Dílo: Kuře melancholik (J. K. Šlejhar)
Předmět: ČJ – rozbory děl
Přidal(a): Monika
Josef Karel Šlejhar (1864–1914)
- Vystřídal řadu zaměstnání, celý život se potýkal s existenčními problémy (technik v cukrovaru, sedlák na zděděném statku, učitel), spisovatel (díla vycházela v časopisech i knižně).
- Smutné dětství – nejstarší ze čtyř dětí, krutý otec, kvůli neshodám mezi rodiči žil u babičky.
- Studoval chemii na VŠ, ale z důvodu nemoci školu nedokončil.
- Žil v Praze, pracoval v cukrovaru (znechucen tamními poměry), oženil se (ze sedmi dětí přežily jen tři), toužil po odchodu z města.
- Odstěhoval se na venkov k rodičům, ale spory se sousedy (nelíbilo se jim, jak o nich píše ve svých povídkách, uveřejňovány v časopisech, jeho popisy prý byly „výplodem šílence a chorého mozku“).
- Zdědil statek po dědečkovi, kam se odstěhovali, ale opět problémy (hospodaření se ztrátami i problémy v manželství).
- Rozvedl se, odešel zpět do města, opět nespokojen.
- Pracoval jako učitel (podle policejních záznamů žil se svými třemi dětmi), znovu se oženil (ale sňatek byl podle tehdejších zákonů neplatný), narodil se mu další syn (lékař).
- Zemřel v padesáti letech na rakovinu žaludku.
Tvorba:
- Charakteristické hlubokým pesimismem, snaží se šokovat děsivými detaily.
- Moderní civilizaci považoval za příčinu všeho zla, píše často o životě na vesnici (tragicky).
- Postavy jeho děl jsou lidskou zlobou nebo vnějšími okolnostmi tlačeny do tragických situací, jsou buď oběti (děti, staří lidé, zvířata) nebo násilníci, smrt je často východiskem.
Díla:
- Povídky:
- Dojmy z přírody a společnosti
- Romány:
- Lípa
- Peklo (život dělníka v cukrovaru)
- Ukolébavka (týraná služka)
- Vraždění
Literárně-historický kontext
NATURALISMUS
- Vznikl v 70. letech ve Francii.
- Inspirován rozvojem biologie, psychologie a sociologie.
- Člověk je předurčen dědičností, sociálním postavením a biologickými zákony.
- Dochází k zápasům mezi silnějšími a slabšími.
- Spisovatele láká pesimismus (lidská bída, stáří, smrt).
- Popisují drsné stránky lidské společnosti.
- Kladou důraz na detailní popis (nejde o sny, jde o uvědomění si skutečné reality).
- Zatímco realismus si jako hlavní postavy vybírá průměrné lidi, naturalismus se zaměřuje na něčím výjimečné osoby (tzv. nejbídnější z bídných), kteří jsou buď na okraji společnosti, nebo na jejím vrcholu.
Rozbor díla: Kuře melancholik
Základní charakteristika:
- Literární druh: epika (příběh) + lyrika (pocity)
- Literární forma: próza
- Literární žánr: povídka, novela
Téma:
- surový život na venkově (x moderní městský život 19./20. st.)
- civilizace podle Šlejhara přispívá k mravnímu rozkladu, zvýšené agresi – až naturalistický obraz
- paralela nemocného kuřete a osiřelého dítěte (okolí jim nerozumí, jsou osamoceni)
Hlavní myšlenka:
- Autor ukazuje, jak bezcitnost a zloba dospělých ničí nevinný život. Povídka je obžalobou lidské krutosti a zároveň soucitem s těmi nejbezbrannějšími – dětmi a zvířaty.
Kompozice:
- Krátký, jednoduchý, v podstatě souvisle vyprávěný příběh.
- Prozaický text je členěn do odstavců.
Vypravěč:
- Er-forma, tzv. vševědoucí vypravěč.
- Objektivní přístup, popis situace.
- Morální apel, reflexe (pocity dítěte, jediný blízký = nemocné kuře).
- Silné subjektivní prvky (na straně dítěte, autobiografický prvek – sám měl složité dětství, byl slabý, fixován na matku, ta bita otcem).
- Vyprávěcí způsob: Chronologický (smrt matky, vyhnání chůvy, svatba otce, nemoc a smrt dítěte).
Typy promluv:
- Relativně méně dialogů, častěji popisné pasáže (popis děje).
- Bez zjemňování, idealizace (realistický přístup, naturalismus).
- Věty prostě řazeny vedle sebe, mnohdy bez přímého propojení.
Jazyk:
- Spisovný až knižní (vlažila oči, rovněž, zdaž = zdali…).
- Delší souvětí, někdy i řečnické otázky nebo krátké zvolací věty (např. Nikoliv!). Poté opět oznamovací věty, spíš rezignace a smutek.
- Archaismy: přechodníky (nesouc, vyběhnuvši), infinitiv zakončený -ti (např. těšiti), kročej – krok, dálo – dělo se, nebožka – zesnulá, délky – pozvédati.
- Historismus: žaket.
- Zdrobněliny: Katličko, strejčínek…
- Slova hanlivá: mamlase!
Tropy (obrazná pojmenování):
- Přirovnání: tělo jako v horečce, jako škodlivý hmyz.
- Personifikace: stromy jako by naříkaly, kuře slyšelo chválu od celého drůbežího světa, lidská zloba žene se dál.
- Metafora, metonymie: nad hrobem lidé zjevují nitro svoje.
- Hyperbola (nadsázka): žena andělská, všem přispěla v nesnázi.
- Kontrast: velká ruka na malá zádíčka, bylo něco rozkošného být neseno za smutečního pochodu, hlína na skvostný samet.
- Epiteton (básnický přívlastek): duše trpící.
Figury:
- Inverze – převrácený slovosled (konce jí není – správně: není jí konce; ponejvíce čas svůj hošík trávil – hošík trávil svůj čas ponejvíce).
Postavy:
- Malé bezejmenné dítě – asi 3–4leté, smrt matky nechápe, jsou na něj zlí, po vyhnání chůvy si začíná uvědomovat ztrátu blízkých a samotu.
- Kuře – jediný přítel dítěte, nemocné, smutné, bojácné, blízké dítěti.
- Otec – tvrdý, chybí cit.
- Macecha – příbuzná (? sestra zemřelé), zlá a sobecká nejen k dítěti (x maminka milující i služebnictvo, přírodu).
- Chůva Katka – hodná.
- Služebná Pepka – zlá.
Časoprostor:
- Venkov – Podkrkonoší, 19./20. století.
Stručný děj díla:
Povídka vypráví tragický příběh malého, bezejmenného dítěte a jeho jediného přítele – nemocného kuřete. Po smrti milující matky zůstává chlapec s tvrdým otcem, který nemá pro něj ani špetku citu, a s macechou, která je k dítěti krutá a bezohledná. Matka byla laskavá a vnímavá žena, měla ráda přírodu i služebnictvo, zatímco macecha je jejím pravým opakem – sobecká a necitlivá (macecha nejprve předstírá náklonnost a starost o chlapce, zejména při pohřbu, ale postupně se její skutečná povaha odhaluje). Dítě zpočátku nechápe, co se kolem něj děje. Po smrti matky a vyhnání hodné chůvy Katky se cítí opuštěné a osamělé. V domě je nikým nemilované, ostatní na něj jen křičí a trestají ho. Jeho jediným přítelem se stane slabé a nemocné kuře, které vnímá podobně jako sebe – také je bezbranné, odstrčené a trpící. Dítě se s ním ztotožňuje, pečuje o něj a vidí v něm jediné teplo a pochopení, které mu v životě zbylo. Když kuře onemocní a umírá, chlapec to velmi těžce nese. Po jeho smrti ztrácí poslední smysl života a propadá zoufalství. Nakonec sám umírá – z vyčerpání, smutku a osamění.
