Směšné lásky – rozbor díla k maturitě (3)

rozbor-díla

 

  Kniha: Směšné lásky

  Autor: Milan Kundera

  Přidal(a): Student

 

 

Milan Kundera (život a dílo autora)

  • Narodil se roku 1929 a je nejvýznamnějším představitelem postmodernismu.
  • Svojí tvorbu započal jako básník, následně psal prozaická díla, ale také využil možnosti býti dramaturgem.  Na počátku své umělecké dráhy se chtěl stát hudebním skladatelem (po vzoru svého otce) a to mělo  vliv na jeho estetické vnímání a prozaický styl. Studoval vědu a estetiku na Karlově univerzitě a poté přešel na FAMU a studium režie a scénáristiky. Do literatury vstoupil v 50. letech 20. století.
  • V době normalizace byl vyřazen z oficiální literatury. Bylo mu zakázáno publikovat.
  • Tento český rodák polovině 70.let emigroval do Francie, v Paříži žije dodnes (dnes významný francouzský spisovatel). Od 90.let píše pouze francouzsky

Další významná díla

  • Žert – román – absurdita stalinistického režimu 50. let v Československu
  • Nesnesitelná lehkost bytí – nejúspěšnější román – osudy dvou partnerských dvojic
  • Majitelé klíčů – drama
  • Nesmrtelnost – román

 

Okolnosti vzniku díla

Literární kontext:

  • období normalizace, exilová/samizdatová literatura

Ostatní autoři:

  • Jaroslav Seifert – Morový sloup, Býti básníkem, Všecky krásy světa
  • Josef Škvorecký – Tankový prapor, Zbabělci, Mirákl
  • Jiří Lustig

 

Rozbor díla: Směšné lásky

Literární druh – epika

Literární žánr – milostné povídky

  • povídka – krátký rozsah, jednoduchý děj, obvykle jedna dějová linie, hlavní postavy se nevyvíjejí, většina povídek končí pointou

 

Hlavní myšlenka díla:

  • Hlavní myšlenkou povídek je láska, chápána jako iluze: Hrdinové se zaplétají do svých her a mystifikací, kterými často způsobí opak toho, co zamýšleli.
  • Většina povídek má otevřený konec – můžeme se jen domnívat o skutečných následcích zápletky.
  • I když se jedná o příběhy s vážnou tématikou, tak na nás budou spíše působit vtipně a my si uvědomíme, že láska může být v některých situacích opravdu směšná.

 

Hlavní témata:

  • Hlavní tématikou povídek jsou milostné vztahy, tedy láska a věčné konflikty mezi dvěma pohlavími. Téměř ve všech povídkách se objevuje erotika, která zde hraje jednu z hlavních rolí.
  • Námětem je láska, která je zasazená do komických souvislostí. Každá povídka obsahuje jakýsi pokus o milostný vztah, vrcholí však komedií až tragikomedií. Autor sice upřednostňuje muže, jako centrální bod povídek, avšak autor se též zabývá ženami a je patrné, že se dokáže skvěle vcítit do jejich myšlení.

 

Vedlejší téma:

  • K vedlejším tématům můžeme přiřadit společenský problém, a to období, v kterém se děje povídek odehrávají – období totality.
  • Příběhům též nechybí filosofická myšlenka.
  • Z příběhů lze též vycítit jistou kritiku společnosti 2. poloviny 20. století.

 

Motiv:

  • láska, zalíbení, přitažlivost, sex, hloupost, naivita, náhodná setkání,

 

Kompozice

  • Dílo je psáno formou chronologickou (občas se v někde objeví nějaká vzpomínka na minulost – je ale vhodně začleněna).
  • Každá povídka má několik krátkých kapitol, které jsou číslovány, nebo nesou název související s obsahem kapitol. Kapitoly jsou dále členěny do odstavců.

 

Vnitřní výstavba děje:

např. povídka Falešný autostop

  • a) úvod – mladý pár jede na čtrnáctidenní dovolenou, seznámení s postavami
  • b) zápletka – dívka si začne hrát na stopařku, chlapec hru přijímá, jako neznámí lidé
  • c) vyvrcholení konfliktu – sebevědomé výstupy, žárlí na sebe, komunikace bez zábran
  • d) zvrat – pohádají se, ohrožení jejich vztahu
  • e) rozuzlení – snaha o navrácení situace
  • f) závěr – návrat, ukončení povídky

 

Jazyk

  • Povídky jsou vyprávěny jednoduchým stylem.
  • Celá kniha je psána spisovným jazykem, avšak pár nespisovných tvarů či vulgarismů se objevují v krátkých dialozích, které tyto povídky oživují a posunují tak děj kupředu.
  • Pro autora jsou typické složité rozvité věty, které nejčastěji užívá v popisech událostí.
  • tropy:
    • hyperbola
    • metafora (začal přivolávat na pomoc soucit)
    • epiteton (vzlykavý hlas)

 

Vypravěč

  • Povídky jsou vyprávěny dvěma způsoby: hlavní hrdina – ich forma pro popis událostí, er forma pro sledování myšlenek a pocitů postav
  • Vyskytují se v nejhojnější míře vnitřní monology postav, ale i časté dialogy – nejčastěji promluvy mezi hl. hrdinou a některou z dalších postav

 

Prostředí:

  • Česká Republika z let 1963 až 1968 tedy z doby, kdy se poměry v komunistickém Československu trochu uvolnili a začali slibovat socialismus s „lidskou tváří“.

 

Postavy:

Hlavními postavami jsou muži – svůdníci → 2 TYPY HRDINŮ

  • Většinou mladí muži, kteří touží po nějaké ženě, ať už mladé nebo starší. Ve svých touhách však musí překonávat různé problémy a vnitřní pocity, což vede k různým situacím.
  • Páry či muži, kteří se lehkovážně pohybují v milostných vztazích a nedbají na to, co může jejich počínání způsobit.

 

Obsah díla:

1) Nikdo se nebude smát

Vypravěč: hlavní postava muže – myslím, že není uvedeno jméno

Postavy

  • Hl. postava – muž: atraktivní, mladý, sobecký, zbabělý, nepoctivý
  • Klára – přítelkyně hl. hrdiny, velice krásná a naivní, nechává sebou dlouhou dobu manipulovat
  • pan Záturecký – zoufalý, velice vytrvalý, nešťastný
  • paní Záturecká – odhodlaná, rozumná, chce jen očistit jméno svého manžela a vyrazit z hlavního hrdiny splnění slibu

Na začátku povídky si hlavní postava (muž) čte se svojí dívkou Klárou dopis, ve kterém ho jistý pan Záturecký prosí, aby si přečetl jeho stať, kterou mu odmítli otisknout ve výtvarném časopise. Žádá ho, aby si stať přečetl, zhodnotil a doporučil. Náš hrdina si ji přečte, ale přijde mu mizerná. Nechce však být tím, kdo zničí panu Zátureckému jeho poslední naději, takže se mu raději začne vyhýbat a slíbí, že hodnocení napíše, což samozřejmě neudělá.

Pan Záturecký jej napřed shání na univerzitě, kde náš hrdina přednáší, tam ale nepořídí. Nakonec odhalí, kde hl. postava bydlí a jde k němu do bytu, kde potká Kláru, která tam bydlí ilegálně, což je Kláře nepříjemné a má strach, že se to všichni dozví.

Pak pan Záturecký vyhmátne i  hl. hrdinu, který na něj udeří, jak je možné, že obtěžoval jeho Kláru, když ji tam navštívil. Domnívá se, že se ho tímto falešným obviněním nadobro zbaví.

Kláru začne stíhat paní Záturecká, aby zjistila, jak je možné, že si dovolila obvinit jejího muže z něčeho takového. Chce ji zažalovat pro urážku manžela. Našeho hl. hrdinu mezitím kvůli jeho horšící se pověsti vyhodí z univerzity. Dokonce kvůli tomu svolají schůzi, kde se ptají na Kláru, což přináší další nepříjemnosti hlavně jí.

Hl. hrdina se sejde s paní Zátureckou a vysvětlí ji, že si to Klára vymyslela. Paní Záturecká ho prosí o posudek a on jí konečně narovinu řekne, že je ta stať pana Zátureckého neobyčejně nepovedená. Paní Záturecká to přijme a Klára se s ním rozejde kvůli všemu, co jí způsobily jeho lži. (Zbytečný stres atd.)


2) Zlaté jablko v
ěčné touhy

Vypravěč: bezejmenný hl. hrdina – muž

Postavy:

  • Hl. hrdina – tichý, filosofuje nad Martinovým jednáním, také se mu líbí spousta mladých žen
  • Martin – atraktivní, otevřený, neustále se snaží získat co největší počet různých žen, ale nakonec se ukazuje, že to dělá jen pro pocit, že je mlže mít, protože je šťastně ženatý
  • mnoho dívek – mladé, veselé, hezké, naivní, jednoduché, svolné

Martin a hl, hrdina jsou dobří přátelé. Martin neustále flirtuje s různými ženami, zve je na schůzky a navazuje známosti. Přestože je šťastně ženatý se ženou, která na něj doma trpělivě čeká. Jednou jedné strčí do ruky knížku našeho hl. hrdiny a domluví se s ní, že si pro ni přijedou. Skutečně za ní jedou do města a domlouvají si s ní a její kolegyní Boženou schůzku na večer. Poté v kavárně jednu prosí, aby s nimi šla na koupaliště. A cestou na koupaliště se snaží o jiné jedno mladé děvče, které nakonec na jejich rande nepřijde. Zkrátka je jejich odpoledne nekonečná honba za ženami. Nakonec sedí Martin s hl. hrdinou v autě a na poslední chvíli jedou domů a ruší své rande s Boženou a její kolegyní. Protože toto počínání a neustálé svádění žen je jen klam a pokus o udržení iluze mládí. Ženy jsou Martinovo zlaté jablko věčné touhy..



3) Falešný autostop

Vypravěč: žádná z postav

Postavy:

  • Dívka – moc hezká, ale nejistá, až ve své roli stopařky získává jistotu a drzost, kterou vždycky postrádala – myslí si, že právě to je to, co její chlapec nejvíc chce a netuší, že právě to na ní začne nenávidět
  • Mladík – sebevědomý, zamilovaný, laškovný, začíná hrát hru kvůli které si uvědomí, že jeho dívka umí být velice snadno těmi, které nemá rád, jen proto, že si ona myslí, že on to chce a o svých pocitech si pro jistotu nepromluví

Dívka a mladík jedou autem. Dojde jim benzín, ona jde čůrat, ale stydí se to říct nahlas. Je nejistá a žárlí na všechny se kterými mladík chodil předtím, protože byly suverénní a přisprostlé. Ale neví, že on na ni miluje právě její nevinnost a jemnost.

Potom, co se vrátí z čůrání, začnou náhodně hrát hru. Mladík ji nabírá jako stopařku, on je řidič. Flirtují spolu. Ona je smutná, když vidí, že mladík nemá absolutní problém flirtovat s někým potenciálně cizím. Mladík toho brzy nechá a jí se uleví.

Odbočí z původní cesty, jedou do hotelu a nevystupují ze svých rolí. Ona se pomalu mění ve vyzývavou, což on nemá rád.

Mladík po dívce fyzicky velice touží, ale psychicky je mu díky změně svého chování tak vzdálená jako nikdy předtím. Což ona samozřejmě nemůže vědět.

Mladíka ničí bytí v roli, ale nemůže s tím nic udělat. Jdou spolu do pokoje, on s ní jedná jako s děvkou a dává jí peníze. Odůvodňuje to tím, že se jako děvka chová. Začne ji nenávidět, protože je úplně stejná jako všechny ostatní.

Ona se před ním svléká a necítí stud jako obvykle. S oblečením ale náhle svlékne i přetvářku, čehož si ale zase nevšimne on.

On s ní dál jedná jako s děvkou, ponižuje ji a pozitivní změnu jejího chování ignoruje. Na závěr se spolu vyspí, ona ho chce líbat a všechno vrátit, ale on odpovídá, že líbá jen ženy, které má rád. Ona pak pláče a on má problém si uvědomit, kdo je ta vedle něj a že ji má milovat.


4) Symposium

Vypravěč: žádná z postav

Postavy:

  • sestra Alžběta – v obličeji ošklivá s krásným tělem, zoufale touží po obdivu přítomných mužů, kterého se jí nedostává, zamilovaná údajně do Flajšmana, ale touží také po Havlovi
  • doktor Havel – sebevědomý, u žen úspěšný, je jako smrt – bere všechno (ve smyslu každé ženy), primářův dobrý přítel
  • medik Flajšman – mladý, egoistický, namyšlený, trochu naivní, přikládá si mnohem větší význam, než jaký má
  • doktorka – mladá, hezká, chodí s primářem, kterého má ráda, ale vztah s ním ji zcela nenaplňuje, přesto nechce udělat nic, aby mu ublížila
  • primář – vzdělaný, ale slepý vůči pocitům ostatních, randí s doktorkou, vlastně šťastný

Pět doktorů sedí v nemocnici okolo stolu a pije ve službě. Sestra Alžběta, doktor Havel (který ji neustále odmítá, aniž by byl schopen dát svému počínání rozumný důvod), medik Flajšman (chce ho Alžběta, ale on ji přehlíží), doktorka (tu by rád Flajšman) a starý primář (ten chodí s doktorkou a absolutně ignoruje Flajšmanovy signály, které k ní nenápadně vysílá).

Doktorka naváže s Fůajšmanem oční kontakt (on si to tak vyloží) a významně pronese, že je venku hezká noc, což on bere jako naprosto jasnou výzvu. Jde sebevědomě ven a čeká na ni, nakonec ale přichází primář, který si chce odskočit. Vrací se spolu dovnitř.

Alžběta mezitím předvádí striptýz, což všechny uvádí do rozpaků. Nakonec jí dají prášky na spaní.

Flajšman je na ní hrubý a ona s pláčem odchází. Flajšman to zas zkouší na doktorku s nádhernou nocí, ale cestou zjistí, že se Alžběta pokusila otrávit plynem. Svlékla se, aby viděli její (skutečně) krásné tělo a pustila si plyn. Zachrání ji.

Flajšman i Havel si její pokus o sebevraždu vyčítají. Havel si říká, že nespat s Alžbětou je móda a on to nechce porušovat. Flajšman k ní začne cítit něco jako lásku, protože ho ohromí síla jejího činu.

Doktorka je vyvádí z omylu s tím, že Alžběta jen usnula.

Havel spí doma a uprostřed noci za ním přijde doktorka, aby ho přesvědčila, že on není jako smrt, že nebere všechno. (Což o něm všichni říkají.) Že ona by ho prý nechtěla. On řekne, že by ji taky nechtěl, protože chodí s primářem, a to je jeho dobrý přítel. Doktorka říká, že chce být primářovi nevěrná, protože on je jediný, který primářovi nebude chtít ublížit a neublíží. (Vyspí se spolu.)

Flajšman jde za Alžbětou a říká ji, že ji má také rád, ale že jejich vztah radši nechají tak, jak je. Platonický.

Všichni se dohodnou, že Alžběta chtěla spáchat sebevraždu.

Nakonec jsou šťastni, znovu večer sedí a Flajšman zachytí doktorčin náznak.



5) A
ť ustoupí staří mrtví mladým mrtvým

Vypravěč: žádná z postav

Postavy:

  • Muž – nezkušený, nejistý, mladší než ona, pořád k ní něco cítí
  • Žena – o hodně starší než on, pořád krásná, stále svůdná a smyslná, na závěr se jí podaří překonat svůj strach a své zábrany

Muž náhodou potká ženu (svoji starou známou) po patnácti letech a pozve si ji k sobě domů.

Jela se do města podívat na hrob manžela, který zapomněla zaplatit, takže tam nebožtík už není. Vyčítá si to a myslí jen na to, jak bude reagovat její syn.

Muž (druhá hlavní postava) to se ženami nikdy neuměl a klade si to za vinu. Do téhle ženy byl kdysi naprosto zamilován a nechal si ji utéct.

Je o dvacet let starší než on, a má pocit, že už mu nemůže připadat krásná, že příliš zestárla.

Mrzí je, že se nepotkali dřív. Mluví spolu o smrti a o tom, co za sebou člověk zanechává. Žena si myslí, že nějaký obraz v myšlenkách (vzpomínkách) ostatních lidí, co jim tam zanechala.

Vzpomínají, jak se seznámili. Dávala mu najevo, že se jí líbí a v podstatě se pozvala k němu domů.  Tam se líbali a ona se před ním svlékla, on se k tomu neodhodlal. Přesto se spolu vyspali, ale potmě. Pak se mu vyhýbala a on neměl dost odvahy se o ni snažit.

Teď ji bere za ruce a hladí a ona mu doteky opětuje, protože ví, že sto pořád umí. Když ji ale chce políbit, procitá a brání se. Protože se bojí, že by si tímhle novým zážitkem zošklivil dávnou vzpomínku, kterou si tehdy vytvořili.

Nakonec svůj strach pouští a říká si, že přece nezáleží na tom, co bude. A co bude mít on v hlavě a svléká se před ním za světla.


6) Doktor Havel po dvaceti letech

Vypravěč: žádná z postav

Postavy:

  • doktor Havel – stárnoucí, ale přesto pořád relativně ve formě, miluje svoji ženu, ale zároveň je moc rád středem pozornosti mladých a krásných žen, je jako smrt – bere všechno
  • jeho žena – mladá, krásná, slavná herečka, ale přesto nejistá, žárlí na svého muže, i když by ji nikdy skutečně neopustil
  • redaktor – rozpačitý, nesebevědomý, má velice rád svoji dívku, a přesto se nechá snadno ovlivnit pokřiveným názorem doktora Havla
  • redaktorova dívka – obyčejná, ale hezká a veselá, upovídaná
  • ženy – veškeré ženy, které doktorem Havlem opovrhovaly, dokud nezjistily, že je jeho žena slavná

Doktor Havel odjíždí do lázní, protože mu není moc dobře. Jeho žena na něj žárlí, byť je mladá a krásná a ke všemu slavná herečka. I v lázních se Havel cítí unaven. Postupně se mu udělá líp a ohlíží se po ženách. Shání ho redaktor časopisu, že chce udělat rozhovor s jeho ženou, která Havla přijede navštívit. Havla se to dotýká. Když redaktor zjistí, že nepoznal věhlasného doktora a svůdce žen, stydí se a snaží se to napravit. Nakonec se udobří a domluví, že si redaktor přivede na schůzku s Havlem své děvče. Chce, aby mu ji Havel ohodnotil. I když ji má velice rád a žádné hodnocení by nemělo jeho lásku změnit.

Cestou na onu schůzku Havla pár žen odmítá, a tak doráží značně rozladěn. Havel redaktorovu dívku okamžitě odsoudí, protože ví, že by ho také odmítla.

Havel zavolá své ženě, že se mu po ní stýská a jestli by za ním nepřijela. Ona přijede a Havel se s ní pyšně prochází po lázeňském městečku, všichni se za nimi otáčejí, protože ji poznávají.

Když jeho žena odjíždí, Havel má stále obdiv všech, I těch žen, které ho předtím odmítaly. Povídka končí tím, že si jednu z nich spokojeně odvádí.



7) Eduard a B
ůh

Vypravěč: žádná z postav

Postavy:

  • Eduard – nepříliš sebevědomý, ale nakonec zatvrzelý, zamilovaný do Alice, emocionální
  • Alice – hezká, ale chladná a zásadová, nakonec kvůli Eduardovi své zásady ruší
  • ředitelka – ošklivá, urputná, nepřitažlivá, nešťastná

Eduard je učitel ve škole. Zamiluje se do Alice, krásné dívky, která je ovšem na rozdíl od Eduarda věřící. Vezme ho s sebou do kostela a ptá se ho, jestli věří v Boha. Lže, že ano, jelikož Alice řekne, že spolu mohou být pouze pokud věří.

V kostele ho potká ředitelka školy, které se nelíbí, že tam chodí.

Alice se s Eduardem nechce vyspat, protože by to porušilo její zásady spojené s církví a vírou. Eduard začne svoji víru v Boha přehrávat a přehánět, aby ji znemožnil. U jeho počínání ho vidí školnice a nahlásí to ředitelce.

Takže Eduard musí do školy vysvětlovat, jestli je věřící a proč navštěvuje kostel. Tam jim tvrdí, že opravdu věří v Boha, i když to není pravda. Vedení si stěžuje, že tím podrývá autority systému. (Komunismus a víra v Boha se zkrátka vylučují.)

Nakonec se domluví, že ho to ředitelka odnaučí, tak ji navštěvuje u ní doma. Lže jí, že se mu líbí a ona to vezme vážně. A na příští návštěvě se s ním vyspí, ačkoli Eduard pochopitelně moc nechce. Před aktem ji donutí se modlit, což ho vzruší.

Na závěr se vyspí s Alicí, která jejich sex neprožije tak, jak by si představoval, takže se s ní rozchází, protože podvedla Boha. Porušila své zásady.

 

Vliv díla

  • Podle Směšných lásek vznikly také 2 filmy:Nikdo se nebude smát (1965, režie Hynek Bočan)
  • Já, truchlivý Bůh (1969, režie A. Kachlík, scénář M.





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář