Petrolejové lampy – rozbor díla k maturitě (3)

rozbor-díla

 

Kniha: Petrolejové lampy

Autor: Jaroslav Havlíček

Přidal(a): Tereza

 

 

Autor: Jaroslav Havlíček

Tento spisovatel se narodil v Jilemnici – městečku, kde se P.L. odehrávají- roku 1896.Studoval v Jičíně, v Chrudimi na Obchodní akademii a v Praze – ČVUT. Účastnil se druhé světové války jako dobrovolník. V roce 1919 začal pracovat jako úředník v Živnostenské bance v Praze [1] a při zaměstnání úspěšně dostudoval vysokou školu. V roce 1921 se oženil s Marií Krausovou. Jeho literaturu ovlivnili písmáci a spiritisté, napsal několik románů, jejichž děj je zasazen do maloměsta na přelomu 19. a 20. stol. Popisuje tragické lidské osudy, degeneraci – téměř naturalisticky, až chladnokrevně, duševní stavy často velmi narušených lidí a extrémní situace. Byl skvělým vypravěčem. Některé jeho postavy vykazují velkou mravní a duševní sílu.¨

 

Zařazení do kontextu -> Autoři psychologické prózy

  • rozvoj od 20.let 20.století, největší rozmach 30.- 40. léta
  • zabývá se duševními stavy člověka, vnitřními pocity, duševními úchylkami, dvojnictvím
  • může vycházet za okupace, protože nemá politické téma, tedy není proti režimu
  • Dílo obecně vyniká detailním prokreslením postav a prostředí, v němž se postavy pohybují, zachycuje hl. maloměstské prostředí, které je strohé, zbavuje člověka iluzí, toto prostředí je střídáno se snovými, silně lyrizovanými pasážemi, postavy mnohdy často ztroskotají, podléhají svým zhoubným vlastnostem a osudu, kterému nedokážou čelit. Tím se blíží naturalistickému vidění světa.

 

Dílo

Skutečnými vrcholy psychologické pózy jsou romány Neviditelný a Ta třetí.

  • Neviditelný (1937)– zfilmováno pod názvem Prokletí domu Hajnů; děj se odehrává v bohaté rodině, která se postupně rozpadá. Hlavním hrdinou je inženýr, který si vezme dědičku továrny. Po svatbě zjistí, že s nimi v domě žije bláznivý strýček, který si myslí, že je neviditelný. Tento stav postupně rozvrátí jeho manželství a Petrova žena se nakonec také zblázní.
  • Ta třetí

 

Rozbor díla: Petrolejové lampy

Autor bývá řazen mezi české meziválečné autory psychologického románu a mezi největší autory české psychologické prózy. Do toho žánru spadají i P.L. V tomto díle navazuje i na starší předchůdce. Jsou zde zřejmé stopy naturalismu, autor nepitvá natolik detaily a není tak senzacechtivý, při popisu událostí je střízlivější a jednodušší. Naturalismu se blíží v charakterizování postav. Odhaluje jejich pravou povahu, pesimismus, ušlápnutost. Konkrétním příkladem je popis Pavlovi nemoci. Jedná se o první román autora. Slibují další cyklické pokračování osudů hrdinů. K jeho popularitě přispělo výborné filmové zpracování. V Petrolejových Lampách se autor věnuje osudu a vývoji vnitřně složité ústřední postavy, Štěpánky Kiliánové.

 

Postavy

Štěpánka Kiliánov – ústřední postava

  • Nehezké dítě, narozené v maloměšťáckém prostředí. Otec stavitel, matka přináší věno ze statku. Ovlivní ji dětství z části strávené na rodinném statku. Její velkou zálibou je snít. Vyrůstá v průměrnou, ale přepjatou maloměstskou slečnu. Není hezká, je nesmyslně veliká a vyspělá, neumí tancovat, ale dobře se baví. Okouzluje svou hereckou dovedností. Nepřitahuježenichy. Během románu se z děvčete, pohoršujícího celé městečko svými módními kreacemi a prostořekostí, mění v klidnou přirozenou, vyrovnanou postavu hodnou lítosti i obdivu. Je jí všude plno, ke všemu se potřebuje vyjádřit, přispět. Její vlastnosti jsou houževnatost, dobromyslnost, snaha pomoci. V těžkých chvílích se právě tyto vlastnosti projeví, dalo by se říci, že Štěpku zachrání. Od mládí ji provází silná touha mít děťátko, o které by se mohla starat. Je zklamaná, že nápadníci nepřicházejí. Zásadně ji ovlivní předpověď z karet, že všechny velké události jejího života se stanou za války.

Pavel

  • Štěpčin mladší bratranec. Dvě typické vlastnosti –štědrý a průbojný. Otec do něj vkládá naděje a posílá jej na studium do města, posléze na vojnu. Doufá, že udělá u vojska kariéru. Pavel aby postoupil, snaží se na vojně zavděčit, utrácí za pitky a flámy, čímž naprosto zadluží statek. Vojna je mu osudná, psychicky jej rozloží, onemocní tam syfilidou.

Jan

  • Štěpčin starší bratranec. Na rozdíl od bratra, je charakteristický sedláckou lakomostí. Klidnější, rozvážnější, léta kvůli bratrovy vydrží mlčky trpět.

Otec Kilián

  • Rozvážný, pracovitý, střádá jmění

Matka Kiliánová

  • Přepjatě modlivá, uzavřená, tichá

 

Děj

Kniha začíná vyprávěním o Štěpčině rodině. Za bitvy u Sedanu přichází na svět Štěpánka, první a jediné dítě manželů Kiliánových. První roky dětství ji matka vodí na strýcův statek za městem, kde sama vyrůstala. Štěpka na statku zažívá příhody, hraje si se svými bratranci, kteří jsou o několik let starší. Snaží se je ve všem dohnat. Nastupuje do školy. Je průměrná. Dobrodružství na statku končí, její bratranec Pavel odchází do města na studie, což nesmírně ochladí vztahy mezi bratranci a Štěpkou. Ta vyrůstá v přepjatou maloměstskou slečnu. Celé městečko pohoršuje svými módními kreacemi a prostořekostí. Není hezká, je nesmyslně veliká a vyspělá, neumí tancovat, ale dobře se baví. Okouzluje svou hereckou dovedností. Nepřitahuje ženichy. Říkají o ní, že je pecnem předčasně upečeným. Vidí své bývalé spolužačky, jak se jedna po druhé vdávají a mají děti. Tolik si také přeje se vdát a mít děťátko, o které by se mohla starat a hrát si s ním. Jenže ženich nepřichází. Jde ke kartářce, nechat si předpovědět budoucnost. Karty vyřknou věštbu, že všechny události š. života se stanou za války. Ukáží peníze, velké jmění, které až nahání strach, možná z něho vzejde mnoho špatného. Ukáží i svatbu. Léta plynou, Štěpka se účastní představení v divadelním spolku, sklízí velký úspěch, nadále pobuřuje klidné městečko svou prostořekostí a módními výstřelky. Z vojny se vrací Pavel. Je ve výslužbě. Změnil se v uštěpačného podivína, stranícího se lidí. Práce na statku se ani netkne. Vysmívá se přízemnosti všech obyvatel města. Jeho zjev odráží chování; vyhublý, nažloutlá kůže a předčasné vrásky, dlouhé žluté vlčí zuby. Utahuje si ze všech a všeho. Jeho chování ke Štěpce se rázem změní. Za krátko Pavel přijde s nabídkou k sňatku. Pavel jí návrh k sňatku nepředloží příliš romanticky. Narovinu řekne, že mu jde o záchranu statku, a že jsou to především peníze, co jej na ní vábí.Nikdy by se prý neoženil, ale jestli si má někdy někoho vzít, tak Štěpánku, už pro její povahu, že není jako ostatní. Ohromená Štěpánka, už nedoufající v to, že se vdá, trochu váhá, ale touha po vlastní rodině a děťátku je silnější, než opatrnost. Pýří se při představě, že si bere vojáka. Nastávají debaty mezi stranou š. a p. ohledně věna. Štěpánka má obrovské věno, není jisté, jestli je zde i jiný důvod, proč si ji Pavel chce vzít za ženu. Nicméně, rodina Kiliánů usoudí, že je to dobrý obchod. Štěpka by svým věnem zachránila a odkoupila rodinný statek tonoucí se v dluzích. Mohla by tedy žít se svou rodinou na statku, tak jako její matka. Tento nápad se všem líbí. Plánuje se tedy svatba. Vedle statku se pro budoucí manžele staví velká, honosná vila.

Při svatební noci nastává zlom v Pavlově chování. Přestane s přetvářkou, narovinu dá Štěpce najevo, že jej nezajímá a že s ní nechce nic mít. Ta je naprosto zklamaná. Doufá ale, že se situace obrátí, a že časem se vztah zahojí. Zařídí to tak městečku připadalo její manželství jako ideální, což se daří. Problémy ve vztahu však narůstají. Pavel je protivný společník, pije, kouří. Jak jde čas dál, tím víc se chová podivínsky, dělá rád naschvály. Štěpánka se tedy uchýlí k práci a vedení statku, což ji těší – kompenzuje si péčí o statek své mateřské zklamání. Před svými rodiči předstírá,že je všechno v pořádku, aby je nezarmoutila. Pavel výrazněpohubne a začíná mít problémy s chůzí. Ty si ventiluje v tyranizování svého okolí, psa, služek, manželky. Veřejnost odhalí ubohost jejich manželství v okamžik, kdy se Štěpka vypraví s Pavlem do města na matčin pohřeb. Pavlova nemoc se výrazně zhoršila. Lidé jsou zděšení. Pavel se chová jako malé protivné dítě, pokřikuje jako by byl mimo sebe a chůzí připomíná kraba. Celé městečko se tak dozví, že Pavel má syfilis v značně pokročilém stavu. Po této události je Štěpánčino utrpení s Pavlem ještě větší. Dělá jí nehorázné naschvály, ale Štěpka jej omlouvá pro jeho nemoc, je jí ho líto, ví totiž, že jsou to jeho poslední měsíce. Zároveň jím opovrhuje. Pavlovi se podařilo utéct s cílem spáchat sebevraždu, ale nakonec se neodhodlá. Štěpce se hnusí jeho „slimáčí slabost“. Služky v jejím domě nevydrží dlouho, mají z Pavla strach, Štěpka zastává většinu prací i starání se o nemocného sama. Jan své švagrové domlouvá, aby dali Pavla do ústavu. Nejen že Pavlem naprosto opovrhuje a vidí v něm přítěžný hmyz, ale také si uvědomuje, že je nebezpečný a mohl by Štěpce vážně ublížit. Ta se však brání, chce, aby své poslední chvíle dožil doma. Starání se o statek nemá čas. Jan nevydrží a Pavla unese. Štěpka protestuje, ale zjišťuje, že to byl nutný krok. Pavel zanedlouho umírá. Štěpka přišla o všechny blízké, nezbyli jí než mrtví. Její dosavadní život je pryč. Po pohřbu se Jan, Štěpka a strýc sejdou v jejím domě vedle statku. Jan dostává nápad, že za nějaký ten měsíc, až přejde pohřební smutek, požádá Štěpku o ruku. Tento otevřený konec vybízí k dopsání pokračování osudů hrdinů.





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář