Litosféra – otázka ze zeměpisu

 

   Otázka: Litosféra

   Předmět: Zeměpis

   Přidal(a): Veronika Kysilkova

 

 

Litosféra = horninový (kamenný) obal Země, zemská kůra + svrchní část pláště (astenosféra)

Stavba a složení zemského tělesa

– poloměr Země je 6378km

-Australský geofyzik K. E. Bullen rozdělil zemské těleso do 7 částí lišící se teplotou, složením, hustotou, skupenstvím, tlakem – Bullenovy zóny -> ty tvoří tři základní jednotky:

 

A) zemské jádro

-2900 – 6378 km

-31% hmotnosti Země

-teplota 6000°C

-složení – železo + nikl

-tři části: vnější jádro – v plastickém stavu (roztavené těžké kovy) – vznikají tam magnetické proudy, přechodná část, vnitřní jádro – v pevném stavu (železo a nikl)

-probíhá zde radioaktivní rozpad, který se na povrchu projevuje jako zemětřesení, horotvorná nebo —vulkanická činnost

 

B) zemský plášť

-Tvoří obal zemského jádra od 35 km až 2900 km

-tři Bullenovy zóny – svrchní, střední a spodní plášť

-svrchní část pláště tvoří ještě litosféru -> litosféra sahá až do 300 – 400 km, tvořen spodní částí litosféry a plastickou astenosférou

-střední plášť do hloubky 1000 km

-spodní plášť do hloubky 2900 km, na hranici zemského jádra

-V zemském plášti jsou zastoupeny hlavně nerosty  – křemičitany, oxidy železa, oxidy hořčíku, sulfidy železa

-vyšší teplota

-zaujímá 67,5 % zem. hmotnosti

 

C) zemská kůra

-svrchní část země

-tvořena 1 Bullenovou zónou

-Mocnost: průměrná 35 km – v oceánech 6 km, v oblasti kontinentů – 30 – 40 km, Himaláje – 80 km

-složení: nejvíce kyslík, křemík, hliník, z nerostů: oxidy, křemičitany, tvoří 1,5% hmoty Země

-mezi zem. kůrou a pláštěm se nachází Mohorovičičova plocha nespojitosti (diskontinuity = nespojitosti, v 35km, dochází k výrazné změně rychlosti šíření  zemětřesných vln, což je způsobeno odlišnou hustotou zem.kůry a zemského pláště)

-nejhlouběji se člověk dostal asi 12 000 m – poloostrov Kola v Rusku

– pevninská a oceánská

 

Litosférické desky

-litosféra není celistvá, je rozlámaná à litosférické desky (kůra +horní část svrchního pláště)

-litosférické desky se pohybují po astenosféře (Astenosféra je udržována v polotekutém stavu vlivem rostoucího tlaku a teploty, která umožňuje existenci roztavených hornin (magmatu), po kterých kloužou litosférické desky; ve svrchním plášti) a tento pohyb je způsoben konvekčními toky (toky vznikají rozdílnými teplotami v astenosféře) – pomalé proudění plastické hmoty; rychlost několik cm za rok

pohyby litosférických desek (3 druhy)

-vertikální – Skandinávie -> zvedá se

pohyb vedle sebe –transformní (zlom San Andreas)

-horizontální – konvergence – naráží do sebe

-2 pevninské – vklíní se do sebe -> vytvoří se pohoří – např. Himaláje (indická pod euroasijskou), vznikají vrásy, zlomy, příkrovy)

-2 oceánské – vklíní se do sebe -> vznik např. Tonžský, Kermadecký příkop

– pevninská + oceánská -> pevninská se vklíní do oceánské – u pobřeží – vz. vysoké pohoří – Andy

na volném oceánu – vz. ostrovy – Japonské, Kurily…

divergence – odsouvání

-dvě oceánské – na povrch pod oceánem se dostává nová kůra (oceánská) – vz. rozsáhlá pohoří – Středooceánský hřbet (rift – tudy nová kůra vystupuje); oblast Rudého moře a Adenského zálivu

-dvě pevninské – principiálně stejný – vz. příkopové propadliny (Východoeropská propadlina); vytváří se jezera tektonického původu (Tanganika)

v důsledku pohybu litosférických desek probíhají na zemském povrchu intenzivní endogenní pochody

 

Horninové složení zemské kůry

-zemská kůra je složena z prvků (samostatně se v ní vyskytují pouze prvky s malou chemickou reaktivitou např. zlato, platina), většina prvků tvoří nerosty a z nerostů se tvoří horniny a horniny jsou základní stavební jednotkou zemské kůry

Dělení hornin

1) vyvřelé – 95% zem. kůry

vznikají krystalizací magmatu (magma = polotekutá hmota, blížící se k zemskému povrchu);

láva – utuhnutá magma

dle místa utuhnutí rozlišujeme – hlubinné – v hlubinách země (žula), žilné – utuhnou blíže k zem.povrchu, (aplit), výlevné – na zem.povrchu (čedič, znělec)

hmota je celistvá

2) usazené = sedimentární horniny, vznikají rozrušením tzv. erozí starších hornin, dopravováním činností vody, větru a opětovným ukládáním tzv. sedimentací (pískovec, vápenec)

-horniny org. původu – uhlí, ropa

-první fází vzniku hornin je zvětrávání starších hornin = rozrušování hornin na povrchu a následný vznik zvětralin

dva druhy zvětralin

– fyzikální = mechanické rozrušení hornin, mění se pouze struktura hornin nikoli chem. složení

způsobeno tepelnými rozdíly -> při vysušení dochází k praskání hornin

eluvium – zvětraliny, které leží blízko místa vzniku

-chemické: způsobeno vodou, kyslíkem, ox. Uhličitým, při procesech: oxidace, redukce, rozpouštění

mění se chem. složení hornin

-karbonizace – rozpuštěním vápence vznikají tzv. krasové jevy. Působením vody a oxidu uhličitého na vápenec se tvoří hydrogenuhličitan vápenatý, který je odnášen vodou a na jeho místě se tvoří krasové útvary, díky zpětnému pochodu, kdy vzniká opět CaCo3

 

Teplé, suché klima – fyz. zvětrávání

studené vlhké klima – chem. zvětrávání

nivální – sníh – mechanické i chemické

 

3) přeměněné = metamorfované horniny, přeměnou vyvřelých a usazených hornin, příčinou je vysoká teplota, tlak uvnitř Země, (ruly, svory)

 

Členění zemské kůry

poměr – souše : světový oceán

29% : 71%

149 mil km2: 361 mil km2

-pevninská zemská kůra – mocnost 20-80 km, tvoří 64% celkového objemu

-je lehčí, křehčí, starší, ale mocnější

-3 části – sedimentární vrstva à na povrchu, obal usazených hornin

žulová vrstva = uprostřed

čedičová vrstva (bazaltová) = nejmocnější, dole

-pevninská je starší než oceánská

– jejím základem štíty = jádra pevnin tvořeny vyvřelinami, přeměněnými horninami, nejstarší části pevnin à nejstabilnější, působila na něj nejmíň tektonických vlivů

– devět štítů: baltský, ukrajinský, kanadský, atlantský, africký, indický, australský, guinejský, brazilský

-platformy: přimykají se ke štítům, jejich povrchem jsou usazené horniny, oproti štítům prodělávaly změny (např.: Ruská tabule, Středosibiřská vysočina)

-epiplatformní oblasti = epiplatformy

platformy, které byly v období třetihor rozlámány a vyzdviženy do velehorských výšek (např: Ťan-Šan)

-epigeosynklinální oblasti – vznikly vyvrásněním epiplatforem (např. Himaláje – okraje), vyskytují se v oblastech kolizí

-kolizní horotvorné oblasti – oblasti na střetu litosférických desek, je zde neustále horotvorná činnost (např.: J Kordillery a část Himalájí)

 

oceánská zem. kůra – zabírá 21 %, mocnost 6 – 15 km

-části – sedimentární

vrstva sedimentů, kde proniká čedič

čedičová vrstva

dno světového oceánu

-pevninský šelf – okraj oceánu, tvořen pevninskou zem. kůrou, sklon do 5°, zaujímá 8 % dna oceánů

je vyplněn Šelfovým mořem à rybolov, ropa

132 m – průměrná hloubka

-pevninský svah – sklon vyšší jak 5°, 11% dna oceánů, 1500m průměrná hloubka

-pevninské úpatí – je tvořeno přechodnou zem. kůrou, 5% dna, 3000m hloubka, pokryto sedimentem

-oceánské lóže – 76% dna, 3000 – 6000 m hloubka, tvořeno oceánskou zem. kůrou

Vyskytují se: středooceánské hřbety – horské systémy, Středoatlanský hřbet – nejdelší

-oceánské pánve – oddělují od sebe hřbety

rify – na oceánských hřbetech, nejmladší částí

-hlubokooceánské příkopy – nejhlubší místa oceánského dna, vznikají v místech podsouvání jedné lit.desky pod druhou, nejhlubší: Mariánský př. 11 034 m

 

-Přechodná kůra– složena ze dvou vrstev.

vrstva sedimentů  – tenká vrstva na povrchu, čedičová – mohutná vrstva.

je vyvinuta v oblastech přechodu pevnin v oceány, je to kůra velice pohyblivých částí zemského povrchu, tvořící asi 15% celkového objemu zemské kůry. Je starší než oceánská.

Georeliéf

= povrch Země, místo styku litosféry s pedosférou, atmosférou a hydrosférou, jeho studiem se zabývá geomorfologie

-vznikl a je neustále přetvářen vlivem endo a exo. procesů

– dělení: podmořský x pevninský

– relativní výška – převýšení určitého bodu nad okolní krajinou

– roviny – 0-30m

– pahorkatiny – 30-150m

– vrchoviny – 150-300m

– hornatiny – 300-600m

– velehornatiny – 600 – nejvíc

– absolutní výška – skutečná výška nad mořem

– nížiny do 200 m.n.m.

– vysočiny od 200 m.n.m.

– velký vliv na vzhled reliéfu mají horniny – složení, střídání, úložné poměry, pohyby zemské kůry

– transgrese – moře vnikne do pevniny a formuje krajinu

– regrese – moře zase ustoupí

– vliv také eroze

 

Endogenní pochody

= vnitřní pochody (radioaktivní rozpad a přemísťování látek, tavení hmoty, v důsledku gravitačního působení a rotace planety) -> uvolňování energie a přeměna povrchu Země

-jsou spojeny s pohyby lit. desek

-výsledkem pochodů jsou: platformy, epiplatformy, epigeosynklinály, štíty, sopečná pohoří

pod zem. povrchem, ale projevují se na reliéfu pevniny i oceánů à vulkanická činnost, zemětřesení

horotvorná činnost

-vulkanická = sopečná činnost vnitru Země, dochází k přemisťování magmatické hmoty z nitra Země k povrchu, díky tomu, že na povrchu proniká láva, vznikají na povrchu určité útvary à tam, kde dochází k výlevu magmatu a úniku par a plynu vzniká útvar vulkán (sopka) – vlnovitý útvar v litosféře

žhavé magma vytéká ze sopouchu – jícen vulkánu a nazývá se láva

kráter – místo, kde vychází láva na povrch

stratovulkán – vrstevnatá sopka, smíšeného typu

časté tvary – lávové příkrovy

sopečná pohoří – starší tvary

nejvyšší činné sopky – Asie (Klučevskaja – Kamčatka; Fudži – Japonsko), Afrika (Meru – Tanzanie), S Amerika (Citlatépetl – Mexiko; Crater Lake – Oregon), Střední Amerika (Popokatepetl – Mexico), J Amerika (Cotopaxi – Ekvádor; Chimborazo – Ekvádor), Austrálie a oceán (Mauna Loa – Hawai), Antarktis (Mt. Erebus), Evropa (Etna – Sicílie; Vesuv – Itálie; Stromboli – Lipanské ostrovy)

-zemětřesení – otřesy zem. povrchu, vzniká náhlým uvolněním energie v zemském nitru

hypocentrum – ohnisko vzniku zemětřesení; pod zem. povrchem

epicentrum – místo na povrchu největších otřesů

izoseisty – místa se stejnou hodnotou síly zemětřesení

nejčastější zemětřesná pásma na rozhraní litosférických desek

-horotvorná činnost – na střetu lit. desek, způsobuje vrásnění a vznik zlomů

Vrásy= vlnovité útvary svrchní části litosféry složené z antiklinály(nahoru vyklenutá) a synklinály(dolů prohnutá)

Vrásové příkrovy= složité útvary z několika vrás na sobě

Zlomy=porušená vrstva hornin

Kry= části litosféry omezené zlomy, pohybují se vertikálně i horizontálně

 

Horotvornou činností vzniká

Klenby a pánve= většinou kruhový nebo oválný půdorys, vzniká vyklenutím (prohnutím) georeliéfu

Vrásová pohoří= vznik vrásněním. Antiklinály-> horské hřbety, synklinály-> údolí. (pohoří Švýcarský Jura)

Příkrovová pohoří= složitá struktura vrásových příkrovů přes sebe přesunutých (Alpy, Himalaj)

Vrásno-zlomová pohoří= vznik horotvornými pohyby, vytvořily vrásy, příkrovy, zlomy (Karpaty)

Kerná pohoří= vytvořena vertikálními pohyby ker podél zlomů (Jeseníky)

Příkopové propadliny= vznikly propadnutím ker podél zlomů, bývají zality vodou (jezero Bajkal)

 

Exogenní pochody

-vyvolány slunečním zářením, gravitací, rotací Země

projevy

1) EROZE – zvětrávání, rozrušování (biologické, mechanické/fyzikální, chemické)

mechanické rozruš. hornin tep. změnami na menší úlomky a zrna bez změny složení

chemické způsobuje voda, kyslík, CO2 => změna na zcela odlišné horniny

biologické – za života organismů, např. v moři

2) TRANSPORT – přenos větrem, vodou, ledovcem,..

3) AKUMULACE – hromadění a ukládání materiálu

– energii berou ze slunečního záření, zemské rotace, gravitace,..

– působí proti vnitřním (endogenním pochodům), rozrušují je

Typy

1) Svahové pochody = pohyb uvolněných hornin po svazích způsobený nejčastěji gravitací

2) Říční (fluviální) pochody = činnost tekoucí povrchové vody, dochází k nim v humidních (vlhkých) oblastech

– Ron = nesoustředěný povrchový odtok vody, po deštích nebo tání sněhu

na svazích vytváří ronové rýhy

– Strže = hluboké rýhy

– Vodní tok = soustředěný povrchový odtok vody, protéká korytem, modeluje jeho tvar boční a hloubkovou erozí

3 typy toku: horní (převládá eroze nad usazováním, velký spád), střední (převládá transport), dolní (malý spád, materiál se akumuluje)

Splaveniny = úlomky hornin vlečené po dně vodního toku

Plaveniny = jemnější materiál rozptýlený ve vodě

Meandry = říční zákruty

mohou se oddělit => slepé rameno, poříční jezero

 

3) Kryogenní pochody = činnost mrazu, vysokohorské a polární oblasti,

Činitelé: ledovce, sníh, mrazové zvětrávání

-Permafrost = trvale zmrzlá půda, roztává pouze horní vrstva, hloubka až 1500 m

sever Euroasie (Sibiř) a Ameriky

nevhodné pro zemědělství -> drahé

– drahá těžba ropy a zemního plynu

– SNĚŽNÍKY = sníženíny, ve kterých se drží sníh i v létě, půda pod ním sesedá

– proces Solifukce = stékání rozbředlé půdy po svazích

 

4) Glaciální pochody = činnost ledovce

– ledovce: pevninské (největší je Antarktický – 3 km, Grónský), horské (největší evropský Vatna na Islandu, nejv. alpský je Alečský)

-mohou se vyskytovat i v tropech – pouze za sněžnou čarou

– Fjord = ledovcové údolí; dlouhé, úzké, zatopené vodou, tvar z V -> U, Finsko, Aljaška, Island, Nový Zéland, Chile

– Kar = ledovcový kotel, ve kterém ledovec vzniká ze 3 stran obklopený strmými stěnami, 4. strana je ledovec, např. Obří důl (pod Sněžkou)

– Trog = ledovcem přemodelované údolí, původně říční

– Moréna = soubor hmot dopravovaných ledovcem, tvořena kameny, štěrkem, pískem, půdou

před nebo za ledovcem, největší jsou čelní => morénová údolí

– Bludné balvany = kameny ohlazené činností/pohybem ledovce, u nás nalezeny čtvrtohorní v Moravské bráně

– vznik jezer (Černé na Šumavě, Bodamské ve Švýc.), největší v Evropě Ladožské a Oněžské

– Visuté údolí= údolí, které eroze neprohloubila celé, = postranní údolí

 

5) Větrné (eolické) pochody = činnost větru, v aridních (suchých) oblastech – pouště, polopouště

činnost

1) rušivá = KORAZE = větrná eroze: vznik svědeckých skal, hřibovitých útvarů, skalních bran, oken, výklenků, tabulových hor

2) tvořivá – vznik písečných přesypů/dun

– proces Deflace = odvátí části větrem, vznik Spraší, např. oblast Velké čínské nížiny z Gobi za zimních monzunů

– Duny = písečný přesyp, vysoké desítky až stovky metrů, jsou neustále v pohybu

mají srpovitý tvar = barchan, na nich čeřiny

– pouště: písečné = Ergy, kamenité = Hamady, štěrkové = Seriry

např. Velká Viktoriina v Austrálii, Taklamakan, Gobi, Nafúd, největší Sahara, Kalahari, Atakama, Mohavská

 

6) Mořské (marinní) pochody = činnost moře (příliv, odliv, příboj)

činnost

a) rušivá: Abraze= eroze na pobřeží, pobřeží je podkopáno a ustupuje, vznik útesů, bran, oken, srubů/klifů, příboj. hald

b) tvořivá – v důsledku větru => proudů => přemisťování materiálu => přehrazení zálivu =>

vznik Kos = nánosy usazenin vyčnívající nad hladinu

– desítky km, např. v Baltu, Černém moři,..

vznik Limanu = pobřežní jezero

– mechanické, chemické, organické usazeniny

– Holandsko z 1/3 pod úrovní moře => pojmy:

– Watty = bahnitá plocha pobřeží, za odlivu nad hladinou, několik km široké

– Marše= watty zarostlé trávou, občasně pod vodou

– Poldery = marše ohrazené hrází, vysušené, umožňuje pěstovat plodiny

 

7) Biogenní pochody = činnost organismů => Organogenní

činnost

a) rušivá – mechanická, chemická => zvětrávání hornin, vznik půd

b) tvořivá – hromadění schránek mrtvých organismů na dně moří => vápenité, křemité, fosforečné horniny nebo živice (ropa, zemní plyn) nebo korálové útesy, atoly, termitiště, rašeliniště (rašelina -> z odumřelých rostlin)

– korálové útesy: vznikají v teplých a čistých tropických mořích (největší je Australský – 2 500 km)

-korálové ostrovy – největší je Vánoční o.

– termitiště jsou nestabilní, vydrží desítky let, měří několik metrů (do 10)

-Uhlí -> ze zbytků rostlin v mořských a jezerních pánvích

– rašeliniště na Šumavě, v Jeseníkách

 

8) Antropogenní pochody

= činnost lidské společnosti

– změny reliéfu přetrvávající alespoň 50 – 70 let

typy

vyvýšené – průmyslové stavby, skládky

vyhloubené – lomy, pískovny, průplavy

rovinné – vodní plochy, letiště, silnice

podzemní – tunely, šachty, doly,

nebo podle účelu : dopravní (zářezy, náspy), vojenské (zákopy), mořské hráze,..

– neúmyslně způsobeno sesedání v důsledku těžby (Ostravsko)

 

8) Krasové pochody = činnost vápence

tvary

1) povrchové: ŠKRAPY – hluboké desítky cm, ZÁVRTY – stéká voda => rozrušuje, POLJE = spojeno více závrtů

2) podpovrchové:

– největší naše propast je Hranická (na Moravě)

– propast vzniká propadnutím stropu jeskyně

– slovo kras pochází z oblasti Slovinska, Chorvatska

 

Wegenerova teorie kontinentálních driftů = vznik kontinentů

v prahorách existoval jeden celek – Pangea obklopena praoceánem Panthalassa

v prvohorách – před 250 mil lety – dva prakontinenty – Laurasie a Gondwana – byly odděleny zálivem Tethys

z Laurasie vznikla – S Amerika, Evropa a Asie

z Gondwany – Afrika, Antarktida, J Amerika a Austrálie

později se z Gondwany oddělily dvě části – Přední Indie a Arabský poloostrov a připojily se k Asii

kontinentální drift = kontinentální blok, který se pohybuje

důkazy, že kontinenty v geologické minulosti tvořily jeden celek – stejné druhy hornin, stejné fosilie flóry a fauny





Další podobné materiály na webu: