Metody výchovně vzdělávací práce

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

pedagogika

 

Téma: Metody výchovně vzdělávací práce

Předmět: Pedagogika, Společenské vědy

Přidal(a): Marta101

 

 

Rozdělení metod výchovně-vzdělávací práce

Metoda = cesta nebo způsob, jak něčeho dosáhnout

  • Metoda je plánovitý postup, kterým pedagog dosahuje za aktivní účasti dětí určitého vytýčeného cíle
  • Na výběru metody závisí výsledek výchovně vzdělávacího působení
  • Pro výběr metod existují různá kritéria:
    • věk dětí, individuální zvláštnosti dětí, počet dětí, prostředí, čas, prostor, prostředky, obsah činnosti, zkušenosti pedagoga, dosavadní poznatky dětí

 

Dělení metod

Metody podle zdroje poznání

1) slovní metody  – jsou to metody zprostředkovaného poznání:

  • mluveného slova:
    • monologické (přednáška, předčítání)
    • dialogické (diskuse, rozhovor)
  • psaného slova:
    • práce s učebnicí, práce s textem, písemná práce
    • některé z nich slouží i jako diagnostické metody
  • jednostranné používání slovních metod vede k tzv. VERBALISMU (zbytečná mnohomluvnost) a FORMALISMU (lpění na formální stránce věci bez zřetele k vnitřnímu obsahu nebo dopadu) – verbální metody převládaly ve středověku, kritizoval je J. A. Komenský
  • VÝHODY SLOVNÍCH METOD:
    • kontakt s větším počtem lidí
    • možnost zopakování a vysvětlení
    • možnost rozvíjení poznávacích prostředků
    • možnost seznámení s příčinami jevů
    • jsou zdrojem citových prožitků dětí (slouží jako motivace-navození zájmu dětí)
  • NEVÝHODY SLOVNÍCH METOD:
    • odtržení poznání od smyslového základu (pod pojmy chybí konkrétní představa, děti neví, o čem mluví)
    • přetěžování paměti
    • některé poznatky jsou nepoužitelné v běžném životě
    • ztráta zájmu dětí, snížení aktivity
  • Vyprávění – zachycení sledu konkrétních událostí (pohádka, životopis…)
  • Přednáška – má význam v případě, pokud chceme posluchače seznámit s méně známými údaji
    • umožňuje uspořádat poznatky do určitého systému
    • umožňuje přesně formulovat základní myšlenky, objasnit jevy
    • je možné (a žádoucí!) doplnit názorným materiálem
    • závisí na kvalitě přípravy a promyšlení přípravy
    • zahájení – seznámení s obsahem, problém– řešení problému, závěr – reakce posluchačů
  • Diskuse – rozhovor např. mezi pedagogem a žáky při řešení odborných témat – žáci musí mít určitou míru znalostí o řešeném tématu, aby mohli navrhovat různé možnosti řešení – v závěru by se mělo dojít ke společnému řešení
    • nutnost dodržování tématu
    • zdvořilost, slušnost, smysluplnost a faktičnost
  • Rozhovor – základem je otázka, zprostředkovává komunikaci mezi dítětem a pedagogem (nejpoužívanější metoda)
    • otázky by měly vést k aktivitě, měly by být krátké a výstižné, neměly by obsahovat více problémů, úkolů
    • rozhovor např. mezi pedagogem a vychovávanými při řešení výchovných či vzdělávacích problémů – zdvořilost, slušnost, smysluplnost a faktičnost

 

2) názorné metody

  • založeny na předvádění předmětů, jevů, událostí a situací či jejich obrázků, schémat, modelů, …, předvádění pokusů (v reálu či na videu), organizování exkurzí, …
  • vždy je nutno je spojovat s metodami slovními

 

3) metody praktické činnosti

  • experimentální s různými díly např. složitějších stavebnic, pedagogické praxe
  • tyto metody používáme jak ve výchově, tak ve vzdělávání

 

Metody podle převažujícího využití:

  • vzdělávací, výchovné, diagnostické