Muž, který sázel stromy – rozbor díla (3)

 

Kniha: Muž, který sázel stromy

Autor:  Jean Giono

Přidal(a): Gab20

 

 

 

 

 

Jean Giono – francouzský autor, literárně nezařaditelný, okraj literární formy ostatních autorů

 

Muž, který sázel stromy – 1953  (2.polovina 20. století)

 

Jazyk, styl a kompozice: vyprávěno v ich – formě (může být sám autor), jazyk spisovný, místy francouzské názvy, přechodníky, personifikace, psán sousledně, 8 částí

 

 

Fiktivní novela odehrávající se v období před 1. sv válkou až v období po 2.sv válce

Byl podle knihy natočen animovaný film – přelom ve francouzském animovaném filmu

 

Podobně píšící autoři téže doby: Albert Camus, Romain Rolland, E. M. Remarque

Próza, novela

 

 

 

Hl. postavy

Vypravěč – vstupuje do příběhu jako mladík, je to kuřák, zamilovaný do oblasti, kde muž vysázel stromy, cestovatel dobrodruh, částečně se ztotožňuje s autorem

Elzéard Bouffier-vnitřně odhodlaný člověk, silný duchem, mlčenlivý, nalezl smysl života, šťastný

 

Hlavní myšlenka: díky úsilí a vnitřní síle tohoto muže se kraj změnil k nepoznání, vrátili se sem lidé, začali normálně žít, člověk dokáže veliké věci, síla ducha

Autorovi se povedlo vytvořit tak reálné dílo, že lidé věřili, že postavě Bouffiera je skutečná, a bavil se tím, cílem podle autora bylo zatraktivnit stromy a jejich sázení. Dílo bylo zdarma šířeno a autorovi nepřineslo ani cent, byl však na něj nejvíce hrdý.

 

Děj:

Příběh je vyprávěn z pohledu mladého muže, který se vydává na poušť do alpských francouzských zákoutí. Popisuje nehostinnost kraje, nemůže najít vodu, později po několika dnech potká pastevce, u kterého 2 noci přespí. Tento člověk jej upoutá. Lidé v okolních roztroušených vesnicích jsou bezútěšní, zákeřní, sebevraždy, vraždy. Pastevec ztratil jediného syna a ženu, žije od té doby sám v kamenném domu se psem a ovcemi. Od té doby sází stromy, duby buky, břízy.

Vypravěč odešel a za rok nastoupil na vojnu, vypukla 1. sv. válka.  Zde bojoval 5 let, později se setkal opěr s Bouffierem , ten už nechoval tolik ovcí, začal chovat včely, —) ovce okusovaly stromy. Díky jeho práci rostl už krásný les, o válku se vůbec nestaral, potýkal se s nezdary, javory mu uhynuly.

O jeho práci lidé nevěděli, přičítali je přírodě, les se rozrostl, přijela se na něj podívat komise, dala jen po ochranu. V období 2. sv války se ocitl v ohrožení, ale kácení se nevyplatilo, bylo drahé dřevo z tohoto místa dovážet.

Kniha končí tak, že se do oblasti vrátí život, lidé, štěstí. Pastevec umírá ve vysokém věku ve starobinci.





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář