Sofisté, Sokrates a sokratovské školy

 

   Otázka: Sofisté, Sokrates a sokratovské školy

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Michael

 

 

 

 

obecná charakteristika sofistů,Protágorás,Gorgiás, Sokrates – život, myšlení a působení, školy

 

• II. Attická filosofie
  • Attika je oblast kolem Athén
  • 5. – 4. Stol. př.n.l.
  • charakteristický antropologický obrat (doposud příroda, nyní se zabývají člověkem a společností)
  • Kosmo přemístěno do domů, měst
  • důraz na etiku
  • Patří do Antropologické filosofie a Klasické řecké filosofie
  • centrem vzdělanosti jsou Athény
  • definovány základní filosofické pojmy a disciplíny

 

• Sofisté
  • Sofistika – filozofický směr a byla důležitým činitelem v kulturním a sociálním životě klasického Řecka
  • Sofisté – cestující, potulní učitelé filozofie řečnického učení a moudrosti –v 2.pol.5.stol př.n.l
  • Učili řečnictví, logiku, gramatiku, rétoriku a umění vést hovory a rozepře
  • Za své učení brali úplaty (peníze)
  • Odvrátili se od tématu přírody (čemuž se věnovali všichni předtím)
  • Hlavním zájmem byl člověk a společnost
  • Řeč – nástroj moci
  • 3 dovednosti – myslit, mluvit, jednat
  • Sofismata-vlastní argumentační pravidla, logické úskoky v komunikaci, která dokázala prokázat nepravdu (např. sofisma Rohatý – „Co jsi neztratil, to máš. Neztratil jsi rohy. Tedy máš rohy.“)
  • V etice zdůraznili relativnost pojmů dobra a zla
  • Zabývali se podstatou poznání pravdy: – neexistuje objektivní pravda (každý má svou pravdu, absolutní objektivní pravda je nepoznatelná)

 

Protagorás z Abdéry

• Nejslavnější sofista, představitel relativismu a subjektivismu
• Kolik lidí, tolik pravd. → O jedné věci jsou možné dva různé výklady, každý vidí skutečnost z jiného pohledu  →  neexistuje absolutní pravda.
• „Mírou všech věcí je člověk, jsoucích, že jsou a nejsoucích, že nejsou,“
• Ve spise O bozích tvrdil, že o nich nemůže vědět, zda jsou nebo nejsou, a uznával pouze užitečnost náboženství pro společnost. →pro bezbožnost byl vypovězen z Athén

 

Gorgiás z Leontín

• Autorem pojednání o nejsoucím → o přírodě
• Zformuloval 3 zásady: 1) nic není – jsoucí je věčné – neomezené – není nikde → nic není

2) jeli něco, nemůže to člověk poznat – poznání=myšlení – není  jsoucí

3) jeli to poznat, nelze to jinému sdělit – sdělujeme pomocí řeči  – ta ale není skutečná – sdělujeme řeč, ne tu podstatu

• Představitel  -agnosticismu (není možné poznat pravdu)

-nihilismu (popírá jsoucno)

-skepticismu (pochybnosti o poznatelnosti)

• Co je pro člověka výhodné, to je schopen přijmout za pravdu

 

Kritiás

• Ø Nauku o náboženství obohatil o princip strachu
• Ø Zkoumal vznik společnosti, zákonů a náboženství

 

Antifón

• Ø Zabýval se pedagogickými otázkami a otázkami výchovy mladé generace
• Ø „Jaké kdo zaseje símě, takovou může očekávat sklizeň.“ (Jak se do lesa volá…)

 

Sokrates

• Život
• 469 – 399 př.n.l v Athénách
• Syn sochaře a porodní báby (jejich zaměstnání vložil jakýmsi způsobem i do své filosofie)
• Pomáhá myšlenkám na svět
• Jeho učitelská činnost je něco jako porodnické umění, kterým pomáhá u žáků myšlenkám na svět
• Sám se stal sochařem
• Bojoval v peloponéské válce – vyznamenán za statečnost
• Byl současníkem sofistů avšak na rozdíl od nich si za to nenechával platit, učil zadarmo
• Bylo mu dáváno za vinu, že jeho učení podrývá stát a demokracii
• Sám zastával názor, že stát by měl být veden lidmi vzdělanými, schopnými, nejlepšími (aristokracií)
• 399 př.n.l byl obviněn z bezbožnosti a z kažení mládeže – odsouzen k smrti (musel vypít jed)
• Okamžiky jeho smrti jsou k přečtení v Platónově díle „Obrana Sokratova“
• Nedochovaly se od něj žádné spisy
• „Vím, že nic nevím.“

 

• Nauka
• Používá formu dialogů
• Nepředkládal hotové vědomosti – svým učencům kladl otázky – od nejjednodušších po nejsložitější
• Naše vědomosti sídlí v našem vědomí, jen o nich nevíme
• Na rozdíl od sofistů mu nešlo o porážku, ale o nalezení pravdy
• Jeho myšlenky zachoval především Platón
• Soustřeďuje se především na oblast lidského mravního jednání a jeho principů – mravních pojmů, který je platný pro všechny
• Pojem Diamonión – je to jakýsi božský hlas, který nás provází životem. Poučuje a varuje nás, co není dobré. Něco jako naše svědomí. Neříká, co dělat máme, ale to co dělat nemáme. Nevěří v Bohy, ale v Diamonión (démoni)
• Právě Diamonión mohl být důvodem, kvůli kterému byl Sokrates nařčen ze „zavádění nových božstev“
• Zakladatel dialektiky – vyučování metody rozhovoru (jak vést dialog)
• Hlavní cíl života: – dosažení blaženosti (eudiamonia) – znát dobro a zlo
• Etický racionalismus : – věří, že kdo ho zná, dobře se chová
• Neformální zakladatel etiky
• Sokrates zformuloval 2 zásady – Sokratovské evangelium:

1.zásada- člověk je bytost svobodná a má se rozhodovat na své svobodné vůli a svědomí a nedat na veřejné mínění

2.zásada- člověk se má rozhodovat pro dobro a ne pro zlo, a má vykonávat pro dobro samo a ne pro svůj vlastní prospěch

 

• Malé Sokratovské školy:

 

• Škola Kynická
• Rozvíjela a radikalizovala myšlenku, že ctnost má být víc než všechno bohatství
• Cílem bylo se vzdát hmotných statků a žít přirozeně bez majetku
• Důležitost klade na to, co člověk je a ne na to, co člověk má.
• Antisthenés – zakladatelem této školy – Autarkie –soběstačnost a autonomie
• Diogenes ze Sinópy – dovedl myšlenku Antisthenése až do extrému

 

• 2. Škola Kyrénská ( Hédonická)
• Opak kynické školy
• Smyslem života – dosažení slasti (Hédoné)

 

• 3. Škola Megarská
  • Vytváření paradoxů (paradox lháře :- „Jestliže někdo říká, že lže, tak současně lže i mluví pravdu.“)

 

• Vědoucí nevědění
• Slavný citát : „Vím, že nic nevím.“
• Vědoucí nevědomí je vlastně uvědomění si vlastní nevědomosti.
• Sokratova moudrost tkvěla v tom, že si uvědomoval vlastní nevědomost.

 

• Žáci
• Sokratovými nejslavnějšími žáky byli: Platón a Xenofón
  • Platón
  • Jeden z nejvýznamnějších filozofů vůbec
  • Zapsal Sokratovy myšlenky a dialogy
  • Založil Akademii