Kytice – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Kytice

Autor: Karel Jaromír Erben

Přidal(a): Lena

 

 

KYTICE (Kytice z pověstí národních)

 Autor: 

– básník, historik, sběratel lidové slovesnosti (písně, pověsti, pohádky, říkadla), vydavatel staročeských literárních památek, překladatel, novinář (navázal na Čelakovského, mnoho jeho záměrů a cílů překonal)

– narodil se 7. 11. 1811 v Miletíně (v Podkrkonoší) do řemeslnické a písmácké rodiny
(ševci a sadaři Janu Erbenovi a jeho ženě Anně se narodila dvojčata Karel a Jan. Jan však později bohužel zemřel a ani jeho bratr Karel na tom nebyl zdravotně dobře, často churavěl a trpěl vadou výslovnosti, koktal.)

– studoval práva a filozofii, seznámil se s Fr. Palackým, s nímž pak spolupracoval

– redigoval Pražské noviny (1848-1849) a v roce 1851 se stal archivářem Prahy

– oženil se s Barborou Mečířovou a v letech 1844 a 1846 se mu narodily dcery Blažena a Ladislava

– zemřel 21. 11.1870 v Praze

– těžkou ránu znamenalo pro Erbena úmrtí jeho manželky 20. srpna 1857. O rok později se  rozhodl, že se znovu ožení. Svatbu slavil uprostřed února 1859 se čtyřiadvacetiletou Žofií Mastnou, dcerou kupce z Lomnice n. Popelkou.

– byl známý tím, že hrdinové jeho literárních prací se nebouří proti trestu a nestojí proti společnosti. Trest je pro ně samozřejmým po každém provinění. Naproti tomu hrdinové K. H. Máchy viní za všechnu špatnost jedince společnost. Erben neuznával vzpoury proti osudu, uctíval daný řád.

– v jeho básních se opakují témata viny a trestu

– Erbenovy pohádky jsou zbaveny skoro vesměs místní a časové určenosti. Tím se liší od pohádek B. Němcové, v nichž se naopak odráží konkrétní životní prostředí a situace.

 

Zařazení autora do uměleckého směru                            

působil v době národního obrození:

– počátek spadá do 70. let 18. století

– konec 50. léta 19. století

 

Názvy (případně obsahy) dalších autorových děl

Prostonárodní písně a říkadla (1864)

Sto prostonárodních pohádek a pověstí  slovanských v nářečí původních (1865)

nedokončený soubor pohádek vydal V. Tille – pohádky Zlatovláska, Tři zlaté vlasy děda Vševěda, Dlouhý, Široký a Bystrozraký, Pták Ohnivák a Liška Ryška

 

Charakteristika uměleckého textu jako celku:

Literární druh :lyricko-epické dílo

Literární žánr : balady

Literární forma: poezie

Dominantní slohový postup: vyprávěcí

Typ vypravěče: er-forma

 

Posouzení aktuálnosti díla

Děj balad z Kytice není aktuální, postavy většinou neexistují v reálném světě a činnosti, které dělají, nikdo nedokáže (např. umrlec, který vstává; žena převtělená do lilie, vrby; polednice; vodník;…)

 

Určení místa a času textu

Místo: Děje se odehrávají například v chaloupce, u jezera, v lese, ve skále plné zlata, na hřbitově, v pekle,…(symbolické)

Čas: čas je cyklický

 

Děj:

Kytice: Mrtvá matka ztělesňuje matku vlast. Její děti na ni nikdy nezapomenou a zůstanou jí věrné. Děti hledaly svou matku a nalezly prostý kvítek, který nazvaly mateřídouškou. Vůně kvítku jim připomínala jejich nejdražší matku. Jako každý miluje svou matku, tak by měl milovat svou vlast. Proto se kvítek v druhé části básně stává symbolem vlasti.

Poklad:Matka jde se svým synkem na Velký pátek do kostela, ale když běží podle skály, uvidí u kostela veliký kámen, který byl otevřený, proto žena viděla jasno. Čím víc je uvnitř skály, tím víc se šíří záře. Poté uvidí samé zlato, stříbro, rubínový strop, mramorové dveře. Rozhodne se, že položí synka na zem, a bere si co nejvíc zlata a odchází. Synek na ni křičí, ale ona odchází a říká, že hned bude zas nazpět,ještě 2 x přiběhne a odběhne až nakonec je ve skále jen kamení a synek nikde. Celý rok čeká u skály a po roce na Velký pátek slyší synka, jak křičí.Vezme ho do náručí a utíká s ním domů, po zlatě se ani neohlédne.

Svatební košile: Dívka čeká na svého milého, který je na vojně. Každý den se za něho modlí, až jednoho dne ji Panna Marie splní její přání. Její milý zaklepe na okno její světničky, ona utíká za ním a běží spolu na jeho panství. Po cestě se jí vyptává, co si vzala s sebou, a dívenka danou věc (náboženské předměty) musí zahodit, aby byli rychlejší. Když se blíží k cíli, vidí dívenka kostel, což je milého hrad, a hřbitov, což je jeho sad. Dívenka chce domů, ale on ji zavře do komory, kde je mrtvý muž. Její milý ho budí a chce, aby ji zabil, ale ona se modlí k Marii a ta jí vždy pomůže. Pak slyší kohouty a mrtvý muž už se nepohnul, venku bylo ticho. Dívenka udělala dobře, že věřila v Boha.

Polednice: Matka v poledne vaří oběd pro svého muže, ale její synek neustále pláče, ani hračky ho neumlčí. Matka je zoufalá a přivolá na něho polednici. Polednice vchází do dveří a matka svého synka tiskne k sobě takovou silou, že ho udusí. Když přijde manžel z práce na oběd, vidí mrtvého syna a manželku v mdlobách.

Zlatý kolovrat: Král jede lesem a zabloudí, zaklepe na chalupu a žádá trochu vody, otevře mu Dornička. Chce si ji vzít a udělat ji královnou.To se ale nelíbí její nevlastní matce, proto se svou vlastní dcerou vymyslí past. Jdou lesem s Dorničkou a uříznou jí obě nohy a ruce a vypíchnou jí oči. Dívenky nevlastní sestra se vdá za krále, protože si byly podobné a král nepoznal, že si nebere Doru. Jednoho dne vykoukla nevlastní sestra z okna a viděla chlapce s kolovrátkem, prodal by ho za dvě nohy. Další den chlapec nabízel přesličku za dvě ruce a poslední den zlatý kužel za oči. Nevlastní sestra si všechny části kolovratu koupila. Když král přijede z vojny, chce, aby mu milá zahrála na kolovrat, a ten vyzradí lest, kterou vymyslely nevlastní sestr a její matka. Král si tedy přijel pro Dorničku, kterou dědeček vzkřísil živou vodou. Dornička se stala královnou a její macecha a sestra byly potrestány za to, co jí způsobily.

Štědrý den: Na Štědrý den chtějí dvě dívky znát svou budoucnost. Hana si přála svatbu a vyplnilo se jí to, do roka se vdala. Kdežto Marie viděla smrt a opravdu do roka umřela.

Holoubek: Žena, která otrávila svého manžela, si bere za muže jiného. Když jde svatební průvod okolo hřbitova, usedá na hrob jejího prvního manžela holoubek a vrkáním jí připomíná vinu. Žena nakonec spáchá sebevraždu.

Záhořovo lože: Záhoř je vrah, který zabíjí pocestné. Jednou potkal poutníka, který mu řekl, že jde do pekla pro úpis se svou duší. Záhoř ho nechá jít pod podmínkou, že až se bude z pekla vracet, poví mu, jak to v pekle vypadá. Při cestě zpátky poutník Záhořovi líčí, jaké je peklo, že tam mají již pro něho přichystáno mučící lože – „Záhořovo lože“. Záhoř se lekne a od té doby se začne modlit a činit pokání. Nakonec je mu udělena milost a dostane se do nebe.

Vodník: Matička prosí dceru, ať nechodí k jezeru, že měla zlý sen. Dcera ji neposlechne a jde prát šátečky k jezeru. Namočila první šátek a lávka u jezera se s ní prolomila. Stala se ženou Vodníka, porodila mu syna. Dívka prosí svého muže, ať ji pustí na jeden den za matičkou, ale on odmítá. Jednou ji pustí pod podmínkou, že bude doma, než odezní 12. hodina. Dívka jde k matce, ale když odbíjí 12. hodina, matka nechce dceru pustit. Ona ji prosí, že musí dát manželovi najíst, že se má postarat o synka. Vodník přijde klepat na dveře a když matka nepustí dceru zpátky do jezera, vodník zabije jejich synka.

Vrba: Muž už dva roky žije ve šťastném manželství se svou ženou. Jenže jeho paní, ve dne zdravá a svěží, líhá v noci jako mrtvé tělo bez ducha. Přes ženiny námitky se muž poradí s bábou kořenářkou. Ta mu prozradí, že duše jeho ženy se vtěluje vždycky za noci do vrby nad potokem. Rozezlený muž vrbu podetne a v tomtéž okamžiku padne jako podkosena i jeho žena. Hlas vrby mu pak vzkazuje, aby z jejího dřeva udělal kolébku a až synek doroste, bude vrbovými píšťalkami rozprávět se svou matkou.

Lilie: Panna je na své přání pochována pod zeleným lesem, kde na jejím hrobě jako znamení touhy po životě vyrůstá bílá lilie. Když ji uvidí pán, nechá si lilii vykopat a zasadit na svou zahradu. Panna v noci ožije a porodí pánovi dítě. Matka pána nechá lilii uvadnout a dítě zemřít, protože ji nemá ráda. Syn začne matku proklínat.

Dceřina kletba: Dcera zabije své nemanželské dítě, jehož otec ji opustil, a má být oběšena,je odsouzena za vraždu vlastního syna. Matku prokleje za to, že jí nechala moc volnosti.

Věštkyně: Vypráví o věštkyni, která věští o Přemyslu oráčovi, Libuši a dalších historických událostech českého národa.

Zajímavost – existují ještě dvě další balady (Smolný var, Cizí host), které do Kytice nebyly zařazeny, protože v nich není jasná (pojmenovaná) příčina tragédie.

 

Určení smyslu díla

Kytice měla posilovat víru v lepší budoucnost národa.

Přínos do literatury spočívá ve dvou základních ohledech sbírky: v její promyšlené komponovanosti a etičnosti.

komponovanost (= předem důkladně promyšlené rozvržení básní):

– balady jsou řazené osově, zrcadlově protilehlé básně mají shodné prvky (1. a13.,2. a12.,…)

 

Pravděpodobný adresát

Sbírka je určena pro náročného čtenáře, který dokáže pochopit Erbenovu poezii a smysl básní.

 

Zařazení knihy do kontextu celého autorova díla

Básnická sbírka o 13 básních je Erbenovým největším dílem, vyšla roku 1853. Kniha je výsledek téměř 20letého úsilí, básně nejprve vycházely časopisecky, první (Poklad) v roce 1838.

 

Tematicky podobné dílo

Soubor epických básní: Petr Bezruč – Slezské písně





Další podobné materiály na webu: