Paní Bovaryová – rozbor díla k maturitě (3)

 

  Kniha: Paní Bovaryová

  Autor: Gustave Flaubert

  Přidal(a): Lucie

 

 

 

 

Realismus

– je umělecký směr 2. poloviny 19. století, který se snaží objektivně ztvárnit svět tak, aby se zobrazované co nejvíce podobalo skutečnosti. Projevoval se především v malířství, sochařství a literatuře. (Někdy označován jako kritický realismus)

 

 

Znaky realismu v literatuře:

– pravdivý obraz skutečnosti bez idealizace (vnímání či zobrazení někoho/něčeho v lepší nebo dokonalejší podobě než tomu je ve skutečnosti)

– objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účastníkem děje, stojí nad příběhem)

– typizace = na jednotlivém zobrazeno složité (na jedné postavě vystižen problém celé společnosti)

– literární hrdina se vyvíjí, proměňuje

– nové výrazové prostředky (všechny vrstvy jazyka: nářečí, archaismy, hovorové prostředky)

– obliba větších prozaických útvarů (román), společenských dramat

 

Gustave Flaubert

– (12. 12. 1821 v Rouenu – 8. 5. 1880 v Croissetu) byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu.

Narodil se v rodině rouenského chirurga. Chtěl se stát právníkem, ale studium v Paříži přerušil kvůli nervové chorobě. Po náhlém úmrtí otce a sestry roku 1846 žil převážně na rodinném statku v Croissetu. Byl kritik měšťanské společnosti, mistr v zobrazení lidských vášní a citových vztahů. Rád cestoval, např. na Blízký východ. Zemřel uprostřed práce nad románem Bouvard a Pécuchet na mrtvici.

Nejznámější díla: Paní Bovaryová (román), Salambo (historický román), Citová výchova (psychologicko-společenský román), Tři povídky (souhrn povídek), Bouvard a Pécuchet (poslední autorův román)

 

Celková charakteristika díla:

– Psychologický román fran. realismu. Jedná se o hluboce psychologicky prokreslený příběh o ztrátě iluzí romanticky založené ženy, která nedokáže ve svém manželství najít uspokojení a životní smysl. Hrdinčina tragédie je přímo podmíněna dobou a prostředím, v němž žije.

 

Charakteristika hlavních postav:

Ema Bovaryová – dcera bohatého sedláka, vychovávaná v klášteře, krásna, ale rozmařilá a povrchní, hledá smysl života a vzrušující dobrodružství mimo nevšední život, touží po přepychu, vášnivé lásce, ale nedokáže si o tom promluvit se svým mužem Karlem, a tak trpí v šedivém maloměstě. Od romantických postav se liší = není pasivní, o své lásce rozhoduje sama, z vlastní vůle, ale iluze ji zabíjí = literární typ tzv. bovarysmu (útěk od skutečnosti k iluzím)

Charles Bovary – doktor, který se oženil se starší vdovou, vzplanul láskou k Emě. Po vdovině smrti se znovu ožení, a to s Emou. Je to usedlý rozvážný člověk toužící po klidném životě. Sice dobrý člověk, ale nesmírně omezený, jednoduchý, prostý, obětavý, po celodenních cestách za svými pacienty bývá velice často nesmírně unavený a nečinný, tudíž se nevěnuje své ženě dostatečně, jak by měl.

Lékárník Homais – upovídaný plný frází a pokroků, filozofie, vědy. Typický měšťák, patolízal, honící se za získáním čestného kříže (viz poslední věta románu), naopak spokojený se stávajícími poměry, buduje úspěšně své pozice a myslí jen na svůj prospěch.

Rodolpho Boulanger – zámožný, pětačtyřicetiletý muž. Miluje ženy, po omrzení však na ně zapomene.

León – Mladý písař

 

Kompozice díla:

– Román s podtitulem Mravy francouzského venkova se skládá ze tří částí, které se dělí na kapitoly. Děj zobrazuje prostředí franc. Maloměsta v 19. Stol. Postupně se odehrává ve třech městech.

 

Děj:

– Úvodem se dozvídáme o dětství a mládí Karla Bovaryho, který se po obtížných studiích stává lékařem jako jeho otec. Na přání rodičů (zejména matky) se ožení s vdovou po soudním vykonavateli, která je velmi bohatá. Ta brzy umírá, a Karel se po roce smutku žení znova. Tentokrát si bere za ženu dceru bohatého sedláka emu Roualtovou, se kterou se seznámil ještě před smrtí své ženy, když léčil jejímu otci zraněnou nohu.

– Ema byla vychovávána v klášteře, kde se často bavila čtením románů. Manželství ji přitahovalo, myslela si, že vše bude tak romantické a dobrodružné, jak to znala z knih. Ale opak je jí pravdou. Její manžel- Karel- se domů vrací unavený a pozdě večer. Ema se doma nudí a neustále sní o nějakém rozptýlení. Už neví, čím by se zabavila, jeden den je“ jako milius“, druhý den je naštvaná, i když vlastně neví na co a proč…Další den pije jen mléko, jiný zase jen čaj a tak to jde pořád dál. Ale její manžel nevidí žádné problémy v jejich soužití, a dál ji vroucně miluje. Pak se kvůli jejímu duševnímu zdraví přestěhují do městečka Yonville, protože Karel si myslí, že to pro ni bude to nejlepší.

– Emino zvláštní chování se nezlepší ani po narození malé Bertičky (neměla ji ráda, chtěla chlapečka), kterou dala na vychování ke kojné.

– Brzy začíná Ema vyhledávat milostná dobrodružství. Ale ani zde nenalézá mnoho štěstí. První milenec Rudolf ji opouští právě ve chvíli, kdy spolu mají utéct. Další milenec León se od ní nechává vydržovat, dopřávají si luxus a Ema (Karel ji dal plnou moc ve finančních záležitostech) se brzy dostává do finančních obtíží. Přesto si dál kupuje nové a nové věci a obstarává směnky u lichváře Lhereuxe. Když dluh dojde výši osmi tisíc franků a nikdo (ani její bývalí milenci) ji nechce pomoct, rozhodne se svůj život ukončit. Otráví se arzenikem (obstará si ho tajně v lékárně u pana Homaise).

– Po její smrti se Karel dozvídá vše o jejím životě i o milencích. Vše ji ale  vzápětí odpouští. Zanedlouho po Emině smrti umírá také. Z jeho jmění zbývá jen několik franků, které stačí akorát na cestu Berty za babičkou (matkou Karla).

 

Jazyk a styl:

– román je psán er-formou, kvůli níž čtenář k hlavní postavě tolik nepřilne a nemá ji tolik v oblibě i s jejími špatnými vlastnostmi jako v případě ich-formy, i když je o ní psáno téměř nepřetržitě a její myšlenkové pochody jsou čtenáři maximálně přiblíženy. I přes, nebo právě kvůli těmto popisům, které jsou občas delší, avšak velice neotřelé, výstižné a nápadité, je kniha docela čtivá a velmi poutavá jako svou formou, tak i obsahem a jeho myšlenkou.

 

Vlastnosti vzniku díla:

– román vznikl pravděpodobně na základě skutečného tragického příběhu muže jménem Eugen Delamare, který působil jako lékař v Ryonu a byl dříve žákem Flaubertova otce, taktéž lékaře. Stejně jako postava Karla byl dvakrát ženatý a po smrti manželky se oženil s mladou nemajetnou Alice-DelphineCouturierovou, která měla mnoho milostných avantýr a nadělala spoustu dluhů. Ve 27 letech spáchala sebevraždu otrávením a psychicky zlomený Delamare zemřel o rok později.

Autorův výrok: „Paní Bovaryová, to jsem já“ se stal okřídleným citátem, Flaubert často ale prohlašoval opak. Tvrdil, že jeho děj je vymyšlený a že do něj nevložil nic ze svých citů ani ze svého života. – Dílo bylo odsouzeno. Na spisovatele byla dokonce podána žaloba pro ohrožování mravnosti.





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář