Kytice – rozbor díla k maturitě (6)

 

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Přidal(a): Brendy

 

 

 

 

Obecná charakteristika

druh: lyricko-epické dílo

žánr: sbírka baladických básní (13 básní, 11 balad, 1. + 13. nejsou balady)

–    jedná se o Erbenovo životní dílo

–    jednotlivé básně vycházely nejprve časopisecky, první vyšla balada Poklad (1838)

–    nejprve vyšla jako Kytice z pověstí národních (tehdy obsahovala 12 básní, nebyla zde Lilie)

–    podruhé vyšla pod názvem Kytice z básní K. J. Erbena (zde již byla Lilie obsažena)

–    Lilie je lichou básní v této sbírce (Kytice – úvod, Holoubek – střed, Věštkyně – závěr)

–    sbírá ústní lidovou slovesnost, protože předpokládá, že lidová slovesnost je projevem nedochovaného prastarého mýtu, systému představ o světě, vztahu mezi člověkem a přírodou a lidmi navzájem = romantická koncepce

 

Tematická výstavba

námět: vztahy mezi lidmi

místo děje: české země, venkov, temná neurčitá místa vycházející z lidových pověstí (kostely, hřbitovy, lesy)

doba děje: 19. století, čas neměnný a absolutní

 

postavy:

  • nejsou romanticky rozpolcené vůči světu, společnosti ani životu
  • smířlivě přijímají svůj osud ať už je jakkoliv špatný nebo případně dobrý
  • za své prohřešky jsou posuzováni dle mravního kodexu a svůj trest (smrt, pokání…) pokorně snášejí (Vodník, Poklad, Polednice, Svatební košile, Holoubek)
  • důležitou roli mají ženské hrdinky, které jsou ve všech básních kromě Záhořova lože (ženy mají poslání především matek nebo nevěst)
  • zabývá se velikostí a úskalími mateřské lásky (Poklad, Polednice, Dceřina kletba)
  • zabývá se vztahem žena-muž (Svatební košile, Vrba)
  • příběhy a postavy jsou posuzovány podle etického principu, kde není důležité prostředí ani čas na rozdíl od romantických spisovatelů

 

Myšlenky

–    kritika společnosti, poukazuje na život a hodnotu lásky a přátelství, rozdíly mezi dnešními a dřívějšími lidmi, chce morálně poučit čtenáře

–    dramatický konflikt, vytváří vzájemné vztahy, které jsou porušovány

–    vina – konkrétní osoba (ne společnost), která překročila hranice

–    nejzákladnější vztah: matka + dítě

–    nad vším vládne osud, který nelze změnit, morální zákony lze překonat pouze láskou, pokáním a odpuštěním (prvek křesťanství) = osudovost – jedinec často nucen volit, ale nevyhne se tragédii (trest je neúměrně vysoký, ale nevyhnutelný)

 

Jazyková výstavba

–    verše – gnomický verš (krátkost, hutnost), pravidelný rým

–    popisy postav, prostředí, tehdejší čeština (dnes knižní)

–    eufonie (libozvuk), zvukomalba, přirovnání, metafory, personifikace, epiteton constans (ustálený přívlastek, např.: háj zelený, širá pole), zdrobněliny, opakování slov, rčení

–    hodně sloves na konci verše, častá citoslovce

–    baladická zkratka: času i děje (zhuštěný, úsporný jazyk)

–    úsporný jazyk – neslovesné věty, chybí spojky, místo sloves citoslovce, vyhazuje nadbytečná slova → spád, dramatičnost, přímá řeč

 

Kompoziční výstavba

–    „zrcadlový odraz“ (1. a 13. balada má stejný námět) (Kytice a Věštkyně – motiv národního smutku a naděje)(Svatební košile a Vrba – vztah mrtvých k živým)(Lilie – dodatečně, lichá)

–    časté dialogy

 

Zařazení autora, znaky období

–    česká literatura 19. století

–    III. etapa národního obrození: 30. – 50. léta 19. století (částečně se řadí do českého romantismu)

  • 30. léta – nástup nové generace
  • byla oddělená vědecká a umělecká tvorba
  • hlavní osobností tohoto období je K. J. E.
  • větší zájem o český folklór, výchovné cíle převyšují zájmy umělecké
  • K. H. Mácha – vrstevníky neuznán, odlišuje se
  • 2 hlavní směry:
    1. romantismus
    2. biedermeier – směr měšťanstva v letech 1815 – 1848, základem konzervatismus (poklidný život v rodině) a sentimentalismus (okázalé vlastenectví)

 

Autoři, kteří tvořili ve stejné době

K. H. Mácha, J. K. Tyl, K. H. Borovský (Křest svatého Vladimíra), Božena Němcová

 

Vliv na tvorbu

–    lidová slovesnost – jsou to staré české lidové báje

–    jediná sbírka básní, kterou kdy vydal

–    zahrnuje hlavní druhy lidové epiky

–    hledal nejstarší verze, které byly zapomenuty (týká se i pohádek)

 

Kritika a vliv díla

–    kritika není známa, ale víme, že kniha ovlivnila mnoho další literátů po Erbenovi

–    přispěla k obrození jazyka a donutila lid nadchnout se pro českou literaturu

–    hudba: Dvořák, Fibich, Novák

–    malířství: Mánes, Aleš, Zrzavý

–    literatura: Neruda, Vrchlický, Bezruč, Wolker

–    film: Brabec, divadlo: Semafor – parodie

–    30. léta – střet s Tylem a Máchou – nejedná se o ohlasovou poezií, snaha o rekonstrukci ústní lidové slovesnosti, mýtu, který charakterizuje národ (na rozdíl od Čelakovského)

 

Společensko-historické pozadí

–    1830 a1848 – revoluce v evropských zemích (Metternich, Bach)

–    Autoři – lidová poezie, kde hledají své kořeny

–    snaží se na rozdíl od národního obrození povznést českou literaturu na vyšší úroveň

–    výchovné a umělecké cíle v rovnováze, umělecké začínají převažovat

–    literatura si již klade vyšší cíle než jen bavit čtenáře

 

Srovnání

–    čerpání z lidové slovesnosti: Božena Němcová (pohádky)

–    čerpání z legend: I. Olbracht: Nikola Šuhaj Loupežník

 

Obsah + rozbor

Kytice (Mateřídouška)

Obsah:

Zemřela matka a po ní zůstali sirotci, kteří každé ráno navštěvovali matčin hrob. Matce se dětí zželelo, a proto se změnila v malý kvítek. Děti v tomto kvítku poznaly svou matku a nazvaly jej mateřídouškou.

Rozbor:

1. část – báje o původu mateřídoušky (hřbitovy zakládány na suchých místech; mateřídouška roste na suchých místech), tzv. etymologická báseň + koloběh života v přírodě + soužití člověka s rostlinou; prostředek – převtělování

2. část = ideové jádro skladby – odkaz mrtvé matky – matky = vlasti na dávné mohyle (polit. – Bachův absolutismus); vyjádřeno vlastenecké a slovanské poslání knihy; návaznost na poslední Věštkyni.

 

Poklad

Obsah:

Povídka Poklad je o tom, jak šli jednou lidé na Velký pátek do kostela na mši. Za nimi jde i matka s dítětem. Tam, kde dřív býval kámen, stojí skála s otevřeným vchodem. Matka po chvíli váhání vchází dovnitř a je zaslepena stříbrem a zlatem až zapomene na své dítě, které odloží, aby si mohla nasbírat co nejvíce pokladů. Když však přijde domů, poklad se mění na kameny a hlínu. Běží ke skále, kde zanechala své dítě. Dítko, ani skála tam už nejsou. Po roce utrpení a pokání se matka vrací na místo, kde stávala skála. Opět tam stojí, ale nyní matka poklady obchází a jediné, co jí zajímá, je její dítě. Motiv Velkého pátku, kde se otevírají brány k pokladům.

Rozbor:

Základem je pověst, motiv zlata a porušení mateřské povinnosti – láska k dítěti = trest – mravokárný závěr. Působivost – obraz venkovského kostelíka, pohádkové nitro hory, líčení krajiny – proměny přírody mezi dvěma Velkými pátky, 5x motiv pašijí. Zvukomalba – cinkot zlata.

 

Svatební košile – lidová balada

Obsah:

Třetí balada vypráví o dívce, která 3 roky čeká na svého milého, který je na vojně. Už si ušila svatební košili, ale její nastávající se ještě nevrátil. Prosí Pannu Marii, vyhrožuje sebevraždou, jen ať se vrátí. Během jedné modlitby se na stěně pohnul obraz – zlé znamení. Náhle však někdo zaklepal na okno. Byl to on. Chtěl, ať s ním jde na hřbitov. Dívka si s sebou vzala modlitební knížku, růženec, křížek po mamince a onu košili. Během cesty všechno musela odhodit. U hřbitova měla přelézt zeď. Dívka pochopila, že se před chlapcem zachrání jen v blízké umrlčí komoře. Modlila se, a když kohout zakokrhal, všichni duchové se museli vrátit zpět a dívka byla zachráněna.

Rozbor:

Slovanská povaha – mírnost, protiklad – život X smrt, trest za rouhání (jen 1 výkřik) – život v opuštění a bolesti; trest – hrůzná cesta + umrlčí komora – pověrčivá hrůza z mrtvých, baladická předtucha. Pokání + Panna Marie ochrání podle lid. křesťanské víry před zlou mocí = odpuštění, vítězí život nad smrtí. 3 věci ji pojily se životem – postupně jich zbavena. 7veršový doslov – mravně poučný ráz. Promyšlená kompozice, působivost děje – prudký spád, vykreslení charakteru dívky. Stavba – klidný úvod, zápletku vyvolá rouhání; vrchol – příchod umrlce (pak už prudký dějový spád); svatební cesta, hřbitov, zápas o dívku, rozuzlení (A slyš!) – zklidnění. Přímá řeč – mírnost, odevzdanost X strohost, výsměšnost. Obrazy noční krajiny. Pochmurnost – předtucha – neslovesné věty, sdružený rým, krátké verše – spěch. Daktylotrochej mezi jambickými verši.

Antonín Dvořák – kantáta (sbor – zpěv + orchestr)

 

Polednice

Obsah:

Matka vyhrožuje svému dítěti, které pořád křičí, že na něj pošle Polednici. Ta však doopravdy přichází a matka chrání své dítě tak moc, až ho nakonec udusí.

Rozbor:

Základem je báje o nadpřirozené bytosti; zobrazení odpovědnosti mateřské lásky – porušení – trest, vyznívá mravokárně. Kompozice – prudký dramatický spád, mistrovské využití jazykových prostředků – krátký příběh, časově soustředěný do několika minut (začíná před polednem, končí po úderech zvonu – 12 slok před 12. hodinou).

Úvod – podrážděná nálada – vede k zápletce, provinění – zavolala v afektu na dítě příšeru, příchod polednice – napětí – vyvrcholení (zápas o dítě, mdloba), poslední napětí – zdá se obrat k lepšímu, poslední verš – rozuzlení – smrt.

Forma – nejmenší míra popisu. Rozčilení – z řeči – imperativy, neúplné věty, citoslovce, lidové vazby a výrazy (cikáně, z plna hrdla, i bodejž tě sršeň sám) = názornost – popis – bez spojek, bez sloves. Za 18. veršem – pomlka (při volání polednice). Hláska í.

Antonín Dvořák – symfonická báseň Polednice

  

Zlatý kolovrat – balada (pohádka)

Obsah:

Tato pohádka byla napsaná na námět Boženy Němcové. Příběh začíná, když pán zabloudí v lese na lovu a má žízeň. Najde chaloupku, kde bydlí Dornička a ta mu dá napít. Za odměnu jí slíbí manželství. Její macecha ale chce, aby se za pána vdala její pravá dcera, proto Dorničce usekne nohy a vypíchne oči. Dorničku najde stařeček a vymění oči a nohy za zlatý kolovrat. Když se král vrátil z války, chtěl, aby jeho žena upředla zlatou nit. Jakmile začala příst, začal kolovrátek zpívat. Když to král uslyšel, matce a její dceři udělal to, co ony udělaly Dorničce. Potom jel pro Dorničku ke stařečkovi.

Rozbor:

Dobro vítězí, kouzelné předměty, postavy. Děj ne tolik dramatický, trest ne tolik zdůrazňován, rušil by rys pohádky. Vrchol – napravení zločinu. Názornost – vykreslení krajiny, citová hloubka (zaujetí vypravěče – babice, dcera hadice), podmanivost. Zvukomalba (klop, klop, klop), lidové dvojverší charakterizující (vyšla dívčina jako květ, neviděl také krásy svět), dojem (pán stojí, nevěda, co chtěl).

Forma – čtyřveršové strofy, sdružený rým, 5. verš kratší, nerýmuje se.

Antonín Dvořák – symfonická báseň Zlatý kolovrat

 

Štědrý den – podtitul – balada (pověst národní)

Obsah:

Příběh Štědrý den popisuje zvyky lidí na tento sváteční den. Sestry Hana a Marie chtějí poznat osud, a tak vysekají díru do ledu. Hana vidí svou svatbu a Marie pohřeb. Co viděly v jezeře, to se také vyplnilo, z čehož vyplývá, že není dobré vědět, jaká bude budoucnost.

Rozbor:

Osudovost – 2 rozdílné dívčí osudy (sestry Marie a Hana) vloženy do rozsáhlého vylíčení lidových zvyků a pověr vztahujících se k tajemnému svátku (Není vánoční stromek! Proč? – nepatřil ke slovanským zvyklostem).

Základ děje – pověra, idea – celek dán prolnutím štěstí a smutku v koloběhu roku. Oddanost osudu (všeckoť na světě jen na obrátku a život lidský jako sen).

Závěrečná strofa – varování. Obrazy – zpěvy: 1. = výpravný – jádro – dívčí snění o milostném štěstí; 2. = Štědrý den – zvyky, pověry; 3. = vlastní příběh, věštba; 4. = splnění věštby; 5. = návrat na začátek + zkušenost.

Lidová mluva. Metrum: 1., 3. – rámec 5. zpěvu (daktylotrochej, střídavý rým), 2., střed 5. – apostrofa Š. v. (základem je trochej o stejném počtu stop, verš je na slabiky kratší, rým – ABCB), 4. zpěv – v prvním čtyřverší se podobá 2. zpěvu, ale různý zvukový ráz: veselka – nepřerušovaný pohyb veršů X pohřeb – pauzy = to důkaz jednoty obsahu a formy.

Zdeněk Fibich – melodram

 

Holoubek – balada národní

Obsah:

Tato balada vypráví o mladé ženě, která zabije svého manžela a za tři dny na něj zapomene a chystá novou svatbu – ta proběhne do měsíce. Je přesvědčena, že mrtví nic neví, ale její oběť se vrací v podobě holoubka a žalostně vrká nad svým hrobem. Žena si uvědomuje svou velikou chybu, nevydrží to a utopí se.

Rozbor:

Ideologický základ – vina X svědomí, manželský svazek je nedotknutelný, jeho porušení je v duchu mravního lid. názoru přísně trestáno. Žena otrávila manžela, svědomí ji donutilo k sebevraždě, motiv holubice – proměna duše nevinného člověka.

Malé celky: 1. pohřeb + falešný nářek; 2. námluvy panice; 3. příprava k svatbě; 4. svatba; 5. veselí + upomínka na vinu – stupňování napětí – konec 1. části; 6. nepomíjivost viny, tíha hlasu svědomí – zoufání; 7. již utonulá vinice; 8. věčnost kletby – sebevražednice – těžký kámen (= vina) na rozcestí v polích.

Forma – čtyřveršové sloky – jako v lidové poezii – i jazyk – opakování slov: teče voda, teče; byla svatba, byla; běží časy, běží; není to opakování forem lid. poezie, ale využití v umělé skladbě!

Antonín Dvořák – symfonická báseň Holoubek – hudebně nejdokonalejší ze 4 symfonických básní podnícených Erbenovými baladami – 5 částí: pohřeb + příjezd panice + svatba + zoufalství + smrt

  

Záhořovo lože – balada (legenda – i v polštině)

Obsah:

Mladý hoch jde do pekla a po cestě potkává loupežníka Záhoře. Ten ho nezabije pod podmínkou, že mu pak popíše peklo. Když se poutník vrací zpět, vypravuje Záhořovi, jaké tam pro něj mají připraveno mučící lože – Záhořovo lože. Záhoř se lekne a činí pokání. Po devadesáti letech je mu odpuštěno a dostává se do nebe.

Rozbor:

Dvojí dějové pásmo – kající se hříšník Záhoř + pobožný poutník sestupuje do pekel pro úpis – ponurá atmosféra i přírodní a pekelná scenérie (pozadí děje) i se zázraky. Vzrušené obrazy i slova – obraz zločinu a pokání i odpuštění v duchu středověkých legend. Méně prosté a méně lidové, výjimečnost postav – odlišnost od ostatních básní.

 

Vodník – balada

Obsah:

Matce se v noci zdál sen, že obléká své dceři do bílých šatů ale z vodních pěn. Dcera se však i přes zákaz vydá k rybníku, ve kterém se utopí. Tím se provdá za vodníka, se kterým má dítě. Za rok se jde podívat nahoru na svět za matkou. Ta však chce, aby u ní dcera zůstala a nedovolí vodníkovi vstoupit do chalupy. Ten za to zabíjí své dítě.

Rozbor:

Základem je báje o zlé vodní bytosti – souvisí se smutnými zkušenostmi lidí s vodním živlem – nepřátelský poměr – bytosti vábí lidi. Mateřská láska – hrůza z vodní hlubiny i síla mateřství = konflikt mezi silami života a tím, co je hubí. Zvítězil pozemský život, láska matky překonává lásku k dítěti, které se narodilo bezděčně.

Forma – obraz příšery vyrůstá z lidového podání – pohádky (na topole, nad jezerem…, kapající šos, duše pod hrnéčky, zelené vlasy), lid. je i varování: neobjímat, jinak ztratíš to, co jsi na jiném světě miloval. Zápletka je připravena lidovým výkladem snu. Podoba lidové písně – refrén, lid. mluva – zdrobněliny (ráno raníčko), citově zabarvená slova, zraková názornost (příroda – smutek vodníkovy říše, bouře na jezeře), zvukomalba.

Zdeněk Fibich – melodram – lidovost, baladičnost, náladovost

 

Vrba – balada

Obsah:

Vypráví o ženě, která je ve dne zdravá a v noci mrtvá. Její muž se jde poradit k babě a ta mu řekne, že duše jeho ženy je v noci ve vrbě. Když muž vrbu pokácí, zahubí tak nevědomky svou ženu. Kolébka z vrbového dřeva měla nahradit matčino náručí a píšťalka její hlas. Toto měl zhotovit muž pro jejich syna.

Rozbor:

Základem je víra v důvěrné spojení člověka s přírodou (vrba – žena), citově prohlubuje vztah mateřské lásky (kolébka z prken – těla matky) – boj X osudu je marný (co sudice komu káže, slovo lidské nerozváže).

Forma – dialog, trochej (čtyřstopý), strofy: rýmovaná dvojverší.

 

Lilie – balada

Obsah:

Dívka se po smrti převtělila do lilie, která vyroste na hrobě. Mládenec si jí odnáší domů, kde se z květiny stává překrásná dívka, která však nesmí na světlo, proto ji mládenec chrání před světlem zdí. Po jeho odjezdu lilii pánova matka zahubí tak, že dá zbořit tu zeď.

Rozbor:

Přírodní báje o vztahu mezi člověkem a rostlinou – život a smrt jsou neslučitelné. 2. motiv: nepřátelství tchyně – snacha. Syn proklíná matku – manželské vztahy se rozcházejí se vztahy rodičovskými. Opět – matka hadice, nadpřirozená bytost je dobrá (oproti vodníkovi), představuje touhu po životě.

Rým: AABB

 

Dceřina kletba – balada

Obsah:

Rozmluva matky s dcerou, která zabila své dítě a chce se oběsit. Dcera matku prokleje a vyčítá jí, že ji rozmazlila.

Rozbor:

Motiv matky vražednice – zabíjí novorozeně (v lidové poezii – Dorna vražednice, Matka travička)

Idea – mravní – odpovědnost mateřské výchovy (žes mi zvůli dávala) – špatná výchova

Tragédie – předsudek – svobodná matka.

Forma – dialogy, postupné odhalování, sevřená forma – poslední verše – otázky a odpovědi se rýmují, jsou výsměšné – výsměch jinotajných odpovědí dcery: vzrůstá napětí, vrcholí kletbou.

 

Věštkyně

Obsah:

V této básni se dozvídáme o věštkyni Libuši, která přináší národu lepší časy. Tato báseň je čistě vlastenecká.

Rozbor:

Pověst o slavné minulosti a proroctví o slavné budoucnosti českého národa (Bach – absolutismus) – mravní zákon (v předchozích básních vítězí) zde spojen s vývojem lidových dějin – i zde musí být mravní zákon zachován (podobnost s Kollárem). Jen 6 zlomků. Neuskutečnil záměr “zbásnit” větší počet pověstí – Přemysl – vrátí se, aby dooral a zasel; Libuše; Karel IV. – zázračné lože na Karlově Týně – každého svrhlo; Karlův most – zbytek sochy (½ hodiny) – levice – štít se staroměstským znakem, pravice se opírala o meč, u nohou – lev = Bruncvík (1648 při obléhání Prahy Švédy koule urazila ½ sochy – nebude dobře, pokud hlava a srdce zase nebudou na místech) /později socha obnovena/.

 

Můj názor

Soubor Kytice mě velice zaujal. Erben je obdivuhodným mistrem jazyka a nezbývá než souhlasit s názorem, že četba Kytice patří k základnímu vzdělání každého Čecha. Nejvíce se mi na básních líbila lidovost, výstižnost a schopnost vtáhnout člověka do děje. Dokázal to i volbou působivých výrazových prostředků. Jedním z takových prostředků je způsob, jakým v nás básník svými verši dovede vzbudit četné zvukové představy (např. ve Vodníkovi).

 

Autor

Karel Jaromír Erben (1811 – 1870)

–     český historik, archivář, spisovatel, básník, překladatel

–     gymnázium, později filozofii a práva, pracoval v Národním muzeu, redaktor Pražských novin, archivář města Prahy – uspořádal pražský archív

–     v mládí seznámen s F. Palackým (odtud zájem o historii a národopis)

–     sbíral po českých venkovech lidové písně, pohádky, říkadla, pověsti (CZ i SK)

–     zakladatel moderní české balady (bez sociálního podtextu – Neruda, Wolker, Bezruč)

–     1867 – Moskevské výstavy – onemocnění plicní nemocí → tuberkulóza

Další významná díla:

  • Slovanské čítankySto prostonárodních pohádek a pověstí slovanských v nářečích původních, Vybrané báje a pověsti národní jiných větví slovanských
  • Lidové bájeKytice z pověstí národních
  • PísněPísně národní v Čechách
  • Vlastenecká dílaMladší bratr, Večer, Tulák, Na hřbitově
  • Historická dílaRukopis musejní letopisů Kosmových, Ondřej Puklice ze Vstruh, Regesta diplomatica nec non epistolaria Bohemiae at Moravice, Staré spisy Jana Husi
  • České pohádkyDlouhý, Široký a Bystrozraký, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Pták Ohnivák a liška Ryška, Zlatovláska, Živá voda; lidový jazyk, bez dialektismů





Další podobné materiály na webu: