Obsluhoval jsem anglického krále – rozbor díla (7)

 

Kniha: Obsluhoval jsem anglického krále

Autor:  Bohumil Hrabal

Přidal(a): belblová

 

 

 

 

 

 

Vrcholné dílo, fiktivní bilanční vývojový román. Osud člověka v 20. – 50. letech, problematika, problematika komplikovaného soužití Čechů a Němců u nás, satira o typické české přizpůsobivosti, vyprávění malého dětinského číšníka, který dosáhne mistroství ve svém oboru, ale bez ohledu na morální principy doby (přátelí se s Němci – sám si Němku vezme,Hrabal zesměšňuje všechny totalitní režimy, na českého člověka se určitě nedívá skrz růžové brýle a navíc striktně odmítá černobílé vidění 2. světové války a jejích následků.

 

– román

–     -zajímavá kompozice – 5 kapitol orámovaných na začátku a na konci stejnými slovy

–     -ich-forma

–     „pábitelský“ příběh pro hospodské posluchače

–     -převládá metoda proudu vědomí, asociativně řazené motivy

–     -souvislá mluvená řeč = tzv. orální literatura

 

DĚJ:

Hlavním hrdinou je bezvýznamný pikolík nevelkého vzrůstu Jan Dítě, který začíná jako prodavač párků na nádraží. Kvůli své výšce a společenské nedůležitosti trpí komplexem méněcennosti, a tak inspirován jedním obchodním cestujícím, který často nocuje v hotelu, kde Dítě pracuje, se rozhodne stát se bohatým a úspěšným. Na doporučení onoho cestujícího se zanedlouho poté ocitne v hotelu Tichota, luxusním podniku, kam si bohatí chodí vyrážet z kopýtka. Pracuje zde pod dohledem vrchního Zdeňka, jenž ve svém volném čase rád hýří vydělanými penězi jako hosté jejich hotelu. Odsud je ale po incidentu s Pražským Jezulátkem vyhozen a znovu se na doporučení dostane do pražského hotelu Paříž, kde se v něm jakožto ve velmi nadaném číšníkovi vzhlédne vrchní Skřivánek, který ho učí správně rozumět číšnickému řemeslu. Do restaurace přijíždí dokonce habešský císař, protože pouze hotel Paříž má dostatek zlatých příborů, a Dítě je vyznamenán řádem habešského císaře za vzornou obsluhu jeho blahorodí. Slavnostní večer ale skončí pro Dítěte tragédií, protože je obviněn krádeží zlaté lžičky, která, jak se nakonec ukáže, uvízla v odpadu u dřezu, kvůli čemuž se chce jít dokonce oběsit. Nakonec vše dobře dopadne, ale Dítě nevydrží v hotelu dlouho.
Němci tou dobou nebyli v Praze vůbec oblíbeni, ale Dítě se přesto začal učit němčinu a navštěvovat německé biografy. Na jednom filmu se potom seznámil s Lízou, německou učitelkou tělocviku, za což ho nakonec v hotelu zostudili (všechen personál ho poplival) a Dítě odsud odešel. Poté, co německá vojska obsadila Prahu, se mu začalo znovu dařit. Opět se setkal s Lízou, která pracovala jako velitelka vojenských sester, a nedlouho po tomto setkání s ní strávil jejich první společnou noc. Následně mu bylo přiděleno místo kdesi nad Děčínskem v horách, kde se nacházela celá vesnička zasvěcená “vypěstování” dokonalého německého člověka. Dítě se nechal podle svého příbuzného přejmenovat na Ditie a sloužil v této vesničce těhotným Němkám. Zanedlouho se oženil s Lízou a měl s ní syna Siegfrieda, který byl ale mentálně zaostalý.
Líza vozila z válečných tažení manželovi známky, které nakradla po domech likvidovaných Židů a které jim po válce měly zajistit slušné živobytí. Na Dítěteho však doléhá pocit viny a zrady, a tak když je omylem místo Zdeňka odvlečen do vězení, má z toho radost, protože cítí, že je to jeho šance, jak se opět vrátit do Prahy. Po skončení války, v níž mu zahynula žena, si koupí starý lom a vystaví zde nejluxusnější hotel celé republiky. Přesto se však nikdy nestane plnohodnotným členem společenské smetánky. Nakonec přijde vládní převrat, Dítětovi je hotel zabaven a on prochází kolotočem věznic a povolání, aby nakonec dobrovolně skončil jako cestář na zapadlé horské samotě, kde spokojeně žije se svými zvířátky a rozjímá nad věčným tématem život a smrt.

 

HLAVNÍ HRDINA:

Vypravěč a hlavní hrdina příběhu se jmenuje Jan Dítě. Už jeho pouhé jméno v nás evokuje jakýsi pocit naivnosti a metaforicky předznamenává, že celý příběh je vyprávěn z velmi bezprostředního a nekomplikovaného pohledu dítěte. Dítě je nejen díky své výšce téměř celoživotně pronásledován pocitem méněcennosti a snaží se za každou cenu dosáhnout kvalit těch nejlepších z nejlepších. Díky štěstí získá – slávu, bohatství, věhlas jeho podniku, lásku krásné ženy. Dítě se nikdy necítí delší dobu šťastný, neustále po něčem touží a usiluje o to, ale jakmile toho dosáhne, zjišťuje, že předmět jeho touhy už pro něj není žádoucí, protože nepřináší trvalé uspokojení. Zpočátku nerozvážný a velmi zakomplexovaný člověk, který má cíl dokázat všem okolo sebe, že on taky něco umí a že to někam dotáhne. Svůj záměr dotahuje do konce, ať to stojí, co to stojí a neohlíží se na to, co tím způsobuje ostatním. Je trochu sobecký, ale ve stáří vše pochopí.

 

KOMPOZICE KNIHY:

Příběh je rozdělen do pěti kapitol a každá z nich byla původně zamýšlena jako samostatná povídka, ačkoliv na sebe příběhově navazovaly. Každá kapitola začíná stejnou větou (“Dávejte pozor, co vám teďka řeknu”) a shodnou větou, popřípadě její obměnou v závěrečné kapitole také končí (“Stačí vám to? Tím dneska končím.”). Toto vytváří příběhový rámec, který drží všechny odbočky i hlavní dějovou linii pohromadě.
Uvádí se, že celý text byl psán během velmi horkého letního měsíce, a to na jeden zátah a automatickou metodou, která je tak příznačná pro surrealismus. Důsledkem jsou proto dlouhá souvětí, tak typická pro Hrabalovu pozdější tvorbu. I když by se na první pohled mohlo zdát, že Hrabalův styl psaní je pouhé sypání vět na papír, příběh perfektně drží pohromadě nejen díky rámci začátků a konců jednotlivých kapitol.
Po dokončení nechal autor tuto prózu nějakou dobu odpočívat, aby tak nezadusil autentičnost dojmu okamžiku.

Ačkoliv se nejedná o žádný literární experiment a příběh je reálný, významnou roli zde hrají taky neskutečné a fantastické prvky – habešskému císaři je připravena hostina, pro niž kuchaři připraví krajovou specialitu – ryby zašité do krocanů, krocany zašité do antilop a to vše nacpané do velblouda – Siegfried už jako kojenec a batole vbíjí kladivem hřebíky do podlah atd

ZDROJE INSPIRACE:

Velmi důležitým zdrojem inspirace při psaní této knihy byly autorovy vlastní zkušenosti z prostředí noblesních hotelů a restaurací. Mnoho událostí, ale i postav má svoji předlohu ve skutečných lidech, které Hrabal znal a kteří byli ochotní mu vyprávět (např. pikolík prodávající na nádraží párky, paní Eliška pracující jako provozní v hotelu Paříž, vrchní z hotelu Palace atd.).
V doslovu sám autor uvádí, že kniha byla psána pod dojmem “umělé vzpomínky” od Salvadora Dalího a Freudova “uskřinutého afektu, který nachází průchod v řeči”, z čehož je jasně patrný vliv surrealismu a Freudovy teorie beroucí v úvahu lidské pudy.

 

NÁZEV KNIHY:

Vrchní Skřivánek z hotelu Paříž byl pro Dítěte velikým vzorem. Vždy dopředu věděl, jaké je host národnosti a co si objedná, díky čemuž ho Dítě nesmírně obdivoval. Pokaždé, když se zeptal, jak tohle všechno vrchní ví, ten jen pokrčil rameny a řekl s úsměvem: “Obsluhoval jsem anglického krále.” Podobnou “průpovídku”, pouze s malou změnou (Obsluhoval jsem habešského císaře) používá později i Dítě sám. Tato symbolická věta má vyjadřovat jakousi speciální dovednost a životní moudrost, která pomáhá nahlížet do nitra ostatních lidí a lépe rozumět jejich chování, pocitům a pohnutkám.

Místo a doba děje: různá místa Čech (Praha, podkrkonoší), Cheb (hotel U města Amsterodamu); v podstatě různé hotely, kde hlavní hrdina pracoval

Dějová osnova: Hrdina ve 14-ti letech pracuje v hotelu Praha; pak přestoupí do hotelu Tichota; a na konec pracuje pod hlavním vrchním Skřivánkem, který obsluhoval anglického krále…..přijde válka a on, zamilován do Němky, zostuzen odjíždí z Čech….během války ztratí syna i ženu, ale přijde k majetku…..vybuduje si vlastní hotel a konečně se mu splní sen, stane se milionářem, ale není v hloubí duše šťasten….během znárodňování ztratí svůj hotel V Lomu a dostane se do vězení mezi milionáře, kde je všem možná lépe než doma:), potom (bez peněz, bez hotelu) odjíždí zastávat práci dřevorubce ……nakonec dělá cestáře v zapadlé vísce a je šťastný

Hlavní postavy: mladík jménem Dítě, Líza (jeho německá žena), vrchní Skřivánek

Doba vzniku a osobnost autora: první polovina 20. století; autor se ztotožňuje s hlavním hrdinou (použití ich formy)

Předpokládaný autorův záměr: Hrabal nám dovoluje nahlédnout do života obyčejného člověka, v němž „se i neskutečné stane pravdou“. Ukazuje nám jak je štěstí pomíjivé, jak je těžké zasloužit si něčí uznání. Popisuje strasti rozporuplné duše. Život mladého, ambiciózního člověka, který zjistí, že sláva a peníze nejsou v životě nejdůležitější

Význam působení díla: Dílo nabádá radovat se z maličkostí. Z každého okamžiku, z každé chvíle našeho života si lze vzít alespoň nějaké ponaučení.

Umělecké a kompoziční prostředky: Záznam mluveného slova, vše je psáno ich formou, vyskytuje se zde: nespisovný jazyk, německé výrazy, pomlky, přirovnání. K autentičnosti autor využil dlouhých souvětí. Ke sjednocení stejný začátek i konec.

Kompoziční skladba je víceméně chronologická. Jedná se o záznam mluveného slova; vše je psáno ich-formou, vyskytuje se zde: nespisovný jazyk, německé výrazy, pomlky, přirovnání. K autentičnosti autor využil dlouhých souvětí, ke sjednocení pak stejný začátek i konec.

 

 

Bohumil Hrabal

  • prozaik světové úrovně
  • vstup do literatury v 50. letech, publikoval částečně oficiálně, částečně v samizdatu nebo exilu (erotická témata)
  • právní, ale různá jiná zaměstnání (dělník, telegrafista, výpravčí, balič starého papíru, kulisák
  • Jeho život se prolíná do jeho  díla
  • navázal na vypravěčství Haškovo – hospodské povídačky
  • vliv surrealistických postupů, zážitky s dětství s J. Kolářem, J. Hiršalem, E. Bondym, grafikem Boudníkem

 

  • Perlička na dně, Pábitelé – povídkové soubory s typickými hrdiny – prostí lidé, navenek i drsní, vnitřně čistí a opravdoví, zvláštním způsobem milující život (umí si ho užívat)

pábení = způsob vyprávění poetismu, surrealismu i naturalismu, autentické promluvy lidí

  • Taneční hodiny pro starší a pokročilé – tvarový experiment, povídka koncipovaná jako monolog sestávající z jediné rozvětvené věty – promluva starce přes plot k slečně v sousední zahradě
  • Ostře sledované vlaky – novela s výjimečně pevnou dějovou linií; tragikomický příběh z protektorátu; válečná tématika zcela odpatetizovaná; souvislý děj – konfrontace intimního života hlavní postavy, železničního výpravčího Miloše Hrmy, s krutostí doby – sabotážní akcí zaplatil životem; lyričnost + osudová tragičnost – charakter balady; ich forma, absurdita války – v závěru vedle sebe umírají 2 mladí lidé, kteří stáli původně proti sobě
  • Postřižiny – součást volné trilogie
  • Městečko u vody
  • Krasosmutnění
  • Harlekýnovy miliony

v popředí pedantský otec Francin – správce pivovaru, okouzlující emancipovaná maminka Maryška a hlučný vypravěč pábitelských historek strýc Pepin; příznačný humor renesančních typů lidí; spojení groteskní hyperboly a jemné kritiky maloměstského způsobu života (zkracování – vlasů, ohonů, noh u židlí, zkracování vzdáleností) – obdiv k novotám, radost ze života bez předsudků, hovorové a slangové výrazy, Pepinovo slovácké nářečí

  • Slavnosti sněženek – povídkový soubor, idylické obrázky života obyvatel chatové oblasti, vyznání lásky k životu a přírodě (zfilmováno)
  • Něžný barbar – hold příteli Boudníkovi
  • Kluby poezie, Příliš hlučná samota – vzpomínka na Bondyho (prozaické texty)

 

Hrabalova próza

  • vyprávění jako pásmo historek a obrazů, koláže různých vypravěčských rovin, automatický záznam
  • postavy většinou z periferie společnosti (pražská Libeň)
  • osobité vidění světa (posedlosti životem)
  • většina próz nemá souvislý děj
  • kontrastovost (krása x ošklivost, hrůza x naděje, krutost x něha, intelektuální postoje x hospodská vyprávění)
  • hovorová řeč, slang, poetismy, vulgarismy

 

Literárně historický kontext

– Literatura v období 70. a 80. let

– Převažuje obraz soudobého člověka v literatuře, dále vniká próza venkovská, historická, vědeckofantastická

– nezřetelné generační členění, „vpád techniků“ – autorů z praktických povolání (chemici V. Páral, Švejda, důlní technik Frais, lékař Dub aj.)

témata různých prostředí a každodenní praxe; mnozí autoři publikovali v samizdatu nebo exilu

 

Vladimír Páral

tzv. černá pentalogie (3 novely, 2 romány)

  • Veletrh splněných přání
  • Soukromá vichřice
  • Katapult
  • Milenci a vrazi
  • Profesionální žena

tzv. bílá pentalogie

  • Mladý muž a bílá velryba – novela

sci-fi série:

  • Romeo a Julie 2300

 

Jiří Švejda

– prozaik, chemik

  • Havárie – román

 

Milan Kundera

– představitel postmoderní prózy

  • Monology – milostná poezie
  • Směšné lásky – povídky jako melancholické anekdoty, existenciální typ literatury
  • Valčík na rozloučenou
  • Nesnesitelná lehkost bytí – filozofický román
  • Nesmrtelnost – postmoderní filozofický román

 

Josef Škvorecký

  • Zbabělci – generační román s autobiografickými prvky
  • Prima sezóna –
  • Mirákl





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář