Paní Bovaryová – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Paní Bovaryová

Autor: Gustave Flaubert

Přidal(a): Martina19

 

 

Realismus

– z latinského slova  realis = věcný, skutečný; realita = skutečnost

– umělecký směr 2. poloviny 19. století, který se snaží objektivně ztvárnit svět tak, aby se zobrazované co nejvíce podobalo skutečnosti. Projevoval se především v malířství, sochařství a literatuře. (někdy označován jako kritický realismus)

 

Nejvýznamnější představitelé této doby:

Rusko

  • Nikolaj Vasiljevič Gogol – Revizor

Francie

  • Honoré de Balzac – Otec Goriot
  • Stendhal – Kartouza parmská, Červený a černý
  • Emile Zóla – Nana

Anglie

  • Charles Dickens – Oliver Twist

Německo

  • Karl May – Vinnetou

Česko

  • Alois Jirásek – Psohlavci

 

Znaky realismu v literatuře:

– pravdivý obraz skutečnosti bez idealizace (vnímání či zobrazení někoho/něčeho v lepší nebo dokonalejší podobě než tomu je ve skutečnosti)
– objektivní přístup ke skutečnosti (autor není účastníkem děje, stojí nad příběhem)
– typizace = na jednotlivém zobrazeno složité (na jedné postavě vystižen problém celé společnosti)

– literární hrdina se vyvíjí, proměňuje
– nové výrazové prostředky (všechny vrstvy jazyka : nářečí, archaismy, hovorové prostředky)
– obliba větších prozaických útvarů (román),  společenských dramat

 

Realismus ve výtvarném umění

Francouzští malíři: G. Coubert, H. Daumier
Ruský malíř: I. Repin
Čeští malíři: Karel Purkyně, Antonín Chitussi

 

Realismus v hudbě

Francouzský skladatel: G.Bizet
Italští skladatelé: G.Verdi, G.Puccini

 

Gustave Flaubert

(12. prosinec 1821 v Rouenu – 8. květen 1880 v Croissetu) byl francouzský spisovatel, představitel naturalismu.

Narodil se v rodině rouenského chirurga. Chtěl se stát právníkem, ale studium v Paříži přerušil kvůli nervové chorobě. Po náhlém úmrtí otce a sestry roku 1846 žil převážně na rodinném statku v Croissetu. Byl kritik měšťácké společnosti, mistr v zobrazení lidských vášní a citových vztahů. Na podzim roku 1856 začal vycházet časopisecky v Revue de Paris jeho román Paní Bovaryová. Autor byl pro skandálnost a nemravnost obsahu postaven kárný policejní soud, vyvázl jen díky kvalitní obhajobě. Rád cestoval, např. na Blízký východ a roku 1858 do Tunisu, aby se seznámil s prostředím pro děj svého románu Salambo. Zemřel uprostřed práce nad románem Bouvard a Pécuchet na mrtvici.

 

Nejznámnější díla Gustava Flauberta:

Paní Bovaryová – román

Salambo – historický román

Citová výchova – psychologický-společenský román

Tři povídky – souhrn povídek

Bouvard a Pécuchet – poslední autorův román

 

Paní Bovaryová

1. Charakteristika díla

– epika – próza – psychologický román

Ve své době skandální francouzský román líčí rozpad manželství a vztahů vlivem kolize ideálů a skutečnosti. Román vycházel časopisecky v letech 1851-1857. Poté byl obžalován z nemravnosti a rouhačství a v soudním sporu byl požadován úplný zákaz. Zásluhou obhájce M. A. J. Sénarta došlo ke zrušení žaloby a román následně vychází v knižní podobě s Flaubertovým věnováním jeho obhájci.

 

2. Základní zabarvení díla

– tragické

 

3. Námět, děj

– Paní Bovaryová je velice zajímavým dílem, v němž se jeho nevyrovnaná hrdinka, oběť romantismu, střetává s realitou a její romantické myšlenky plynou v kontrastu s realistickým popisem pravdivého života

– děj Paní Bovaryové se odehrává v prostředí francouzského maloměsta v 19. století

– v úvodu knihy se dozvídáme o dětství, dospívání a studiích Karla Bovaryho, který se nakonec stal lékařem jako jeho otec, a právě díky tomuto řemeslu pozná svou budoucí ženu – Emu

– avšak právě uspěchaností svazku manželského Ema ztrácí iluze a manželství se pro ni stává přítěží, zklamáním a to i přes nesmírnou péči Karla Bovaryho, který ji zahrnuje láskou

– ani po narození dcery se Ema nechce smířit se svým osudem, a hledá útěchu v luxusním zboží

– právě v té době podlehne mladému Leonovi a zažije s ním románek, který ukončí sám Leon odjezdem do Paříže, kde studuje

– Ema však nezahálí a prázdné místo v srdci zaplní bohatým šlechticem, do kterého se vroucně zamiluje, avšak on city neopětuje, pouze jí využívá a včas mizí z jejího života

– v tu samou chvíli již Karel tuší, že se něco děje a je ohromen finanční situací, kterou Ema svým rozhazováním zavinila, sama Ema však odmítá komunikovat, trpí depresemi

– poté, co si vydupe hodiny klavíru, opět naváže na románek s Leonem v Paříži, avšak ten nemá dlouhého trvání – Leon si uvědomí zbytečnost svého chování a neperspektivní budoucnost

– ze zoufalství a dluhům Ema ukradne arzenik a spáchá sebevraždu

– na povrch tak vyplave pravda o Emině životě a Karla pod náporem citů postihne infarkt

 

4. Kompozice

– román je psán er-formou, kvůli níž čtenář k hlavní postavě tolik nepřilne, i když je o ní psáno téměř nepřetržitě a její myšlenkové pochody jsou čtenáři maximálně přiblíženy

– na počátku je děj vyprávěn retrospektivně z pohledu Karlova spolužáka, ale poté už se odvíjí postupně do budoucnosti – chronologicky

– jednotlivé události jsou rozděleny do 3 částí – nudný život na venkově, Eminy milostné zápletky problémy vzniklé díky předchozím událostem

 

5. Hlavní postavy

Ema Bovaryová – mladá žena, která je zmatená a zklamaná z reálného života, je nevyzrálá selská dcera s konkrétními a perfektními romantickými představami o světě a o životě, které nebylo možné nikdy naplnit, na úplném počátku příběhu je Emma představována jako veselá, živá a poměrně skromná dívka, avšak po svatbě se začíná chovat chladně, odměřeně a náladově v manželství s Karlem Bovarym, mimo jejich dítě, které však vidí jako součást manžela, který ji zničil život, nalézá jen zklamání a nudu, své touhy uspokojuje prostřednictvím drahého zboží a milostných avantýr, které ji ale nakonec doženou k sebevraždě

Karel Bovary – mladý venkovský doktor, netuší nic o jejích problémech, či o její nevěře a až do poslední chvíle jejího života ji považuje za světici a nejlepší manželku a matku na světě, i když ona jeho nesnáší, byl rozhodně věrný, obětavý a milující manžel, ale spíše plachý, odměřený, jednoduchý, konzervativní a nudný

Rudolf Boulanger – bohatý a vlivný milenec Emy Bovaryové, který má rád dobrodružství a vybral si ji jako cíl své hry, nakonec od ní utíká díky jejím silným citům

Leon – mladičký pomocník lékárníka Homaise, který se do Emy silně zamiluje, avšak vztah ukončí, jelikož v něm nevidí perspektivu do budoucnosti

 

6. Vypravěč, jeho role v příběhu

– dílo je psáno er-formou a vypravěčem příběhu je sám autor, který jednotlivé pasáže uvádí a zároveň lze z jeho vyprávění rozpoznat další dějové linky, které budou následovat

– autor zde vystupuje v roli objektivního vypravěče, který vnitřní stav postav nevysvětluje, ale popisuje na základě jejich vnějšího projevu

– Autor se v díle ztotožňuje: prohlásil „Paní Bovary jsem já“

 

7. Jazyk a styl

– text je psaný spisovným jazykem, obsahuje řadu obrazů, metafor, prostých přirovnání

– věty nejsou nijak složité, ale i přesto na nás nepůsobí stroze, souvětí jsou srozumitelná

– typický styl rozhovorů a dialogů

 

8. Hlavní myšlenka, poslání díla

– román je kritikou společnosti, kterou Flaubert pohrdal

– Gustave Flaubert byl posedlý myšlenkou vytvořit geniální román, který by odrážel jeho skutečné pohledy na svět a jeho přežitky, jako jsou lži, přetvářka, bohatství či manželství

 

9. Okolnosti vzniku díla, vliv díla, charakteristika autorovy tvorby

– Paní Bovaryová je první román, který Gustave Flaubert publikoval a zároveň se považuje za jeho mistrovské dílo

– autor byl kvůli svému vydání tohoto díla obviněn z ohrožení veřejné mravnosti a urážky náboženství

– dílo bývá považováno za přelomové dílo světové literatury, a to díky své hlavní postavě, která se stala novým literárním typem hrdinky

 

10. Zhodnocení díla 

– Paní Bovaryová byla také několikrát zfilmována. Nejpovedenější je asi verze z roku 1933 režírovaná pod vedením Jeana Renoira, která se naprosto přesně drží knižní předlohy a byla označena za definitivní podobu románu

– jelikož je román dílem kritického realismu, hlavní myšlenkou byla kritika měšťáctví, společnosti honící se za nesmyslnými myšlenkami, což ani v tehdejší době nebylo přípustné pro mnohé lidi

– dílo bylo nejprve vydáno v seriálové formě v časopise La revue de Paris, kniha byla poprvé vydána ve Francii v roce 1857





Další podobné materiály na webu: