Sluha dvou pánů – rozbor díla k maturitě

 

Kniha: Sluha dvou pánů

Autor: Carlo Goldoni

Přidal(a): Braan

 

 

Místo a doba děje:

–          Benátky

–          18. století

 

Námět a dějová osnova:

Hlavní postavy:

  • Trufaldino – sluha
  • Beatrice Rasponi – v převlečení za svého bratra
  • Florindo Aretusi – milenec Beatrice
  • Pantalone de Bisognosi
  • Clarice – Pantalonova dcera
  • Doktor Lombardi
  • Silvio – syn doktora Lombardiho
  • Brighella – hostinský
  • Smeraldina – komorná Clarice

 

Děj

Odehrává se v Benátkách na dvoře pana Pantalóna a také v okolí hostince. V průběhu jednoho dne. Truffaldino přijíždí společně s Beatricí do Benátek. Beatrice je převlečena za svého bratra Federiga Rasponiho, kterého v boji zabil její milenec Florido Aretusi. Proto byl donucen odejít z Turína do Benátek. Beatrice se ho rozhodla najít a doufá, že s dostačujícím peněžním obnosem, který si hodlá obstarat u pana Pantalona ho bude moci vyplatit, aby se mohl vrátit do Turína.

V tu samou chvíli se Clarice, dcera pana Pantalona a Silvio, syn doktora Lombardiho, zasnoubí. Ovšem Beatrice svým příjezdem do Benátek způsobí zmatek. Protože Clarice byla zaslíbena Federigovi, v domnění, že je pan Federigo mrtvý, slíbil Claricinu ruku Silviovi. Nyní bude muset dodržet slib daný Federigovi i přes zjevný odpor a nesouhlas Silvia a jeho otce. Brighella, který žil v Turíně tři roky a který znal jak Federiga, tak Beatrici, dosvědčí panu Pantalonovi i ostatním, že muž, který přijel, je skutečně Federigo Rasponi. Beatrice vylíčí Brighellovi vše, co se v Turíně stalo a proč se rozhodla přijet do Benátek.

Trufaldíno mezi tím využívá situace a stane se sluhou druhého pána. Který je shodou náhod Florindo a který se také ubytoval ve stejném hostinci jako Beatrice. Ovšem neustále se míjí.
Jeho role sluhy dvou pánů, ovšem není snadná. Truffaldino se dopouští mnoha omylů a záměn. Dostává se do situací, z kterých si mnohdy zdatně pomůže lží. Někdy jen nevinnou, ale v mnoha případech, zaplétá již složitou situaci svých pánů. Dostane se až tak daleko, že oběma svým pánům řekne, o smrti toho druhého. Nakonec se na všechny jeho výmysly přijde a on se chytře vymluví na fiktivního sluhu Pasquala. Celou pravdu je nucen prozradit ve chvíli, kdy hodlá požádat o ruku Smeraldiny.

 

Charakteristika hlavních postav:

Truffaldino

–          chytrý a mazaný, i když působí dojmem, jako by neuměl do pěti počítat

–          potrhlý, sluha Florinda a Beatrice

–          nedostatek vzdělání – neumí číst ani psát, vyvažuje to jeho obrovská prohnanost

–          výřečný

–          nezvládá obsluhovat oba pány

–          lže, má pořád hlad

Beatrice

–          kurážná, v přestrojení za svého bratra Frederika ospravedlňovala svého milence Florinda

–          mladá a krásná

Florindo

–          statečný, odhodlaný bojovat za svou lásku Beatrici

–          vrah Frederika

–          rázná mužská postava

 

Autorův záměr – hlavní myšlenka díla:

–          z lásky člověk dokáže velké věci a lež má krátké nohy, pravda vždy vyjde najevo

–          jakmile jednou někdo začne lhát, bude lhát pořád, až se do těch lží pořádně zamotá

 

Jazykové prostředky:

–          Hra vyniká přemírou vtipu, použitím nadsázky. Je tvořena jednoduchými dialogy a dává velký prostor improvizaci. Oproti klasické komedii dell’arte postavy používají hovorový jazyk, ale nejsou vulgární. Některé zápletky jsou založené na jazykových nedorozuměních (packal – Pascal).

 

Charakteristika uměleckého textu:

–          komedie (veselohra), drama

–          commedia dell’arte – improvizace

–          období klasicismu

–          odraz dobových lidových a měšťáckých vrstev

 

Vliv díla:

Goldoni vychází z tradičního pojetí postavy sluhy jakožto hybatele děje pocházející už z antiky (Plautus). Truffaldino je typ moudrého blázna, který se později v české literatuře objevuje v Haškově Švejkovi nebo Hrabalově strýci Pepinovi. Sluha dvou pánů je i do současnosti jedna z nejhranějších Goldoniho her.

 

Autor:

Carlo Goldoni (25. února 1707 Benátky – 6. února 1793 Paříž) byl italský dramatik, autor hlavně komedií. Svou první hru napsal v devíti letech. S rodinou cestoval po celé Itálii. Pokusil se studovat filosofii a poté práva, jejichž studium dokončil až po osmi letech. Určitou dobu působil i jako tajemník benátského velvyslance v Miláně. V roce 1734 se stal účastníkem bitvy u Parmy a vrátil se do Benátek. Tam se začal věnovat už výhradně divadlu. S divadelní společností se pohyboval po Itálii, během pobytu v Janově se oženil s Nicolettou Conniovou. V dalších letech se úspěšně hrály desítky jeho her, byl ředitelem divadel v Benátkách i Janově, psal libreta oper. V roce 1757 byl jmenován v Parmě dvorním básníkem francouzských Bourbonů s pravidelnou penzí. V roce 1758 jej přijal na audienci papež Kliment XIII. V roce 1763 odjel do Paříže, kde se stal vychovatelem královských dcer a psal další komedie. V letech 1784 – 1787 napsal své Paměti. V roce 1792 mu Národní konvent zastavil penzi. Obnovil mu ji na přímluvu přátel v únoru 1793. Zemřel v chudobě den před tímto rozhodnutím.

 

Dílo:

Goldoni se věnoval hlavně komediím a psal také libreta k operám. Mezi nejznámější komedie patří Kolos (1724, satira, kvůli níž byl vyloučen z koleje v Pavii), Komteska (1743, první realizované libreto ke komické opeře), Lhář (1750-51), Mirandolina (1753), Hrubiáni (1760) a Poprask na laguně (1762).





Další podobné materiály na webu: