Otázka: Starověké Řecko
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Veruscino
Osnova:
- 1. Dějiny
- 2. Periodizace
- 3. Malířství
- 4. Architektura
- 5. Sochařství
- 6. Literatura
- 7. Divadlo
- 8. Hudba
- 9. Pojmy
Periodizace
archaické období (od 8. až do 1. pol. 5. stol. př. n. l.)
klasické období (5. – 4. stol. př. n. l.)
helénistické období (4. – 3. stol. př. n. l.)
splývání řeckého a římského umění (od 2. stol. př. n. l.)
objevitelé:
Arthur Evans – oxfordský archeolog (objevitel paláce v Knossu)
David Hogarth – Brit, 1903 nalezl Artemidin poklad
řecké kmeny (centra):
Achátové – původní obyvatelstvo
Dórové – Sparta, Korinth, Théby, Kréta
Iónové – Athény, Massalia, Milétos
Aiolové
polis – městský stát (kole 100, Řecko + Malá Asie, Itálie, ostrovy)
obyvatelstvo:
svobodní – narodili se např.: v Athénách, vyrůstali zde a nebyli vyhnáni
metoikové – svobodní, neplnoprávní (přistěhovalci)
otroci – pracovali jako např.: policie, kat, úředník, učitel
myšlení – zkoumali Co je člověk?, postavení člověka ve filozofickém světě
individualita – cení se jí podle nadindividuálního přínosu (rozum nade vše)
ostrakismus – střepinový soud – scházeli se na Adoře, když někdo ohrožoval stát (měl moc peněz, byl chytrý), hlasovali, jestli půjde do vyhnanství
neuznávali experiment – uznávali deduktivní metodu
věda – uspořádání prvků do systému
kalokagáthia – vzdělávání rozumové a fyzické krásy
náboženství – polyteismus, postavení velkého množství bohů
Malířství
- na keramice výjimečně na zdech
- základní typy malby
- černofigurový styl – černé figury na červeném pozadí
- červenofigurový styl – červené figury na černém pozadí
- z malířské tvorby se nedochovalo nic
- malba na keramice – rozmanité tvary
- amfora (váza vejčitého tvaru s dvěma uchy)
- hydria
- skyfos (šálkovitý pohár)
- krater
- Pelce
– nejdříve se objevují dippylské vázy zdobené geometrickým ornamentem (hlavně meandrem)
– posledním stylem ve vývoji řeckých váz byl styl krásných bílých lekythů
- malířství se specializovalo na freskovou tvorbu (vnitřky chrámů bohatě pomalovány), později deskové malířství
- dlouhou dobu převládala obrysová kresba, v helénistickém období se setkáváme s malbou se všemi atributy – barva modelovala tvar, vyjádření světla a stínu
- náměty: z mytologie, běžného života
- nejslavnější řecký malíř Apellés z Kolofónu
Architektura
nejvýznamnějším představitelem řecké architektury je chrám (sídlo bohů) – vnitřek chrámu sloužil k umístění velké sochy, chrámy byly stavěny pro pohled zvenčí, prototyp řeckého chrámu byl megaron
stavební materiál: dřevěné trámy, kámen, sušené cihly
základním rozlišovacím prvkem je sloup
dórský sloup – (7. stol. př. n. l.), nejprostší a nejhmotnější, sloup je zúžen nahoru, je kanelován (svisle žlábkován, nemá patku, jeho hlavice je tvořena dvěma prvky – echinus a abakus
iónský sloup – (6. stol. př. n. l.), jemnější, štíhlejší, vyšší, bohatě článkovaná patka (umístěná na čtyřhranné desce), žlábkování, kanelury, složitá hlavice, voluta
korintský sloup – (4. stol. př. n. l.), nejozdobenější, hlavice je vyplněna listy akantu (dekoračně členitého hrotitého a vykrajovaného žilového listu), římsa s konzolami bývá podložena zubořezem, kanelury
Erechteion – chrám, sloupy ve tvaru ženských postav (karyatidy)
světské stavby:
- amfiteátr – stavby pro veřejné hry (hlediště divadla otevřené, půlkruhovité, stupňovité)
Dionýsovo divadlo v Athénách, divadlo v Epidauru
- odeiony – krytá divadla pro hudební slavnosti, vzhled menšího divadla. stropy z cedrového dřeva
- stadiony – určené pro závody v atletice, závodní dráha v podobě obdélníku, nejskvělejší stadion v Athénách
- hipodromy – pro koňské závody, největší byl v Athénách
- gymnasion – soustřeďovala se zde tělocvičná a duševní výchova mužské mládeže, výcvik na vojenskou službu, původně volné prostranství, stromoví, trávníky, později obklopeno síněmi, ve 4. stol. př. n. l. vyrostla na monumentální stavby
- palestra – soustřeďovala se zde výchova mužské mládeže, nádvoří obklopené sloupovou síní, rozmanité místnosti – šatny, koupelny, bufet
– kolonády – schovávali se zde před sluncem, obchody
- stoa – sloupové síně pro řečníky, kolonády či krytá loubí
- soukromé domy (paláce) – komplex budov seskupených kolem ústřední stavby, dvory s fontánami a zahradami, reprezentační sály, budovány do šířky (ne výšky)
- náhrobky a památníky – zejména v době helenistické byly oblíbeny hroby mající podobu chrámečků
náboženské stavby: (chrámy)
nebyly na sobě urbanisticky začleněné
památky:
doba archaická
Artemidin chrám v Efesu – Artemis bohyně lovu (plodnosti), kolosální stavba, Artemidin poklad (perly, náušnice) nalez britský archeolog David Hogarth, byly nalezeny 3 kopie Atemidiny sochy – tyto cenné nálezy se nachází v muzeích měst Efes a Selčuk v Turecku
zbytky chrámu v Olympii – Héřin a Diův chrám
na ostrově Aigina – chrám zasvěcený bohyni Afaii, štíty zobrazovaly scény z bojů o Tróju, sochy umírajících bojovníků
vrch Akropolis – vysoký 156 metrů, ve středu Athén, nahoře jsou chrámy, trosky. erechteion – kopie, pravé se nacházejí v muzeu
chrám boha Apollóna v Syrakusách
Héřin chrám na ostrově Samo
doba klasická
Parthenón – chrám z mramoru, dórský sloh, zasvěcený Athéně – její socha ze slonoviny a zlata
Propylaje – nejkrásnější světská Athénská stavba
mramorový chrámek bohyně vítězství Niké Bezkřídlé, iónské umění
chrám Erechteion – v iónském stylu
doba helénismu
Lýsikratova lucerna – v Athénách, podstavec pro trojnožku vítězného umělce (vítězům v hudebních hrách, soutěžícím udělovali symbolickou trojnožku), první stavba s korintskými sloupy umístěnými vně
chrám boha Apollona Delfinia – v Milétu, Buleterion – budova pro zasedání obecní rady
Filippeion – v Olympii, dal ho postavit Filip I. Makedonský, okrouhlá budova, byly zde sochy královské makedonské rodiny
Sochařství
- schopnost věrně zachytit předlohu, ideál krásy
- materiál – kámen (mramor), bronz
- monumentální sochy, v nadživotní velikosti, zdobené náhrobky, reliéfní desky (stély), sochy dětí
- hlavním zájmem bylo lidské tělo, zobrazováno nahé (zdraví názor na život)
- náměty – zpočátku jen postavy bohů, později postavy hrdinů a vítězů
- znaky – sevřené pěsti, ruce u těla, úsměv (typické pro rané období, klasické období už ne tak moc), ženy byly zahalené, hlava k tělu 1/7 , někdy nemají hlavy a ruce, sochy byly na pohled ze všech stran
Venuše Kynická – Praxiteles
Archaické období
- motiv nahé mužské postavy (tzv. Apollón)
- nejstarší dochovanou sochou je bronzová socha Apollóna z Pirea (525 př. n. l.)
- vyskytuje se typ sedící nebo stojící ženy Kóry (koré – žena, kúros – muž)
- strnulost v obličeji
- později je přirozenější pohyb těla tzv. kontrapost (pohybově vyvážený postoj, hmotnost těla zatěžuje jednu nohu, druhá je uvolněná; vyjadřuje klid, harmonizuje pohyb těla
- ženský šat je přísnější, tělo tolik neprosvítá
památky:
zbytky tympanových soch z Diova chrámu v Olympii
kovový Delfský vozataj (dnes v muzeu v Delfách)
Klasické období
– dělíme na 2 fáze
- fáze vznešeného slohu
- Polykleitos – sochař kovu
- Myrón – sochař pohybu
- Feidias – sochař období Perikla (největší genius řeckého umění)
- fáze krásného slohu – příklon k helénismu, lehčí zobrazení
- Praxitelés – pracoval s mramorem, tvořil hlavně sochy bohů, proslul znázorněním smyslné nahé krásy, tvůrce prvního řeckého aktu bohyně
- Skopás – jeho sochy znázorňují zamyšlený smutek, tragičnost postav, významný podíl na reliéfech Mausolea v Helikarnássu
- Lýsippos – pracoval ve vápenci, zachycoval umírající vítěze her, dělal i portréty, první umělec, jehož sochy lze sledovat z mnoha úhlů
Diskobolos – portrét, zobrazení ideálu krásy
Helénistické období
- anatomie do ideálu krásy
- kolosy
- sklon k milostnosti, smyslnosti, idyličnosti, sentimentalitě
- velké množství venuší, první sochy dětí, žánrové výjevy, zdůraznění průsvitnosti „mokrých“ drapérií (přiléhají k tělu)
z nejkrásnějších helenistických soch je bohyně vítězství Niké Samothrácká (má křídla), dnes v Louvru, tyčila se na přídi lodi
sousoší Láokoón a jeho synové – 1. stol. př. n. l., Láokoón byl věštec, rhodská škola
jeden ze sedmi divů světa na ostrově Rhodos – Rhodoský kolos – 37 metrů vysoká bronzová socha boha Slunce Hélia
– významné centrum helénistické říše i umění bylo město Pergamon (v Turecku) – plastiky obrovského Pergamského oltáře (Státní muzeum v Berlíně – jeho rekonstrukce)
– oltáře helénismu nebyly určeny ke konání obětí, neudržoval se na nich posvátný oheň, oltář byl symbolem jednoty a všudypřítomnosti Dia
Literatura
básníci – Hésiodos, Alkaios, Sapfó, Archilochos, Solán, Pindaros, Tyrtaios
drama – Aischylos, Sofokles, Euripides
lyrika – nemá děj, pocity
citace, zpěv
Divadlo
- komedie, veselohry – náměty z každodenního života
- tragédie, vážné hry – náměty z mytologie – legendy, mýty, staré řecké báje a pověsti
- herci nosili masky, všechny role hráli muži
- z řeckého dramatu se vyvinuly 2 typy
- komedie – nejznámější autor Aristofanes
- tragédie
Dithirambos – sbor (skladba), základem složitého systému (hudba, literatura)
Dionýsie – náboženské obřady
Hudba
- hudba měla velký vliv na lidský život, byla významnou součástí komedie i tragédie
- byla odlišena sólová a sborová píseň
- muži měli nástroje na vyobrazení
- nástroje – nejpoužívanější lyra a flétna, kithara, aulos
- sedmitónová stupnice
- v rámci populárních sportovních her pořádaly soutěže hudebníků a zpěváků
- hudba byla spojena s tancem, s lyrickým a epickým básnictvím
- součástí spartské výchovy byl duševní výcvik, který obsahoval psaní, čtení, hudbu a zpěv
Apollon = vážná hudba
Dionýs = slavnostní hudba
