Starověké Řecko

 

   Otázka: Starověké Řecko

   Předmět: Dějepis

   Přidal(a): Veruscino

 

 

 

 

Osnova:

  1. 1.    Dějiny
  2. 2.    Periodizace
  3. 3.    Malířství
  4. 4.    Architektura
  5. 5.    Sochařství
  6. 6.    Literatura
  7. 7.    Divadlo
  8. 8.    Hudba
  9. 9.    Pojmy

 

Periodizace

archaické období (od 8. až do 1. pol. 5. stol. př. n. l.)

klasické období (5. – 4. stol. př. n. l.)

helénistické období (4. – 3. stol. př. n. l.)

splývání řeckého a římského umění (od 2. stol. př. n. l.)

 

objevitelé:

Arthur Evans – oxfordský archeolog (objevitel paláce v Knossu)

David Hogarth – Brit, 1903 nalezl Artemidin poklad

 

řecké kmeny (centra):

Achátové – původní obyvatelstvo

Dórové – Sparta, Korinth, Théby, Kréta

Iónové – Athény, Massalia, Milétos

Aiolové

 

polis – městský stát (kole 100, Řecko + Malá Asie, Itálie, ostrovy)

obyvatelstvo:

svobodní – narodili se např.: v Athénách, vyrůstali zde a nebyli vyhnáni

metoikové – svobodní, neplnoprávní (přistěhovalci)

otroci – pracovali jako např.: policie, kat, úředník, učitel

 

myšlení – zkoumali Co je člověk?, postavení člověka ve filozofickém světě

individualita – cení se jí podle nadindividuálního přínosu (rozum nade vše)

ostrakismus – střepinový soud – scházeli se na Adoře, když někdo ohrožoval stát (měl moc peněz, byl chytrý), hlasovali, jestli půjde do vyhnanství

neuznávali experiment – uznávali deduktivní metodu

věda – uspořádání prvků do systému

kalokagáthia – vzdělávání rozumové a fyzické krásy

náboženství – polyteismus, postavení velkého množství bohů

 

Malířství

  • na keramice výjimečně na zdech
  • základní typy malby
    • černofigurový styl – černé figury na červeném pozadí
    • červenofigurový styl – červené figury na černém pozadí
  • z malířské tvorby se nedochovalo nic
  • malba na keramice – rozmanité tvary
  • amfora (váza vejčitého tvaru s dvěma uchy)
  • hydria
  • skyfos (šálkovitý pohár)
  • krater
  • Pelce

 

–          nejdříve se objevují dippylské vázy zdobené geometrickým ornamentem (hlavně meandrem)

–          posledním stylem ve vývoji řeckých váz byl styl krásných bílých lekythů

  • malířství se specializovalo na freskovou tvorbu (vnitřky chrámů bohatě pomalovány), později deskové malířství
  • dlouhou dobu převládala obrysová kresba, v helénistickém období se setkáváme s malbou se všemi atributy – barva modelovala tvar, vyjádření světla a stínu
  • náměty: z mytologie, běžného života
  • nejslavnější řecký malíř Apellés z Kolofónu

 

Architektura

nejvýznamnějším představitelem řecké architektury je chrám (sídlo bohů) – vnitřek chrámu sloužil k umístění velké sochy, chrámy byly stavěny pro pohled zvenčí, prototyp řeckého chrámu byl megaron

 

stavební materiál: dřevěné trámy, kámen, sušené cihly

základním rozlišovacím prvkem je sloup

dórský sloup – (7. stol. př. n. l.), nejprostší a nejhmotnější, sloup je zúžen nahoru, je kanelován (svisle žlábkován, nemá patku, jeho hlavice je tvořena dvěma prvky – echinus a abakus

iónský sloup – (6. stol. př. n. l.), jemnější, štíhlejší, vyšší, bohatě článkovaná patka (umístěná na čtyřhranné desce), žlábkování, kanelury, složitá hlavice, voluta

korintský sloup – (4. stol. př. n. l.), nejozdobenější, hlavice je vyplněna listy akantu (dekoračně členitého hrotitého a vykrajovaného žilového listu), římsa s konzolami bývá podložena zubořezem, kanelury

Erechteion – chrám, sloupy ve tvaru ženských postav (karyatidy)

 

světské stavby:

  • amfiteátr – stavby pro veřejné hry (hlediště divadla otevřené, půlkruhovité, stupňovité)

Dionýsovo divadlo v Athénách, divadlo v Epidauru

  • odeiony – krytá divadla pro hudební slavnosti, vzhled menšího divadla. stropy z cedrového dřeva
  • stadiony – určené pro závody v atletice, závodní dráha v podobě obdélníku, nejskvělejší stadion v Athénách
  • hipodromy – pro koňské závody, největší byl v Athénách
  • gymnasion – soustřeďovala se zde tělocvičná a duševní výchova mužské mládeže, výcvik na vojenskou službu, původně volné prostranství, stromoví, trávníky, později obklopeno síněmi, ve 4. stol. př. n. l. vyrostla na monumentální stavby
  • palestra – soustřeďovala se zde výchova mužské mládeže, nádvoří obklopené sloupovou síní, rozmanité místnosti – šatny, koupelny, bufet

–          kolonády – schovávali se zde před sluncem, obchody

  • stoa – sloupové síně pro řečníky, kolonády či krytá loubí
  • soukromé domy (paláce) – komplex budov seskupených kolem ústřední stavby, dvory s fontánami a zahradami, reprezentační sály, budovány do šířky (ne výšky)
  • náhrobky a památníky – zejména v době helenistické byly oblíbeny hroby mající podobu chrámečků

náboženské stavby: (chrámy)

nebyly na sobě urbanisticky začleněné

 

památky:

doba archaická

Artemidin chrám v Efesu – Artemis bohyně lovu (plodnosti), kolosální stavba, Artemidin poklad (perly, náušnice) nalez britský archeolog David Hogarth, byly nalezeny 3 kopie Atemidiny sochy – tyto cenné nálezy se nachází v muzeích měst Efes a Selčuk v Turecku

zbytky chrámu v Olympii – Héřin a Diův chrám

na ostrově Aigina – chrám zasvěcený bohyni Afaii, štíty zobrazovaly scény z bojů o Tróju, sochy umírajících bojovníků

vrch Akropolis – vysoký 156 metrů, ve středu Athén, nahoře jsou chrámy, trosky. erechteion – kopie, pravé se nacházejí v muzeu

chrám boha Apollóna v Syrakusách

Héřin chrám na ostrově Samo

doba klasická

Parthenón – chrám z mramoru, dórský sloh, zasvěcený Athéně – její socha ze slonoviny a zlata

Propylaje – nejkrásnější světská Athénská stavba

mramorový chrámek bohyně vítězství Niké Bezkřídlé, iónské umění

chrám Erechteion – v iónském stylu

doba helénismu

Lýsikratova lucerna – v Athénách, podstavec pro trojnožku vítězného umělce (vítězům v hudebních hrách, soutěžícím udělovali symbolickou trojnožku), první stavba s korintskými sloupy umístěnými vně

chrám boha Apollona Delfinia – v Milétu, Buleterion – budova pro zasedání obecní rady

Filippeion – v Olympii, dal ho postavit Filip I. Makedonský, okrouhlá budova, byly zde sochy královské makedonské rodiny

 

Sochařství

  • schopnost věrně zachytit předlohu, ideál krásy
  • materiál – kámen (mramor), bronz
  • monumentální sochy, v nadživotní velikosti, zdobené náhrobky, reliéfní desky (stély), sochy dětí
  • hlavním zájmem bylo lidské tělo, zobrazováno nahé (zdraví názor na život)
  • náměty – zpočátku jen postavy bohů, později postavy hrdinů a vítězů
  • znaky – sevřené pěsti, ruce u těla, úsměv (typické pro rané období, klasické období už ne tak moc), ženy byly zahalené, hlava k tělu 1/7 , někdy nemají hlavy a ruce, sochy byly na pohled ze všech stran

Venuše Kynická – Praxiteles

 

Archaické období

  • motiv nahé mužské postavy (tzv. Apollón)
  • nejstarší dochovanou sochou je bronzová socha Apollóna z Pirea (525 př. n. l.)
  • vyskytuje se typ sedící nebo stojící ženy Kóry (koré – žena, kúros – muž)
  • strnulost v obličeji
  • později je přirozenější pohyb těla tzv. kontrapost (pohybově vyvážený postoj, hmotnost těla zatěžuje jednu nohu, druhá je uvolněná; vyjadřuje klid, harmonizuje pohyb těla
  • ženský šat je přísnější, tělo tolik neprosvítá

památky:

zbytky tympanových soch z Diova chrámu v Olympii

kovový Delfský vozataj (dnes v muzeu v Delfách)

 

Klasické období

–       dělíme na 2 fáze

  • fáze vznešeného slohu
    • Polykleitos – sochař kovu
    • Myrón – sochař pohybu
    • Feidias – sochař období Perikla (největší genius řeckého umění)

 

  • fáze krásného slohu – příklon k helénismu, lehčí zobrazení
    • Praxitelés – pracoval s mramorem, tvořil hlavně sochy bohů, proslul znázorněním smyslné nahé krásy, tvůrce prvního řeckého aktu bohyně
    • Skopás – jeho sochy znázorňují zamyšlený smutek, tragičnost postav, významný podíl na reliéfech Mausolea v Helikarnássu
    • Lýsippos – pracoval ve vápenci, zachycoval umírající vítěze her, dělal i portréty, první umělec, jehož sochy lze sledovat z mnoha úhlů

 

Diskobolos – portrét, zobrazení ideálu krásy

 

Helénistické období

  • anatomie do ideálu krásy
  • kolosy
  • sklon k milostnosti, smyslnosti, idyličnosti, sentimentalitě
  • velké množství venuší, první sochy dětí, žánrové výjevy, zdůraznění průsvitnosti „mokrých“ drapérií (přiléhají k tělu)

z nejkrásnějších helenistických soch je bohyně vítězství Niké Samothrácká (má křídla), dnes v Louvru, tyčila se na přídi lodi

sousoší Láokoón a jeho synové – 1. stol. př. n. l., Láokoón byl věštec, rhodská škola

jeden ze sedmi divů světa na ostrově Rhodos – Rhodoský kolos – 37 metrů vysoká bronzová socha boha Slunce Hélia

 

–       významné centrum helénistické říše i umění bylo město Pergamon (v Turecku) – plastiky obrovského Pergamského oltáře (Státní muzeum v Berlíně – jeho rekonstrukce)

–          oltáře helénismu nebyly určeny ke konání obětí, neudržoval se na nich posvátný oheň, oltář byl symbolem jednoty a všudypřítomnosti Dia

 

Literatura

básníci – Hésiodos, Alkaios, Sapfó, Archilochos, Solán, Pindaros, Tyrtaios

drama – Aischylos, Sofokles, Euripides

lyrika – nemá děj, pocity

citace, zpěv

 

Divadlo

  • komedie, veselohry – náměty z každodenního života
  • tragédie, vážné hry – náměty z mytologie – legendy, mýty, staré řecké báje a pověsti
  • herci nosili masky, všechny role hráli muži
  • z řeckého dramatu se vyvinuly 2 typy
  • komedie – nejznámější autor Aristofanes
  • tragédie

 

Dithirambos – sbor (skladba), základem složitého systému (hudba, literatura)

Dionýsie – náboženské obřady

 

Hudba

  • hudba měla velký vliv na lidský život, byla významnou součástí komedie i tragédie
  • byla odlišena sólová a sborová píseň
  • muži měli nástroje na vyobrazení
  • nástroje – nejpoužívanější lyra a flétna, kithara, aulos
  • sedmitónová stupnice
  • v rámci populárních sportovních her pořádaly soutěže hudebníků a zpěváků
  • hudba byla spojena s tancem, s lyrickým a epickým básnictvím
  • součástí spartské výchovy byl duševní výcvik, který obsahoval psaní, čtení, hudbu a zpěv

 

Apollon = vážná hudba

Dionýs = slavnostní hudba





Další podobné materiály na webu: