Renesance v hudbě

Proč je zakázané kopírování? 💾 Stáhnout materiálVIP členstvíNahlásit chybu

dějiny-hudby

 

Otázka: Renesance v hudbě

Předmět: Dějiny hudby

Přidal(a): Veronika

 

Renesance

  • cca 1400–1600 (časová i ideová návaznost na ars nova až po hudbu nového stylu definovaného Claudiem Monteverdim)
  • orientace na člověka jako příjemce, ale hlavně tvůrce hudby, kompozice vokální i instrumentální je podřízena rozsahu lidského hlasu, skladatelský genius, dokonalé dílo, v kompozici převládá duch racionálního myšlení, hudba je nedílnou součástí života
  • oproti středověku je kladen větší důraz na srozumitelnost textu, snaha o hudební výraz textu, ideál vyváženosti, vyrovnanosti, čtyřhlasá vokální sazba
  • volná imitace – přebírání melodických vzorců, ale nově vychází z vertikální hudební kompozice (x postupné komponování jednotlivých hlasů ve středověku), důležité je vnímání harmonie, krystalizuje moderní sazba hlasů: (tenor – hlavní hlas v polyfonii, ale v písňových větách začíná dominovat soprán (superius). Proti středověkým zvyklostem se zavedl hlas nižší než tenorkontratenor (bas), potom přibyl kontratenorus altus = alt. Cantus firmus mohl být využit v kterémkoliv hlase.), přiblížení k dur-mollovému principu, ideálem je vokální polyfonie (styl a capella neboli do kaple – ta je malá, nevejdou se tam nástroje)
  • polyfonie – způsob vícehlasé kompozice založený a imitaci: hlasy nastupují v různých momentech, proplétají se, nezpívají text spolu, ale každý v jiném čase. Je to horizontální princip kompozice: důležité jsou jednotlivé melodie, ty jsou potom do sebe zaplétány. Harmonie vzniká jako vedlejší produkt tohoto procesu.
  • homofonie – jeden vedoucí melodický hlas je doprovázen ostatními, tvoří vícehlas, na rozdíl od polyfonie zpívají hlasy ve stejném rytmu, tudíž mohou zpívat stejný text. Princip kompozice je vertikální (= harmonie je důležitější než to, jak jsou jednotlivé hlasy vedeny)
  • monodie – jednohlasý zpěv je doprovázen akordickým doprovodem, objevuje se na samém sklonku renesance v souvislosti se vznikem opery
  • zrovnoprávnění souzvuků postavených na terciích, sextách (vychází z hudby anglického středověku), před závěrem kadence (D–T)
  • oblíbené techniky:
    • kánon – vychází z umění kontrapunktu (punctum contra punctum – nota proti notě), často zakódované;
    • princip ozvěny (echa) – efekt vycházející z architektury chrámu sv. Marka v Benátkách (dva kůry)
  • osamostatnění instrumentální složky, často ale nahrazovala hlasy ve vokální sazbě (měla tedy mít stejný rozsah jako zpěvní hlas)

 

Hudební formy

  • čtyřhlasá tenorová mše – objevuje se okolo r. 1430, hlavní forma nizozemské vokální polyfonie, mešní cyklus je sjednocený ve všech částech stejným cantem firmem v tenoru, koncepce hudebního cyklu, podobná: diskantová mše (cantus firmus v sopránu), později tzv. parodická mše – její části jsou zkomponované na nějakou (velmi často světskou) předlohu (moteto, madrigal, chanson), osvobození hudby z pouhé liturgické služebnosti = autonomie hudby
  • moteto – mizí složité středověké konstrukce (viz izorytmické moteto) a vícetextovost, zobecnění pojmu: označuje nyní výlučně duchovní vokální hudbu a capella, 4–6hlasé na latinské duchovní texty (v rámci reformace pak i na texty v národních jazycích – nejvíce německé a anglické),
  • proimitované moteto – každý úsek textu má svůj nový hudební motiv, který imitačně projde všemi hlasy
  • chanson – světská vícehlasá skladba, viz středověk, francouzské texty veselé i melancholické, vnímán jako exkluzivní umění aristokratických dvorů, zpěvnost a taneční rytmus, od konce 15. století 4–5hlasá sazba a imitační technika, volnost v pojetí, často podobný motetu, odlišnost pouze v textu
  • madrigal – italský protějšek chansonu, světský protějšek moteta (ale hudebně s ním nesouvisí), textová náročnost (Francesco Petrarca, milostné texty – renesanční kult ženy, později i satira a humor), prokomponované 4–5hlasé skladby, polyfonní i homofonní – mnohdy nadvláda textu jako v pozdějším baroku
  • tenorová píseň – typ německého vícehlasu, zábavní hudba na milostné, pijácké či satirické texty, sólový zpěv + 2–3 instrumentální hlasy jako doprovod, později se vyvíjí do podoby vyváženější – vícehlas a capella

 

Benátská škola

  • Giovanni Gabrieli – duchovní vokální a instrumentální hudba
  • Andrea Gabrieli– mistr madrigalu, původně ho pojímá ještě polyfonně, ale brzy se přiklání k novým efektům harmonickým
  • Giovanni Giacomo Gastoldi – tvůrce baletů (strofické homofonní skladby, pravidelné rytmické vzorce, jasné fráze, dur-mollová tonalita

 

Anglie

  • návaznost na středověkou hudbu, akordické cítění, zvuková pestrost
  • John Dunstable – ovlivnil Dufaye a Binchoise. Anglický styl = sexty a tercie (pro Evropu neobvyklé)
  • John Dowland – autor skladeb pro loutnu (dvorské písně doprovázené loutnou: loutnový doprovod vrchního hlasu + A, T, B pouze v případě, pokud je k dispozici více než jeden zpěvák), zápis do tzv. loutnové tabulatury (zápis hmatů, linky = 6 strun, čísla uvádějí pražec, praporky délku tónů)

 

České země v 16. stol.

  • 2. pol. 16. stol.: překonáno zpoždění kvůli husitství – Církev českobratrská (nezávisle na Římě)
  • U nás vrcholí renesance, až když v Evropě nastupuje baroko
  • Nevíce jsou rozšířeny duchovní písně
  • Českobratrské kancionály – např. Jistebnický kancionál: gregoriánský chorál přeložen do češtiny
  • Literární bratrstva = nový typ hudebních nadšenců
    • Nový typ kostelních sborů
    • Laici (většinou vzdělaní měšťané
  • Jan Campanus Vodňanský – rektor UK v Praze, autor písní a zhudebnění částí Bible
  • Česká kontrapunktická škola
    • Skladatelé většinou mimo Prahu, styk s lidovou kulturou
    • Jan Traján Turnovský
    • Jiří Rychnovský – ředitel kůru v Chrudimi, Rožmberská kapela v Č. Krumlově
  • Kryškof Harant z Polžic a Bezdružic
    • vzdělanec, spisovatel, skladatel
    • mešní ordinárium (pětihlasá polyfonie), na náměty madrigalu
  • Cizí skladatelé u nás
    • Jacubus Gallus – slovinský skladatel, působil v Olomouci a v Praze, soubor motet podle církevního roku
  • Dvorní kapela na Pražském hradě
    • Byla založena Ferdinandem I., největší rozmach za Rudolfa II.
    • 45 zpěváků, chlapecký sbor, 20 trubačů
    • Kapelníci např.: Phillip de Monte