Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou – rozbor díla

 

Kniha: Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou

Autor: Arnošt Lustig

Přidal(a): zuzkaf9

 

 

 

LITERÁRNÍ TEORIE

Literární druh: Epika

Literární žánr: psychologická novela podle skutečné události z roku 1943

Literární forma: Próza

 

Literární směr/sloh:

  • tzv. ,,druhá vlna válečné prózy“

–    prozaici na přelomu 50. a 60. let obrátili zájem od společensky angažovaných témat k psychologické analýze člověka

–    tématika 2. světové války v české próze – 60. léta (Arnošt Lustig, Ladislav Fuks, Hana Bělohradská)

–    soustřeďuje se nejvíce na úděl Židů, výjimečné a mezní situace jsou zasazeny do každodenního života ,,ospalého“ totalitarismu

 

Stylistická charakteristika textu

–    literární forma: próza

–    Lustig vypráví v er-formě, důraz klade na psychologickou analýzu hrdinů, jejich zevnějšek i prostředí popisuje věcně

–    postavy děj často komentují v rozsáhlých vnitřních monolozích

–    autor své nejznámější texty často rozšiřuje a znovu vydává

 

Slovní zásoba

–    dlouhé věty, většinou poklidně plynoucí, ve kterých se mísí česká a německá slova

–    slova z židovského jazyka (rabín)

–    odborné termíny z židovského náboženství (tím, že Lustig klidně, bez emocí vypravuje o těch hrůzách, je to ještě působivější)

 

Tematická výstavba (Epika)

Vypravěč

–    Lustig vypráví v er-formě, důraz je kladen na psychologickou analýzu hrdinů, jejich zevnějšek i prostředí popisuje věcně

 

Postavy

–    často děj komentují v rozsáhlých vnitřních monolozích

Kateřina Horovitzová

–    Židovka, mladá tanečníce, sebevědomá, tichá, velice statečná, věří v dobro

–    v novele se jí nedostává sice největšího prostoru, její postava má, ale výraznou symbolickou funkci

–    zastupuje ,,ženský princip“ a spojuje ho s příslušnými mýty, zejména biblickými

 

Herman Cohen

–    Žid, mluvčí obchodníků, rozumný, statečný

 

Bedřich Brenske

–    velitel tajného fašistického nacistického oddělení, cílevědomý, krutý, velký manipulátor s lidmi

–    používá dvojsmyslů a svou roli si užívá, baví ho pohrávat si s Židy

Krejčí a rabín Dajem

–    důležitá pro rozvíjení děje je dvojice židovských postav z osvětimského tábora, krejčí a rabín Dajem

–    objevují se ve zlomových okamžicích a pomáhají čtenáři předvídat události a přisuzovat jim správný význam

 

DĚJ

–    nacisté v Itálii zatkli bohaté Židy s americkými pasy, za výkupné jim slíbili, že je vymění za vlastní prominenty ve spojeneckém zajetí a odvezou do Ameriky

–    hlavní hrdinkou je krásná Židovská Kateřina, která se jediná, ve chvíli, kdy už ví, že všichni zemřou, zmůže na odpor

–    když má jít nahá do plynu a německý důstojník si ji drze prohlíží, vytrhne mu zbraň a zastřelí ho

–    všichni židé jsou pak postřílení

–    napětí je založena na kontrastu mezi vnímáním situace zatčenými Židy, kteří nic netuší (nebo spíše nechtějí tušit) a do posledního okamžiku doufají, že přežijí, a vnímání čtenáře, jenž z ironických poznámek velitele akce Brenskeho vytuší tragický závěr

–    beznadějnost situace Židů zvýrazňuje motiv komínů spaloven a dusivého dýmu i postava rabína Dajema, který v táboře obsluhuje a svými modlitbami a zpěvy naznačuje, co se s lidmi v Osvětimi ve skutečnosti děje

 

Kompozice

–    kapitoly, které na sebe chronologicky navazují

 

Čas

–    roku 1943, odehrává se v krátkém časovém úseku během několika dnů

 

Prostor

–    převážně ve vlaku a později v táboře v Osvětimi

–    Polsko, Německo

 

Význam sdělení (hlavní myšlenka)

–    ukázat nelidskost fašismu nacismu, která gradovala ve vyhlazovacích táborech (zde konkrétně v Osvětimi)

–    Lustig ukázal, proč většina k smrti odsouzených vězňů se nevzchopila k odporu – doufali v náhodu, ve výjimku, ve štěstí – proto zemřeli

–    také ukázal, že fašismus nacismus, dokázal Němce ve vyhlazovacích táborech změnit, takže pod vlivem ideologie nevnímali Židy jako lidské bytosti, nekalkulovali ani s jejich strachem, bolestmi, ani s tím, že by měli dodržet slovo jim dané

 

Společensko-historické pozadí (charakteristika doby vzniku díla)

–    2. vlna válečné prózy

–    přelom 50. a 60. let, vyznačuje se větším mírou psychologizace, v popředí stojí člověk ve vztahu k době

–    témata: osudy Židů, střet člověka se zlem

–    Arnošt Lustig, Norbert Frýd, Ladislav Fuks, Jan Otčenášek, Ladislav Mňačko

 

Politická situace

–    období ve znamení nástupu komunistické ideologie k moci a čtyřicet let její diktatury

–    Evropa je rozdělena na tzv. železnou oponu na východní a západní, totalitní a demokratickou

–    Československo je izolováno od ostatních zemí, je pod absolutním vlivem Sovětského svazu, je součástí sovětského bloku

–    situace: perzekuce politicky nepohodlných osob, jejich věznění, mučení, rozsáhlé politické procesy

 

AUTOR

Arnošt Lustig (1926 – 2011)

–    prozaik, publicista, scénárista i autor rozhlasových her

–    narodil se v rodině židovského maloobchodníka, dětství prožil v Praze, z rasových důvodů byl vyloučen ze střední školy

–    roku 1942 byl i s částí rodiny deportován do Terezína

–    přežil koncentrační tábory Osvětim a Buchenwald, v dubnu 1945 se mu podařilo uprchnout z transportu smrti

–    po válce studoval žurnalistiku, jako novinář se účastnil izraelsko-arabského konfliktu

–    v roce 1968 odešel z Československa, žil v Jugoslávii, později se usadil v USA, kde přednášel film a literaturu na několika vysokých školách

–    obdobě působil také po roce 1989 na Karlově univerzitě v Praze

–    v roce 2008 získal mezinárodní Cenu Franze Kafky za literaturu, zemřel v Praze

 

Vlivy na dané literární dílo

–    tvorba Arnošta Lustiga, má výrazné autobiografické rysy, je ovlivněna jeho zkušenostmi z války

 

Tvorba

–    nejznámější jsou jeho povídkové soubory a novely s tématy holocaustu, života v ghettu a v koncentračních táborech

–    hlavními hrdiny jeho próz jsou především Židé – děti, dospívající, starci, velmi často ženy, tedy obyčejní, bezbranní lidé, kteří se však ocitají v neustálém ohrožení života

 

Další autorova tvorba

Dita Saxová

–    příběh dívky, která přežila vyhlazovací tábory jako jediná z rodiny a po osvobození se ocitne ve světě, který je ji cizí, protože přátelé a známý z předválečných let jsou mrtví a lidé kolem ní nechápou, čím prošla – je jakoby na jiné planetě

 

Povídkové knihy z konce 50. let – Noc a naděje, Démanty noci, Ulice ztracených bratří

Povídky s okupační tématikou – Hořká vůně mandlí

Román – Miláček (zážitky z izraelsko-arabské války)

 

Inspirace literární dílem

–    Stanislav Motl natočil film ,,Živý mrtvý“ – jediný přeživší člen vypravuje o příběhu Kateřiny à je to pravdivý příběh

–    zfilmováno 1965





Další podobné materiály na webu: