Občanský průkaz – rozbor díla k maturitě (2)

 

Kniha: Občanský průkaz

Autor: Petr Šabach

Přidal(a): masjanja

 

 

 

Česká próza 2. polovina 20. století

– Šabach spadá spíše do období konce 20.století

–          Po listopadu 1989 se spojili 3 literární proudy

–          Vznikla obec spisovatelů

–          Konec politické cenzury

–          Noví autoři

 

Michal Viewegh (1962)

  • Prozaik (postmoderní próza), fejetonista, náměty děl v osobním životě, humoristický odstup a ironický tón
    • Báječná léta pod psa
      • Satiricky laděná románová kronika, autobiografický příběh vlastního dospívání- vývoj nadprůměrně inteligentního chlapce Kvida, jehož rodiče utíkají z Prahy do městečka Sázavy před totalitním systémem (obraz doby od roku 1962 před normalizací po pád komunismu)
    • Román pro ženy  (2001), Román pro muže (2008), Účastníci zájezdu
      • Další z jeho románů, zfilmováno

 

Petr Šabach (1951)

  • Prozaik, novelistický rozsah
  • Osobní vypravěčská pozice
  • Autobiografická motivace
  • Nostalgické ladění

 

  • vystudoval Filozofickou fakultu Univerzity Karlovy
  • V době normalizace- mnoho profesíà hlídač, odborný referent na Akademii výtvarných umění
  • Momentálně se věnuje své tvorbě a vyučování tvůrčího psaní na Literární akademii Josefa Škvoreckého v Praze.

 

  • Jeho knihy oslovují mnoho generací – především ty, kteří režim prožívali podobně jako hrdinové knih, a také dnešní mladou generaci, která se chce s postupy tehdejšího režimu seznámit
  •  Díla Petra Šabacha se v posledních letech stávají náměty pro tvorbu filmů. Tyto snímky, podobně jako knihy, jsou u diváků velmi oblíbené. Jedná se například o Šakalí léta, Pelíšky, Pupendo, U mě dobrý nebo o Občanský průkaz, na kterém jsme byli v kině se školou. Obsah je však značně pozměněn.

 

  • téma dospívání a konfrontace vůči režimu nebo nespokojenost  (Šakalí léta, Občanský průkaz, Babičky, Opilé banány)
  • Motivy, které se často opakují, jsou v Šabachově díle typické, např. touha po svobodě a nezávislosti, touha po spravedlnosti, rovnoprávnosti, motiv revolty, společensko-politický kontext. Šabach se nezaobírá detaily, ale popisuje věcně s nadsázkou, vtipem, ale nechybí ani situace, kdy je potřeba na chvíli zvážnět. Dynamicky odvíjející se děj není zbytečně zadrháván detaily a popisy. Autor využívá líčení dramatických okamžiků, které jsou popsány opět energicky.

 

Dílo:

  • Šakalí léta
    • Soubor povídek
    • Hovno hoří
      • 3 texty o rozdílných životních přístupech, mužských a ženských pocitech
      • Autorovy prožitky ž dětství po součastnost
      • Konfrontace dětství a světa dospělých, rodinné vztahy
      • Humor, melancholie, hovorové výrazy
      • Některé motivy využité pro film Pelíšky
      • Opilé banány, Babičky
        • Od dětství a pubertě v totalitním světě

 

Ukázka:

Občanský průkaz (2006)

Novela– epická žánrová tvorba- příběh soustředěný na 1 událost, epizodu, bez vedlejších dějových linií; neměnný charakter postav, uzavřený děj, překvapivý závěr

 

-2010- stejnojmenný film od režiséra Ondřeje Trojana

 

-Autor se zaměřuje na skupinu kamarádů, původě spolužáků ZŠ, sleduje jejich životní příběhy, které jsou ovlivněny mimo jiné i poněkud absurdní dobou. Prožívají řadu epizod, některé jsou úsměvné s nádechem absurdní grotesky, jiné dramatické a fatální. Společně s hrdiny knihy se čtenář dostává až do polistopadového období (které není vnímáno jako obrat k lepšímu). Kniha obsahuje intermezza, má zvláštní kompozici.

 

-Je psána současnýmjazykem, má srozumitelný, jednoduchý text. Vyskytují se všechny vrstvy jazyka, hovorová i obecná čeština, objevují se verše, nadsázka, nadhled; autor nepoučuje, nevysvětluje, vše podává čtenáři jako fakt.bez souvislé dějové linie, epizodické příběhy; není obsažen happy-end – po roce 1989 se postavy nevěnují jen všeobecné euforii, ale zjišťují, kdo všechno je podrazil, udával

 

Čechy – Praha, předrevoluční éra – zachycení dlouhého časového úseku – lze rozdělit do několika fází (ZŠ, střední škola, příprava na vojenskou službu, situace po roce 1989), jednotlivé části oddělují intermezza (tvoří doplňující komentář autora k době ,,mezi”, upřesňují, posouvají děj, jako by autor chtěl doříci, na co zapomněl v předchozím textu, co se mu tam nevešlo)

 

Témata:

dospívání po roce 1968, revolta mladých lidí, touha vzepřít se konvenci, nepřiměřené tresty za malé prohřešky, psychický teror od VB, udavačství,  život lidí se špatným kádrovým profilem, charakteristika doby prostřednictvím jednoduchých příběhů, absurdní doba: nelze nikomu věřit, člověk musí být opatrný, je nejistý, zklamou ho lidé, kterým věří; vtipné situace jsou vtipné na první pohled, ale ve skutečnosti vycházejí z nepřirozenosti doby; situace ve škole

 

Hlavní postavy:

skupina kamarádů, původně spolužáků ze ZŠ – revoltují, nechtějí se smířit s režimem, experimentují s alkoholem, poslouchají zakázané kapely

Petr– hlavní postava, vypravěč (ich forma),

Aleš- “básník”, jeho básněmi jsou prokládané jednotlivé příběhy

Popelka

Míťa

Medvěd-

Daniel „Daněk“ Pačes- spolužák Petra a jeho kamarádů, kterého od začátku neměli rádi, tzv. ho prokoukli. Donášel na ně už během povinné školní docházky a na konci knihy se dozvídáme, že se z něj stal ministr.

Rusňák-Zlo té doby ztělesňuje příslušník Rusňák. Znepříjemňuje život především hlavního hrdiny a vypravěče zároveň- Petra

 

Děj:

Kniha charakterizuje život kamarádů, každý má své problémy – rodinné i jiné, ale pořád jsou v kontaktu. Kamarádi se účastní slavnostního předávání OP, při podání ruky strážníkovi VB “rozhazují klouby”, čímž na sebe upozorní. Od této chvíle musí nosit OP všude sebou. Petr ale občanku někam zašantročil, a proto s tím má problémy. Zasedne si na něj jeden z příslušníků VB, strážník Rusňák, a při každé příležitosti ho legitimuje.

Ze spousty problémů, které si kamarádi způsobí svými postoji, je dostane mladá učitelka Pivoňková, kterou kvůli Alešovým básničkám vyhodí ze školy.

Společně prožívají první lásky, zklamání, problémy s dalším působením na škole. Petrova rodina se pokouší emigrovat, ale někdo je asi udal a oni byli nuceni se vrátit. Kvůli tomu má celá rodina potíže.

Ani jeden z kamarádů nechce na vojnu, a proto vymýšlejí a sbírají informace, jak se povinné službě vyhnout – Popelka ze sebe udělá idiota, když si čte Ferdu mravence a následně se pomočí, když na něho u odvodu křičí – dostane odklad půl roku. Míťa chce dostat zápal plic – z vany plné horké vody si lehne do mrazu na sníh – a na následky nemoci zemře. Petrovi modrou knížku zařídí táta a jeho známý doktor. Popelka si chce nechat zlomit ruku od Aleše, což se jim trochu vymkne, a nakonec na vojnu musí jen Popelka.

Kluci se přátelí s “největšími máničkami ve městě”, jsou to bráchové, jeden z nich emigroval a druhý jim dohodil skvělou akci rockové skupiny. Bohužel to byla bouda a v průchodu si na ně počkali policisté. Petr po čase náhodou zjišťuje, že jejich vzor patří k VB a celou dobu na ně donášel. Po roce 1989 se autor snaží zjistit situaci kolem spolupracovníků z StB, zjistí, že i on sám byl u nich veden, že na něho podával hlášení jeden z nejlepších přátel, že někteří lidé – Daněk – jsou schopni se prosadit v každém režimu

 

Úryvky:

Občanky nám předávali ve velkým stylu v malým divadélku Ústředního domu armády. Bylo tam všechno, co k takový slávě patří…

 

Spolužačce

Nosit pětky denně domů

Nemusí být zlozvykem,

Zvláště přihlédnu-li k tomu,

Že je nosíš pod trikem…

 

Aleš: “Je sice trochu blbá, ale copak si i ta blbá nezaslouží trochu lásky…? Mojí lásky?”

 

Dny šly jeden za druhým a všichni mí kámoši se flákali odnikud nikam a já se flákal s nima a jen tu a tam se přihodilo něco, co by stálo za řeč. Všeobecně panovala taková nuda, že se občas našel dokonce i dobrovolník, kterej si našel holku, jen aby se něco dělo. Naše experimentování s alkoholem nebralo konce a většina z nás se beze slov domluvila na tom, že se nejspíš upijeme k smrti. To byly dobrý časy. Kocoviny bejvávali v tý době většinou k smíchu, člověk si ráno prostě blink a pak zas pokračoval dál. Co víc si člověk může přát?

 

To byla dost hezká holka, taková jemná a trochu záhadná, prostě ten typ, co se mi líbil vždycky nejvíc, jelikož sem byl romantik, a romantici k sobě musej najít někoho, koho by unesli, myslím unést v náručí, protože romantik v duchu pořád někoho zachraňuje a vynáší z hořícího domu anebo jen tak čapá lidi, který padaj z oken. “Co s holkou, kterou neunesete?” uvažuje takovejhle pomýleném romantik.

 

Ráno, ráno, když jsem otevřel oči a mžoural do sluníčka, co je zadarmo, ale jen v případě, že máte dost peněz na to se pod ním válet, sem definitivně zanechal všech nadějí.

 

Těmhle dvoum už nestačilo pít panáka za panákem. Oni chlastali obouruč! V jedný ruce zelenou a v druhý griotku a takhle to naráz nalejvali do krku. Říkali tomu “Vítr do plachet” a můžu vám říct, že občas je to zaneslo hodně daleko na neklidný moře.

 

“Občanský průkaz” vypískl ten mužík přede mnou hysterickou fistulí. Mrknul sem na oči ve křoví. Zdálo se mi to, nebo sem v nich doopravdy zahlíd pobavený světýlka? Zkusil sem na to vsadit, a tak sem se na toho skrčka s páskou eště trochu povytáh a ze svývejškysem mu oznámil: “Víte vy, co dělám takovejm, jako ste vy?!”
“?????????????”
“Takovejm já, pane, ukusuju nosy!”
“Právě jste napadl veřejného činitele!”
“Právě sem napad akorát tak hovno!” sklonil sem se k němu. “Pro mě vy nejste žádnejveřejnej činitel, a jestli mě má právo někdo kontrolovat, tak vy určitě ne…!”, ale to už sem volal spíš za sebe, odkud se za vteřinu vynořil rotný Rusňák a v chůzi si zapínal poklopec. Prováděl ten úkon pomalu, s určitou rozvahou a zjevně spokojeně, a v tom okamžiku, hned, jak ho spatřil, mě ten frustrovanej pomocník VB oběh, skočil na mý záda a snažil se mně tam nasadit kravatu.
“Okamžitě dolů!” zařval na něj Rusňák a neprodleně ho začal tahat za jeho zelenej žaket. Cejtil sem, jak stisk na mým krku polevuje, a pak se mi ten překvapenej chlap sesul po zádech na zem.

 

-V jedenácté knize se série Šabachových mikro příběhů vine od konce 60. let do doby po listopadu 1989. Pro skupinu pubertálních mládenců je iniciačním bodem srpen 1969, kdy se proti občanům postavila policie vlastní země.

-Krátké uzavřené příběhy, které se podobají líčením vyprávěným například za dlouhé cesty vlakem. Jediné, co z vyprávění vybočuje, jsou básničky vypravěčova přítele, ale i ony svým příležitostným a parodickým charakterem k vypravěčství patří.

 

-Příběh party kluků začíná dnem předávání občanek roku 1966 a mapuje jejich zážitky následujících čtyřicet let. Humornou nadsázkou a barvitou popisností vypravuje hlavní hrdina Petr trampoty jeho party a blízkých přátel či nepřátel v době normalizace a chvíli po ní. Vše se točí především kolem doby 60. let, ale také kolem tématu lásky, pocitů viny, důstojnosti a konfrontace s autoritou.

ich-formou je prokládán humornými básničkami nadějného básníka Aleše. Ty mají za cíl pobavit čtenáře, oživit vzpomínku na dobu, kdy sám čtenář podobné básně skládal nebo četl, ale také mapují dobu, kterou si někteří z nás prožili, a to bez cenzury.

Vypravěč popisuje zrůdnosti, jež tehdejší režim zaváděl a provozoval, a následky těchto činů na postavách. Důležité je vylíčení postojů hlavních hrdinů k tomuto režimu. Jejich tiché či hlasité, viditelné či neviditelné protesty. Tyto důležité události a činy se odehrávají v prostředí školy, domovů rodin, vězení. Autor rozvádí především ty části, které se soustředí na pobyt hlavních účastníků ve vězení. Objevují se i záporné postavy, které kříží cestu jak Petrovi (hlavní postava), tak ostatním účastníkům. Jednou z takových postav je Pavel Hora, který se vyjeví jako udavač. Z přátelství se stává nenávist. Pokud očekáváte šťastný konec, jste na omylu. Ono je totiž dokonce i dnes asi úplně zbytečné dovolávat se spravedlnosti.

 

Zvláštností normalizace bylo, že nebyla ani jen tragická, ani jen komická; byla čímsi mezi. Šabach dokáže různé tváře té doby přesně postihnout. Najdeme tu tragické příběhy lidí, kteří nechtěli nic víc než žít v nenormální době normální život.

Jedním z nejhorších osudů je příběh mladíka, který se pokouší nabourat si zdraví, aby se vyhnul vojně, což ho nakonec stojí život. Tragikomický je osud mužů, kteří během demonstrace nevinně opravují auto, ale police usoudí, že jejich špinavé ruce jsou důkazem, že házeli na zasahující jednotky kovové matky.

Vtipných historek ubývá, ale stojí za to: grotesku připomíná historka o natáčení filmu Temné slunce, kde má kompars složený z  pražských “živlů” napadnout policii, kterou hrají skuteční příslušníci. Dopadne to podle očekávání: komparsisté pojmou vystoupení coby mstu a policii zbijí doopravdy.

Závěr knihy nás vede až do naší doby s jejími spory o agentství a lustrace; zároveň je to místo, kde lze Občanskému průkazu literárně nejvíc vytknout. Čas najednou zrychlí, léta ubíhají se stále delšími pauzami.





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář