Otázka: Starověké státy
Předmět: Dějepis
Přidal(a): Joey
Oblast Předního východu spolu s Malou Asií tvoří jakožto spojnice mezi třemi světadíly (Evropou, Asií a Afrikou) křižovatku kultur, etnik a jazyků. Díky příznivým přírodním podmínkám se zde vytvořilo ohnisko zemědělství a obchodního ruchu ve Středomoří. Vznikla zde civilizace, která se začala utvářet před šesti tisíci lety. Právě v této oblasti vznikaly první státy.
MEZOPOTÁMIE
Rozkládaly se tu bažiny a lidé se usazovali na ostrůvcích uprostřed nich. Mokřady ale postupně vysychaly a vznikala pole a soustava zavlažovacích kanálů. Mezopotámie (meziříčí) se nacházela mezi řekami Eufrat a Tigris. Tyto mohutné říční toky byly bohatým zdrojem ryb a sloužily také jako dopravní tepny (vyvážely se po nich vlněné barvené tkaniny a dovážely se suroviny jako kámen, kovy nebo dřevo).
Domy se stavěly z rákosu pomazaného hlínou, později ze sušených cihel. Nejgeniálnější vynález doby bylo písmo. Písmo vzniklo z praktických důvodů: pro hospodářské a úřední účely. Literární památky se začaly objevovat až po několika staletích. Mezi nejstarší patří hymny na různé bohy a vladaře, eposy, modlitby a zaříkávání. Zachovala se také řada tabulek s vědeckými spisy. Gramotnost nebyla v Mezopotámii rozšířena – klínové písmo bylo složité. Existovaly písařské školy.
Sumer (Starosumerské období – 3000-2500 př. n. l.)
Jižní, úrodnější část Mezopotámie. Prvním obyvatelstvem byli Sumerové (původ Sumerů možná v oblasti dnešního Íránu). Ve 4. tisíciletí př. n. l. zde z opevněných vesnic začala vznikat města. Počátkem 3. tisíciletí př. n. l. se rodily první městské státy: Ur, Uruk, Kiš, Lagaš.
Centrem městských států byl chrám. Chrám (v čele s knězem) řídil i ekonomický život městského státu, tzv. chrámové hospodářství. Jeho úlohu později nahradil palác a palácové hospodářství. Sumerům jsou připisovány vynálezy kalendáře o 12 měsících, desítkové a šedesátkové soustavy, vozu s koly, hrnčířského kruhu. K psaní používali hliněné destičky, klínové písmo a trojhranná rydla. Nejznámější písemnou památkou je Epos o Gilgamešovi. V architektuře je typický zikkurat, tj. stupňovitá věž.
Akkad (Akkadská říše – 2340-2000 př. n. l.)
Od počátku 3. tisíciletí př. n. l. přicházely do oblasti Sumeru semitské kmeny, začaly se tady usazovat a ovládat sumerská města. Sjednotitelem se stal Sargon I. Akkadský, který vytvořil první říši na světě (první centralizovaný stát). Roku 2200 př. n. l. se akkadská říše dostala na sto let pod nadvládu Gutejců (kmen z íránského pobřeží Zagros). Po jejich vyhnání se městské státy dostaly pod nadvládu města Uru.
Babylon (1900-700 př. n. l.)
Starobabylonská říše: nejvýznamnějším panovníkem byl Chamurappi. Postupně ovládl ostatní městské státy. Došlo k rozkvětu zemědělství díky budování centrálně řízeného závlahového systému. Rozvíjel se dálkový obchod, Chamurappi zavedl jako platidlo stříbro. Stát byl řízen podle nejstaršího právního kodexu Chamurappiho zákoníku. Po jeho smrti nedokázali zabránit jeho následovníci úpadku země. Babylon byl vypleněn Chetity. Později byl Babylon dobyt Asyřany, kteří ho ovládli na dobu 500 let.
Novobabylonská říše: postupně ovládali Babylon příslušníci Chaldejců a vyhlásili nezávislost Babylonie, zbavili zemi asyrské nadvlády. Říše dosáhla největšího rozkvětu za vlády Nabukadnezara II., nechal vystavět známou babylonskou věž (zikkurat). Roku 539 př. n. l. byla novobabylonská říše ovládnuta perským králem Kýrem II. Peršany pak porazil Alexandr Makedonský a později zde vládli Seleukovci, což byla dynastie založená Alexandrovým vojevůdcem Seleukem. Poté území ovládli Parthové, Arabové a nakonec Turkové (již dějiny středověku).
Asýrie
Rozkládala se na území severní Mezopotámie. V době úpadku akkadské říše se vlády ujala domácí knížata z města Ašuru. Centrem státu bylo město Ninive. Ve středoasyrském období ovládaly Přední východ jiné mocné státy: říše Mitrami, říše Chetitů a Egypt. Asýrie byla tehdy tedy bezvýznamným státem.
CHETITÉ
Chetité přišli do Malé Asie v několika vlnách. Byli to Indoevropané a o rozluštění a zařazení jejich jazyka se zasloužil český badatel Bedřich Hrozný. Chetitština je prvním písemně zaznamenaným indoevropským jazykem.
V 17. století př. n. l. ovládali Chetité střední Malou Asii a založili tu mocnou říši s centrem v městě Chattuši. O nadvládu nad Sýrií bojoval král Chattušil III. s egyptským faraonem Ramsesem II. Chetitská říše zanikla kolem roku 1200 př. n. l. po útoku mořských národů. Na troskách chetitské říše vybudoval indoevropský kmen Frygů nový stát.
FÉNICIE
Mezi nejvýznamnější fénická města patřila Byblos, Sidon a Tors. Název vznikl podle hlavního vývozního produktu červeného barviva, které se získávalo z mořské plže. Ve Fénicii pracovali zruční řemeslníci a umělci. Vyvážely se výrobky z bronzu, stříbra, látky, šperky nebo ozdoby. Féničané prosluli jako zdatní obchodníci a zkušení mořeplavci. Nejvýznamnější fénickou kolonií bylo Kartágo. Zvláště cenným kulturním přínosem Féničanů bylo hláskové písmo.
PALESTINA
Název Palestina je odvozen od názvu jednoho z mořských národů, který se tu po roce 1200 př. n. l. usadil, národ Pelištejců. Dříve se této oblasti říkalo Kanaán. Palestina spadala původně pod nadvládu Egypta, ale ve 13. století př. n. l. sem začaly pronikat hebrejsko-izraelské kmeny. V čele kmenů stáli soudcové. V bojích proti Pelištejcům se vyznamenal Saul, který se stal prvním hebrejským králem. Tím končí doba soudců a začíná doba královská. Po Saulově smrti nastoupil král David, zakladatel dynastie, která vládla až do dobytí Jeruzaléma.
K nejvýznamnějším z králů patřil jeden z Davidových synů Šalamoun (moudrý a bystrý). Po Šalamounově smrti se hebrejský stát rozdělil na dvě království: severní izraelské a jižní judské. V Judsku bylo sídelní město Jeruzalém a v Izraeli Samaří. Mezi oběma územími se vedly neustálé války. Asýrie napadla Izrael a Sargon II. dobyl Samaří. Babylonský král Nabukadnezar dobyl Jeruzalém, rozbořil ústřední chrám a část obyvatel odvlekl s sebou do Babylonu. Další část Izraelitů se zachránila útěkem do Egypta. Po dobytí Babylonie Peršany se Židé mohli vrátit do Judeje a obnovit jeruzalémský chrám. Roku 64 př. n. l. ovládli Judeu Římané.
STAROVĚKÝ EGYPT
Historie
Egypt se rozkládá kolem řeky Nil (zavlažování, dopravní tepna, rybolov) na severu afrického kontinentu. Je rozdělen na Dolní Egypt na severu a Horní Egypt na jihu (orientováno podle toku Nilu). Toto území se stalo od konce 4. tis. př. n. l. díky podmínkám příznivým pro zemědělství jedním z nejstarších civilizačních center. Země ale byla osídlena už od pravěku. Již dříve vzniklé státy Horní a Dolní Egypt sjednotil faraon Menes kolem roku 3100 př. n. l.
Dějiny tohoto státu byly knězem a dějepiscem Manethonem rozděleny do 30 dynastií. Kromě dělení na dynastie se používá i dělení na říše:
Stará říše (2700-2180 př. n. l.)
Začátek doby staré říše je spojen se zakladatelem třetí dynastie faraonem Džoserem, který si nechal postavit první pyramidu, a to stupňovitou pyramidu v Sakaře. Za vlády faraona Džosera se rozloha Egypta rozšířila na jih až k Asuánu. Centrem říše bylo město Memfis.
Faraonové byli v této době uctíváni jako synové slunečního boha Re a měli neomezenou moc. Nejznámějšími vládci této říše jsou Cheops, Chefren a Menkaure, kteří si nechali postavit pyramidy v Gíze. Koncem tohoto období však došlo k politickému úpadku. Celou zemi krátce po dlouhé vládě faraona Pepiho II. postihl dlouhotrvající hladomor a Egypt se rozpadl na jednotlivá území místních vládců.
Střední říše (asi 2040-1786 př. n. l.)
Po pádu vlády dalších dynastií a následných lokálních konfliktech byla říše opět sjednocena. Egypt se stal vojensky a hospodářsky velmi silným. Obchodoval s minojskou Krétou, Sýrií a Mezopotámií. Zároveň také pronikal na jih Núbie, odkud dovážel zlato a otroky. Toto období končí vpádem nepřátelských vojsk Hyksósů a následnou válkou, ve které se Hyksósům podařilo ovládnout dolní Egypt.
Nová říše (1560-1080 př. n. l.)
Hyksóse porazil Ahmos I. a došlo k znovusjednocení Egypta. Stát dosahuje největšího územního rozmachu za vlády faraona Thutmose III., kdy byla k zemi připojena území Sýrie a Palestiny.
Kulturní a umělecký rozvoj se nejpůsobivěji odrazil ve vysoké úrovni a luxusu dvorské kultury za vlády Amenhotepa III. Jeho syn Achnaton se pokusil o prosazení náboženské reformy směřující k jisté formě monoteismu. Egypťané se po jeho smrti ale vrátili ke starému způsobu života. Po Achnatonově smrti vládl Tutanchamon.
Další slavný panovník je také faraon Ramses II., který byl obratný diplomat (podepsal s chetitským králem Chatušilem III. vůbec první dochovanou mírovou smlouvu), pilný stavitel a energický vládce. Zanechal Egypt v míru a v prosperitě, díky tomu bývá považován za největšího panovníka egyptských dějin.
Pozdní Egypt (665-332 př. n. l.)
Prvním panovníkem tohoto období byl Šenšonk I. Tímto panovníkem začíná období cizích vládců (Libyjci, Núbijci), kteří ale respektují egyptskou kulturu. Po nich se vlády ujímají Asyřané a tzv. Sajská dynastie. Období vlády této dynastie bylo posledním obdobím egyptského rozmachu.
V roce 525 př. n. l. zemi dobyl perský král Kambyses a udělal z Egypta perskou provincii. Období perské nadvlády ukončil Alexandr Veliký v roce 332 př. n. l. Po Alexandrově smrti Egyptu vládl Ptolemaios (Alexandrův vojevůdce) a dynastie jeho potomků Ptolemaiovci. Z tohoto rodu byla i poslední egyptská vládkyně Kleopatra, která se sblížila s Marcem Antoniem. Po prohrané bitvě s Římany u Actia roku 31 se Egypt stal římskou kolonií.
UMĚNÍ A ARCHITEKTURA
Jednoznačně nejpopulárnějšími uměleckými památkami Egypta jsou pyramidy a mastaby, jež souvisejí s rozvojem kultu mrtvých v období Staré říše. V Nové říši se pozornost přesouvá na chrámy či skalní komplexy (Údolí králů a Údolí královen).
Mastaba sloužila k pohřbívání. Nejstarší pyramidou je Džoserova, ležící u Sakkary a souvisí s kultem boha Rea. Největší je Cheopsova pyramida, v sousedí této pyramidy leží Sfinga. Vedle Cheopsovy pyramidy jsou ještě další dvě, pyramida Menkauerova a Chefreova. Nejslavnější je hrobka faraona Tutanchamona objevená britským archeologem Howardem Carterem.
Chrámové komplexy byly stavěny buď nad přirozeným terénem či hloubeny do strmých skal. Nejznámější jsou chrám boha Amona v Luxoru, ale také v Karnaku a skalní chrám Abú Simbel.
Mumifikace: Egypťané věřili, že tělo mrtvého musí být uchováno, jinak zanikne i duše a on se tak nedostane do světa mrtvých. Mumifikace trvala asi 40 dní a během ní byly mrtvému vyňaty vnitřnosti. Orgány byly uloženy v nádobách zvaných kanopy. Tělo bylo uloženo v masivním sarkofágu.
Mezi hlavní egyptské bohy patří sluneční bůh Re, králem bohů byl Amon, další významný bůh byl bůh mumifikace a pohřebišť Anup.
