Podstata práva – maturitní otázka ZSV

 

Otázka: Podstata práva

Předmět: Základy společenských věd

Přidal(a): katka

 

 

 

 

1. Právo

• souhrn norem lidského chování, jejichž dodržování je vynucováno státem.

• jsou pro společnost závazné

• souhrn předpisů, podle kterých se řídí a organizuje život v lidské společnosti

• vznik a existence práva je důsledkem vzniku a existence určitých společenských vztahů

• možností sankce a kodifikací se právní norma liší od morálního pravidla, které také ukládá určitý způsob chováním (mnohem širší než právo), ale k jeho prosazení nejsou prostředky -> trestem je odsouzení společností a výčitky svědomí

• právo je minimum morálky – v právním řádu musí být ošetřeno to nejdůležitější z morálky, což je nutné k udržení společnosti

  morálka

• souhrn norem, kterými se řídí naše chování; mohu se svobodně rozhodnout, zda je dodržím nebo ne (potlačím svědomí nebo ne)

• morální povinnosti se týkají vnitřní stránky jednání (pohnutek a úmyslů) X právo smýšlení člověka neovlivní, slouží k usměrňování jednání lidí „bez svědomí“

• vymezuje, co by mělo být (ideál) X právo vymezuje dolní mez, hranici, která nesmí být překročena

• formovala se během historie, je součástí tradice a kultury

2. Vývoj práva

• každá společnost si od svého vzniku stanovuje pravidla chování, kterými se lidé musí řídit

• právo bylo zprvu obsaženo v náboženských a společenských pravidlech

• právo jako řád, jenž přiznává možnost chovat se určitým způsobem, nejprve existovalo pouze ve svědomí lidí = právo zvykové

  právo zvykové (obyčejové, tradiční)

• od někdy až do 1800 př.n.l.

• předává se z generace na generaci ústní formou

• existuje pouze ve svědomí, stejně závazné jako psané

• základ trestního práva

  právo psané

• 1800 př.n.l. až současnost

• zpočátku sjednocené, sepsané a zveřejněné obyčejové předpisy

• 1800 př.n.l. – Chammurapiho zákoník – jeden z nejstarších; „oko za oko“

• 500 př.n.l. vzniká římské právo – nejrozvinutější právní systém starověku

  přirozené – myšlenka se formuluje v renesanci; tím, že se člověk narodil jako člověk, má nějaká práva, tyto práva nejsou darovaná státem => lidská práva – přišel s ní Hugo Gratius; souvisí s nástupem měšťanstva – právo na život, osobní svoboda

  pozitivní, psané právo – stvořené člověkem pro člověka, nemusí respektovat zásady přirozených lidských práv; př. v totalitě

  vývoj konceptu lidských práv:

• 1215 Magna charta liberatum – Anglie; omezení pravomocí krále (král Jan)

• renesance: Hugo Grotius – holandský právník, uvedení konceptu přirozeného práva

• 17. století – Hobbes, Locke: Stát slouží k obraně přirozených práv

• 1776 Deklarace nezávislosti USA

• 1789 Deklarace práv člověka a občana – VFR, schválena Národním shromážděním

• 1791 Bill of Rights k ústavě USA

• 20.století:

• valné shromáždění OSN – 10.12. den lidských práv; nejpoužívanější vyčet lidských práv: Všeobecná deklarace lidských práv a svobod (článek 1: Všichni lidé rodí se svobodní a sobě rovní co do důstojnosti a práv. Jsou nadáni rozumem a svědomím a mají spolu jednat v duchu bratrství.)

• 1966 – Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech = normativně závazné pro členy OSN, začleněny do právních systémů východoevropských zemí po podpisu Závěrečného aktu KBSE (Konference o bezpečnosti a spolupráci v Evropě) v Helsinkách 1975 – ČSR podepisuje, ale nerespektuje

• Charta 77 = občanské sdružení, které za komunistického režimu bojovalo za rozšíření občanských a politických svobod občanů ČSR

• 1950 Evropská úmluva o lidských právech – Rada Evropy = vznik Evropského soudu pro lidská práva a Evropské komise pro lidská práva

• 1992 Listina základních práv a svobod – přijata federálním shromážděním ČSFR 16.12.1992 – součástí ústavního pořádku ČR

3. Právní řád a právní norma

• právní řád = souhrn všech právních předpisů ve státě

• každý stát má svůj právní řád a vyžaduje jeho dodržování po vlastních občanech i cizincích, kteří pobývají na území státu

• je uspořádán stupňovitě podle důležitosti jednotlivých druhů právních předpisů, podle názvu a podle toho, který státní orgán je vydal

• tvoří uzavřený myšlenkový celek odlišný od právních řádů jiných států

• soustava právních norem, ž nichž každá je v organickém vztahu k ostatním a tvoří s nimi logický celek;normy se obsahově doplňují a navazují na sebe a nesmějí mezi nimi být rozpory; každý zákon musí být v souladu s ústavou -> o soulad dbá Ústavní soud

• logická jednota je uskutečnitelná tím, že všechny normy jsou projevem jediné vůle – vůle právotvorných orgánů státu

• neustále se vyvíjí a mění

Ústava a ústavní zákony

předpisy zákonné (základní) – parlament

zákony a zákonná opatření

Vládní nařízení

předpisy podzákonné (prováděcí) – vláda, vyhlášky ministrů ministři, kraje, obce

vyhlášky nižších státních orgánů (obcí)

• předpisy se liší v právní síle – důležitosti

• předpisy nesmí být v rozporu s Ústavou a s Listinou základních práv a svobod; v č. 3 dáno, že listina je součástí ústavního pořádku ČR (!)

  zákonnost

• = důsledné dodržování právního řádu

• závisí na dobré znalosti právních norem a na přesvědčení o nutnosti jejich dodržování

• v úsilí zajištění zákonnosti se uplatňují dvě základní zásady: 1) před zákonem jsou si všichni rovní; 2) neznalost zákona neomlouvá (ignoratia iuris non excusat)

• znalost právního řádu a představy o spravedlnosti a účelnosti právních norem se nazývá právní vědomí – je ovlivněno: vzděláností, kulturní a morální úrovní občanů, tím jak účinně, rychle a spravedlivě řeší státní orgány právní spory a zakročují při porušení právního řádu

  právní normy

• všeobecně závazná pravidla chování účastníků právních vztahů, jejichž dodržování je vynutitelné státem

• tvoří a vydávají je státní orgány předepsaným postupem v předepsané písemné formě

• tvorba právních norem = legislativa (lex = lat. zákon)

• postihem za porušení je sankce (př. trest, úroky z prodlení, náhrada škody)

• soubor právních norem je právní předpis (např. zákon nebo vyhláška)

• stát jimi normami upravuje společenské vztahy, v nichž je nutné za přispění státní moci poskytovat jejich účastníkům právní jistotu a ochranu = právní vztahy; ostatní společenské vztahy se řídí morálními normami

• druhy:

1. podle způsobu jak vymezují chování

   zavazující – ukládají povinnost k aktivnímu chování (např. zaplatit daň) -> přikazující normy; nebo zakazují určité činnosti -> zakazující normy

   opravňující – umožňují volbu některého způsobu chování (př. pokuta za porušení smlouvy můžu, ale nemusím být ve smlouvě ujednána)

2. podle závaznosti:

   donucující (kogentní) – závazné bezvýhradně; nepřipouštějí odchylky (př. povinnost zaměstnavatele seznámit zaměstnance s předpisy o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci)

   podpůrné (dispozitivní) – relativně nezávazné; používají se v případech, kdy si účastníci své vztahy neupraví jinak (obsah smluv)

• publikace a forma právních předpisů

• ústava, ústavní zákony, zákonná opatření, vládní nařízení a důležité vyhlášky se uveřejňují ve Sbírce zákonů České republiky

• k publikaci ostatních prováděcích přepisů slouží věstníky jednotlivých ministerstev

• při citaci se uvádí název předpisu, číslo lomené rokem vydání + Sb.

• obsah bývá uveden zdůvodněním účelu předpisu, potom následuje právní ustanovení a v závěru bývá zrušovací ustanovení (derogační klauzule) – uvádí se tu, které dosavadní normy se tím ruší + datum nabytí účinnosti

• novelizace = změna části nebo doplnění předpisu

•  platnost právního předpisu znamená, že byl vytvořen předepsaným způsobem příslušným státním orgánem (prošel legislativním procesem) a stal se součástí právního řádu; předpis je platný ode dne vydání

• účinnost je povinnost řídit se předpisem; účinnost nabývá dnem vyhlášení, ale většina předpisů nabývá účinnost později, po období od platnosti do účinnosti tzv. vacatio legis – doba pro studium a přípravu předpisu

• působnost právního předpisu

1. osobní – na které osoby se vztahuje (př. řidiči)

2. územní – prostor v němž se předpis uplatňuje (pravidla CHKO)

3. časová – od kdy nebo do kdy platí = účinnost

4. věcná – čeho se týká

4. Právní vztahy

• vztahy upravené právními normami, kterými se účastníci musí řídit – vynucuje je stát

• prvky právních vztahů:

1. účastníci (subjekty) – osoby fyzické (lidé) a právnické (uměle vytvořené subjekty) – možnost osob účastnit se právních vztahů je podmíněna jejich způsobilostí k právům a povinnostem, tzv. právní subjektivitou

2. obsah – práva a povinnosti účastníků

3. předmět – cíl (účel), k němuž práva a povinnosti účastníků směřují

5. Účastníci právních vztahů

• člověk (dříve fyzické osoby) mají dvojí právní způsobilost:

1. právní osobnost (právní subjektivita) neboli způsobilost k právům a povinnostem

• umožňuje člověku být účastníkem právního vztahu a mít v něm práva a povinnosti

• vzniká narozením, zaniká úmrtí (prohlášením za mrtvého), za některých situací i počaté dítě

• např. právo dědit

2. svéprávnost (způsobilost k právním úkonům)

• vlastním jednáním zakládat, měnit a rušit své právní vztahy

• vzniká v plném rozsahu až zletilostí; popř. uzavřením manželství – soud může povolit uzavření manželství staršímu 16 let

• od 16 let může získat každý člověk plnou způsobilost právně jednat – musí prokázat, že je schopen se sám živit a obstarávat si sám své záležitosti – přiznává ji soud; v 15 letech může člověk uzavřít pracovní smlouvu, pokud dokončil základní vzdělání; od 15 možnost pořídit závěť

• soud může fyzické osoby ze závažných důvodů (př. duševní nemoc) omezit svéprávnost – max. na 3roky; do teď na základě lékařské dokumentace X nyní soud zjišťuje na přání člověka, soud rozhodne na jak dlouho, ale max. 3roky…..(!) do teď zbavení způsobilosti nebo omezení

• za nesvéprávné nebo nezletilé osoby jednají jejich zákonní zástupci – rodiče, opatrovníci

• právnické osoby

• uměle vytvořené subjekty, které v právních vztazích vystupují a jednají jako lidé

• podstatu právnických osob tvoří buď lidé, nebo věci – podle toho rozlišujeme:

  • společenství osob (korporace) – tvoří sdružení fyzických osob; práva a závazky sdružení nejsou právy a závazky jeho jednotlivých členů; v právních vztazích vystupuje jako samostatná bytost; př. obchodní spol., družstvo, spolek

  • společenství věcí, majetku – nadace nebo fondy – mají-li peněžní podstatu; podniky nebo ústavy – podstatou jsou majetková zařízení

  • společenství právnických osob – sdružení, jedná a vystupuje v právních vztazích samostatně a nezávisle na právnických osobách

• organizace, které vznikly zákonným způsobem; většinou na základě písemných smluv nebo zakládacích listin zápisem do evidence – do obchodního nebo jiného rejstříku

• zanikají vymazáním z evidence, zpravidla po likvidaci

• při právních úkonech jsou právnické osoby zastupovány osobami fyzickými,které jednají jejich jménem a na jejich účet buď přímo jako jejich orgány, nebo nepřímo na základě plné moci jako jejich zástupci

• právnickou osobou je také stát a charakter právnické osoby, tzv. veřejnoprávní korporací, mají i územní samosprávné celky – např. obce

6. Právní skutečnosti objektivní a subjektivní

• skutečnosti, s nimiž právní norma spojuje vznik, změnu nebo zánik právního vztahu

• ke vzniku, změně nebo zániku právního vztahu dochází samočinně nebo záměrně -> dva druhy právní skutečnosti:

1. objektivní skutečnosti – vyplývají z přírodních zákonitostí, které působí na právní vztahy samočinně, nezávisle na vůli a jednání účastníků těchto vztahů; například:

• úmrtí člověka – vznik dědických vztahů, zánik rodinných vztahů

• uplynutí času – dítě dospěje a dosažením zletilosti zaniká jeho právní zastupování zákonnými zástupci

• přírodní katastrofa – vzniká povinnost pojišťovny k plnění na základě této pojistné události; pojišťovna musí nahradit škodu

2. subjektivní právní úkony – právní vztahy se zakládají, mění nebo ruší záměrně a uvědoměle; sami se rozhodujeme na základě naší vůle; např. dítě uplatňuje nárok na výživné, uzavření smlouvy, manželství; platný právní úkon musí být určitý, srozumitelný, svobodný (bez nátlaku) a vážně míněný

• objektivní právo – právní předpisy upravující právní vztahy; př. vyživovací povinnost rodiče po rozvodu

• subjektivní právo – nárok, oprávnění účastníka vztahu; př. dítě má nárok na výživné

7. Právní stát

• stát, v němž je vztah mezi občanem a státem vymezen pomocí práva

• právní řád stanoví pravidla chování státních orgánů, aby nemohla být jejich moc zneužita proti občanů a také pravidla chování občanů ve státě; vymezuje vztah mezi občany a státem

• je prosazována vláda práva

• definice v 19. století v Německu -> kontinentální „legalistické pojetí“ – otřeseno nacismem, stalinismem, fašismem

• nestačí vázanost státu právním řádem, protože tyto zákony mohou být zneužitelné (Německo třetí říše) => vzniká nová podmínka – stát musí být vázán přirozenými lidskými právy (Listina základních práv a svobod – federální shromáždění)

• koncepce omezené vlády = státní moc se sama omezuje -> zákony nesmí zasahovat do lidských práv – stát sám sobě klade meze, aby nedošlo k porušení lidských práv

• stát je ochráncem zákonů, které sám vytváří, ale musí je vytvářet zákonem stanoveným způsobem (na základě ústavy pouze pověřené orgány)

• v právním státě platí pro stát: ,,Každý může činit, co není zákonem zakázáno a nikdo nemůže být nucen činit, co zákon neukládá.“ => co není zakázáno je dovoleno X problémem může být nízká morálka lidí – zneužívá mezer v zákonech

• 4 základní znaky právního státu:

1. státní moc je vázána právem a uplatňuje se jen na základě zákona a v jeho mezích

2. stát, ve kterém existuje dělba moci v horizontálním i vertikálním směru

3. státní moc respektuje lidská práva

4. státní moc vytváří a realizuje demokratickým způsobem a v demokratickém prostředí (politický pluralismus, pravidelné volby, neprodloužitelnost funkčního období)

• aby právní stát fungoval, je potřeba nezávislé soudnictví; soudci jsou vázáni jen platným právním řádem a svým svědomím; + systém ústavního soudnictví – chrání ústavu, aby zákony nebyly v rozporu s ní