Rokoko

dejiny-umeni

Otázka: Rokoko

Předmět: Dějiny výtvarné kultury

Přidal(a): km

1730–1750/70
Název z francouzského slova rokaj (rocaille) = hromádka kamení, lastury -> typickými prvky
Rokoko se nerozvíjelo univerzálně (napříč společností), ale pouze v rámci vrstvy šlechty
Rokoko bylo především galantní a hravé, pro umění znovu objevuje téma erotiky a časovosti – téma plynoucího toku času, a tím pádem pomíjivosti
Přesto že může rokoko působit frivolně a velmi povrchně, není tomu tak – řada autorů se snažila zdánlivou povrchností poukázat na zkaženou společnost
Epocha rokoka, která se koncentruje na člověka již se odvrací od boha a celou svou bytostí se soustředí na intenzivní prožitek přítomnosti
Proti baroknímu katolicismu rokoko staví pozemský život= člověka
V období rokoka má velkou oblibu divadlo (např. šlechta se velmi ráda převlékala do šatu poddaných a nacházela v období rokoka velkou zálibu v životě na venkově – kde se věnovala chovu dobytka a pěstování plodin)
Hlavním odběratelem umění byla šlechta

Vývoj ornamentu

Rokoko – rocail (hromádka) a cuquille
Asymetrický ornament „C“ a „S“
Tvar je asymetrický, dynamický
Detail
Akantový list
Kohoutí hřeben – základ dekorativního zdobení říms, emblémů

Francie

Vláda Ludvíka XV. (1715–1774), jenž pokračoval v absolutistickém režimu vlády, podporoval rozvoj věd a vzdělání ve své zemi, za jeho vlády se ale také objevily ekonomické problémy země
Statní pokladna byla prázdná, daně platili poddaní (šlechta a duchovenstvo neplatili)
Tyto problémy vyústily ve Velkou Francouzkou revoluci a vyhlášení republiky

Architektura

Období rokoka se vyvíjelo zejména malířství, sochařství a umělecké řemeslo
Období rokoka je krátká doba, nevzniká nový umělecký sloh, ale vývoj se omezuje na dekorování stávajících objektů rokokovým ornamentem (Lastura, akátový list, hřeben)
Francouzská architektura představuje výjimku v období rokoka, byl ve versaillských zahradách postaven zámeček „Malý trianon“ od Jacques – Ange Gabriel
Objekt byl postaven pro milenku Madam Pompadour, defacto stavbu obývala manželka Ludvíka XVI. Marie Antoinette
Zámeček byl navržen tak, aby nabízel pohodlí a soukromí, jeho součástí bylo hospodářské zázemí, zde byly pěstovány plodiny a zvířata, k optickému zvětšení, byla využita zrcadla

Malířství

Období rokoka navázalo na barokní tradici, nadále převažuje zájem o krajinomalbu a portrét na mytologickou tématiku, nově se objevuje domácí intimní náměty
Částečně oslabena moc Akademie – ve prospěch narůstajícího počtu mecenášů a sběratelů umění tzv. konesérů
konesérů = znalec, kteří přicházeli s individuálními požadavky
náměty: je očividný návrat antické mytologie, velmi populární jsou skupinové portréty odehrávající se v intimní atmosféře, jež působí melancholicky a ležérně
Hlavním představitelem je Jean H. Fragonard

Jean H. Fragonard (1732-1806)

Ve své tvorbě se zaměřil na krajinomalbu, vyjevil myslivost lidové slavnosti a bály
Náměty: intimní výjevy, malby inspirované antikou, ve velké míře krajinomalba, výjevy lovecké a portréty.
Díla – Mladá žena hrající se se psem

Antoine Watteau (1636-1721)

Působil v období vlády Ludvíka XIV. a uvědomoval si přicházející společenské změny – pozornost na téma pomíjivosti času a lidské existence
Uvědomoval si zvyšující povrchnost a nezájem o skutečné hodnoty
Byl přesvědčen o tom, že velká éra Ludvíka XIV. skončí
Symbolicky naznačil: Gersaintův vývěsný štít
Tímto obrazem zachytil vzpomínku na krámek s obrazy svého přítele, který byl zničen při požáru
Naznačil konec epocha Ludvíka XIV. (v rohu obrazu sledujeme, jak je portrét Ludvíka XIV. vkládán do dřevěné bedny).
Motiv časovosti dále rozvinul v obraze Nalodění na Kytheu, zde namaloval páry milenců, které v průvodu směřují k lodi

Francois Boucher (1705–1770)

Dvorní malíř Ludvíka XV.
Svým dílem zaznamenal zálibu v přepychu a intimitě
Inspiraci nalézal mytologických námětech antického Řecka a Říma
Dílem Diana odpočívající po koupeli.
Zpracoval jedno z témat ze života Římské bohyně lovu Diany
Pro dílo je patrný zesílený erotismus vyobrazený s něhou a věrností

Sochařství

Bylo oblíbené téma „Diana“
V malířství se vrací k antickým vzorům: převládají busty [:bysty:]
Štuková výzdoba interiér – umožnila plastické zpracování jeho ornamentálních motivů
Technika leštěného mramoru, navrací se k antickým postupům
Hlavním představitelem byl J.A. Houdon

J.A. Houdon (1741-1824)

Se zaměřoval na sochy politiků své doby
Socha Sedící Voltaire vzdal holt velkému mysliteli a filozofovi, který kladl důraz na vzdělání

Anglie

Anglický park

Prosazují se zahrady typu anglického parku – určité uvolnění, které rokoko v kultuře nabídlo.
Připomíná přírodní zahradu, stromy zde volně rostly ve skupinách, kolem nichž se přirozeně vinuly cestičky, krajina není dekorována okrasnými záhony ani sochami, můžou se v ní ale vyskytovat prvky antické architektury.
V Anglii se stal jejich tvůrcem architekt WILLIAM KENT.

William Kent (1685-1748)

Rovněž oživil v zemi myšlenky palladianismu.

Malířství

Žánrová malba – anglická žánrová malba se zabývá nižšími společenskými vrstvami a jejich životem
Hlavním představitelem je William Hogarth

William Hogarth

Tvorba založená na pozorování lidí, zvyků a jejich jednání
Díla: Prodavačka krevet, Módní manželství, Život prostitutky, Před svedením a po něm.

České země

České země byly v 1. pol. 18 století součástí habsburské monarchie a přejímání francouzského rokoka se zde projevilo spíše na úrovni dekorativní, a to zejména v architektuře

K. I. Dienzenhofena

Výzdoba fasád a interiéru paláce Piccolomini v Praze.

Anselmo Lugaro

Fasáda paláce Goltz-Kinských

Jan Josef Wirch

rokokové průčelí Arcibiskupského Paláce
V českém sochařství převládala záliba v mytologických námětech, hlavním představitelem byl I. F. Platzer

I. F. Platzer

Pořídil si vlastní sochařskou dílnu ve Vídni, kde navázal na odkaz klasicizujícího baroka
Dílo Herkules, ve kterém prosazuje harmonii a vyváženost forem
V Praze se spíše přiklonil Baroku dynamizujícímu je například autorem sochařské výzdoby chrámu sv. Mikuláše

Petr Prachner (1744-1807)

Který spolu se svým otcem rozvíjel lidové a historické náměty, jimiž se odkazovali na bohatost českého národa

Malířství

Zaměřilo se zejména na krajinomalbu

Norbert Grund (1717-1767)

Rozvíjel antikritizující motivy, často také zobrazoval žánrové náměty, např.: jarmarky
dotknul se rovněž výjevům galantním, které ovšem nedosáhly frivolnosti tolik typické francouzského rokoka
jeho dílo působí smutným dojmem

Rokoko v Českých zemích

Architektura: v českých zemích dlouho přežívala barokní tradice, vlivy francouzského rokoka k nám přicházely přes Vídeň, u nás se rokoko uplatnilo hlavně svým dekorem na stávajících barokních objektech (interiér zámku v Dobříši a Hoříně – Anselmo Lugaro), ve výstavbě drobných zámků, letohrádků a selských statků.

Vůdčím architektem rokokové Prahy byl Jan Josef Wirch (1732-1787. Byl ovlivněn Fischerem z Erlachu, navázal na tradici českého vrcholného baroka, které obohatil o rokokový dekor. Navrhl přestavbu mincovny v Celetné ulici, Bretsfeldského paláce v Nerudově ulici a arcibiskupského paláce na Hradčanech (zdůraznil hlavně střední osu objektu, která je různě plasticky odstupňovaná). Ve své tvorbě spojil kombinaci velké monumentální hmoty s hravým rokokovým dekorem. Jeho častým spolupracovníkem byl sochař I. F. Platzer.

Přestavbu arcibiskupského paláce inicioval arcibiskup Antonín Petr, hrabě z Příchovic, Wirch změnil objekt horizontálně i vertikálně, přidal okenní řady na obou stranách, provedl hlavně změny v interiéru, které doplnil o rokokový dekor. Pokoje mají oválný půdorys a reprezentativní charakter, byly vyzdobeny látkovými a hedvábnými tapetami s rostlinnými a ptačími motivy.

Sochařství: k nejvýznamnějším tvůrcům patří plzeňský rodák Ignác František Platzer (1717-1787), jeho řezbářská dílna získala proslulost – její díla zdobila kostely, kláštery, zámky
a zámecké zahrady v celých Čechách. Platzerovo dílo je smyslové, forma ještě barokně plná, současně ale předznamenala klasicismus.

Dílo: – Výzdoba Nové mincovny (Pachtovský palác) v Praze: portál s plastikami horníků
a vojínů, Herkules pro Černínský palác na Hradčanech, výzdoba atiky arcibiskupského paláce

Sousoší zápasníků pro Pražský hrad (dnes nahrazeno kopiemi)

Kalvárie v Jiřetíně pod Jedlovou

Jedná se o unikátní křížovou cestu u nás vybudovanou ve stylu rokoka Gottfried Leissner, tu nechal vybudovat zdejší farář . Nachází se 1 km od stejnojmenné obce na kopci, který byl v minulosti využíván k těžbě mědi, olova, stříbra a cínu. Kalvárie pochází z roku 1764, obsahuje 11 kaplí s kamennými reliéfy a 14 zastavení Krista. V minulosti patřila k významným poutním místům. Součástí byla původně dřevěná kaple, tu na sklonku 18. století zbořil silný vítr a tak byla nahrazena nynější kamennou (1796).

České malířství rokoka

Je reprezentováno malířem Norbertem Grundem (1717-1769), inspiroval se nizozemskou malbou, pod vlivem benátské školy přešel k rokokovému světlému koloritu a iluzionismu. Umělecky na něj působil jeho otec Christian Grund, který působil jako dvorní malíř a správce obrazárny na dvoře Lichtenštejnů z Kolowrat, byl také členem pražského malířského cechu, jeho díla byla velmi oblíbená mezi tamějšími intelektuály, našli bychom je v klášterních a arcibiskupských sbírkách. Norbert si oblíbil zejména žánrovou malbu, maloval lovecké výjevy, přístavy a trhy a výjevy z každodenního života. Nezapřou podměty z holandského, vlámského a italského prostředí, ale rovněž lehkost francouzského galantního rokoka – ty všechny převedl do idylické a hravé polohy.