Otázka: Novověká filozofie
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): Teji
– hlavní směry jsou empirismus a racionalismus
Racionalismus
– pracují metodou dedukce (z obecnin odvozují jednotliviny)
– racionalisté se domnívají, že existují nějaké vrozené ideje (už při narození máme nějaké pojmy – tyto pojmy nelze nijak získat poznáním – většinou pojem substance = boha)
– hlavní představitelé: R.Descartes B.B.Spinoza a G.W.Leibniz
Empirismus
– pracují metodou indukce (z zednotlivin usuzují o obecninách)
– kladou důraz na city a na zkušenost (extrém je potom Sensualismus – city jsou vše)
– při narození je člověk čistou nepopsanou deskou
– hlavní představitelé: J.Locke G.Berkeley a D.Hume
– oba směry spojuje:
– zabývají se především gnozeologií (starý systém se zhroutil a tak hledají nový pevný bod – musí se zabývat nejdříve poznáním)
– zabývají se jakým způsobem poznáváme (jakým způsobem získáváme pravdivé poznatky)
– zabývají se tím, co je v našem vědomí a jak jsme tyto poznatky získaly
– oba směry se zabývají tím stejným s trošku jiným pohledem (rozum × cit a zkušenost)
– Imanuel Kant prohlásil, že není až takový rozdíl mezi empirismem a racionalismem, oba se zabývají tím stejným, ale trošku jinak (jedni rozumem a druzí citem) → navzájem se tyto dva směry tedy nevylučují (oba přímo přiznávají, že to druhé existuje, ale že to není tak důležité jako to jejich poznání)
René Descartes
(1596-1650)
– byl synem právníka
– už když byl malý projevilo se u něj mimořádné matematické nadání
– vystudoval práva
– několik let působil ve vojsku prince oranžského
– poté co z vojska odešel se až do konce života věnoval vědecké činnosti
– nejznámnější dílo je Rozprava o metodě
– je zastáncem dualismu
– základem skutečnosti jsou 2 substance (substance rozprostraněná a substance myslící)
– podle descarta je mezi těmito substancemi propastný rozdíl
– Descartes nedovede vysvětlit, jak mohou u člověka fungovat obě 2 substance najednou když je mezi nimi takový rozdíl
– tady navazuje Spinosa (viz dále)
– Descartes je zakladatelem subjektivismu
– za hlavní považuje subjekt (jedince a jeho vědomí, myšlení)
– věta „Myslím, tedy jsem.“ stojí na počátku jeho subjektivismu
– podrobí kritice veškeré rozumové a smyslové poznání (veškeré poznatky co má a měl)
– usuzuje, že smysly ho mohly klamat (je to nepravdivé), ale i rozum ho mohl klamat
– všechny poznatky odvrhává a začíná novou vědu s čistým štítem
→ všechno uvedl v pochybnost – jako svatý Augustin nachází pevný bod v pochybování (nemůžeme pochybovat o tom, že pochybujeme)
– doteď je Descartovo uvažování jasné, ale další krok je pochybný
– Descartes prohlašuje že když myslím, tedy jsem, tak jsem myslící substance (podle Descarta, tedy nemohu spochybnit myšlení, ale citové vnímání a fyzickou existenci mohu zpochybnit)
– Descartes nachází v mysli pojem boha – přebírá ?Anzelmův důkaz boha?
– Descartův důkaz boha se říká geometrický důkaz boha
– říká totiž, „K pojmu boha patří to, že existuje, stejně jako k trojúhelníku patří to, že má 3 úhly.“
– když nás bůh neklame, tak nemůžu být klamán ani tím, že mám tělo → skrze boha dokáže pravdivost i rozprostraněné substance
Benedictus Spinoza
(1632-1677)
– působil v holandsku (narodil se tam, ale rodiče pochází z portugalska)
– byl židovského původu
– otec byl kupcem → po smrti otce převzal s bratrem obchod po otci (bere to jako povinost, ale příliš ho to nezajímá)
– zabývá se Descartovou (karteziánskou – přírodní) filozofií
– byl panteista (bůh je přítomen ve všem) – neshoduje se to s židovským náboženstvím → byl vyloučen z židovské obce → ztratil veškeré zázemí (rodinu, prostředí ve kterém vyrůstal, známé a i svůj majetek)
– vydělával si broušením čoček (do toho ještě studoval a zabýval se filozofií)
– byl přepracovaný → projevila se mu tuberkulóza
– vyšly mu jedny spisy → stal se známým (byla mu nabídnuta i profesura na univerzitě v Leidenbergu)
→ odmítl to, že chce svobodně a sám hlásat své názory (tam by mu to prý nebylo dovoleno)
→ kurfiřt mu zaručil volnou ruku ve výuce → stejně místo nevzal
– zemřel na tuberkulózu
Etika
– nejznámější dílo
– skládá se z pěti částí
– v první části se zabývá bohem, celkem světa a člověkem
– v dalších částech se zabývá etikou
– etika je tím základním co ho zajímá
– Spinosa říká „etika je pro mě to nejdůležitější“ – celý svět etikou začíná i končí → nejdříve ze všeho vybudoval etický systém(Descartes se k vybudování etického systému nikdy nedostal)
– Spinosa postupoval u etiky geometrickým systémem
– každá kapitola jeho etiky je rozdělena na axiomy (předem dokázaná tvrzení), definice a důkazy (na základě dedukce vytvořené důkazy)
– vše je hezky očíslované (důkaz číslo 3 vychází z axiomu číslo 2 a definice číslo 4 a 6 z axiomu 4 atd.)
– většinou v kapitolách ještě využívá poznámky a vysvětlivky (uvádí příklady které se mu nevešly do axiomů, definic či důkazů atd.)
– existuje jedna jediná substance (bůh) (Spinosa je monistou X Descartes je dualistou)
– jediná substance je příčinou sebe sama
– substance (bůh) má nekonečné množství atributů (známe jen 2: atribut rozprostraněnosti a atribut myšlení
– atributy jsou projevy substance – v každém atributu se projevuje celá substance (bůh) najednou
– v rámci atributu rozprostraněnosti jsou různé mody (modus = základní vlastnost), které náleží tomuto atributu (např.: pohyb × klid atd.)
– člověk náleží jak atributu myšlení, tak atributu rozprostraněnosti – lidské duše a tělo jsou v návaznosti (sedí mu narozdíl od Descarta)
– abychom ovládli své tělo, musíme získat moc nad svými afekty (vášněmi)
– afekty pocházející ze smyslů a jsou neadekvátní
– afekty pocházející z rozumu jsou adekvátní
– abychom se ovládali, rozum musí řídit smyslnost → musíme být vedeni rozumem
– když jsme vedeni rozumem, nezabýváme se smyslovými rozkošmi, ale zabýváme se poznáním
– začali jsme tedy bohem, pokračovali jsme člověkem, dostali jsme se k poznání a teď se pěkně vrátíme na začátek – nejvyšším poznáním je poznáním boha
– když se tedy řídíme rozumem, jsme schopni poznat boha a tedy princip všeho
– na konci Etiky přestává být přísně racionální, říká: „když poznáme boha, začne se nám to líbit, začneme boha milovat, ztrácíme strach ze smrti, jsme hodní a dobří k ostatním lidem“ atd.
Gottfried Wilhelm Leibniz
(1646-1716)
– německý myslitel
– otec vyučoval etiku a i když zemřel když byl Leibniz malý, vyzvedl v něm touhu po vzdělání
→ jako samouk se vzdělával v různých vědách
– v 15-ti letech začal studovat na Lipské univerzitě (v té době to nebyl problém – kdo byl dost vzdělaný mohl přeskočit poviné vzdělání)
– vystudoval a stal se doktorem práv
– zabýval se různými vědami
– vyrobil počítací stroj
– je autorem infitizimálního počtu ve stejné době jako Newton
– působil jako knihovník, vědecký rada a hlavně se celou dobu zabýval vědou
Monadologie
– nejznámnější dílo
– Leibniz je pluralista – říká tedy, že substancí je mnoho
– zabývá se monádami
– monáda – neprostorová substance (neprostorový bod“, „neprostorová silová centra“), neustále aktivní, duševní povahy a neustále směřují za nějakým cílem – teleoloické povahy (teleos = smysl)
– každá monáda je individualitou
– vzájemně se nemohou monády ovlivnovat
– jsou nekonečné, věčné atd.
– monády mají percepce → všechny monády vnimají (ale nemusejí si to uvědomovat)
– když si uvědomují svoje vnímání mají apercepce
předzjednaná harmonie
– božská monáda (bůh) předzjednala všechny monády ve světě (hodinář nastavující hodinky) → ve světě existuje předzjednaný řád
– agregát = společenství monád
– člověk je také agregátem, ale je řízen centrální monádou = duše
– existují různé pravdy:
1) pravda rozumu
– lze ji potvrdit logickou analýzou
– jsou věčné
2) pravda faktu
– jsou to náhodné pravdy
– nedovedeme rozhodnout zda je ten fakt pravdivý nebo ne
– jedině bůh dokáže převést pravdy faktu na pravdy rozumu (jedině on je schopen poznat všechno)
– Leibnitz říká: „Tento svět je nejlepším z možných světů.“ – chce tím říct, že bůh stvořil tento svět s minimem principů (zásad) a zároveň ho vytvořil s co největší rozmanitostí → tím je ten svět nejlepší (má minimum logických principů a maximum rozmanitosti)
→ reagoval na tento výrok Voltaire → napsal Candida → řekl tím, že když je bída, hlad a smrt, tak tento svět fakt nemůže být nejlepším (s Leibnitzem se moc nepochopili 🙂 )
– a teď zástupci empirismu:
John Locke
(1632-1704)
– byl lékař
– zabýval se různými přírodními vědami (racionalisté byli matematici, empiristé byli přírodovědci
– anglický filozof, ale několik let pobýval i v Nizozemí a Francii
– ke konci života působil ve státní zprávě
Esej o lidském rozumu
– nic není v rozumu co dříve nebylo ve smyslech
– dlouho studoval Descarta → vyšel z jeho kritiky → neexistují vrozené ideje
– zabývá se tedy hlavně smyslovými vjemy
– smyslové vjemy lze rozlišit:
– sensace – jsou aktuálním odrazem objektivního vnímání reality (jsou vytvářeny prostředím)
– reflexe – jsou to vjemy vznikající při vzpomínání, představování atd. (sami si je vytváříme)
– smyslový materiál podle kvality
– primární – (např.: tvar, pohyb atd.) – jsou objektivní (existují mimo nás)
– sekundární – (např.: barva, chuť atd.) – jsou subjektivní (sami si je vytváříme)
– rozum má pouze pořádací funkci (pořádá smyslové vjemy a nic k nim nepřidává → pouze kombinuje materiál získaný ze smyslů = typický empirismus)
– byl představitelem deismu (někdy je považován za zakladatele osvícenství a deismus je jeho počátkem)
– deismus – racionální víra v boha (bůh stvořil svět, dal mu zákony a dále do světa nezasahuje) → deisté nevěří na zázraky, na modlení atd.
– bývá považován za představitele/zakladatele … – stát vzniká ze svobodné vůle vzájemně si rovných bytostí a to na základě společenské smlouvy (společenská smlouva garantuje lidem práva)
– jako Aristoteles tedy tvrdí (zóon politikon), že člověk si ze své přirozenosti vytváří zákony a státy
George Berkeley
(1685-1753)
– pokračovatel Johna Locka
– Irský filozof a teolog (kněz)
– pokusil se o vyvrácení ateismu, ale paradoxně jeho myšlenky nakonec odůvodnily ateismus (D. Hume jeho myšlenky dovedl do tohoto závěru)
– říká, že je nesmysl, aby byla zvlášť primární a sekundární kvalita vjemů (nejde si představit tvar bez barvy a nebo barvu bez tvaru) → řeší to tak, že primární i sekundární kvality vjemů jsou jen a pouze v nás (pohromadě v nás)
– jako důsledný empirik tedy zruší objektivní realitu → „Být znamená být vnímán“ → všechno existuje jen v našem vnímání (té myšlenky se nemusíme nijak děsit – existence objektivní reality je pouze nedokazatelná a co je dokazatelné jsou pouze naše vjemy)
– Berkeley je tedy objektivním idealistou – svět objektivně existuje, ale jenom v našem vnímání
– solipsismus – svět existuje jen v mé vlastní mysli
– Berkeley tvrdí že to není úplně pravda, protože svět existuje v myslích všech lidí
– je mu kladeno: když tedy nikdo něco nevnímá tak to neexistuje? → Berkeley říká, že vždycky je někdo kdo cokoliv vnímá – vždy je bůh!
– je to dost nedokonalé!
– logicky vyplývá, že bůh rovnou stvořil vše v naší mysli – proč by přece tvořil objektivní realitu a potom nás se schopností vnímat tuto realitu když je jednodušší stvořit člověka s představou
– v naších myslích je tedy stvořen celý svět – něco jsme si v hlavě vytvořili sami, ale zároveň víme, že máme v hlavě něco co jsme si sami nestvořili – stvořil to někdo jiný (bůh)
– jsme tedy v zajetí vlastních smyslů – vše je jen v našem vnímání (nemůžeme vykročit sami ze sebe a dokázat, že existuje objektivní realita)
– když tedy několik lidí vidí lavici, tak ji vidí stejnou a cítí proto, že bůh dal všem lidem stejnou ideji o této lavici a tak ji vidíme všichni stejně
occamova břitva – ořezáváme to co neexistuje v našem vědomí
stvořitel je stvořitel myšlenek a pojmů a to těch, které se v našich myslích objevují nezávisle na nás → důkaz, že bůh je nutný
David Hume
(1711-1776)
– studoval práva, historii a filozofii
– hodně cestoval
– krátce působil ve vládě
– byl také historikem → napsal šestisvazkové dějiny Anglie
Zkoumání o lidském rozumu
– jediný zdroj pravdivého poznání je empirie (smysly)
– kritizuje racionalisty → předstírají vědění o tom co vědět nemůžeme
– vychází z Locka a rozlišuje 2 stavy vědomí:
imprese
– počitky a vjemy vyznačující se stálostí, všichni je mají stejné a existují jakoby nezávisle na nás
ideje
– jsme jejich tvůrci
– jsou to představy ze vzpomínek atd.
– souhlasí s Berkeleym s tím, co je empiricky ověřitelné (tedy ne s bohem! – ten není empiricky ověřitelný!)
– Hume si uvědomil, že pojem Boha, Duše a Podstaty je empiricky dokazatelný (!)
– netvrdí tedy, že bůh neexistuje, ale jen, že je nedokazatelný
– Duše a Podstata jsou taky empiricky nedokazatelné věci
– další věc co zruší je Kauzalita → to, že po dané příčině následuje určitý následek, ještě neznamená, že je tomu tak opravdu vždy (bylo to tak dosud, ale nemusí to tak být vždy)
– Kauzalita je dána pouze zvykem – jsme zvyklí, že ráno vyjde slunce a večer zapadne → vždycky jsme si empiricky ověřili, že to tak každý den bylo, ale že to bude i v budoucnu je empiricky neověřitelné
– jsme tedy na půdě rozumových spekulací – zobecněním svého zvyku odhadujeme následky nějakých jevů
– zpochybňuje takto vlastně princip věd → dále se tím bude zabývat Imanuel Kant
Etika
– snaží se vybudovat morálku nezávislou na náboženství → snaží se ji založit na zkušenosti
– kritériem dobrého jednání je užitečnost a příjemnost
– je to podmíněná morálka – já sám si určím co je pro mě dobré a to je také morální (podmiňuji to svou zkušeností a tím co je mi příjemné)
– nepodmíněná morálka – bere v úvahu vyšší mravní hodnoty – morálka je třeba daná bohem atd.
Thomas Hobbes
(1588-1679)
– je mechanickým materialistou (tím vybočuje z empirické linie)
– jeho myšlenky přebírají francouzští osvícenští materialisté
– působil jako osobní sekretář Francise Bacona (byli přátelé)
– většinu života se věnoval vědecké a spisovatelské činnosti (např. zveršoval vlastní životopis, hodně překládal – Aristotela, Homéra atd.)
– byl velkým obdivovatelem Galilea Galilei
O tělese
– nejznámnější spis
– jeho mechanicko materialistická teorie:
– všechno na světě podléhá fyzikálním zákonům
– všechno na světě lze vysvětlit pouze mechanicky
– všechno jsou reakce na nějaké podměty
-vše poznáme pomocí příčin a účinků
– pokud vše nepoznáme teď, tak v principu lze poznat vše → v budoucnu poznáme vše
– jde jenom o to, abychom své poznání prakticky využili
– základem všeho je smyslový materiál → je empirik
– rozum pouze kombinuje to co dostane ze smyslů
– celý svět je složen z těles přirozených (jsou to věci, zvířata a lidé atd.) a těles umělých (rodina, stát atd.)
Leviathan
– dílo zabývající se státem
– Leviathan je mytologická nestvůra, která se objevuje ve starém zákoně jako ztělesnění zla
– Hobbes takto nazval svůj stát
– zpočátku byl „člověk člověku vlkem“ – všichni jsme měli neomezenou svobodu, kterou jsme se snažili prosazovat → „válka všech proti všem“
– vzdali jsme se svých práv a vytvořili si stát na základě společenské smlouvy
– když jsme se vzdali svých práv ve prospěch státu (panovníka) → musíme ctít to co si panovník vymyslí a nesmíme se proti tomu bouřit → panovník má neomezenou moc (!)
– abychom tedy lépe žili vzdali jsme se svých práv a vytvořili si stát → stát se nám však stal Leviathanem, protože nás mnohdy utlačuje a my se proti němu nemůžeme bouřit
