této nestvůry, která je sužovala. Jako odměnu za tento čin dostane královský trůn a ruku nedávno ovdovělé královny Iokasty – své matky; Oidipus však neví, že je to jeho pravá matka. Po několika letech postihne Théby obrovský mor. Oidipus zjistí, že mor bude trvat, dokud bude žít vrah krále Laia, proto začne po vrahovi pátrat. Věštec mu naznačí pravdu, ale Oidipus jej v hádce vyhostí z paláce. Myslí si, že všechno přichystal jeho švagr Kreón, protože se chce zmocnit trůnu, proto se pohádá i s Kreónem. Po dalším pátrání zjišťuje, že vrahem je zřejmě on sám. Když vyslýchá muže, který viděl Laiovu vraždu, přijde do paláce pastýř. Ten přináší zprávu o Polybově smrti a možnosti nástupu Oidipa na trůn. Oidipus mu však vysvětlí, že má kvůli dávné věštbě z návratu strach. Pastevec mu proto prozradí tajemství jeho původu – řekne mu, že ho jako zraněné, k smrti odsouzené dítě dostal od Laiova otroka a dal k vychování králi Polybovi. Tak se Oidipus dozvídá celou pravdu o věštbě a o tom, že se už naplnila. Jeho matka a manželka Iokasté se ve svém pokoji oběsí a Oidipus se oslepí, aby neviděl následky své kletby. Oidipus se usmíří s Kreónem a za nějaký čas odejde z Théb.

 

Jazyk a styl

  • Časté jsou rozválené a filozofující monology, na druhou stranu rychlá výměna replik navozuje dojem horečného dění, v němž se hlavní aktér snaží dopátrat pravdy.
  • Jazyk tíhne k patosu a vznešenosti, dílo je psáno spisovným jazykem bez použití nespisovných výrazů a slov. Slovní zásoba je velice rozsáhlá a využívá zastaralých slov.
  • Časté je užívání archaismů, poetismů, metafor, přirovnání, symboliky, inverzního pořádku slov atd.

 

Figury:

  • Kéž nikdy, nikdy bozi přejasní – epizeuxis
  • Já sám, jen sám jsem volal na sebe – anafora
  • Jest churav k smrti veškerý lid – archaismy
  • Věšti nám teď, z letu ptačího – metafory
  • Dnes všem jsem milý, všichni zdraví mne – inverzní pořádek slov
  • Otčina, zvědět, zrak, churav – poetismy

 

Tropy:

  • rychlý soud má vratký krok – personifikace
  • plodící otec – epiteton
  • Ejhle, v jakou propast hrůzy srazila jej sudba zlá. – perifráze

 

Kompozice

  • Kompoziční postup je chronologický i retrospektivní. Až později je čtenáři odhaleno, co se stalo.

 

Autorský postoj

  • Autor se zaměřuje především na Oidipa a jeho psychickou stránku.

 

Vyprávěcí postup

  • Promluvy jednotlivých lidí; dramatický děj.

 

Okolnosti vzniku díla

V podstatě není zcela jasné, co Sofokla k napsání této osudové tragédie vedlo. Jeho život byl pravděpodobně velmi spokojený, dosáhl mnoho úspěchů i v politickém životě.

 

Vliv díla

Jde o jedno ze zásadních děl, které bylo živé i v době středověku. Vrcholu však dosáhlo až v době renesance a humanismu. Inspirovat se jím nechali Seneca, P. Coneille, Voltaire…





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář