Otázka: Psychologie osobnosti

   Předmět: Základy společenských věd

   Přidal(a): Lenka

Pojem psychologie – samostatná vědecká disciplína, která studuje psychické jevy člověka, vývoj psychiky, její utváření, uspořádání

Pojem osobnosti

Jedinec-Člověk-Osobnost

Jedinec-individuum určitého druhu (člověk, ale i zvíře)

Osoba-individuum lidského druhu

Osobnost-individuální jednota biologických (jak vypadá – vzhled, růst, pohlaví), psychologických ( jak se chová, charakter), sociálních aspektů (jaké je prostředí, kde jedinec žije) je utvářena ve vztazích mezi lidmi tedy ve společnosti a zde se také projevuje jako celek těchto aspektů, poznáváme člověka z hlediska začlenění do prostředí, které má vliv na vývoj osobnosti

Psychologické vlastnosti

Schopnosti, rysy osobnosti, temperament, charakter

Kretschmer – zjistil, že existuje souvislost mezi tělesnou konstitucí, některými charakteristikami prožívání a sklonem k určitým druhům duševních onemocnění. Popsal souvztažnost mezi somatotypem (tělesnou konstitucí) a typem charakteru.

• astenik (leptosom) – dlouhá, štíhlá až hubená postava, úzká ramena, plochý hrudník, slabě vyvinuté svalstvo, dlouhé slabé údy, ostrý profil

–        bývají uzavření, nepřístupní, citově chladní, jednostranně zaměření,pedantští, dráždiví, nervózní, egoističtí

–         mají sklony k tzv.schizoidnímu typu charakteru – extrémním polohám přecitlivělosti na jedné straně a chladu na straně druhé

–         mají též sklony ke schizofrenii (halucinace, bludné představy, viz. psychopatologie), chorobnému rozštěpení osobnosti, k žaludečním vředům  

• atlet – silně vyvinutá kostra s výrazným svalstvem, širokým hrudníkem, užšími boky a spíše menší lebkou s  protáhlým obličejem, jsou souměrní

–         inklinují k tzv.viskóznímu typu charakteru – do jisté míry bývají pohybově a mentálně těžkopádní, bez velkých citových vzruchů a silných myšlenkových zaujetí, jsou vyrovnaní, houževnatí, spolehliví, věrní, stereotypní

–         mají sklony k schizofrenii a epilepsii

• piknik – kulatá hlava, zavalité krátké tělo, měkké svalstvo.  Inklinuje k tzv. cyklotymnímu typu charakteru – jeho prožívání charakterizuje střídání nálad, např.euforie a melancholie.

–         za normálních okolností bývají otevření, společenští, realisti, dobrosrdeční, požitkáři, klidní, žvaniví, humoristi (viz.filmová postava vojáka Švejka)

–         mají sklony k maniodepresivním duševním onemocněním,tj.střídání manických (euforických) nálad a depresivních, kardiovaskulárním onemocněním, obezitě

Vlohy

Určitým předpokladem pro utváření schopností jsou vlohy, které jsou vrozené. Schopnosti vrozené nejsou, jsou získané.

Schopnosti

Schopnostmi označujeme ty vlastnosti osobnosti, které jedinci umožňují naučit se a úspěšně vykonávat určité činnosti.

dělení schopností:

1)     vjemové – např.přesně vnímat barvy, tvary, tóny…

2)     psychomotorické – např.gymnastka

3)     intelektuální – orientovat se v nových situacích, pohotově a pružně řešit problémy

4)     sociální – jednat s lidmi, umět dělat dobrý dojem, předcházet konfliktům a konflikty řešit

5)     umělecké

Např.obecná psychomotorická schopnost (rychlost, obratnost) se může zvláště silně projevit ve výjimečných předpokladech pro sjezdové lyžování

Schopnosti mají svůj vrozený základ, označovaný jako vlohy. Působením prostředí se vloha vyvíjí v konkrétně se projevující schopnost.

V případě, že jsou schopnosti v určité oblasti činnosti dobře rozvinuty, takže jedinec v ní dosahuje nadprůměrné výsledky, hovoříme o nadání. Talent pak znamená výjimečně rozvinuté nadání.

Intelektové schopnosti a jejich měření

První snahy měřit inteligenci se objevily již na přelomu 19.a 20.století a na základě takto zjištěné úrovně intelektové schopnosti provádět výběr a zařazování lidí do různých oborů.

A.Binet – francouzský psycholog – byl v tomto období pověřen vládou, aby vytvořil zkoušku dovolující vydělit ve školách děti, které nestačí na běžnou výuku. Binet pracoval na tomto úkolu 7 let, aby v roce 1905 zveřejnil jeho výsledek – první inteligenční test

Významnou událostí testování inteligence se stal nápad německého psychologa W.Sterna, který zavedl tzv. inteligenční kvocient – IQ  Je to hodnota inteligence testovaného jedince, vypočtená podle vzorce:

mentální věk (MV)

IQ =       ——————————         X       100

chronologický věk (CHV)

chronologický věk = kolik člověku je let

mentální věk = kolik vyjde člověku věk v zadaném IQ testu

př. 12leté dítě je testováno, je mu tedy vybrán test pro 12leté dítě (testy jsou odstupňovávány dle věku), v němž mu vyjde, že jeho mentální věk je 14 let – dle vzorce viz výše má tedy IQ 117, což je již nadprůměrné IQ

Mensa- Členem Mensy se může stát každý, kdo dosáhne v testu inteligence, schváleném mezinárodním dozorčím psychologem Mensy International Ltd. (MIL), výsledku mezi horními dvěma procenty celkové populace.

Emoční kvocient

Emoční nebo emocionální kvocient (EQ) je v psychologii číselný ukazatel, který hodnotí emoční inteligenci – lidskou schopnost zacházet s emocemi a spolupracovat se sociálním okolím.

Od inteligenčního kvocientu (IQ) se liší tím, že hodnotí lidské vlastnosti, které mají co do činění s city, emocemi a veškerou komunikací s okolím. Nehodnotí myšlenkové schopnosti, ale složky empatie, sebeovládání, sebeuvědomění, motivace a společenské obratnosti. Lidé vnímají své okolí a podněty z něj (např. pohyb rukou, gestikulaci, oční kontakt, mrkaní, intenzitu hlasu, vibrace, reakce druhé strany, odsednutí atd.) jako informace, se kterými dále pracují. Schopnost poznání a práce s těmito informacemi emocionální kvocient také hodnotí.

Rysy

=povahové vlastnosti

=psychická vlastnost, která se projevuje určitým způsobem jednání, chování a prožívání

-projevují se v různé intenzitě, některé rysy osob. Jsou více determinované vrozenými předpoklady, jiné ovlivňuje spíše výchova a sociální okolí

Proto rozlišujeme 2 základní skupiny rysů – temperamentové a charakterové

Temperament

– obecná dispozice duševní dynamiky

– soubor vlastností jedince, projevující se v chování, prožívání a v emoční vzrušivosti

– je vrozený, bývá označován za biologický základ osobnosti

– ovlivňuje střídání nálad, projevy a hloubku citů, schopnost sebeovládání, atd.

Klasická teorie temperamentu:

Galenova (Hippokratova) – je nejstarší typologií, rozlišuje 4 hlavní typy dle základních lidských tekutin

flegmatik (flegma = hlen)  –  +  klidný, rozvážný, spolehlivý, přemýšlivý

–  lhostejný, málo přizpůsobivý, pomalý

melancholik (melancholé = černá žluč)  –  +  laskavý, dobrosrdečný,trvalé city

–  komplexy méněcennosti, depresivní nálady,

vše bere velmi vážně, tichý, uzavřený

cholerik (cholé = světlá žluč)  –  +  pořádkumilovný,  přesný ve výkonech, důsledný

–        nevyrovnaný, afektovaný, neovladatelný, neústupný, chamtivý

sangvinik (sangvis = krev) –  +  optimistický, živý,vyrovnaný, společenský, přizpůsobivý, bezstarostný

Charakter

Projevuje se v chování a jednání člověka ve vztahu k člověku, k práci, k sobě a z toho lze poznat i hodnoty jedince. Je formován především výchovou. Podle charakteru se člověk rozhoduje mezi různými cíly a zpravidla vybírá ten, který je nejbližší jeho hodnotám.

Motivace

motivace – z latinského slova movere – hýbat, pohybovat se

– jedná se o určitý souhrn všech skutečností, které podporují nebo tlumí jedince, aby něco dělal nebo naopak nedělal

– pohnutky k jednání, jeden ze dvou možných snahových duševních dějů

motivace zahrnuje:

vnější činitele (incentivy)

odměny ( pochvala, pohlazení, peníze, ocenění)

tresty ( napomenutí, pokuty, …)

příkazy

prosby, přání, očekávání

nabídky

vzory (antivzory)

další podmínky vnějšího prostředí ( mikroklima, makroklima, teplota vzdychu, apod.)

X

vnitřní činitele (impulsy)

potřeby, pudy, instinkty

zájmy

emoce

aktuální psychický stav jedince

seberegulační vlastnosti

návyky

postoje, hodnoty

životní cíle, plány, ideály

zákonitosti motivace:

1)      vnitřní motivy jsou spjaty s vnějšími – př.někdo mě pochválí, jsem vnitřně spokojena

vnější požadavky musí být jedincem vždy přijaty

2)      určitá činnost jedince může být motivována různými motivy – tzv.polymotivistické jednání

3)      stejná činnost u různých jedinců může být motivována různými motivy

4)      člověk si uvědomuje pouze část svých motivů (není schopen či není ochoten)

rozdíl motiv X motivace

motiv – pohnutka k činnosti

motivace – soubor více pohnutek, které vyvolávají u jedince již konkrétní jednání

Motivy jsou takové duševní projevy, které aktivizují lidské chování, zaměřují je na určitý cíl a v tomto směru je udržují po určitou dobu.

motivy určují lidskému chování:

a)      směr, zaměření určité aktivity a tím i její obsah

b)     intenzitu aktivity

c)      délku trvání aktivity

druhy motivů:

primární ( př.hlad, spánek) X  sekundární (př.úspěch, moc)

vnější  X  vnitřní (viz výše)

vědomé  X  nevědomé

pravé  X  vznešené (presentované pouze navenek)

ontogenetický vývoj = vývoj jedince v jednotlivých fázích lidského života (od narození, přes mládí a dospělost až ke stárnutí a stáří)

-ontogenetický vývoj je dán biologickým zráním (věk, růst) a dále učením, výchovou, prostředím

historický vývoj – vývoj společnosti jako celku a v něm jednotlivců jako součástí tohoto celku

fylogenetický vývoj – od nejjednodušších organismů ke složitějším až k člověku

VÝVOJOVÁ OBDOBÍ

1. prenatální – období od početí jedince až po narození jedince

2. rané dětství – od narození do 3 let

dělení: novorozenec – od narození do 1 měsíce

kojenec – od 1 měsíce do 1 roku

batole – od 1 roku do 3 let

3. předškolní věk – od 3 let – 6 let

4. mladší školní věk – od 6 let – 11, 12 let

5. období dospívání – od 11, 12 let – 20 – 22 let

dělení: puberta (pubescent) – od 11, 12 let – 15 let

adolescence (adolescent) – od 15 let – 20 – 22 let

6. dospělost – od 20 – 22 let – 65 let

dělení: časná dospělost – od 20 – 22 let – 31 let

střední dospělost – od 31 let – 45 let

pozdní dospělost – od 45 let – 65 let

7. stáří – od 65 let do smrti

ZMĚNY A VÝVOJ V JEDNOTLIVÝCH ETAPÁCH

v raném dětství rychlý vývoj

novorozenec – má vyvinuté základní nepodmíněné reflexy (nejnutnější), např. dýchací, sací, vyměšovací, polykací reflex

na konci 1. roku, začátkem 2.  se dítě naučí chodit, navázat vztahy s lidmi, první slůvka, naučí se uchopovat a pouštět věci a jiné…)

1 – 1,5 – první slova

ve 2. a 3. roce dochází k rozvoji řeči, navazování kontaktu s jinými dětmi

předškolní věk

rozvoj řečových dovedností (vylepšení), rozvoj zručnosti (kresba, modelování), širší orientace, (mateřská školka – rozvoj vztahů mimo rodiny), výraznější odlišení ženské a mužské role –             holky – nádobíčko, panenky aj.

kluci – autíčka, autodráha

mladší školní věk

změny tělesné a psychické, začátek povinné školní dotázky v 6 letech, ale může být odklad o 1 rok, protože když se narodí v září, může být nezralé do role školáka

biologická a mentální zralost, nutnost přijmout roli školáka – schopnost přijmout cizí autoritu, dítě musí být samostatné, schopnost soustředění se

dospívání

důležité a složité období, konfliktní období – problémy ve škole, mezi rodinými příslušníky, v sobě, ve výběru povolání, tzv. „černobílé vidění“ = neuvědomování si následků, dospívající to vidí pouze buď dobré a perfektní nebo špatné, přílišná kritičnost, nedostatečná sebekritičnost

dospělost

= biologická zralost – člověk je zralý jak po biologické stránce tak po mentální stránce

v 18 letech právně zodpovědný, ale často nevyzralý

výkon povolání – nezávislost na rodičích, založení vlastní rodiny (výběr životního partnera, potomci)

vyrovnanost, zodpovědnost, člověk by měl mít přiměřený vztah k sobě i k okolí

stáří

pokles výkonnosti jedince, změny ve funkcích organismu (fyzické opotřebování)

úbytek některých schopností a dovedností

(např. se zhoršuje paměť)

proti tomu je schopnost aktivně stárnout = člověk se snaží psychikou oddálit fyzické stáří (sportovní aktivity, společenské aktivity – klubová setkání, přednášky, divadlo, kino, koníčky, role babičky a dědečka, vzdělávání – „Univerzita třetího věku“)

Článek Psychologie osobnosti – maturitní otázka (2) se nejdříve objevil na Studijni-svet.cz.