Kříž u potoka – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Kříž u potoka

Autor: Karolína Světlá

Přidal(a): Rozoumek

 

 

 

 

Vydáno: 1868

Klasický román s romantickými prvky

Děj

Děj románu se odehrává v Podještědí v 1. polovině 19. století. V Dolanském mlýně umírá mlynář a jeho posledním přáním je, aby se jeho žena brzy vdala. Mlynářka se provdá za stárka mlýna a společně se ujmou toulajícího se sirotka Evičky, hezké a chytré dívky. Evička ráda chodí do školy a hodně čte. Od mlynářky a stárka se dozvídá smutnou historii svého oblíbeného místa u kapličky.

Na statku ve vesnici žili prý dva bratři Potočtí. Jeden se zamiloval, ale ještě před svatbou musel odejít na vojnu. Když se vracel, našel u kapličky svou snoubenku s jeho bratrem v objetí a v záchvatu vzteku je oba zabil. Nešťastná historie statku měla své pokračování v příběhu Mikeše a Frantíka Potockých. Mikeš zradil v lásce Józu Kobosilovou. Jeho bratr Frantík ji také velmi miloval, ale Józa jeho lásku neopětovala, proto jí Frantík dával pít kouzelný lektvar. Omámená Józa se za Frantíka provdala a porodila mu syna, ale pak na ni lektvar přestal působit a odvrhla své dítě, proklela rod Potockých a spáchala sebevraždu. Potočtí ji pohřbili u potoka a vztyčili zde kříž.

Zde také jednoho dne potká Evička dalšího příslušníka Potockých –  Štěpána. Ten se do ní zamiluje. Evička se stává jeho manželkou a chce svou čistou láskou zlomit kletbu rodu.  Manželské štěstí trvá velmi krátce. Štěpán žárlí Eviččinu lásku ke knihám, proto je jeho vzorná manželka s velkou bolestí odnáší na půdu. Po narození dcery Evičky Štěpán vytýká své ženě nedostatečnou péči o něj a z trucu chodí do hospody, hraje karty a flirtuje s ženou pochybné pověsti. Evička chodí plakat ke kříži a zde se sbližuje se  Štěpánovým bratrem Ambrožem, který vede rodinné účty. Když jí však Ambrož vyzná lásku, Evička ho s velkým sebezapřením odmítne a on odjede pryč. Štěpán v opilosti vážně zraní Evičku, myslel si, že ji zabil a zbaběle utekl z domu. Když se Evička ze svého zranění zotavila, navštívila Štěpánovu milenku a prosila ji, aby jejího manžela nechala být. Tento rozhovor vyslechne Štěpán a rozhodne se vše napravit. Lidé ho mají opět v oblibě a chtějí ho zvolit starostou. Jenže proti tomu jsou statkáři, protože Štěpán chce zvýhodnit chudé na jejich úkor. Štěpán po Ambrožově odchodu nevedl tak dobře účty a statek zadlužil. Statkáři toho zneužijí a vyžadují okamžité zaplacení dluhu, což by znamenalo prodej statku, a Štěpán by se jako nemajetný nemohl stát starostou. Ambrož mu nechce pomoci, protože žárlí na jeho štěstí s Evičkou. Když se při volbách strhne v hospodě rvačka a statkáři chtějí Štěpána zbít, objeví se náhle Ambrož s penězi a začne bratra bránit. Je však smrtelně zraněn. Evička mu řekne o své tajné lásce k němu a Ambrož umírá šťasten. Štěpán se stane uznávaným a milovaným starostou a všichni se pak odstěhují zpátky do mlýna.

 

Charakteristika Evičky

Evička je velmi statečná, trpělivá a obětavá žena. Je natolik zodpovědná, že dokáže potlačit svou lásku k Ambrožovi a zachovat věrnost svému manželovi, který ji trápí. Jedině tak dosáhne svého cíle – překoná prokletí rodiny Potockých a spasí  svého manžela a další generace rodu.

 

Ukázka

Situace, kdy si Štěpán uvědomil, jak špatně se choval k Evičce, vše napravil, lidé ho opět mají rádi a chtějí ho zvolit předsedou:

 

„Nevím, nevím, nepřeceňujete-li mne,“ pravil jim nanejvýš dojat,“dosud ještě v ničem jsem se neosvědčil, musili jste mně mnoho prominout, přijímajíce mne podruhé do kruhu svého, z něhož jsem se vyobcoval pošetilostí neslýchanou. Mohu vám leda slíbit, že budu o blaho obce pečovat podle nejlepšího svého svědomí a vědomí a že se o to postarám, abych vám a dětem vašim z cesty uklidil, přes co jsem sám klopýtal a padal. Poznal jsem, že co pohoršlivého jsem kdy provozoval, nebylo nikterakž jen následek dědičné v krvi mé nemoci, nýbrž především že si mne otec nevšímal, nechť jsem si chodil do školy či nechodil. Učiteli to bylo také jedno, beztoho jest vám všem zajisté ještě povědomo, že se více staral o svoje hospodářství než o školu. To se musí zjinačit, musíme se postarat o dobrého učitele a čestné mu poskytnout postavení.“

Občané souhlasili vřele a Štěpán vřele pokračoval vyvinovati svůj před nimi program.

 

Myslím, že Karolína Světlá  až příliš idealizovala vztahy lidí ve vesnici. Situace na mě působí nevěrohodně, ale patrně to byl výchovný záměr knihy –  snaha o harmonizaci společenských vztahů.

 

Jazyk díla

Jak jste si jistě všimli při poslechu ukázky, autorka užívá příliš dlouhých souvětí, inverze a archaismů. Tím její styl působí možná vznešeně, ale pro dnešního čtenáře je kniha téměř nečitelná. Přestože je psána česky, musel často přečíst větu dvakrát, než mi došlo, co je v ní vyjádřeno.

 

Hlavní myšlenky a moje hodnocení

Ve slovníku Čeští spisovatelé 19. a poč. 20. století jsem se dočetl, že román oslavuje mravní sílu ženy, která je schopná i za cenu utrpení splnit mravní příkaz, který si sama dala: vzepřít se zlu, které křiví povahy i jednání lidí. Evička bojuje proti temným silám – Józině prokletí ničící štěstí všech dalších generací Potockých. Kniha prý byla v 19. století bescelerem. Domnívám se však, že dnešnímu čtenáři nemá co říct. Pohled Karolíny Světlé na roli ženy v partnerském vztahu je naštěstí v dnešní době nepřijatelný.  Z mého pohledu se mi vztah Evičky a Štěpána jeví jako nepravděpodobný příběh submisivní naivky závislé na primitivním machovi. Jeho zázračná proměna v ideálního manžela a vesničana je rovněž nepravděpodobná, stejně jako další situace a mezilidské  vztahy v popisované vesnici. Zkrátka nic horšího jsem dosud nečetl. Na druhé straně vzhledem k tomu, že jsem v 19. století nežil, jsem ochoten připustit, že romány K. Světlé mohly přispět k obohacení mysli českého čtenářstva, i když role ideální  manželky byla opravdu skličující a domnívám se, že ani v tehdejším  reálném životě nebyla uskutečnitelná.





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář