Smrt krásných srnců – rozbor díla k maturitě (6)

 

Kniha: Smrt krásných srnců

Autor:  Ota Pavel

Přidal(a): Ronie

 

 

1.LITERÁRNÍ DRUH A ŽÁNR

Epická sbírka autobiografických prozaických povídek

 

2.TÉMA
Klíčovou postavou je tatínek Oty Pavla Leo Popper. V knize zachycuje útrapy války, ale stejně dobře píše o veselí a radosti v životě. Líčí zde také svůj obdiv k tatínkovi, velkému snílkovi a dobrodruhovi, který si v každý situaci věděl rady a nikdy neztrácel naději. S něhou vzpomíná na maminku, statečnou ženu, jež dokázala s nadhledem přijímat různé tatínkovy výstřelky. Z celé knihy je patrný silný autorův vztah k přírodě, k rybaření, sportu a rodné zemi.

 

3.DĚJ

Nejdražší ve střední Evropě
Leo pracoval ve firmě Elektrolux. Měl vcelku dost peněz, a tak si koupil v Kročehlavech od doktora Václavíka rybník – prý se šestikilovými kapry. Jednoho v tom rybníce totiž skutečně viděl. Když však začal výlov, v rybníce se našel pouze jeden kapr – jen ten jeden jediný šestikilový. Proto se naštvaný Leo doktorovi pomstil: když si u něj Václavík objednal ledničku (za stejnou cenu, jakou dal Leo za rybník), poslal mu ledničku bez vnitřku. Tak si byli vyrovnaní – „ ten rybník taky neměl vnitřek a jinak vypadal moc hezky“.

Ve službách Švédska
Leo se stal v prodeji vysavačů a ledniček mistrem světa – asi hlavně díky paní Irmě, do které byl zamilován. Jednou přišel na vzorkovém veletrhu ke stánku Lea slavný pan Nechleba a chtěl si koupit ledničku. Pozval tedy Lea do Akademie. Začali si povídat a stali se z nich přátelé. Pan Korálek toho chtěl využít a nechat si od Nechleby nakreslit svou ženu Irmu. Leo tedy s pana Nechlebu přemlouval (a měl na tom i svůj vlastní zájem – když Irmu miloval, myslel, že si u ní „šplhne“). Malíř se nakonec nechal ukecat a Irmu si pozval – ale nelíbila se mu k malování.

Smrt krásných srnců
Ve 30. letech se Popperovi usadili na dvě sezóny v hospůdce U rozvědčíka – za hradem Křivoklát dál podél řeky Berounky. O víkendech zde však bylo příliš veselo, tudíž hlučno, a Leo se k veselici vždy připojoval. Po jedné takové bouřlivé noci byl Leo donucen najít selskou chalupu. Na dlouhá léta tak Popperovi nalezli přístřeší v domečku Proška v Luhu pod Bránovem. Koumáctvím a dřinou Proška a penězi Lea se z něj stala nejbohatší chalupa v Luhu. Prošek chodil s věrným vlčákem Holanem na srnčí – jejich lovištěm byla především stráň nad ostrůvkem u řeky. Prošek vždy vzal Holanovu hlavu do dlaní, nasměroval ji na hnědou tečku v té stráni a řekl: „Holane, běž!“. Pes vyběhl, skočil po srnci a zlomil mu vaz.   Pak byl vyhlášen Protektorát Čechy a Morava. Leo nesměl na Křivoklát, což ho tuze mrzelo. Ve třetím roce války byli Hugo a Jirka povoláni do koncentráků a Leo si řekl, že potřebují maso, než odjedou. Z jejich buštěhradského domu čp. 54 šlapal na kole za Proškem. Půjčí si od něj Holana a pošle ho na srnce. Srnec se ale s Holanem skutálí přímo ke dvěma rybářům, kteří si srnce přivlastní. Prošek pak vymyslí na rybáře lest a srnec se jim vrátí. Leo si ho nacpe o batohu a jede domů. Hugo s Jirkou se najedí masa na další léta. Možná to je zachrání od smrti. Jirka se vrátí z Mauthausenu a má 40 kg. – Prošek zemře po válce krátce po Holanovi.

Kapři pro wehrmacht
Leovi vzali hned na začátku války buštěhradský rybník. Zprvu doufal, že mu jej jednou zase vrátí, ale pak přišla zkáza Lidic, kde měli známé, a Leo přestal doufat. Pak museli Hugo s Jirkou do koncentráku. Otovi bylo 12 let. Nato povolali těsně před Vánocemi do koncentráku i Lea. Ten v noci šel do svého rybníku a vzal si své kapry. Když druhý den měl nastat výlov, nikdo nic nevylovil, protože nebylo co.

Jak jsme se střetli s Vlky
Děj této povídky začíná, jak jeli o válce do Luhu a pochytali v Berounce stovky štik, které pak vyměňovali s lidmi v okolí. Jeden den došlo k nevypsané soutěži mezi jejich rodinou a rodinou Vlkových, co žili v Luhu. V ten den vylovili jen 3 štiky a z toho jenom jedna byla velká. Jeli s vozíkem a štikami k Vlkům, kde měli na ceduli pověšených 5 velkých štik královských. Vlkové jim dali v ten den podle tatínka na prdel.

Otázka hmyzu vyřešena
Vypráví o tatínkových poválečných obchodech. Nejdříve prodával zmodernizované spony na kšandy, mast proti svrabu a reklamní skříňky. Začne tedy s prodejem mucholapek BOMBA-CHEMIK firmy Dersol. Měla to být bomba, která zaplaví ČSR, Evropu a možná i svět. Byla napuštěná medem, žlutou barvou a práškem DDT. Firma patřila ing. V. Jehličkovi a šoférovi F: Hodkovi. Jenže mucholapky nikdo nechtěl. Až je jednou dali ke koním a do večera ve stájích nebyla ani jedna mucha. Tatínek rozjel prodej. Začali vydělávat až miliony i Otta prodával v Brně. Ale jak rychle uspěl, tak stejně rychle o slávu přišel. O pár let později tutéž mucholapku začali vyrábět Holanďané jako SlyKiller a zaplavili tím Evropu.

Králíci s moudrýma očima
Popperovi prodali chatu a koupili si domeček u Radotína. Byla to jejich poslední štace tady na zemi a byla šťastná. Tatínek si zavedl zvláštní chov králíků šampanů a maminka zatím úspěšně pěstovala krocany, slepice a prodávala vajíčka. Takhle to táhli skoro 10 let. Tatínek si své králíky brával na výlety, jednou i na výstavu. Z té jel dotčený, že nevyhrál, všechny je pak pustil na pasece. Domů se vrátil až ráno v tak zbědovaném stavu, viděl prý velkou a starou rybu na břehu, která se na něho přišla podívat, jak umírá. Když přišel domů, maminka se lekla a zavolala sanitku. Před odjezdem ještě pověsil na vrátka cedulku s nápisem PŘIJDU HNED, ale už nikdy nepřišel.

 

4.HLAVNÍ MYŠLENKA
Hlavní myšlenkou je ukázat vztah člověka s přírodou a jak je důležité mít i dobrý vztah k rodině. Poukazuje rovněž na obětavost rodičů, na jejich toleranci, na jejich sny a touhy.

 

5.CHARAKTERISTIKA POSTAV
Leo Popper – tatínek, plný vitality, smysl pro humor, žid, výborný obchodník, miluje rybaření

Hermína Popperová – maminka, tolerantní a laskavá, křesťanka

Strejda Prošek – král pytláků, dobrý vztah k přírodě, má psa Holana (vlčák)

 

6.KOMPOZICE
chronologicky (povídky jsou poskládány tak, jak se staly)
7 povídek – Nejdražší ve střední Evropě, Ve službách Švédska, Smrt krásných srnců, Kapři pro wehrmacht, Jak jsme se střetli s Vlky, Otázka hmyzu vyřešena, Králíci s moudrýma očima

 

7.VYPRAVĚČ
Ich-forma, z pohledu autora – malého chlapce

 

8.JAZYKOVÉ PROSTŘEDKY
Spisovný jazyk, ale i hovorový (mouchy nechcípají, embéčka, po čuchu), využívá lidovou slovesnost, cizí slova (made in Sweden), vulgarismy (jděte do prdele s takovým zázrakem), metafory. Vypravování, ale i líčení přírody.

 

9.ZASAZENÍ DÍLA DO KONTEXTU LITERATURY DANÉ DOBY, UVEDENÍ ZÁKLADNÍCH FAKT O AUTOROVĚ ŽIVOTĚ, KTERÉ OVLIVNILY VZNIK LITERÁRNÍHO DÍLA
Ota Pavel byl publicista, spisovatel, psal povídky ze sportovního prostředí. Narodil se v Praze (*2. 7. 1930) jako nejmladší syn židovského obchodního cestujícího Lea Poppera. Za 2. světové války, po transportu jeho otce a obou starších bratrů Jiřího a Huga do koncentračního tábora, žil sám s matkou, která nebyla židovského původu, v Buštěhradě na Kladensku. Po skončení války se vrátili živí jeho bratři i otec. Velice se zajímal o sport, pracoval v Československém rozhlasu ve sportovní redakci a jako sportovní redaktor v různých časopisech a často cestoval do zahraničí. Při zimní olympiádě v Innsbrucku (1964) u něj propukla vážná duševní choroba (asi maniodepresivní psychóza), v náhlém záchvatu zapálil selské stavení nad městem. Kvůli této nemoci odešel roku 1966 do invalidního důchodu. Několikrát pobýval v psychiatrických léčebnách a zemřel předčasně na srdeční infarkt 31. 3. 1973 ve věku nedožitých 43 let v rodné Praze. Je pohřben na židovském hřbitově v Praze-Střašnicích vedle svého otce. Mezi jeho další díla patří např. Jak jsem potkal ryby, Dukla mezi mrakodrapy, Plná bedna šampaňského, Pohár od Pánaboha.

O. Pavel píše ve 2. polovině 20. století ve 3. vlně válečné prózy – přelom 60. a 70. let. Znakem je návrat k epice, válka nepřestává být dominantní, stává se kulisou. V příbězích se objevují prvky nadsázky, grotesky a humoru.

 

10.KRITIKA VEŘEJNOSTI V DOBĚ VZNIKU A DNES
Ota Pavel dokázal v jedné jediné knížce zachytit komické příběhy a zároveň strastiplné a bolestné. Je jedním z mála autorů, který se dokázal věnovat jak útrapám války, tak i době veselí a štěstí. To jen svědčí o jeho uměleckých kvalitách.

Dílo bylo v roce 1986 zfilmováno režisérem K. Kachyňou.





Další podobné materiály na webu:

Napsat komentář