Otázka: Podstata náboženství a hlavní náboženské směry
Předmět: Základy společenských věd
Přidal(a): kirie
Zkoumání podstaty náboženství má dva obory:
● religionistika – dává informace o nábož. směrech, nábož. posuzuje z vnějšího pohledu
● teologie – zkoumá nábož. z pohledu konkrétního nábož. směru, vykládá jej z pohledu určitého nábož.směru(např. pohled křesťanství na judaismus)
náboženství = způsob chápání podstaty existence založený na působení objektivní, na nás nezávislé podstaty, kt překračuje možnosti našich smyslů a je považovaná za zdroj veškerého bytí a za udržovatele řádu
– nejstarší forma výkladu světa
– většina nábož je spojena s uctíváním nehmotné podstaty = Bůh, existují i tzv. nebožská náboženství → př. uctívání přírody, animismus (hl. v pravěku a minulosti)
– polyteistická náboženství = uctívání více bohů
– monoteistická náboženství = uctívání pouze jednoho boha
– henoteismus = uctívání jednoho boha, ale připouští i jiné bohy
a) teismus – víra v božské působení, bytí má původ v té či oné síle
b) ateismus – popírá vliv nehmotných podstat
c) deismus – předpokládá božskou sílu jako Stvořitele, ale další boží vliv na chod světa popírá (např. francouzští osvícenci)
– je spojeno s urč. obřady, rituály k navázání duchovního kontaktu – součástí jsou texty, popř.zpěvy, formy obětování → vnější projevy náboženství
– vnitřní podstata náboženství = přesvědčení o boží existenci (nelze nařídit, musí k tomu dojít)
– součástí jsou i soubory morálních pravidel → praktická etika a i přes různé rozdíly nábož.směrů jsou si v mnohém podobná
Pravěk
– kultovní předměty, uctívání přírodních sil, kult plodnosti (mateřství) atd.
– pohřebiště – nepokládali smrt za konec bytí, „výbava“ (do hrobu – zbraně, amulety,…)
– kultovní stavby = megality (asi 4 – 6 tisíce let př.n.l) např.Karnak, Stonehenge
Starověk
– kulty mytologického charakteru – založeny na mýtech o bozích s lidským či zvířecími vlastnostmi → bohové blíže lidské představě
– lokalizace bohů: Egypt – Re (bůh slunce), Amon, Thoot, …p
– propracovaný výklad života po smrti, snaha zachovat tělo → mumifikace
– Kniha mrtvých – průvodce člověka do (po) záhrobí
Řecko
– mytologický charakter – na počátku vládl Chaos, božským zásahem * řád, zrození bohů a titánů (Kronos + jeho sestra Rhenon → Zeus), Zeus je nejvyšší bůh
– pantheon = soubor božstev sídlících na Olympu
– bájná stvoření
– první pojetí náboženství filozofické
→ Xenofanés – kritický pohled na mytologii, skutečný bůh nemůže mít podobu → vyplňuje celý vesmír a je všude přítomen → * panteizmus – vševyplňující „bůh“
→ Platon – bůh je nejvyšší idea a dobro
→ Aristoteles – bůh = prvotní hybatel
Řím
– mytologická náboženství
– převzatý řec.pantheon → upravené jména bohů: Zeus = Jupiter, Athéna = Juno, Áres = Mars, … + jejich domácí bůžci = lárové
– náboženská tolerance, pokud se jednalo i polyteistické směry
– od 1.stol.n.l. křesťanství
Staroperská náboženství
– mazdaismus, zoroastrismus, v 6.–5.st.př.n.l., prorok Zarathustra, uctívání boha Mazdy
– prostředkem k uctívání byl (a stále ještě je) oheň → kult ohně
– dnes v Indii – tzv.pársové, v Iráku, Kavkazských republikách
Germánská mytologie
– nejvyšší bůh je Odin, bůh války Thor;germánská mytologii vypráví o krizi, kdy bůh Loki zabije boha Baldra → nastává tzv. soumrak bohů
– sídlem bohů je Valhala
Slovanská mytologie – na SZ bůh Svantovít a Jarovít, v okolí Dněpru bůh Perun
– většinou nábož. s písemnou tradicí, ale jsou i výjimky (lokální, místní náboženství)
– spojují se přírodní kulty, prvky totemismu, oslavy plodnosti a zemědělských období
– prolínání domorodých náboženství s velkými nábož.směry s písemnou tradicí (např.woodoo)
– polyteistické směry – hinduismus, buddhismus, konfuciánství, taoismus a šintoismus
– monoteistické směry – křesťanství, islám, judaismus
– názor, že nábož. je regresivní a s nástupem modernizace a techniky bude stát v pozadí
→ ale ve 20.st. byl zaznamenán nárůst věřících
– ke křesť. se hlásí asi 32% populace, islámu 20%, hinduismu 14%, buddhismu 6%, ostatní 3% a 23% je bez vyznání (u křesťanství jde o druhou evangelizaci Evropy, v islámském světě je nárůst věřících od 70. -80.let 20.stol. )
Polyteistická náboženství
HINDUISMUS
– * asi 1200 př.n.l., vyspělá civilizace Árijů v povodí Gangy
– védská kultura – texty nábožensko-filozofické = védy (texty psány sanskrte)
– védy členěny do 4 oddílů: Rgvéd (výčet božstev), Mahábhárata (líčí boje mezi kmeny Árijů), Bhagavadgíta (etika), Rámájana (oslavný epos prince Rámy)
– filozofické výklady véd = upanišady – považovány za tajnou nauku, nauku vyvolených
– základ = víra ve věčný život duše a pomíjivost těla → duše přechází z jednoho těla do druhého = reinkarnace, forma dána našimi skutky v min. formách → zákon příčiny a účinku
– cíl = vymanit se z koloběhu reinkarnací a dosáhnout stavu nezávislosti na těle, dosádnout klidu a rovnováhy = nirvána (ideální forma bytí je taková, kdy nejsme závislí na těle)
– nejvyšší božstva:
– Bráhma – stvořitel veškerého bytí, povstal ze zlatého vejce
– Višnu – laskavý udržovatel světa, bůh lásky, zasahuje, když se ve světě přemnoží zlo, symbol řádu, pořádku, má asi 1000 převtělení a 100 jmen, jejichž přeříkávání tvoří modlitbu (8.převtělení je Kršna)
– Šiva – milostivý bůh, ničitel a obnovovatel, považován za boha plodnosti (jeho symbolem může být mužský pohlavní úd)
– populární božstva: bůh Ganéša – člověk se sloní hlavou, Šivův syn
– nemá církevní strukturu, systém obřadů, modliteb, obětí – květy, ovoce
– rituál pohřbu – spálení těla na hranici (žena má být podřízena muži, vdova má držet smutek celý život a je vyřazena ze společnosti)
– rozdělení společnosti do kast = varna (existuje přes 100 kast, z toho 4 – 5 základních)
● bráhmani – nejvyšší kasta, vzdělanci, učenci, kněží
● kšatrijové – aristokracie, vládcové, bojovníci, zrodili se z hrudi Bráhmovy
● vaišjové – řemeslníci, zemědělci, obchodníci, vytvořeni z břicha Bráhmova
● šúdrové – služebnictvo, pochází z Bráhmových nohou
● páriové – nedotknutelní, nečistí – lidé z okraje společnosti, žijí izolovaně
BUDDHISMUS
– v 5.- 6.stol.př.n.l. se hinduismus reformoval v buddhismus
– zakladatel = Siddhárta Gautáma (rod Šákjú) → odešel do ústraní, aby přemýšlel o podstatě bytí pomocí meditace (pomocí askeze) → zbavení se pozemských a materiálních problémů →
po letech došel k poznání, kt. veřejně hlásal
– Siddhárta Gautáma nazýván Buddha = osvícený, posvěcený
– zemřel v 80-ti letech, zanechal rozsáhlý systém vycházející z hinduistických zásad, ale odmítá dělení společnosti do kast, vyznačuje se úctou ke všem živým tvorům
– základem Budhova učení jsou tzv. 4 Budhovy pravdy:
1. život je utrpení → 2. příčinou utrpení jsou naše touhy a náruživé sklony → 3. zbavit se utrpení můžeme tehdy, zřekneme-li se všech tužeb a náruživostí → 4. k tomuto cíli lze dojít střední cestou, cestou bez extrémů
– dosažení nezávislosti na potřebách a tužbách → stav blaženosti = nirvána
– víra v reinkarnaci, zákon příčiny a účinku
2. základní směry: hinajána = malý vůz, soubor pravidel zaměřený na etiku
mahajána = velký vůz, nauka o božstvech
– 4 nemorálnosti těla: – zbavovat života živou bytost, krást, cizoložství a necudnost
– 4 nemorálnosti řeči – zavádět ostatní falešnými radami, pomlouvat a vyvolávat spory, užívat hrubý a sprostý jazyk, uspokojovat svou vášeň klevetami
– 3 nemorálnosti mysli – toužit po věcech patřících jiným, toužit škodit jiným, nevíra ve znovuzrození a zákon příčiny a účinku
– buddhismus má 320 milionu příznivců → hl. v Indii, Číně, JV Asii, Japonsku, Střed. Asii
– tolerantní náboženství
– vznikly různé školy, např. zen-buddhismus (typický pro Japonsko)
● lámaismus – specifická forma buddhismu
– v 7.st.n.l. se do Tibetu dostal máhajanový buddhismus, kt. se sloučil s původním nábož. bön
– od bud. se liší * urč. hyearchie připomínající církev, jejíž základ tvoří duchovenstvo
– duchovní = láma (věnují se studiju a meditaci, askeze, žijí z milodarů), žijí v klášterech, tvoří 1/3 mužské populace Tibetu
– nejvyšší láma = dalajláma (dalaj = oceán → všeobjímající láma, hlava Tibetu) → dnes již 14.dalajláma Tändzín Gjamccho (14.převtělení dalajlámy, kt. „otevřel“ lámaismus světu), vždy po dalajlámově smrti hledání nového dalajlámy, * komise, kt. vybrané adepty posoudí
– * r.1953 Číňané obsadili Tibet → od r.1959 je dalaj. v exilu v Indii (zástupce dalajlámy v Tibetu je tzv. pančenláma)
– Potala = sídelní klášter dalajlámy v Tibetu
KONFUCIANISMUS
– zakladatel Kchung Fu-c‘, latinsky Konfucius (5.st.n.l.zbožštěn) – usiloval o humanitu, harmonii ve vztahu těla a duše a to dodržováním zásad a vnitřní kázně, vychází z filozofických principů
→ zaměřuje se na pozemský život
– důraz na obřadech → K tvrdí, že každé naše konání by mělo být obřad
– uctívá Kult předků – ve svatyních nebo pomocí domácích obřadů
– písemná tradice = 5 základních knih: Kniha Proměn, K. Písní, K. Původů, K. Obřadů, Letopisy (kronika) jara a podzimu
– názor, že v průběhu života lze dospět k pravdě a ke správnému způsobu života
TAOISMUS
– náboženskofilozofický směr, hl. myslitel Lao-c´ – dílo O Tao a jeho ctnosti (zbožštěn) – udílel životní rady a zkušenosti
– tao = cesta, cesta poznání
– etika – nesmí se zabíjet, lhát, krást, cizoložit, opíjet se X musí se milovat své rodiče, respektovat vládce, ctít své učitele, pomáhat jiným lidem
– dvě protikladné síly Jin a Jang:
– Jang – mužský princip, symbolizován světlem, sluncem, aktivitou, plodivá síla, dávající a vyzařující princip
– Jin – ženský princip, tma, noc, Měsíc, přijímající schopnost, podřízenost
– uctívá se mnoho bohů – nejvyšší Šang-ti (božstvo Nebes)
– k taoismu se hlásí asi 7% čínské populace
ŠINTOISMUS
– * v Japonsku, prolíná se s buddhismem
– šinto = cesta bohů
-velké množství božstev, častým obřadem je výstup na horu Fuji → připravenost k obřadu = 3x tleskneme a ukloníme se, při modlitbách čelenky se symbolem vycházejícího slunce
– písemná tradice: kniha Kodžiky – záznamy starých událostí
kniha Nihongi – zápisky z Japonska
– v pol.19.st. Š. jako státní nábož. → zbožštění císaře (smrtelníci měli zákaz přímo pohlédnout na císaře, byl nedotknutelný) → tento stav až do r.1945 – Jap. ve válce poraženo, císař Hirohitem mohl zůstat na trůnu, ale musel se vzdát božství, dnes je císařem Hirohitův syn Akihitem
Monoteistická náboženství
JUDAISMUS
– 2000 př.n.l. hebrejské kmeny opustily Mezopotámii a usazovali se v Kenaanu (mezi Jordánem a Středozem. m.)
– vůdcem byl Abrahám – 2 syny: Ismajla → arabské národy, Izáka → hebrejské pokolení → Izákův syn Jákob přezdívka Jisráel = bůh bojující → 12 synů = 12 kmenů Izraele
– izraelité odchází do Egypta, kde byli v nemilosti → prchají v čele s Mojžíšem = Maše, kt. při putování pouští potká Boha, kt. mu dá text dohody o základních pravidlech života (text měl být vložen do Archy úmluvy), M. dostává 2 kamenné desky s 10-ti základními etickými pravidly, kt. se mají řídit → některé normy odlišné od jiných starověkých národů, proto jsou považovány za výjimečné (uctívá pouze 1 Boha, kt. nesmí být zobrazen)
– v nejstarší hebrejské literatuře je Bůh označován jako jahve = pán, Elohim = hospodin, síla, kt. je původem bytí a je přítomna všude ve vesmíru
– židé se vracejí z Egypta do Kenaanu, kde postupně tvoří základy židovského státu
– vznikají židovská království → 1.židovský král Saul, 1.sjednotitel
→ 2.k. David, jeho syn Šalamoun 3.král(rozvoj kultury)
– Š. naplnil Mojžíšův slib → postavil 1.jeruzalémský chrám (v 6.st.př.n.l. vpád Babyloňanů → chrám zničen → po bojích se chrám obnovuje)
– * 2 království: jižní Judea a severní Galilea = Izrael
– nájezdy Alexandra Makedonského, po něm přichází Římané (1.st.př.n.l.) → židům ponecháno nábož., Římané měli státní správu
– konec 1.st.př.n.l. postaven chrám Herodese Velikého, kt. vydržel až do židovské války 66 – 70 = povstání židů proti římské moci → vypálen a rozbořen, zbyla jen Z stěna = Zeď nářků
– další židovské povstání → diaspora = rozptýlení židů po celém světě
– r.1948 židovský stát znovu založen, diaspora ale stále trvá → v Izraeli žije 5 milionů židů, v USA více než 6 mil., v Evropě 1,5 mil., v Rusku 0,5 mil., v Africe 250 000, ostatní 500 000
– písemná tradice = Tora (Pentateuch) – 5 knih Mojžíšových, posvátné texty, psána na svitku
– knihy tvořící židovské zákony – Knihy proroků, Spisy
– Tanach = Knihy proroků, Spisy, Tora, Neviem, Chturim
– žid.obec má rabína, který je soudcem, hlavou obce, kazatelem a je to nejvyšší autorita obce
– synagoga – shromaždiště (bohoslužba zde se může zahájit sejde-li se min.10mužů)
– další nábož. literatura:
– Talmud – komentuje Toru, obs. tzv.Micvot = 613 povinností (dnes se dodržuje 270), má 2 verze: starší = Jeruzalémský Talmud, mladší = Babylonský Talmud
– Kabala – tajná nauka, populární literat., obsahuje magii a mystiku, není oficiální l
– pokrývka hlavy = kipa či jarmulka
– při modlitbě se užívá talit = modlitební plášť (bílo-modrý), modlitební řemínky = tfilin – ovazují se kolem hlavy, ramene a prstu → symbol propojení rozumu, srdce a těla
– v předčítání z Tory mají přednost židé z rodu Kohenů (bývalí chrámoví kněží), Katzů (KC=kněz spravedlnosti) či z rodu Levitů (bývalí chrámoví sluhové)
– bohoslužebný jazyk = hebrejština
– v 19. a 20.st. vytvořena moderní hebrejština = ivrit
– ve stř. a V Evropě jazyk tzv. jidiš – směs hebrejských, něm., polských a ruských výrazů
– v oblasti Středozemního moře jazyk tzv.ladino – směs hebrejštiny a španělštiny
– lunární kalendář – rok má 354 dnů, každý 3.rok je zařazen 13.měsíc
● svátky a významné události:
– šábes = sabat – slaven každý týden, poč. v Pá západem slunce, končí V So západem slunce
– pesach – období Velikonoc, připomíná útěk židů z Egypta, = tzv.svátek nekvašených chlebů, pečou se maces, v domě nesmí být nic kvasného původu
– šavuot – 7 týdnů po pesachu, oslava seslání Tory
– sukot – svátky stanů, připomíná putování židů po poušti
– chanuka – svátek světel, připomíná návrat židů z Babylonu, trvá 8 dní, zapaluje se tzv. chanukový svícen (menora = 7-mi ramenný svícen, při chanuce se mění na 8-mi ramenný)
– roš ha – šama = novoroční svátky, vrcholí Jonikipur
– významné 13.narozeniny chlapce → považován za muže(může číst z Tory), tzv. barmicva (do nábož. obce chlapec přijímán 8.den po narození → obřízka)
– dívky ve 12.letech → batmicva
● rozdělení judaismu: a)podle vztahu k tradici
– liberální –od 19.st snaha o asimilaci s prostředím, zvyky dodržují formálně, nábož. „vlažní“
– konzervativní – dodržují závažněji pravidla Talmudu, lpí na tradici
– ortodoxní – přísně dodržují 270 Micvot
– Haredim – ultraortodoxní – neuznávají stát, ale jen království boží, žijí ve čtvrti Šarin v Jeruzalémě, udržují stráž u Zdi nářků
– Chasidim = zbožní, přísně dodržují pravidla, před 2.sv.v. žili na Haliči, dnes v USA
b) z hlediska regionálního a jazykového
1. Aškenázim = Něm, střed. a V Evropa
2. Sefardím = španěl
ISLÁM
– islám = odevzdání se → muslim = ten, kdo se odevzdává
– podřízení se vůli boží a respektování božího zákona, navazuje na judaismus a křesťanství
– * v Saudské Arábii 7.st.n.l.
– „zakladatelem“ Muhammad – * asi r.570 v Mekkce (nejsvatější místo celého islámu), ve svých 30-ti letech začal hlásat monoteizmus, 611 jej ve snu navštívil archanděl Gabriel, kt. mu předal poselství, že je pouze 1 Bůh = Alláh a Muhammad je jeho prorokem
– odvozuje celý národ od Ibrahíma = Abraháma a jeho syna Ismaila + postavy ze starého i nového zákona (Krista nepovažují za syna božího, ale za jednoho ze 4 proroků)
– dochází k svaté válce = džihád – boj proti nevěřícím
– r.622 musí M.odejít z Mekky → cesta do Medíny = hidžra (odchod) = poč. islám. letopočtu
– z Medíny vede Muhammad válku proti nepřátelům víry, hl.fáze trvá 8 let, r.630 M. přichází vítězně do Mekky, r.632 umírá – podle tradice byla jeho duše vyzdvihnuta na nebesa v doprovodu Ježíše, Abraháma a Mojžíše
– sunna = soubor vyprávění, ústní tradice
– Korán = písemná tradice, členěn na 114 súr = kapitol, kt. jsou rozděleny do 4 časových úseků, súry řazeny podle délky veršů, vždy začínají „Ve jménu Boha milosrdného a slitovaného“, autorství připisováno Muhammadovi, avšak zapsán byl až r.604 – 666 jeho následníky na základě jeho výroků, je zákoníkem občanským i právním
– 5 pilířů islámu:
1. šaháda = vyznání → musíme se vnitřně ztotožnit pouze s jediným Bohem a jeho prorokem Muhammadem
2. salát = modlitba → věřící se modlí 5x denně (za úsvitu, v poledne, odpoledne, před západem slunce a před spánkem), nejúčinnější je hromadná modlitba v mešitě, k modlitbě vyzývá muezzin z minaretu slovy: „Bůh je veliký“, modlí se vždy směrem k Mekkce, před modlitbou je nutná očista (omytí)
3. savn (ramadán) = půst → ramadán je měsíc, kdy se odehrává půst, během půstu by věřící od východu do západu slunce neměl jíst, pít a neprovádět tělesné aktivity → nevztahuje se na staré, nemocné, dětí, těhotné a kojící ženy
4. hadždž = pouť → každý věřící by měl alespoň 1x za život vykonat pouť do Mekky → účastní se jí jen 2 miliony lidí (limitováno), vrcholem je shromáždění v Mecce, kde stojí čedičový obelisk Ka´ba, cíl pouti = dotknout se Ka´by; ten kdo podnikl pouť do Mekky je nazýván Hadží a může na hlavě nosit kafion; malá pouť = umra – kdykoliv navštívit Mekku, není plnohodnotná jako velká pouť; pouti se nemusí účastnit staří, nemocní, bez prostředků
5. zakát = almužna → každý věřící je povinen podle svých možností přispět na chudé, část daně z příjmu
(6.) džihád →oficiálně se neřadí k pilířům, vedou se o tom spory, násilí je určeno pouze k ochraně věřících, muslim nesmí zabít muslima
– stravovací pravidla – nesmí se jíst vepřové, zákaz alkoholu
– manželství – žena se kupuje, smlouvu dohodnou rodiče
– šar´ía = soubor právních norem z Koránu
– v 7.st. spor, kdo může vykonávat úřad chalífa = nejvyšší autorita, hlava islám.společenství → část věřících vycházela z ústní tradice súry = summité → úřad má vykonávat učenec, tzn.uláma, kt. bude zvolen (ostatní muslimové tvrdili, že ch. má pocházet z Muhammadova rodu → jeho bratranec Alí → šiíté)
– dnes 90% muslimů sunnité
– šiíté v Iránu, Iráku, část Pákistánu
– na obou stranách existují radikální, fundamentální frakce
– množstvím vyznavačů 2. nejsilnější náboženství
– islámské společenství = umma děleno na 2 části: maghrib = západ, mašrik = východ
– v rovníkové Africe tzv.černí muslimové
– islám v Evropě: – r.711 se berberské kmeny přeplavily přes úžinu spojující Evropu s Afrikou = Gibraltar
