Politika a její historie - maturitní otázka

dějepis

Otázka: Politika a její historie

Předmět: Dějepis, Společenské vědy

Přidal(a): anonym

POLITIKA

Politická participace (účast), podílení se na politickém životě (volby, referendum, hnutí, utváření občanské společnosti)
Politická strana: organizovaná skupina; lidé, kt. Ji vytvářejí, mají stejné politické smýšlení, cíl
Vystupuje jako právnická osoba
Snaží se prosadit svůj politický program = forma představ, které politická strana má
Předchůdce politické strany je hnutí (např. OF v 1989)
Znaky: předseda (organizátor), politický program, propaganda (medializace), finance (dotace od státu, příspěvky)
Levice: “ pro lid”, snížení nezaměstnanosti, slibuje jistotu, kolektiv
Pravice: podporuje podnikání, privatizace, jednotlivec

ANTICKÉ ŘECKO – demokracie, veřejná politika, všichni se podílí na chodu státu

Platon – teorie ideálního státu, vláda filosofů (dílo Ústava)
Aristoteles- člověk by se měl ukotvit (zoon politikon- člověk jako tvor společenský)

RENESANCE – rozmach otázek o fungování společnosti, píšou se utopie

Thomas Moore (dílo Utopie- bájný ostrov, všechno je všech, žili by skromně)
Francis Bacon (dílo Nová Atlantida – vládnout by měli nejmoudřejší)
Nicolo Machiavelli (dílo Vladař- říkal, že vladař nemusí být dobrý, ale dobrým se musí zdát, poprvé používá termín stát = statoo, “účel světí prostředky”, tělesné tresty, vojsko,intriky, jak má panovník vládnout)

NOVOVĚK (17. století)

John Locke – liberalista (dílo Dvě pojednání o vládě – lidé ve státě se musí vzdát určitých svobod a stát jim za to poskytne ochranu, rovnost, svoboda, mysl je nepopsaná a postupně si získáváme zkušenosti = empirie), rozdělil legislativu a exekutivu
Charles Montesquieu – připojuje moc soudní

20. STOLETÍ

Max Weber – zakladatel moderní politologie
-tři panství:
Charismatické (v čele osobnost s mimořádnými vlastnostmi)
Tradiční – moc na základě dědictví

Nejednoznačný pojem, o význam se vedou spory
Nejčastěji hovoříme o liberální demokracii: suverénem je lid, menšina se podřizuje většině (přičemž práva menšin jsou chráněna), pravidelné a svobodné volby, dělba moci, právní stát, rovnost před právem
Představitel: Jean Jacques Russeau, spis O společenské smlouvě, Emil aneb o výchově; osvícenec (harmonický svět, láska, příroda, výchova, altruismus, na chodu společnosti se podílí všichni občané)

PŘÍMÁ DEMOKRACIE

ZASTUPITELSKÁ DEMOKRACIE

Občané si zvolí své zástupce, ti za ně vládnou (poslanci, senátoři..), ti se sdružují v rámci politických stran a hnutí
V parlamentu zástupci reprezentují zájmy svých voličů, v mandátu jsou vázáni pouze svým vědomím (volný mandát)
Všichni oprávnění občané mohou volit nebo se stát zástupci
Česko, Rakousko, Francie, VB
Podmínky pro fungování: existence parlamentu, politických stran nebo hnutí, svobodné volby, volební právo

AUTORITÁŘSKÝ REŽIM

Omezení počtu politických subjektů
Velkou roli hraje myšlenkový postoj (mentalita režimu), vychází z potřeby pořádku a poslušnosti
Neopírá se o jednu ideologii
Čína, Egypt, Rusko, Vietnam

TOTALITNÍ REŽIM:

Má nějakou svou oficiální ideologii, masová politická strana, ovládá politické i společenské dění, má v rukou armádu
Moc si udržuje pomocí psychické a fyzické kontroly a dále také pomocí masové komunikace (tisku, televize apod.)
Severní Korea, Kuba, Saúdská Arábie (dříve např. SSSR nebo nacistické Německo)

Myšlenka – soubor idejí, názorů a životních postojů, vyjadřují jádro skupiny
Zabývá se potřebou státu, společností, hospodářstvím
Fce: pomáhá řešit politické jevy, hodnotící systém (měří, jestli je ideologie v normě, dává nám zpětnou vazbu), pocit pospolitosti a sounáležitosti, nabízí základní charakteristiky politického programu

LIBERALISMUS

Vznikl v 17. století v Anglii
Priorita liberalismu je svoboda
Má tři varianty: Liberální internacionalismus, Idealismus, Liberální institucionalismus (každá z nich má ještě “neo” variantu)
Liberální internacionalismus: za zakladatele je považován Immanuel Kant (dílo Věčný mír), tvrdí v mezinárodním prostředí není přirozený, podle něj války existují, protože není žádná centrální autorita, která by byla schopná vynutit pravidla pro všechny
Idealismus: za zakladatele je považován W. Wilson, měla by být mezinárodní instituce, měla by mít vojenské prostředky
Liberální institucionalismus: zakladatel je David Mitrany

KONZERVATISMUS

Vznikl v 18. Století, představitel Thomas Hobbes: spis Leviathan (lidé potřebují vůdce, tresty mají lidi odstrašit)
Brání se rychlým změnám, podporuje tradiční normu
Nebrání se pokroku, ale nechtějí revoluce či reformy

RASISMUS

Vznik už v Antickém Řecku a Římě (v tomto případě jsou odlišně “barevní” otroci)
Rozřazuje sociální skupiny podle ras (biologické rozdíly lidí)
Diskriminace a biologická determinace lidí

FAŠISMUS A NACISMUS

Autoritativní režim, vznikl po 1SV v Itálii (Benito Mussolini), v Německu (Hitler)
vyhraněný nacionalismus, kolektivní vlastnictví ekonomiky a kult jednoho vůdce
Nenávist ke komunismu a kapitalismu

KOMUNISMUS

Název pochází z latinského slova communis= společný
Tato ideologie zastává názor, že majetek by měl být ve společném vlastnictví a lidé by se neměli rozřazovat do tříd, tzn. že všichni by si měli být rovni
Komunistické ideje se objevovaly už v antice a raném novověku
Velký vliv měl ale až v 19. Století, kdy vznikla i řada směrů komunismu
Nejvýznamnějšími teoretiky byli Karl Marx a Friedrich Engels
Totalitní režim

ANARCHISMUS

Bez systému a hierarchie, staví na morálních pravidlech, vláda nahrazena dobrovolníky
Vychází z toho Hippies, Čeští buřiči, punk..

NACIONALISMUS

SOCIALISMUS

Už od starověku, všichni jsme si plně rovni
Hlavní znak: spoluvlastnictví, družstevnictví
Společenská a materiální nerovnost je nespravedlivá, stát zajišťuje všechny členy společnosti
Je základním kamenem dalších ideologií
Je pro demokracii

FEMINISMUS