Máj – rozbor díla k maturitě (4)

 

Kniha: Máj

Autor: Karel Hynek Mácha

Přidal(a): Nela

 

 

 

Český romantismus (30. a 40. léta 19. století)

Francouzská revoluce 1789, lidé ztratili ideály, nesouhlas, nespokojenost

rozpor mezi snem a skutečností, člověk X společnost, pocit osamění, důraz na city a fantazii

splín = stav, člověk je zklamaný, ale nebrání mu to vytvářet si další ideály

hrdina totožný s autorem, výjimečný, neumí se přizpůsobit, nešťastná láska, tragický konec

inspirační zdroj – gotika

román = rozsáhlé výpravné dílo, více hlavních postav, dějových linií

K. J. Erben, J. K. Tyl

 

Karel Hynek Mácha 

český básník, prozaik a dramatik, zakladatel novodobé české poezie

studoval filozofii a práva, hrál v ochotnickém souboru Kajetánského divadla i v českých představeních Stavovského divadla

pohřeb jeho ostatků na Vyšehradě v květnu 1939 se stal národní manifestací.

počáteční tvorba německy, později psal česky – vliv Jungmanna

zemřel na choleru krátce před svatbou s Lori Šomkovou, jen deset dní před svými šestadvacátými narozeninami (pohřeb v den plánované svatby)

–          Tvorba: Cikáni, Obrazy ze života mého, Pouť krkonošská, Boleslav, Bratrovrah, Bratři, Křivoklát (1. část cyklu Kat – Valdek, Vyšehrad, Karlštejn)

Máj

literární druh: poezie

literární žánr: báseň

Děj se odehrává především v přírodě někde v okolí Bezdězu a Doks. Také ve vězení.

básnické prostředky:

a.     epiteton konstans – “bělavé páry, bledá tvář luny”

b.     epiteton ornans – “růžový večer, večerní břeh, jezero hladké”

c.     přirovnání – “co slzy lásky”

d.     metafora a personifikace – “jezero zvučelo tajný bol”

e.     oxymorón – “mrtvé milenky cit”, “zbortěné harfy tón”

f.      metonymie – “hrdliččin zval ku lásce hlas”

g.     pleonasmus – “modrý blankyt”

h.     apostrofa – vězňův poslední pozdrav země

i.      gradace – “temná je noc, temnější mně nastává”

j.      kontrasty (tma x světlo)

– kompozice: dedikace (věnování), 4 zpěvy a 2 intermezza

3 tragédie – Jarmilina, Vilémova, obecně lidská¨

děj: osud Viléma, strašného lesu pána, který zabije svůdce své dívky Jarmily, aniž by tušil, že zabije vlastního otce. Za tento čin je uvržen do vězení a následujícího dne popraven. Jarmila ukončí svůj život ve vlnách jezera

1. zpěv: básník oslavuje krásu májové přírody. Jarmila v podvečer prvního májového dne, kdy příroda hýří krásou a svěžestí, očekává na břehu jezera svého milence. Místo něho však přichází jeden z jeho druhů a přináší zprávu o Vilémově smutném osudu

2. zpěv: básník vložil do Vilémových myšlenek všechny své vlastní pochybnosti proti soudobé společnosti. Tato společnost donutila svou krutosti Viléma k tomu, aby násilím mstil svou zlobu. Také se zde objevuje filozofická úvaha o smyslu života a věčnosti času (věčnost přírody X doba do popravy Viléma).

1. intermezzo: půlnoc, duchové se připravují na příchod strašného lesů pána na popravu

3. zpěv: vrchol básně, Vilém se ještě před popravou vyznává ze své lásky k vlasti.

2. intermezzo: Vilémovi druhové truchlí nad smrtí svého pána

4. zpěv: v závěru básně přichází básník na místo popraviště, vidí zbytky Vilémova těla a báseň končí zvoláním: „Hynku! Viléme! Jarmilo!“, čímž naznačil, jak se ztotožňuje s Vilémovými revolučními výtkami společnosti

Máj byl přijat velmi špatně => zdálo se, že narušuje ideu krásna, porušení výchovného rázu české literatury (Tyl), jiní zase nepochopili význam díla, hlavní byl názor F.X. Šaldy, že s Máchou vešel do českého života i umění revolucionář, který to myslel se životem a uměním velmi vážně

 

Máchovi pokračovatelé: Karel Sabina, Josef Václav Frič





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář