Logopedie - speciální pedagogika

Otázka: Logopedie

Předmět: Speciální pedagogika

Přidal(a): Halltenka

Obor speciální pedagogiky, jenž s zabývá rozvojem, výchovou a vzděláním dětí, jež jsou znevýhodněny poruchami v procesu komunikace mluvenou řečí (pro každého pedagoga je nezbytná orientace v problému řečových poruch, i když odbornou péči zabezpečuje logoped).

PORUCHY KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTI

1. Vývojová nemluvnost ( vývojová dysfázie)
- = narušený vývoj řeči, jenž se může projevovat neschopností nebo smíšenou schopností verbálně komunikovat, i když podmínky pro utvoření této schopnosti jsou dobré (inteligence je přiměřená, dítě slyší, prostředí je podmětné) Problémy v oblasti jemné motoriky, paměti, emocionální oblasti, zájmová,…

2. Získaná orgánová nemluvnost (afáze)
- = lokální poškození mozku. Řeč již byla plně vyvinuta, ale na základě poškození mozku (nádor, úraz mozku,…) dochází k poruše komunikace. (Narušena celá psychika= emoce, vůle)

3. Poruchy řeči zvuku (rinolalia= huhňavost)
- HUHŇAVOST:
  - Zavřená – překážky v dutině nosní nebo nosohltanové (chronická rýma), řeč zní přidušeně jako při silné rýmě (např.: „By nic nebáme“ = „My nic nemáme“), stále pootevřená ústa, děti v noci chrápou (špatný spánek)
  - Otevřená– vzniká při nedokonalém uzávěru mezi rezonančními dutinami, příčinou může být nedokonalý uzávěr měkkého patra
  - Smíšená– kombinací huhňavosti zavřené, otevřené

4. Získaná neurotická nemluvnost
- MUTISMUS, EFEKTIVNÍ MUTISMUS, SURDOMUTISMUS)
- Mutismus– oněmění ( úlek, šok, vyčerpání)
- Efektivní mutismus – ztráta řeči, oněmění vázané na osobu, situaci nebo prostředí ( dítě nemluví ve škole, ale doma ano)
- Surdomutismus– ztráta řeči (oněmění), ztráta schopnosti slyšet (= hystericky podmínění projev labilní osobnosti)

5. Poruchy plynulosti řeči
- KOKTAVOST, BRAPTAVOST
  - Koktavost
    - Jeden z nejtěžších a nejnápadnějších druhů narušené komunikační schopnosti
    - Koktavý mění postoj k verbální komunikaci, bojí se řeči, vyhýbá se řeči, může dojít až k logofobii
    - Vyskytují se poruchy neverbálního chování (tiky, grimasy, mrkání, žvýkání, celkový motorický neklid)+ napětí, pocení
    - => nedobrovolné přerušování plynulosti mluvení

- - Breptavost
    - Porucha plynulosti mluvy, dochází k vynechávání slabik, deformaci slov kvůli překotnému tempu řeči, řeč je často úplně nesrozumitelná (opakování a vynechávání slabik, narušené dýchání)

6. Poruchy artikulace (dyslálie= patlavost)
- PATLAVOST= porucha používat jednotné hlásky nebo skupiny hlásek, nejrozšířenější porucha komunikační schopnosti
  - Podle původu nesprávného tvoření hlásek:
    - MOGILÁLIE- dítě vyslovuje určitou hlásku nesprávně tak, že ji nahrazuje zvukem, který nemá podobu žádné hlásky (zajímavý zvuk- např. mamin-a)
    - PARALÁLIE- dítě určitou hlásku nahrazuje hláskou jinou (např. káva- táva)
    - TÉTISMUS- dítě nesprávně vyslovuje více hlásek
  - Podle poruch jednotných hlásek:
    - Poruchy sykavek (SIGMATISMUS)
    - Poruchy hlásek „L“ (lampa- vampa- ampa)
    - Poruchy hlásek „R“ (ROTACISMUS) a „Ř“ (ROTACISMUS- BOHMICUS) -> dítě je nahrazuje hláskou „Z“ nebo „Ž“ (např. kuře- kuže- kuze), tato porucha („R“+ „Ř“) se nepovažuje za neobvyklou do 6ti let (péče logopeda+ vstup do školy)
- Důsledky patlavosti= výsměch, nedůvěra k okolí, izolace, agresivita, negativismus, odpor hovořit, prospěch, ve spojení s poruchami čtení a psaní)
- ! Správný mluvní vzor (nešišláme, …), nacvičování přírodních zvuků („S“- syčíme jako hadi, „R“ – nápodoba zvuku zvuku motoru, …), říkadla se slovy

7. Symptomatické poruchy řeči
- = Poruchy komunikační schopnosti, jež jsou původním příznakem (symptomem) jiného, dominantního postižení, např. dědičnost- hluchota-> narušení komunikačních

8. Poruchy hlasu
- = Změna struktury až úplná ztráta hlasu

PÉČE O OSOBY S NARUŠENOU KOMUNIKAČNÍ SCHOPNOSTÍ

V dnešní době je logopedická péče u nás poskytována v resortu ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy, v resortu ministerstva zdravotnictví, v resortu ministerstva práce
Od narození až po nástupu do školy-pediatři rodiče informují o předřečovém i řečovém vývoji dítěte.
Učitelky MŠ by měly mít dostatečné logopedické znalosti a dovednosti, měly by se zabývat logopedickou prevencí (rozvíjet komunikační schopnosti dětí, jejich motoriku, zrakové a sluchové vnímání, slovní zásobu, provádět dechová a artikulační cvičení,…)

Podezření na poruchy komunikačních schopností =>

Nutné provést včasnou logopedickou diagnostiku
Na základě diagnózy je nezbytné vypracovat speciálně pedagogický postup terapie -> obrátit se na odborníky:
- Logopedické poradny při zdravot. zařízeních, při odděleních ORL, dětských odd., soukromé log, poradny (ambulantní péče)

Ve školství kontaktovat

Speciálně pedagogická centra (SPC), většinou působí při speciálních MŠ a ZŠ pro žáky s vadami řeči, na základě vyšetření v SPC může být dítě integrováno do běžné MŠ, může navštěvovat speciální třídu při běžné MŠ
Speciální školy- zařazení dítěte tehdy, není-li možnost ambulantně navštěvovat logopedickou poradnu, ani nelze zajistit logopedickou péči na základní škole

MŠ logopedická + ZŠ logopedická

pro vadně mluvící žáky
pro nemluvící žáky
(Menší počet dětí ve třídě, obsah výuky je shodný s obsahem výuky na ZŠ, navíc= hodiny log. Péče, individuální přístup)

Do speciálních škol se žáci zařazují na nezbytně dlouhou dobu, po odstranění nedostatků v řeči pokračuje ve školní docházce ve své kmenové škole v místě bydliště.