Proces evropské integrace - maturitní otázka

Otázka: Proces evropské integrace

Předmět: Sociologie, Společenské vědy

Přidal(a): Tereza Zímová

Jedná se o postupný proces propojování a sbližování států Evropy pro hospodářské, kulturní a ekonomické procesy. Pokud hovoříme o evropské integraci, myslíme tím především tu, která vznikala po 2. sv. válce – v 50. letech 20. století, kdy vznikla 3 evropská společenství. Po obou světových válkách se Evropa snažila hledat něco, co nás spojuje na místo toho, co nás rozděluje. Ovšem snaha spojovat se v různá společenství je mnohem starší.

Kořeny a osobnosti z historie

Karel Veliký – císař Svaté říše římské chtěl znovu vytvořit římskou říši, chtěl ji ale vytvořit na územích dnešní Belgie, Nizozemská a Lucemburska, Francie, Německa a Švýcarska – (tedy ty, kteří zakládali ES), a vytvořit zde společnou měnu.
Jiří z Poděbrad – je mu připisována myšlenka o vytvoření evropské konfederace
Viktor Hugo – poprvé použil pojem „Spojené státy evropské“
G. Masaryk – idea o Spojených státech evropských na demokratickém základě

Situace po 2. sv. válce

Po porážce nacismu hrozilo bezprostředně nebezpečí další. Jednak komunismus, který se šířil střední, východní a jihovýchodní Evropou, a jednak problém Německa. Vítězové 2. světové války nechtěli udělat stejnou chybu jako po 1. světové válce, aby Německo bylo na kolenou a muselo platit obrovské reparace. To by byla živná půda pro politický extrémismus.
Konrad Adenauer – první poválečný kancléř, přijal hospodářskou pomoc USA > zrod poválečné ekonomické integrace západní Evropy
- 1948 – Organizace pro evropskou hospodářskou spolupráci OEEC
  - 18 členů rozhodovalo o rozdělení Marshallova plánu (hospodářskou pomoc USA pro státy válkou zdecimované Evropě)
- 1949 – Rada Evropy
  - vznik díky podnětu W. Churchilla, snaha o spolupráci hospodářskou, kulturní a ekonomickou, funguje dodnes hlavně v oblasti lidských práv
- 1949 – RVHP Rada vzájemné hospodářské pomoci
  - vznik v Moskvě, měla být protipólem Rady Evropy pro státy východního bloku, zánik r. 1991
- 1955 – Varšavská smlouva
  - vojenská pomoc mezi státy východního bloku (srovnatelné s dnešní NATO)

Evropská společenství 50. léta 20. století

Schumanova deklarace

považována za počátek zrodu sjednocené Evropy
Robert Schuman byl francouzský ministr zahraničí, který navrhoval zavedení společné výroby uhlí a oceli (úzkou spolupráci mezi Francií, Německem a dalšími zeměmi, které o tuhle spolupráci projeví zájem), společná výroba měla zamezit tajné výrobě zbraní a dalším možným válečným konfliktům
května 1950 byl oficiálně zveřejněn návrh (tento den se slaví jako den Evropy), o rok později byla podepsána smlouva
1952 – ESUO Evropské společenství uhlí a oceli
- členové: Fr, Něm, It, Benelux
- Římské smlouvy (1958)
- ESUO se velice osvědčilo a tak r. 1957 (platnost od r. 1958) státy podepsaly další dvě smlouvy:

EHS Evropské hospodářské společenství – vztahovalo se na další komodity, cílem bylo vytvoření společného trhu, rychlejší zvyšování živ. úrovně, odstranění cel.

EURATOM Evropské společenství pro atomovou energii – hl. úkolem bylo vyřešit problém s uhelnými elektrárnami, úkol ropy (svět v této době poznal Suezskou krizi) a také sledovat využívání států v jaderné energetice (zajistit kontrolu, aby žádný stát nezneužil atomovou enegii pro zbrojní účely a neohrozil bezpečnost členských států)

- členy byly stále jen Fr, Něm, Benelux, It

Evropská společenství 60. léta 20. století

1960 EZVO Evropská zóna volného obchodu
- Byla to snaha UK o hospodářské seskupení, v němž jsou odstraněny bariéry obchodu mezi členskými státy, ale při obchodování se zbytkem světa postupuje každý podle vlastních pravidel. Nepodařilo se přilákat státy jako je Německo, Francie, Itálie, avšak do EZVO vstoupilo Norsko, Dánsko, Švédsko, Portugalsko, nicméně EVZO nedosáhlo nikdy výraznějšího významu.
1965 ES Evropské společenství
- jednalo se o rozhodnutí sloučit orgány a komise EHS, ESUO a EURATOM do jednoho celku, od r. 1967 se tedy používá shrnující název Evropská společenství, ke stávajícím členským státům se už konečně snaží dostat i Velká Británie

ROZŠÍŘENÍ ES 1973 – 1986

původní členové: Francie, Itálie, Německo, Belgie, Nizozemí, Lucembursko
1. vlna (členové od r. 1973): Velká Británie, Dánsko, Irsko
2. vlna (členové od r. 1981): Řecko
3. vlna (členové od r. 1986): Španělsko, Portugalsko

Schengenská dohoda

1986 (platnost 1987) – podepsán Jednotný evropská akt, čímž má být postupně zajištěn po členských státech volný pohyb zboží, služeb, peněz a lidí, nejprve podepsali státy Beneluxu, později Itálie, Port.+Španěl., Řecko, Rakousko…
1985 – 1995 – do praxe vstupuje Schengenská dohoda (nazvaná podle malé lucemburské vesnice nedaleko hranic s Francií a Německem) o volném pohybu přes hranice v Schengenském prostoru

státy v Schengenském prostoru: členské státy EU, Norsko, Island, Švýcarsko, Lichtenštejnsko (z nečlenských)

z EU tam NEJSOU: Irsko, Kypr, Bulharsko, Rumunsko

SJEDNOCENÍ NĚMECKA 3. ŘÍJNA 1990

Východní Německo (NDR) se sjednocuje se Západním Německem (SRN) a stává se tak automaticky členem ES

VZNIK A VÝVOJ EVROPSKÉ UNIE

1992 (platnost 1. 11. 1993) – Maastrichtská smlouva zakládající Evropskou unii
- ekonomická integrace se rozšiřuje o integraci politickou, jelikož tato smlouva přepokládala spolupráci v oblasti společné zahraniční a bezpečnostní politiky, spravedlnosti a oblasti trestních a soudních záležitostí, členské státy také souhlasily, že do konce století bude zavedena jednotná měna a do EU budou přijímány i bývalé socialistické státy

Přijetí společné měny – EURO

1. 1999 – zavedeno euro jako bankovní měna (možno v ní vést účty)
1. 2002 – v oběhu euromince a eurobankovky, další státy postupně přijímají euro,
- státy EU, ve kterých se dnes platí eurem (19): Belgie, Estonsko, Finsko, Francie, Irsko, Itálie, Kypr, Litva, Lotyšsko, Lucembursko, Malta, Německo, Nizozemsko, Portugalsko, Rakousko, Řecko, Slovensko, Slovinsko a Španělsko POZOR, od r. 2023 Chorvatsko
- státy ne v EU, ve kterých se platí eurem: Monako, Vatikán, Andorra, San Marino, Kosovo, Černá Hora
- státy EU, ve kterých se neplatí eurem: Bulharsko (velice usilují), Rumunsko, ČR, Maďarsko, Polsko, Dánsko a Švédsko

Rozšiřování EU

1995 přijato Rakousko, Finsko, Švédsko
5. 2004 – vstupuje do EU 10 států: Česká republika, Slovensko, Polsko, Maďarsko, Litva, Lotyšsko, Estonsko, Slovinsko, Malta a Kypr
2007 – do EU přijaty Rumunsko a Bulharsko
2013 – do EU přijato Chorvatsko
- kandidátské země EU: Turecko, Srbsko, Černá Hora, Severní Makedonie, Albánie, Ukrajina, Moldavsko
- státy, které v referendu odmítly vstup do EU: Švýcarsko, Norsko
- 28 ČLENŮ EU

Lisabonská smlouva

2009 – vešla v platnost, zavádí možnost vystoupení z EU (tehdy se o tom uvažovalo teoreticky, až praxe kolem brexitu ukázala, jak těžké to je v praxi), tato smlouva také udělala řadu reforem k zefektivnění činnosti EU, např. zavádí funkci předsedy Evropské rady a šéfky evropské diplomacie (vysoké představitelky EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku)
2020 – Velká Británie vystupuje z EU na zákl. referenda z r. 2016.