Maryša – rozbor díla k maturitě (7)

rozbor-díla

 

Kniha: Maryša

Autor: Alois a Vilém Mrštíkové

Přidal(a): 120michal

 

 

Autoři díla:

Alois Mrštík

  • Byl prozaikem a dramatikem. Vystudoval učitelský ústav, pak učil v několika jihomoravských obcích. Později byl jmenován správcem školy v Divákách u Hustopečí, kde žil až do své smrti. Přispíval do Moravské orlice, Zlaté Prahy, Lumíru, Světozoru, Národních listů, Máje aj.

Další tvorba: Dobré duše (povídky), Rok na vsi (román), Nit stříbrná (sbírka povídek)

 

Vilém Mrštík

  • Prozaik, dramatik a překladatel. Stěží vystudoval Gymnázium a odstěhoval se do Prahy. Po nedokončeném studiu práv se plně věnoval literatuře a publicistice. Přispíval do časopisů Lumír, Literární listy, Národní listy, Česká revue. Prosazoval umění pravdivé, usilující o nápravu světa. Díky nedostatku peněz byl nucen se vrátit na Moravu, s čímž se však nikdy nesmířil (myslel si, že jediné místo, kde může něco znamenat je Praha). Vyzdvihuje mravní hodnoty lidí, tvrdě odsuzuje bezohlednost a honbu za majetkem. Konec svého života ukončil sebevraždou.

Další tvorba: Santa Lucia (román o osamocení a ztráty iluzí mladého studenta po příjezdu do Prahy), Moje sny (literární kritika), Stíny

 

Alois a Vilém Mrštíkové patří do české realistické prózy (odraz v díle…nezkreslenost událostí, poselství příběhu, a jiné v rovině reality) 2. poloviny 19. století. Psali venkovskou prózu. Zobrazovala především sociální rozpory, nespokojenost venkovského lidu s politickou, národní i sociální situací, také snahu o lepší postavení žen ve společnosti.

 

Charakteristika období

Realismus: je opakem romantismu

  • Typizace= typický hrdina v typické situaci
  • Objektivní přístup autora- autor se neztotožňuje s hrdiny
  • Byl odpovědí na tehdejší umění, které popisovalo život hlavně bohatých a spokojených lidí, nebo fiktivních či historických osob. Jako předstupeň realismu je považována renesance.
  • Přesné a všestranné studium společenského života,nitra člověka, zobrazení každodenního života
  • Zobrazuje průměrného člověka, realistický román je zrcadlem společnosti, kronikou jejích mravů

 

Rozbor díla: Maryša

  • Literární druh: sociální drama
  • Literární žánr: tragédie
  • Kompozice: chronologická
  • Doba a místo děje: odehrává se roku 1886, v jihomoravské vesničce

Nacházíme zde prvky surového naturalismu: přímo na jevišti se vraždí (vražda je jediná Maryšina obrana)

Dílo rozděleno na jednání (5) a výstupy tragédie o 5 dějstvích – podle vzoru antického dramatu

 

Hlavní myšlenka

  • Jeden z tvůrců hry prohlásil, že jejich záměrem bylo ukázat rozklad rodiny založené na penězích – v touze po majetku ničí štěstí jiných, svým dětem brání ve štěstí. Brání jim vzít si ty, které mají rádi, a nutí je ke sňatku s lidmi, kteří oplývají penězi a majetkem.  Manželství uzavřené bez lásky a pouze kvůli prospěchu nemůže být šťastné.
  • Chamtivost a touha lidí po penězích
  • Dílo zobrazuje majetkové rozdíly na vesnici

 

Děj se odvíjí rychle a neodbíhá od hlavní myšlenky

  • 1, Expozice (úvodní představení postav nebo tématu) = Začátek díla, kdy jsou představovány jednotlivé postavy vystupující v díle.
  • 2, Kolize (dějový úsek, který následuje po úvodní expozici a rozvíjí dramatickou zápletku. Objevují se zde první střetnutí hrdiny s jinou osobou, někdy se sebou samým a dějová zauzlení. Kolize probíhá až do vyvrcholení, má stupňovat divákův zájem) = Část díla, kde se Francek loučí s Maryšou, až po jeho návrat z vojny. Vyostřují se zde vztahy mezi rodiči, Vávrou a Maryšou
  • 3, Krize (vyvrcholení děje dramatu nebo románu) = Návrat Francka z vojny a jeho vydávání jeho lásky k Maryši na odiv.
  • 4, Peripetie (dějový zvrat v dramatickém i epickém díle, obrat ve vývoji událostí) = Část kdy si Lízal uvědomuje, že udělal chybu a chtěl by vrátit vše. Dále také období, kdy Francek přesvědčuje Maryšu, aby s ním odjela a ona odmítá.
  • 5, Katastrofa (tragické rozuzlení děje) = Vražda Vávry, z důvodu naprosté bezvýchodnosti situace a Maryšino přiznání.

 

Vrcholné dílo české realistické dramatiky. Sociální drama ze soudobého vesnického života. Střet milostného citu, peněz a předsudků v tragickém osudu dívky ze slovácké vesnice, donucené rodiči ke sňatku s mužem, kterého nemiluje.

 

Hlavní postavy a jejich charakteristika:

Postavy v dramatu jsou z různých sociálních vrstev. Předsudky a bezcitná moc peněz jsou personifikovány především v jednání Maryšiných rodičů. Jednotlivé postavy nejsou vykresleny schematicky a černobíle.

Maryša

  • Mladá dívka, poslušná dcera. Na příkaz svých rodičů, na tlak z jejich strany však končí tragicky. Musí je uposlechnout, vykoná tak čin proti své vůli, jen aby uposlechla všechny náboženské (cti otce svého a matku svou) a společenské zásady. Sňatek je pro ni jen životním neštěstím.
  • milující žena, trpící pro svou lásku

Vávra

  • Mlynář, který se ožení s Maryšou. Nebere si ji však z lásky, jen kvůli penězům. Vdovec, má 3 děti. Ke své bývalé ženě byl velmi krutý a zlý, jak ví sama Maryša od své kamarádky. Jeho chování je však velmi sebevědomé.

Lízal

  • postava sedláka, který viděl dřív peníze a potom štěstí svého dítěte, později svých činů litoval a chtěl vše napravit, Maryša však už o nápravu nejevila zájem a otci řekla že na to měl myslet již dřív, než ji provdal, ale nyní je již pozdě.

Francek

  • Chudý mládenec, který velmi usiluje o Maryšu. Nemá otce, jeho matka se živí prací u sedláků. Odchází na vojnu, z ní se pak vrací jako dospělý člověk s dospělými názory. K Vávrovi se nechová jako k někomu „vyššímu“, ale bere ho jako sobě rovného.

 

Další postavy:

  • Rozára- služka, Horačka- matka Francka, asi šedesátiletá, bázlivá, ale rozumná stařena, Strouhalka- Maryšina teta, Strouhal- Maryšin strýc, Stařenka- Maryšina babička, Hospodský- Franckův poručík, Pavel- řeznický tovaryš, Hrdlička- obecní sluha

 

Děj a kompozice:

Je to drama o pěti jednáních s proměnou (třetí jednání je o dvě léta později než jednání první). Maryša je dcera bohatého Lízala. Miluje Francka, který je ale velmi chudý, a proto Maryšin otec Lízal vztahu mladé dvojice nepřeje. Naopak chce dceru provdat za vdovce mlynáře Vávru, který vlastní celý mlýn a několik polí, ale je o dost starší než Maryša. Lízalovi se proto velmi hodí, že Francek odchází na vojnu. Francek se přišel za Maryšou rozloučit, ale Lízal ho od domu zahnal. A tak se Francek vrátil ještě jednou a s Maryšou se rozloučil a slíbil ji věrnost.

Mezitím vyjednává Lízal sňatek Maryši s mlynářem Vávrou, který chtěl po něm určitou sumu peněz pro Maryšu, aby mohl zaplatit své dluhy. Lízalovi se to zdálo moc, ale nakonec se domluvili. Když se Maryša dověděla, koho si má vzít, prosila rodiče, aby ji Vávrovi nedávali. Matka jí domlouvala, že se s mlynářem bude mít dobře, že mlýn mu dobře vynáší a Franckovi, tonu ji nedá. Maryša se však obává, že ji Vávra bude bít stejně jako předchozí ženu a navíc je na ni příliš starý a vůbec se ji nelíbí.

Když přišel svatební den, přijel si pro ni Vávra s kočárem. Maryša jej prosila, aby si ji nebral, ať jí nekazí život. Ten jí sliboval, že se bude u něho mít dobře, že jí udělá vše, co jí na očích uvidí. A tak nezbývalo Maryši než si mlynáře vzít. Vávra se k ní nechová vůbec pěkně, bije ji, protože ví, že ho nemiluje. Maryša na své rodiče úplně zanevřela, protože jim nedokáže odpustit, že ji prodali tak špatnému člověku. Jednou, když ji Lízal uvidí, jak jde manželovi pro pivo, jen se na sebe podívají, ani slovo si neřeknou. Sedlákovi přinese sluha lístek od soudu, kde stojí, že ho Vávra žaluje pro peníze.

Za tři roky se vrátil Francek z vojny. Na nic nedbal a vydal se za Maryšou, i když věděl, že je vdaná. Vždyť ji stále miloval. Ani ji nemůže poznat. Maryša je bledá, hubená a smutná. Dá se s ní do řeči a jde ji doprovodit. Tím chce ukázat celé vesnici, ale hlavně Vávrovi, že se Maryši nevzdá a že na ni nezapomněl. Lízal si uvědomil, jak jeho dcera žije a proto se rozhodl, že ji vezme domů. Maryša však nechtěla, protože věří ve svátost manželskou a nechtěla udělat svým rodičům ostudu. Přemlouval Maryšu, aby s ním odjela do Brna. Tam je pro oba práce zajištěná. Maryša, i když ho milovala tak se bála. Francek se s ní chce sejít v noci u splavu, ale Maryša nechce, také se bojí, že by ho mohl Vávra zastřelit, ale to Franckovi vůbec nevadí.

Když se Vávra vrátí domů z hospody, tuší, že Maryša někoho měla doma. Maryša mu nic nechce prozradit a zatlouká. Je si docela jistý, že to byl Francek. Vezme pušku a jde ke splavu. Vávra po Franckovi střílí, ale nedokáže se trefit. Maryša byla rozhodnuta jinak. Ráno, když Vávra odcházel do své práce, uvařila mu žena kávu, do které nasypala jed. Vávra se napil a začal vlídně hovořit k ženě. Sliboval, že už se nebudou hádat a budou spolu žít spořádaným životem. Vávra dopil zbytek kávy a klesl k zemi mrtev. Když přišli sousedé a viděli mrtvého mlynáře, Maryša se ke všemu přiznala.

S postupným vývojem příběhu můžeme sledovat i změnu chování starého Lízala. Zpočátku hamižný muž a despotický otec s předsudky nakonec zjišťuje, že štěstí nezávisí pouze na penězích. Umíněná Maryša však na své rodiče zanevře kvůli křivdě, kterou na ní spáchali a není schopna jim odpustit, že jí zničili život. Původně veselá dívka zatrpkne a zahořkne a nenávidí celý svět včetně svých rodičů. Majetek, jehož součástí jako předmět obchodu se stává člověk a láska, se stane příčinou tragédie.

 

Jazyk a styl:

  • Autoři využili realistického popisu prostředí moravské vesnice a venkovského života.
  • Do děje jsou začleněny lidové písně s živou muzikou, kroje, skutečný způsob, jakým probíhalo loučení s rekruty apod. Jazyk postav užívá ve značné míře nářečních slov, které jsou kombinací hanáckého, slováckého a brněnského dialektu. Srovnáme-li jazyk Maryši a Lízala, Maryša využívá nářečních výrazů méně, čímž autoři ukazují vytlačování dialektu školní spisovnou mluvou u mladších postav. Použitím tohoto jazyka nás autor zavádí skutečně do dávných dob, kdy se na vesnicích mluvilo takovýmto nářečím.
  • Maryša má být výzvou k čtenáři, k zápasu proti světu, který nadřazuje peníze nad štěstí člověka, vybídnutí žen, aby se bouřily proti různým omezením a předsudkům, a proti každému, kdo by chtěl manipulovat s člověkem.

 

Okolnosti vzniku díla:

  • Dílo je částečně výsledkem sporu o charakter národního divadla mezi zastánci realismu a romantismu. Původně se jednalo o Aloisův záměr vesnického románu, který na radu Viléma začal koncipovat jako drama. Podkladem byl nucený sňatek, který byl na vesnicích běžný.
  • První a čtvrtý akt si autoři kompletně vymysleli, inspirací pro třetí bylo vyprávění jednoho z jejich přátel a pátý akt vycházel ze skutečného sousedního případu, který se stal v Brně.

 

Vliv na dané dílo:

  • Autoři tragédie se narodily v Jimramově u Nového Města na Moravě. Starší autor, Alois, působil značnou část života jako učitel na jihomoravském venkově. Jako správce školy v Divákách u Hustopečí poskytl zázemí Vilémovi i zbytku jeho rodiny. Vilém Mrštík prožil studentská léta v Praze, studium právnické fakulty však nedokončil. Na konci 80. let 19.století se přestěhoval za bratrem do Divák. Zabýval se překlady ruských realistů, psal studie o francouzském realismu, přispíval do mnoha časopisů (Ruch, Zora, Lumír) a věnoval se kritice výtvarného umění. S Aloisem redigoval Moravskoslezskou revue, oba bratři se jejím prostřednictvím významně podíleli na rozvoji moravské kultury. V roce 1895 se Vilém stal jedním ze signatářů manifestu České moderny. Pod vlivem tvůrčí krize a nemoci spáchal sebevraždu.
  • Tvorba Mrštíků je úzce spjata s Moravou, okolím Brna (Alois prožil téměř celý život v Divákách, Vilém zde žil od konce 80.let 19.století až do smrti). Bratři při psaní čerpali ze života na vesnici, ovlivnily je tradice i folklór. Hlavní postavu dramatu pak inspirovaly životní osudy Marie Turkové z Těšan u Židlochovic.

 

Vliv na tvorbu:

  • Maryša představovala jednu z průkopnických her českého divadelního realismu. Realistické venkovské drama však bylo jen etapou ve vývoji tvorby. Na přelomu 19. a 20. století se do dramatické tvorby začaly prosazovat nové směry, impresionismus a symbolismus, a také historické drama a pohádkové hry získaly znova oblibu diváků.
    Maryša se stala ovšem součástí repertoáru předních českých divadel.

 

Vliv díla:

  • Hra byla poprvé uvedena na scéně Národního divadla a soudobou kritikou byla přijata nejednoznačně. Kritikové měli námitky proti ústřední postavě, její motivací a také způsobu, jakým se hra dívá na život na vesnici. Od její premiéry uplynulo mnoho času a v rolích hlavních postav se vystřídala celá řada amatérských i profesionálních herců. Hra se za tuto dobu zařadila ke klasickým dílům a na českých jevištích se objevuje pravidelně.

 

Další zpracování:

  • Opera (16. dubna 1940)
  • Balet (14. března  2009)
  • Film (1935)





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář