Osudy dobrého vojáka Švejka – rozbor díla

 

Kniha: Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války

Autor: Jaroslav Hašek

Přidal(a): Petra

 

 

 

O AUTOROVI:

Jaroslav Hašek se narodil 30. dubna 1883 v Praze, gymnázium nedokončil, vystudoval Československou obchodní akademii, se drogistou, ale věnoval se psaní a publicistice. Příležitostně byl redaktoremČESKÉ SLOVO, SVĚT ZVÍŘAT, ale neklid ho vyháněl z domova. Prošel různými zaměstnáními – např. pracoval jako prodavač zvířat nebo zaměstnanec v útulku. Procestoval – většinou pěšky – celou rakouskouherskou monarchii i část Německa a své zkušenosti a dojmy uplatňoval ve svých povídkách. Nejlépe se mu dařily humoresky a satiry. V nich zesměšňoval české i cizí maloměšťáctví, českou politiku. Satirou bojoval proti klerikalismu i rakušáctví a “dělal si srandu” z rakouského militarismu. Předmětem jeho satiry byly tedy všechny instituce a zřízení společnosti, kterou provokoval i svým neuspořádaným životem. Vedl bohémský život, chodíval po hospodách, kabaretech a s tím přišly problémy s alkoholem.

Seznámil se s Jarmilou Mayerovou, kterou si později vzal. Nebyl však rodinný typ a začal od ní utíkat. Po narození syna od ní odešel. Později se v Rusku oženil se Šurou (i když nebyl rozveden) a přivezl si ji do Čech. To mu bylo velice zazlíváno a tak roku 1920 odešel do Lipnice a začal psát Švejka.

Za 1. světové války upadl do ruského zajetí, vstoupil do legií, ale pak se s jejich vedením rozešel a vstoupil do Rudé armády. Pracoval v ní obětavě na několika odpovědných místech (jako novinář, politický komisař apod.). Byl tak jedním z těch českých zajatců v Rusku, kteří správně pochopili význam a smysl Velké říjnové revoluce. Po válce se vrátil domů a pokračoval ve své činnosti; psal opět humoristické a satirické povídky, ve kterých potíral a zesměšňoval českou buržoazii. Svůj velký román o Švejkovi však už nedokončil, protože zemřel předčasně roku 1923 v Lipnici.

 

Další díla: Historie vola (dílo se ztratilo), povídky, satirické fejetony, humoresky, kabaretní hry

 

Perličky: Hašek s kumpány z hospody tvořil i kabaret. Vymysleli i drama – a když už tak trilogii (Pevnost, Pružnost Tažnost) a navíc dvojjazyčně.

Vytvořil STRANU MÍRNÉHO POKROKU V MEZÍCH ZÁKONA. Vznikla proto, že hostinský Zvěřina, kam Hašek s kumpány rád docházel, se odmítl namontovat do jakékoli volební politické kampaně a pak jen závistivě hleděl, jak příznivci té či oné strany běží ke konkurenci na schůzi.

Hašek jednou v převleku za ženu přivedl do lokálu opravdového nápadníka.

Přestože byl bezvěrec, dovolil ho farář pohřbít mezi sebevrahy u hřbitovní zdi na Lipnickém hřbitově. Když se pár lidí konečně složilo na jeho náhrobní kámen, ten při umisťování na hrob praskl a rozpadl se.

Na gymnáziu byl třídním učitelem Alois Jirásek.

 

ŽÁNR

humoristický protiválečný román

 

BLIŽŠÍ ZAŘAZENÍ

Česká literatura 1. poloviny 20. století – světová válka

Další autoři: Hemingway (Stařec a moře), Dyk (Krysař), Čapek (Bílá nemoc, Krakatit

 

KRÁTKÁ CHARAKTERISTIKA DÍLA

V úvodu knihy se dozvídáme, že právě začíná první světová válka, což zjístí i Švejk. Doslechne se o tom v hostinci, a jakmile projeví svůj názor na atentát v Sarajevu, dozví se, že si povídal celou dobu s tajným policistou. Ten ho zatkne pro velezrádné řeči. Když se dostaví na policii, pošlou ho kvůli jeho hloupým zpovědím do blázince. V blázinci se Švejkovi líbí, protože se o něj pěkně starají a může si dělat, co chce. Brzy ho však vyhodí.  Cestou z ústavu ho znovu chytí a vyšetřují, ale nakonec se dostane domů. Když válka vypukne, vyráží Švejk na vojnu. Ale v té době má silné revma a nemůže chodit, tak ho jeho hospodyně odveze na vozíku. Jen co se dostane před lékařskou kontrolu, prohlásí o něm, že je simulant a pošlou ho do vojenské nemocnice. Tam je to pro mnohé hotové peklo. Léčba spočívá v dietě, polykání aspirinu a chininu, vyplachování žaludku,… Švejk to všechno statečně zvládá, pošlou ho na garnizóny, kde vězni chodí do kostela na kázání. Při mši si ho vyhlédne polní kurát a učiní ho svým sluhou. Polní kurát se ale často opíjí a hraje karty. Tudíž je věčně bez peněz. Když je jednoho dne opět švorc, a tím pádem nemůže hrát karty, vsadí místo peněz Švejka. A prohraje! Rozloučí se a Švejk se stane sluhou nadporučíka Lukáše, který si ho časem oblíbí, ale zároveň se bojí, co zase provede.

 

· Humor, ironie, sarkasmus, kritika

 

·“Ráno vás odvezou k trestnímu soudu,” dostal za odpověď.

“V kolik hodin, vašnosti? Abych snad, prokristapána, nezaspal.”

“Ven!” zařvalo to podruhé dnes na Švejka z druhé strany stolu, před kterým stál.

·“Tady bude po válce moc dobrá ouroda,” řekl po chvilce Švejk. “Nebudou si muset kupovat kostní moučku, je to moc výhodný pro rolníky, když jim na poli zpráchniví celej regiment; je to zkrátka vobživa.”

 

Realismus:

-z latinského realis= věcný, skutečný

-dialekty, hovorový jazyk

-autor není přítomen v díle, ale vyjadřuje tak svůj názor

-zobrazuje obyčejného člověka

-skutečná místa, život -> autobiografie

-kritika války, církve, armády

 

Hlavní postavy:

Josef Švejk: „geniální blb“ – někdy se chová jako blb, přitom je chytrý, lékařskou komisí prohlášen za notorického blba; prostomyslný dobrák, mluvka, loajální – až k absurdnosti provádí všechny rozkazy a své nadřízené tak přivádí k šílenství; vždy spokojený, usměvavý výraz, vždy nad věcí

 

Polní kurát Katz: kněz, ale v Boha nevěří, věčně namol, hraje karty (i Švejka prohraje v kartách)

·“Poslušné hlásím,” odpověděl Švejk, přidržuje polního kuráta opět ke stěně, “že jsem váš pucflek, pane feldkurát”

“Já žádného pucfleka nemám,” řekl namáhavé polní kurát, dělaje nový pokus skácet se na Švejka, “já nejsem žádný feldkurát. – Já jsem prase,” dodal s upřímností pijáka, “poste mne, pane, já vás neznám.”

 

Hašek zachycoval lidské typy a jejich prostřednictvím se vysmíval válce -> postavy znesvěcují armádu, panovnický rod i církev

 

Doba děje: 1. světová válka

 

Místo děje: České Budějovice, Praha

 

TÉMATICKÝ PLÁN

Autorské pojetí postav a dějů: ironie, sarkasmus, humor, absurdita

autobiografie – oba obchodovali se psy, milovali pivo, ruské zajetí

 

Celkové téma: předkládá obraz surovosti a nesmyslnosti války, vysmívá se jí a protestuje -> rozdíl proti jiným protiválečným spisovatelům = nedává návod jak se válce vyhnout, ale je nad věcí

 

Hlavní téma: život Švejka během války a jeho absurdní příhody, lidská hloupost

 

Vedlejší téma: tzv. „hospodské historky“ = Švejk znal ke všemu nějakou historku

 

KOMPOZIČNÍ PLÁN

Počet částí: románová tetralogie (4) – poslední je ale nedokončený, dopsal Karel Vaněk

– 1) V zázemí, 2) Na frontě, 3) Slavný výprask, 4) Pokračování slavného výprasku

 

Postup: chronologický s retrospektivními historkami = HOSPODSKÉ HISTORKY – Švejk ke všemu znal nějakou historku

3 pásma:

1) zachycuje běh událostí, dobová fakta – citace, ironie, parodie reprezentováno vypravěčem

 

2) pásmo postav – obyčejní lidé, nejsou rozděleny na kladné a záporné

 

3) Švejkovy dialogy a monologyautobiografické prvky

 

Švejk není popsán podrobně

 

JAZYKOVÝ PLÁN

Spisovnost: pražský dialekt, hovorový jazyk, germanismy, vojenský slang, knižní jazyk

Tropy: metafora, přirovnání, přísloví, fráze (zesměšňuje je) -> „Člověk míní, hospoda mění.“; ironie, sarkasmus, oxymóron

 

Syntaktická stránka – větné typy: tázací, zvolací věty, dialogy, přímá řeč, jazykové hříčky

 

·“Proč jsi nešel šráť s ostatními menži?”
“Poslušně hlásím, pane generálmajor, na manévrech u Písku říkal nám pan plukovník Wachtl, když mužstvo v době rastu se rozlézalo po žitech, že voják nesmí pořád myslet jen na šajseraj, voják že má myslet na bojování. Ostatně, poslušně hlásím, co bychom tam na tý latríně dělali? Není z čeho tlačit. Podle maršrúty měli jsme už dostat na několika stanicích večeři, a nedostali jsme nic. S prázdným žaludkem na latrínu nelez!”





Další podobné materiály na webu: