Římanka – rozbor díla k maturitě (3)

 

Kniha: Římanka

Autor: Alberto Moravia

Přidal(a): Luciferos

 

 

 

 

 

 

 

Alberto Moravia se narodil v Římě v zámožné rodině benátského archtekta r. 1907. V devíti letech těžce onemocněl tuberkulózou kostí, která ho upoutala na mnoho let na lůžko. Dlouhý pobyt v sanatoriu, prodloužený ještě o roky strávené v různých horských střediscích, poznamenal chlapce a posléze mladíka nevyléčitelným pocitem osamělosti a odližnosti. Mnoho četl a záhy začal psát. Bylo mu 21, když vyšel jeho první román Lhostejní, který ho přes noc učinil slavným. V tomto románě najdeme všechny motivy a náměty, které v dalším díle Moravia rozvádí  a prohlubuje. Je to především revolta proti společnosti, ze které vzešel a ke které chtěj nechtěj patří svou výchovou i vzděláním, proti jejím konvencím a tabu, proti jejímu uctívání peněz. Touha po čistím a plném, přirozeném životě. Autor projevoval ve svých dílech zájem o věci sexu, který mu vynesl časté obviňování z nemravnosti. Pro Moraviu je charakteristické především to, jak dovede spojit ve svém díle napínavý příběh a pronikavou až klinickou analýzu. Z jeho díla: Lhostejní, Římské povídky, Pohrdání, Světla Říma, Horalka, Agostino

 

Římanka je román o prostitutce.

Moravia napsal v Římance příběh ženy, která zkušeností ulice projde nedotčena ve své lidské důstojnosti. Hlavní hrdinka se jmenuje Adriana. Touží po klidném malém stěstí rodinného kruhu, spokojené a čisté domácnosti, bez křiku a bídy, ale své řemeslo provozuje s chutí, ba i zápalem – její potřeba milovat je tak veliká, že i tady dává svým náhodným milencům víc než objetí. To obyčejné nevědomé děvče je pro Moraviu zosobněním nezmarné a vždy znovu se obrozující vitality a životní autentičnosti, plné a spontánní, kterou marně hledají jeho mužští hrdinové  –  jako by své vzdělání a jametnost zaplatili impotencí citu a činu: jako student Giacomo trpí neschopnéstí upřímného, neuváženého gesta: nechce být, čím je a nemá dost sil, aby byl, čím být chce.

Děj románu, který byl prvním mezinárodním úspěchem Moraviovým, se odehrává v Římě v době habešské války, ale atmosféra i pojetí patří už době poválečné.

Adrianin příběh začíná zcela prostě. Protože její chudobná matka, která se stala vdovou, nevydělává šitím pánských košil dostatečné množství peněz pro obě, musí začít pracovat – a to jako modelka malířů. Nejdříve se zdráhá svléknout před cizími muži, po čase si však zvykne. Adriana byla krásná dívka (oválná tvář, úzká ve spáncích a dole trochu širší, dlouhé sladké oči, velká usta s krásnými, rudými a plnými rty, rovné silné nohy, kulaté boky, dlouhý trup, úzký v pase a široký v ramenou, břicho trošku plné), a proto z její krásy chtěla matka vytěžit co možná nejvíce.

Dívka cestou do práce potkávala mladíka, který ji začal zvát na ranní projížďky. Byl to šofér jménem Gin. Omotal si Adrianu kolem prstu a zasnoubil se s ní. Dívka začala šetřit na svatbu. Pilně pracovala až měla dost peněz koupit si nábytek do svého pokojíčku. Během této doby se do ní zamiloval velmi vlivný muž, který po ní nesmírně toužil. Díky Gisele – její kamarádce dosáhl svého. Protože jeho láska k ní byla stále silná, chtěl Adrianu s jejím snoubencem rozeštvat. Nemusel se příliš nemáhat, neboť zjistil, že Gin má ženu a dítě. Po tom, co se tak hořkou pravdu nebohá dívka dozvěděla, zrušila své zasnoubení a stala se prostitutkou. Toto zaměstnání jí skýtalo nové možnosti. Mohla si nakupovat lepší oděvy, jídlo a maminka nemusela pracovat. Pochopila, že její síla nespočívá v touze býttžím, čím není, ale v přijetí toho, čím je. Stále se scházela s Jinem neboť, se jí líbil, ale jako člověka si jej vůbec nevážila. Později s ním definitivně skončila své styky. Bylo to v době, kdy  poznala Giocoma. Bezhlavě se do něj zamilovala a toužila, aby i on měl stejné city k ní. Později však zjistila, že ji nebude nikdy schopen milovat. Proč tomu tak bylo? Neboť cítil sám k sobě odpor, také k tomu, čím byl a co dělal, nikdy nedokázal zcela otevřít srdce a to mu nikdy nedovolilo projevit lásku. Prožila s ním však i mnoho krásných chvil, které skončily tak jako začaly. Během pár dní stratila 3 muže, kteří hráli důležitou roli v jejím životě. Jedním z nich byl otcem jejího dítěte – Sonzogno. Byl to muž, jež jí naháněl strach. Byl velmi prudký, vznětlivý a necitelný. Ten zabil dalšího muže pro ní dost významného – Astaritu, který jí pomáhl v jejích problémech, neboť byl vysoce postaveným tajným policistou. Pro jeho city k ní ji se vším vyhověl. Po tom co byl Astarita zabit, zemřel i jeho vrah výstřelem z pistole. V osudný den spáchal sebevraždu Adrianin nejmilovanější – Mino (Giocomo). Adrianin život se znenadání změnil a ona to pokládala za příležitost změnit jej od základu, což znamenalo skončit také s její obživou. Čekala dítě vraha a lehké holky, ale přesto veděla, žeto nezabrání tomu, aby se dítě šťastně narodilo a aby bylo zdravé a silné. Myslela už jen na to, aby svému dítěti zajistila štastný a veselý život.

 

Hrdinku jsem po celou dobu obdivovala, ne proto, že byla krásná, že jí mnoho mužů milovalo, ale proto, že vždy dokázala čelit problémům s chladnou hlavou. Každého měla ráda a vždy se snažila hledat dobrou stránku i v těch věcech nejnepříjemnějších. Pochopila, že její síla nespočívá v touze být tím, čím není, ale v přijetí toho, čím je.

 

Giocomo: sobecký, neschopen projevit lásku, pocházel ze zámožné rodiny, vzdělaný, vychovaný, vážný, sarkastický, inteligentní, ke své rodině cítil antipatii, odpor, stejný odpor cítil sám k sobě, k tomu čím byl a co dělal, nikdy nedokázal zcela otevřít srdce

“Lidé jsou možná dobří, lidé jsou možná zlí, nevím … ale jistě jsou zbyteční a nepotřební … svět by byl mnohem krásnějsí bez lidí.”





Další podobné materiály na webu: