Mezinárodní vztahy v 21. století - maturitní otázka

Otázka: Mezinárodní vztahy v 21. století

Předmět: Společenské vědy, Politologie

Přidal(a): Hrusinska

Charakteristika

Vztahy mezi státy, které ovlivňují svět
Široký soubor aktivit a projektů, které přesahují jednotlivé hranice států
Vztahy mohou být povahově politické, kulturní, ekonomické, diplomatické, právní a vojenské
Hlavními účastníky mez. vztahů jsou suverénní státy (mající svrchovanou moc nad obyvatelstvem)

Věda o mezinárodních vztazích

Hledá bezpečnější a efektivnější prostředky pro mezinárodní organizaci mezi lidmi, společnostmi, ekonomií, obchodem, vládami atd.
Soustřeďuje se na vývoj a strukturu mezinárodních společenství
Jako samostatná disciplína se začala formovat na počátku 20.stol.
Předmětem zájmu je studium mezinárodních organizací, bezpečnost, teorie mezinár. vztahů, mez. Ekonomie, zahraniční politika
Význam: Na základě hodnocení vztahů mezi subjekty se pokouší vysvětlit a předvídat mezinárodní konflikty. Následně se pokouší hledat způsoby jejich prevence
Tematické oblasti výzkumu: Studium mezinárodních organizací, bezpečnostní studia, teorie mezinárodních vztahů, mezinárodní politická ekonomie, výzkum míru, analýza zahraniční politiky atd.
Spojitost s ekonomií, právem, historií, psychologií, politologií atd.
Mezinárodními vztahy se zabývají politologové, sociologové, ekonomové…
Základním prostředím mezinárodních vztahů je mezinárodní systém a aktéry jsou suverénní státy, mezinárodní organizace, nadnárodní korporace, teroristické organizace….
Integrace – proces prohlubování spolupráce mezi jednotlivými státy, který může zahrnovat hospodářskou, politickou, právní i bezpečnostní stránku. Cílem bývá vyšší stabilita a prosperita integrujících se zemí.
Státy si buď zachovají suverenitu (např. OSN) nebo se její části vzdají ve prospěch celku (např. EU)

Formy mezinárodních vztahů

a) Vztahy budované na základě mezistátních dohod a smluv

Upravují vztahy mezi státy a vytvářejí základ pro mezinárodní spolupráci.
Bilaterální (uzavřené mezi dvěma státy) nebo multilaterální (uzavřené mezi více státy)

b) Vztahy formované v rámci mezinárodních organizací

Vyšší forma spolupráce mezi státy, díky vzniku těchto organizací nabývá spolupráce institucionální podoby
Státy na základě právního aktu (obvykle mezinárodní smlouvy) postupují část svých pravomocí společným orgánům či se v nich snaží prosadit svůj vliv.
Spolupráce je trvalá a na rozdíl od např. smluv se neustále rozvíjí

Historie mezinárodních vztahů

Od vzniku prvního státu pozorujeme formulaci prvních mezinárodních vztahů
Vznikají školy, které se mezinárodními vztahy zabývají
Moderní mezinárodní systém se začal utvářet v 16. a 17. století spolu s procesem centralizace států a upevňováním jejich svrchovanosti
Moderní stát stojí na armádě, výběru daní a fungujícím byrokratickém aparátu
Počátek 19. století = první pokusy o vytvoření mezinárodních organizací (velmi volné) – skutečný rozvoj nastal až na konci 19. století (usnadnění činnosti rozvojem moderních komunikačních technologií), slovo poprvé použil Jeremy Bentham
Tehdy datujeme též vznik prvních mezinárodních organizací

Předchůdci moderních teoretiků

Tomáš Akvinský: válka jako spravedlivá (obranná) a nespravedlivá
Niccoló Machiavelli (MV pouze boj o moc)
Thomas Hobbes: nelze se domluvit – homo homini lupus, všechnu moc panovníkovi – dílo Leviathan – panovník řeší MV a mezinárodní právo; chrání nás a zastupuje na mezinárodním poli
Imanuel Kant: idealista, dílo K věčnému míru; věčný mír, vše na etickém principu (kategorický imperativ)
J. J. Rousseau: prosazuje systém dohod a vzájemného respektu

Současné teorie mezinárodních vztahů

Dříve idealismus vs. realismus
Idealismus (klade důraz na bezpečnost a mír. Říká, že se můžeme domluvit, a že konflikt je důsledkem iracionality a nevyplácí se) Jiří z Poděbrad: MV jsou láska, konsenzus, domluva
Realismus (klade důraz na materiální moc-kolik máme čeho = síla armády, agresivní přístup, válka, snaha o moc)
Dnes pozitivismus vs. postpozitivismus
Pozitivismus (vše platí podle vědeckých teorií – ty teorie stojí na vědeckých základech, jak spolu mají státy vztahy atd. – na základě studia mezinárodních vztahů mezi nimi dostáváme data (např. historie – války a mír) a do budoucna můžu na základě nich predikovat, jak se budou vztahy vyvíjet a zda se budou nějaké konflikty opakovat (můžeme hledat kdo vyhraje atd)
Postpozitivismus – vztahy fungují na heterogenním základě a vyvíjí se.. do toho tedy vstupují humanitní obory – sociologie – znalost soc. strukturu společnosti, ekonomie, kultura, historie, právo, psychologie)

Světová geopolitická situace ve 21. st

Konec 20.st – rozložení světa byl bipolární (východní – komunismus, západní-demokracie)
Bipolární rozložení padlo 1991- pád SSSR
V 90.letech se do čela řízení světa dostala Amerika (unipolární svět) – USA je hegemonem světa (kombinace vojenské síly, ekonomické moci, diplomatického vlivu a kulturní přitažlivosti)
Změna na konci 90. let a především 11.9. 2001 = teroristický útok na Twintowers (tímto se ukázalo, že i hegemon je brutálně porazitelný) – následná odveta na Afghánistánu
Na počátku milénia multipolární rozložení světa – více mocenských center, spíše působících v regionu – Nesnaží se o světovládu a konflikty jsou také spíše regionálního charakteru

Konflikty a problémy

libyjská občanská válka, občanská válka v Sýrii, globální terorismus, válka v Jemenu, Jižní Osetii, Arabské jaro, válka v Iráku, drogová válka v Mexiku, ISIS, konflikt na území Náhorního Karabachu, válka v Afghánistánu, Útok na dvojčata, Brexit (2016 započato jednání – 2020 výstup Británie z EU)
Mocnosti v rámci regionů: Amerika (má ji pod palcem USA a Kanada), Evropa (VB, Francie, Německo), Afrika (Egypt), Asie (hodně regionální – ve východní jsou mezi sebou spory Čína, Japonsko, Severní a Jižní Korea). na jihovýchodě spory Indie a Indonésie, na severu Rusko, jihozápad je Irák, Írán, Soud. Arábie..

Cíl: prosazování a obhajoba národních zájmů

Po r. 1989 cílem zejm. obnova plné suverenity státu, reformulace vztahů s okolními zeměmi, tržní hospodářství
Priority dnes = spolupráce na evropské úrovni, dobré vztahy s okolními státy a transatlantická spolupráce (USA), ekonomická diplomacie, boj proti šíření zbraní hromadného ničení, potírání teroristických aktivit, ochrana lidských práv a demokratizační procesy v ostatních zemích
Vykonavatel zahraniční politiky = vláda v čele s premiérem (v případě ČR někdy dochází k dvoukolejnosti zahraniční politiky v historii tradice prezidentů prosazujících zahraničněpolitické názory)
hlavním aktérem = ministerstvo zahraničních věcí (participace ostatních záleží na tématu), pomáhá síť zastupitelských úřadů v zahraničí
Členství v mezinárodních organizacích (skrze ně prosazuje své zájmy).